Téma:

Také to byl můj tajný tip, je to vlastně přírodní hybrid mezi T. pseudopectinatus a T. laui. Ale nemám a neznám.
Zpět k tématu – kdysi jsem narouboval odnož ze zcela beztrnného Echinocereusu triglochidiatusu v. inermis na Opuncii phaecanthu. Tomuto roubovanci narostly trny jako býk.

juniperbushman napsal:

Husi napsal: Vplyv podložky sa zrejme prejavil napríklad u tohto Turbinicarpus pseudopectinatus v. rubriflorus:

pravokorenné rastliny:

No! To jsou krásný kytičky!
Prosím Tě Husi, kde jsi k těmhle kytičkám přišel? Myslím, že i u těch pravokořených se časem dočkáš středových ostnů.

Co se týče bádání ohledně ovlivňování roubu a podnože, měli bychom se vrátit k Mičurinovi, který toto nazýval "mentorování". V ovocnářství je tentu jev velmi dobře znám.

Nejsem až tak zdatný kaktusář,ale vytrnění i tvar těla odpovídá Tu.mombergerii,ale můžu se mýlit.

Je to možné, má hrebienky podstatne kratšie ako som videl na iných rastlinách. Ja rastliny vediem pod tým názvom, ako ich dostanem. Niekedy si ale myslím svoje... Pre dokumentáciu vplyvu podložky na vrúbeľ to ale hádam ani nie je podstatné. Jedine vtedy, keby sme chceli vyšetriť vplyv konkrétnej podložky na konkrétny druh.

Jsou to krásné kytičky, ale asi to není Turbinicarpus pseudopectinatus v. rubriflorus. Kdo rostliny pozná, ať napíše. Já mám podezření, že jde o hybrid.

juniperbushman napsal: No! To jsou krásný kytičky!
Prosím Tě Husi, kde jsi k těmhle kytičkám přišel? Myslím, že i u těch pravokořených se časem dočkáš středových ostnů.

Dostal som ich od nášho klubového predsedu p. Ferka Halamu, odkiaľ ich mal on to bohužiaľ neviem. Ak to bude on vedieť, tak môžem zistiť.
Rastliny ale rastú veľmi pomaly, fotka je z května 2012 a mám ich už aspoň 5 rokov, pričom som ich dostal ako asi o polovicu menšie semenáčky. Tieto sú v 6cm kvetináči. Čiže odhadujem, že budú mať už do 10 rokov. Kedy by sa mali zjaviť tie stredové ostne?

Husi napsal: Vplyv podložky sa zrejme prejavil napríklad u tohto Turbinicarpus pseudopectinatus v. rubriflorus:

pravokorenné rastliny:

No! To jsou krásný kytičky!
Prosím Tě Husi, kde jsi k těmhle kytičkám přišel? Myslím, že i u těch pravokořených se časem dočkáš středových ostnů.

Co se týče bádání ohledně ovlivňování roubu a podnože, měli bychom se vrátit k Mičurinovi, který toto nazýval "mentorování". V ovocnářství je tentu jev velmi dobře znám.

Vplyv podložky sa zrejme prejavil napríklad u tohto Turbinicarpus pseudopectinatus v. rubriflorus:

pravokorenné rastliny:


vrúbľovaná na echinopsis:


Po navrúbľovaní sa prejavil výraznejší rast stredových tŕňov.
aj keď....

...aj na pravokorenných je vidieť, že tie stredové tŕne tam sú, len sú menšie a skoro sa strácajú:

Ospravedlňujem sa za neostrosť, fotka bola robená ako detail tŕňov v areole, nie v temene, ale je ich tam videť.

Zdenda napsal: Proč jsem toto téma otevřel:
Na podzim jsem se bavil o rodentiofilách - podle mě nejchoulostivějších rostlinách z okruhu eriosyc - s panem Sladkovským, který má za sebou spoustu cest do Chile.
Řekl mi zajímavou věc - že totiž rodentiofila se liší od eriosyc nejen velikostí semen, ale mimo jiného i nevýrazným středním trnem, který je přilehlý k tělu.
Roubováním totiž podle něj dochází ke změně - k zesílení a odklonění středního trnu od těla.

Dovolil jsem si zopakovat hlavní důvod proč jsem tuto otázku kdysi položil, sám zkušeností nemaje. Pokud nikdo nemá tytéž zkušenosti nemusí to nutně znamenat, že to není pravda. Jednoduše nepěstuje tyto rostliny.
Takže se dá říct, že pokud se s tím nikdo nesetkal, tak mi vlastně nepomohl zodpovědět to na co jsem se ptal.
Milan Kůrka přispěl a jak vidno nemusí se to týkat jen rodu eriosyce.
Na druhou stranu ale Petr Česal přišel s něčím, co je velice zajímavé a viděl jsem něco podobného u starých kopiapoí, naroubovaných na pasakáně.
Je to nebezpečí, se kterým musí člověk počítat a snad se toho i vyvarovat.
Hlavně by ale o něm měl vědět.
Třeba nakonec nebude téma tohoto vlákna jen plácnutím do vody.

Filip Jelínek napsal: Caramba, zapoměl jsem na jednu klíčovou věc, která by mohla částečně leccos vysvětlit.

Ono na některých podnožích mohou rostliny už v mladém věku nahodit znaky dospělých rostlin. Víme, že mnoho kytek mění i víckrát charakter svojeho vzhledu v závislosti na věku a roubování může ty juvenilní vzhledy přeskočit a proto může nastat ta vzhledová disproporce...

přečetl jsem celé vlákno a mám jen několik poznámek, které nikomu nenutím a nechci vyvolávat zbytečné emoce.
1/ názory pana Vinaře považuji za konzistentní, bez jakýchkoliv osobních útoků/ne jen v tomto vláknu/ a vyjadřuje velmi slušně svůj názor/podotýkám, že se neznáme
2/ Filip. Jelínek - naprostý souhlas viz citace, mám s tím docela dost zkušeností z doby asi před 25-30 lety, kdy jsem hodně roubval, což dnes už dělám jen v nouzi
3/ semenáče bicolorů roubované na 60cm peireskiopsisy pod umělým světlem rostly placatě jako disk-viz ovlivnění dospělosti a růstu- a kvetly v cca 8 měsících. Ostny nejméně o 50% delší a hustší než ve skleníku.
4/ z bodu 3 vyplývá, že na stejné podnoži za různých podmínek mohou být vzhledově zcela!!!!! odlišné kytky.
5/ s nikým se nehádám a názory nikomu nevnucuji.
Jiří Hanzelka

Já bych taky trochu přispěl: myslím, že uvedené morfologické znaky (přechod do dospělosti, počet květů, dřívější kvetení, vybarvení a velikost trnů)je o toku asimilátů mezi podnoží a roubem.
Máme-li dobře asimilující podnož, živí roub. Máme-li malou podnož, která prostě jen nahradí kořenový systém, je roub odkázaný na sebe. Ještě je důležité, jestli roub roste rychleji než podnož. Pak je to o generativních orgánech roubu.
Ale k původní otázce: Podnož ovlivňuje roub. Jak jinak je možno vysvětlit, že rostliny rodu Eriosyce po naroubování na pasakánu (byť malou) poškodí vegetační vrchol (a stane se to v průkazném počtu případů)?

Když jsem založil tohle vlákno bylo to na základě Milanovy fotky rodentiofily atacamensis, která vypadala naprosto stejně jako megacarpa - tedy se světlými trny.
Podle literatury jsem však věděl, že trny této rodentiofily mají být tmavé.
Přisuzoval jsem to tedy podložce, protože Milanovy rostliny byly naroubované.
Cestou z Kolokvia v Plzni loni v září jsme se zastavili u přítele Sladkovského a tam jsem zjistil, že tato rodentiofila je velmi variabilní a trny má od světlého až po černé zbarvení.
Takže tak to je...
Na jaře sem dám fotky, protože jsem si nějakou tmavou od př. Sladkovského dovezl.

Nejen urychlená dospělost, ale některé miniatury, jako třeba Mediolobivia, naroubováním na vhodnou podnož dosáhnou stupně dospělosti, jakého pravokořenné nikdy. Dělají třeba silné barevné trny, tvoří středové atd. Prostě vyniknou znaky, které normálnš jsou skryté. Silně to záleží na druhu podnože, třeba odnože Mdl. tafnaensis, ze kterých vršky jsem dal na Tr. spachianus a prdelky na Op. tomentosa, si vůbec nejsou podobné.

Filip Jelínek napsal: Caramba, zapoměl jsem na jednu klíčovou věc, která by mohla částečně leccos vysvětlit.

Ono na některých podnožích mohou rostliny už v mladém věku nahodit znaky dospělých rostlin. Víme, že mnoho kytek mění i víckrát charakter svojeho vzhledu v závislosti na věku a roubování může ty juvenilní vzhledy přeskočit a proto může nastat ta vzhledová disproporce...

Filipe, to by mohlo být ono.
Tzv. "urychlená dospělost".
Jenže jak to zjistit, když pravokořenné se to dopěstovat nikdo neodváží.
Aby se to dalo srovnat...
Já se pokusím, semen mám dost, jen ta potřebná trpělivost v zálivce mi chybí.
A bohužel - stačí jedna chyba a několikaletá snaha přijde vniveč.

Caramba, zapoměl jsem na jednu klíčovou věc, která by mohla částečně leccos vysvětlit.

Ono na některých podnožích mohou rostliny už v mladém věku nahodit znaky dospělých rostlin. Víme, že mnoho kytek mění i víckrát charakter svojeho vzhledu v závislosti na věku a roubování může ty juvenilní vzhledy přeskočit a proto může nastat ta vzhledová disproporce...

Zdendo, stran tvojeho dotazu, se vyjádřím.

Samozřejmě, že podnože mají vliv na rouby. Pozorujeme to ve sbírkách, ale je to dost takový pocitový. Samnozřejmě, že to není o nějakým genetickým ovlivnění, ale o tom, jak to soužití probíhá. Řiká se, "to na tom neroste", "to na tom roste moc", "to na tom nekvete", ale jeto takový, že těžko říct do jaké míry to je druhem, velikostí podnoží, stavem, způsobem naroubování....a navíc co člověk to názor

Ale ptal ses na příklady. Jako subjektivní příklad od sebe bych uvedl E.polycephalus který mám na pasakánách, jusbertech a F. glaucescens. A na glaucescensu jsou bezkonkurenční. Určitě na to má ale i vliv stavu podnože vs. roubu.
Akorát se obávám Zdendo, že dělat nějaký větší závěry jde dost těžko, na to roubujem moc málo....

Skoro mě to již nebaví, psát tu donekonečna, že zkoumání vlivu podložek na rouby je otázkou ověřovacích pokusů a to ve více variantách kombinací a prostředí a mnoha jedinců. A ty mi napíšeš:
Cituji:
No pokud bude jeden roubovanec téhož druhu vypadat jako mamilárie bocasana a druhý jako feroxka, pak máš pravdu. Konec citace
Co na toto říct? Nevím, jen to snad, že takto vedená diskuse začíná postrádat smysl.
Neboť já píši o srovnávacích pokusech co by mohly přinést objektivní výsledky a hodnocení podnoží a jejich vlivu na roub. A ty mi na to napíšeš: Citace:

Nejde jen o subjektivní pocit, ale o změnu žeber, barvy trnů, barvy epidermis, rozdílu mezi středovým a okrajovými trny atd.Konec citace

ad1: nepíši o nějakým subjektivním pocitu, ale o průkazném zhodnocení vlastností jednotlivých podnoží na bázi velmi širokého pokusu a různých prostředí pěstebních a ad 2:
Podezírat mne z toho, že bych uznal popis dle jedné jediné kytkyt/ třebas nepovedené schoury/ a to ještě roubované, tak to bych takové podezření jen těžko rozdýchával,neboť by mi přinejmenším vadilo i to, že kde je kořen ale ono by mi toho vadilo podstatně více..
Psal, jsem o tom ,že roubování, jeho způsob a kvalita a velikost srůstu mohou ovlivnit charakter roubu, ale i vlastnosti podložek se na tom podílejí stejně tak jako prostředí a způsob pěstování. Ano může být za jistých okolností výsledný roub změněn k nepoznání, i to je tady často prezentováno.Ano naroubuješ-li např. šedou Cop cinereu na nějakou živnější a vitálnější podnož, dost těžko u ní budeš získávat patinu, naroubuješ-li na stejně výživnou podnož Aylosteru heliosu, můžeš z toho mít velice rychle celkem vzhledově jinou odpornou okurku. Naroubuješ-li na silně rostoucí pasacanu grusona, pravděpodobně bude mít jiný vzhled v těle i trnech než na jusberu /kdo by to ale dělal, že?snad jen u kristáty/
To vše je možné, ale není to nutně jisté. Jde o kombinaci a charakter pěstování
Ano, naroubuješ-li tu tebou uváděnou bocasanu na pasacanu a pořádně to nakrmíš, nejspíše budeš možná jedinej a nejspíše se dočkáš i dost velkých změn . Je jen otázkou má-li to ještě nějaký praktický význam a vypovídací hodnotu.

Zatím jsem přesvědčen, že naroubováním na jakoukoli podložku kaktus nezvýší ani nesníží počet žeber nebo ostnů. Nezmění tvar ani barvu květů. Dokonce i plody budou stále stejné. Háčkovité ostny se nenarovnají a přímé se nezkroutí.

Ne. Takovou zkušenost nemám, a dokonce ani neznám nikoho kdo by takovou zkušenost měl. Pokud můžeš svoji (nevím jestli doměnku nebo tvrzení) dokladovat nějakým obrazovým, v horším případě jen písemným, materiálem učiň tak, a třeba budeš prvním.

No pokud bude jeden roubovanec téhož druhu vypadat jako mamilárie bocasana a druhý jako feroxka, pak máš pravdu.
Obávám se však, že tyto rozdíly, které popisuješ nespadají do oblasti vzhledu, ale spíš vyspělosti rostliny, či její deformace.
Já však od prvopočátku píšu o změně VZHLEDU.
Nejde jen o subjektivní pocit, ale o změnu žeber, barvy trnů, barvy epidermis, rozdílu mezi středovým a okrajovými trny atd.
Prostě bys popsal jinou rostlinu a přitom ona se liší pouze tím, že je naroubovaná.
Nepíšu, že je to tak u všech rostlin.
Taky se ptám, zda má někdo takovou zkušenost.

Ne jediným, ale jedním z několika spolupůsobících. Ono když naroubuješ stejně narostlý kytky na stejný podnože stejným způsobem, tak to ještě ale neznamená, že se budou muset stejně dále vyvíjet. Tak jako v semenáčích ti některé rostou víc a jiné méně, byť se jedná o jeden jediný druh ze stejný lokality, tak i roubovanci rostou , resp. nerostou všechny naprosto stejně. Kolekci stejných uděláš pouze výběrem z mnoha a i to je dočasné.Dříve či později se to přebírá znova.Zase na to má vliv nejen prostředí, ale např. i to jak jsou rouby s podložkami srostlé. Rozdíl kolikrát najdeš i např. mezi krajními a prostředními v rámci jednoho stolu, mezi jedincem, jenž je celý den na úpalu a jiným, jenž je půl dne ve stínu, mezi tím, kterýmu na hrnek páli slunce a tím, co má hrnek stíněnej. ´Těch vlivů je doopravdy velmi mnoho a musel by se dělat pokus srovnávací v počtu mnoha a mnoha rostlin a to ještě u více pěstitelů.Jinak se budem nějakýho průkaznýho výsledku těžko moci uchopit.

No pokud mám pětileté rostliny pravokořenné a pěstuji je tím tvým společným "sjednocujícím faktorem" a jsou rozdílné, pak jediným sjednocujícím faktorem může být podle tvé teorie pouze naroubování, po kterém změní vzhled takřka okamžitě.
Proto také toto vlákno.

Tak se pokusím o nesáhodlouhý názor na to co jsi tu předestřel za problém.
Píšeš:Prapůvod mých pochybností je totiž v tom, že na počátku - tedy po vyklíčení až po okamžik naroubování vypadají všechny rodentiofily z různých nalezišť naprosto jinak

No tady bych viděl to tak, že je to celkem přirozený jev, vypadají-li každá dle původu jinak. Přesto, že u tebe mají pravděpodobně všechny stejné podmínky, což dá se uvažovat na nalezištích tak neplatí, tam se podmínky mohou lišit.
Dále píšeš
Po naroubování se časem a řekl bych, že často už do roka stanou uniformními.
Vzhledově se liší minimálně.
No to bych si vysvětlil, tak, že jsi pod ně vložil další sjednocující prvek a to je podnož. Takže nejen nyní shodné klimatické podmínky, ale dokonce posílené o podnož.
předpokládám, že jde pro všechny o stejnou podnož.
Je tedy otázkou, jak silně byly odlišnosti v rámci jednoho druhu zafixovány v rostlinách dle nalezišť.T.j.jak dalece byly tyto odlišnosti dané konkrétní lokalitou v rostlinách stabilizovány.A to může být problém.
V tvých podmínkách ale není takových rozdílů jako v přírodě na tak velkém prostoru a dokonce se o ně staráš asi o všechny stejně, no a když jsi jim místo jejich kořenů nahradil tyto stejnou podložkou, dá se očekávat jistá změna.Může být, že, a je to skoro jisté,nové kořeny cpou daleko více živin do hlav a proto ty další změny. Pokud přibrzdíš kořeny , bude to zase jinak. Je to tedy dle mého zase o podmínkách.
To, že ti rodentiofila válcovatí je způsobeno podložkou resp. podmínkami, prostě to tam moc cpe. Stejně tak se přeci chovají i jiní roubovanci oproti pravokořenným.Tady se projevuje znova zkušenost starých praktiků, u roubovanců je nutno především správně s ohledem na roub pěstovat podnož.Některý rouby/druhy/ jsou s schopny podnož vycucnout a jiné rouby nestíhají bez tvarové netypické pro ně odchylky ustát vitalitu podnože.
No a zase je to sáhodlouhy, ach jo, jak něco tak jednoduchýho já dokážu okecat, sám se sobě divím. Asi je to o tom, že to zase až tak jednoduchý na pochopení není.

Prapůvod mých pochybností je totiž v tom, že na počátku - tedy po vyklíčení až po okamžik naroubování vypadají všechny rodentiofily z různých nalezišť naprosto jinak.
Po naroubování se časem a řekl bych, že často už do roka stanou uniformními.
Vzhledově se liší minimálně.

Vlevo roční semenáčky z Guamangy, vpravo ze San Ramonu.

On ten názorový problém je v tom, že máme hodně vyčteného a jistě každý z nás bude souhlasit s věcmi obecnými, které často Rozkošník dokáže sáhodlouze, ale přitom smysluplně popsat, ale běda přijde-li někdo s otázkou na pěstitelskou odchylku a případnou zkušenost s ní. Jako jedovatého hada ji odhodímě a bojíme se abychom na něj nešlápli.
Je jednoduché souhlasit s názorem někoho, kdo tvrdí, že většinou pozná kaktus podle trnů.
Já bych ale raději četl nějakou zkušenost z vlastní praxe.
Například já přerouboval rodentiofilu z jusberta, jenž měl kaktusovou rakovinu (skoro by se dalo říci jusberťáckou) v nejvyšším stádiu na chilensis s tím, že výhodou je, že jsou to obyvatelé stejné lokality a po roce musím kontatovat, že se tato ploše kulatá rostlina začala vytahovat.

To vůbec není osobní. Ale přeci nebudu psát názor č.1 a názor č.2 Pod každým je někdo podepsanej, má na něj své nezadatelné právo a protože ho zveřejnil, tak já ne něj mohu reagovat. A i já mám právo s některým z vašich názorů se ztotožnit či nikoli. Proto tady diskutujeme abychom si své názory vyměnily, vytříbily, zhodnotily odsoudily nebo pochválily.Znovu opakuji. To že s tvým konkrétním názorem nesouhlasím, neznamená, že bych měl cokokli proti tobě jako osobě.

No, když se diskuse stane osobní, ztrácí svůj půvab ...

Naprostej souhlas s Rozkošníkem. Ví o čem mluví. Omlouvám se, ale u Ilpazka si tím fakt nejsem jistej...spíš silně pochybuju.

No vidíš to, a jsme zase u těch podmínek. A teď si vem to, že jsou zahradnictví, co tam v těch skoro stejnejch podmínkách ...skoro... produkují kytky a dováží se to i do Evropy. Nejsou ožraný od koz, jsou i dokonce zalejvaný, stříkaný proti škůdcům, přihnojovaný.... atd atd. Je to jen kulturní kytka? nebo je to ještě z hlediska blízkosti naleziště import? Je snad méněcenná oproti čmajznutý z přírody?Jsou ty podmínky pro tu kterou kytku strašné, a nebo jsou strašné toliko pro nás. Nemyslím, že pominuli ty kozy, že by rostly z jejich hlediska ve strašných podmínkách, Jsou k tomu přizpůsobené, životní procesy jsou synchronizované s procesy v okolní přírodě.
Citace:

No asi je těžké aby nějaký cestovatel, který viděl rostlinu v reále, byl schopen ji porovnat s našimi výpěstky na podložkách.(To je to, co jsem chtěl. Konec citace

Víš je to zřejmě těžko porovnatelné, jde o to , jaká kriteria se mají porovnávat. Pěstujeme-li kytky pro jejich jakousi surovou krásu danou těmi klimatickými vlivy a kozami, tak pak není nad ožraný import. Pěstujeme-li kytky pro to, abychom se kochali jejich krásou stejně jako krásou manekýnek a modelek, není nad kytku ze skleníku z rukou špičkového kultivátora. Je však zřejmé, že i stará zvrásněná indiánka má jakousi vnitřní krásu a špičková modelka ji má taky, jenže jinou a jinde.Jde o to co kdo hledá
Na Kokořínském dole jsem viděl pořádně zkroucené borovice vystavené větru a dešti, slunce žáru a suchu. Učiněné přírodní bonsaje. Krása převeliká. Ale budu -li chtít borovičku coby vánoční stromek, tak mé měřítko krásy je pro ten účel jinde.

No asi je těžké aby nějaký cestovatel, který viděl rostlinu v reále, byl schopen ji porovnat s našimi výpěstky na podložkách.(To je to, co jsem chtěl).
Tato rostlina je v domovině jistě znetvořena strašnými podmínkami, ve kterých roste.
Proto není lehké ji tam určit, natož vidět, jak by asi vypadala, kdybychom ji zde neroubovali.

Jo Zdendo, myslím a doufám , že chápu nač se ptáš. Jenomže se obávám, že až na několik světlých vyjímek /a ty se stěží ozvou/ jen málokdo zkouší roubovat současně ten samý druh kytky na několik druhů podložek a přitom ještě nechával něco pravokořenné.kdo naroubuje více jak 100 od jedné a té samé kytky vždy na 5-6 podložek a ještě nechá kontrolní vzorek pro posouzení.To by byly tisícové serie od jednoho druhu. Na to těžko shánět nejen sponzora. No a pokud se takový nadšenec najde, bude zázrak, bude-li to mít nějak statisticky průkazně podchycené. Ano ví se zhruba co na čem jde a je to ke koukání a co na čem nemá smysl déle pěstovat. Také je otázka , jde-li o trvale roubované kytky a nebo po čase zpravokořeňované.Ten kdo roubuje má vice méně vyzkoušeno pár podložek a na ty to cpe. Někdo si nemůže vynachválit echinopsa, jiný jusberta a o macrogonu jsem již dlouho neslyšel, i když i to je velmi dobrá podložka. No a další je peruviánus, spachiánus,geometrizánus, a jiné cereusovité, oblíbené opuncie, některé feráčky, diskutované astrophyta a těch dalších může být nepřeberné množství. To dle chuti a možností a citu každého pěstouna. To abychom se dobabrali k nějakýmu všeobecnýmu doporučení je dost vzdálený realitě každého . I profíci mají své vytypované oblíbené podložky a je smutné, že na nějaké pokusničení u kaktusů není zrovna času a peněz.
Viděl jsem na peruviánusech nádherný oreocereusy i lobivie a eriosyce. Nikoliv však mamle a nebo feráky. Viděl jsem na jusbertech skoro vše a to samé na echinopsech /tady ale je vhodné rozlišovat není pes jako pes/, viděl jsem mnohé na geometrizánech.... Ale doopravdy charakter růstu roubů zásadním způsobem ovlivňovaly podmínky a péče pěstitele. A ty má každý jiné.
Takové ty závěry jako platí pro podložky např u jabloní, tak tak daleko ještě nejsme. U jabloní šlechtitelská práce a výzkum je nepoměrně delší , než u kaktů, navíc tam byl jasný ekonomický zájem.Zabývaly a zabývají se s tím výzkumné ústavy po celém světě, spousta šlechtitelů se tím živí a točí se v tom ohromný prachy. A tak máme specielní klony podnoží pro vřetena, zákrsky, čtvrtkmeny i vysokokmeny. Vedle toho jsou známy vlastnosti odrůd a jejich vzájemné působení s konkrétní podložkou v jakémsi relativně schodném prostředí. Ale změníme-li prostředí, dochází i ke změně použitelných kombinací. Jinak se bude chovat zákrsek Goldena na M9 v Polabí a jinak to samé na Vrchovině.Jinak v písčité půdě a jinak v jílovce. A to jsem se ještě nezmínil o vlivu výšky , kde na podnož naštěpíme odrůdu. Je sakra rozdíl mezi očkováním na kořenový krček a roubováním ve výšce korunky.
Takže jsem trochu odbočil pro názornost, co vše/ a je toho převelice/ by se muselo sledovat, abychom se dostali k nějakému všeobecnému závěru . Jedině snad tolik, že ve finále rozhoduje to, jak s tou kytkou zacházíme.Ale ani to není jediná absolutní pravda.Asiati přišli s hylocereusama, jedou na tom skoro průmyslově, ale taky jen něco.Tam by mohly nějaké závěry, vzhledem k masovosti produkce, vypotit. Ale roubuje-li někdo 50-100 a třebas i 1000 roubů ročně, těžko může mluvit o universální pravdě a jediné správné a platné všude a pro všechny.