Téma:

Zdenda napsal: Je to už bratru 5 let, kdy jsem byl poprvé v Plzni na Kolokviu.
Přijel jsem v pátek dřív, abych všechno našel a taky než začne večerní akce špekáčků se soudkem piva, abych nějaké předem domluvené návštěvy místních kaktusářů uskutečnil.
Vybrat se dalo, měli kluci plzeňští dobře udělaný itinerář sbírek.
Tak se stalo, že jsem nejdřív k Česalovům zajel.
Otvíral mi branku jakýsi starší mladík a prý on není pan domácí, ale pouhá návštěva.
S předsedou Petrem Česalem, že je ale dobrý kamarád.
Byl to Láďa Soukup.

Lidi, já se z odchodu Ládi Soukupa nikdy nevzpamatoval. Asi pánbůh potřeboval společnost nějaké dobré duše. Ale tady na kaktusářském světě je mi bez něj smutno. Je mi ctí, že si ho pamatujete právě u nás. Díky. Petr Cesal

Velmi, velmi jsem zvažoval. mám-li dát další příspěvek do tohoto téma. Zejména po tom téma,,UKRADENÝ kaktus, jsem byl velmi na vážkách, no nakonec jsem se rozhodl s menšími azutocenzurskými zásahy pokračovat.
Jak jsem poznal.....pana Miroslava Kuklu,
toho dne, co jsem navštívil na čumendu dvě předchozí sbírky mne čekal ještě šok další. Píšili šok , znamená to šok, neboť k panu Kuklovi a jeho haciendě a skoro pěstitelskému závodu jsme dorazili s přítelkyní něco kolem 3 hodiny odpolední. Kdo máte skleníky, jistě si umíte představit jaká klima je v těchto zařízení za parného dne ve 3 hodiny odpoledne, zejména, nejsou-li skleníky prakticky vůbec stíněny.
Tak z toho zejména pramenil ten šok. Druhý o krapánek menší následoval po rekognoskaci terénu, t.j. když jsem zběžně obhlédl situaci a velikost zasklené plochy.
Pan Kukla nás srdečně přivítal a jen co skousl posledních pár soust z pozdního oběda, hned se nám plně věnoval. Zatím nás vypustil do prostoru s tou poznámkou, ať si projdem co libo a že je tam hrozně. Já tušil, už při tom co jsem ho poprve uviděl, že je to velký humorista. Ono v těch skleníkách nebylo hrozně, ono tam bylo přímo příšerně. To co jsem do sebe nalil u Šebestiánů v Kojeticích, ze mne u pana Kukly velice ryhle potními žlázami vycákalo a ani nejlepší perspirant a pičifuk by tomu nezabránily.

Uploaded with ImageShack.us

Takže záměrně v rámci té autocenzury vynechávám foto skleníků, bych neuvedl nenechavce v pokušení.
Všimněte si prosím drátků, co jsou obloučkovitě nad kytkami. Nevím, je-li to vynález páně Kukly, ale je to důmyslná pomůcka jak vyjmout jwednotlivé kytky v květináčích z řad mezi ostatními horem bez pracného přerovnávání. Každej květník větší kytky má takovéto ucho a je to pohoda.

Uploaded with ImageShack.us

Dávám sem fotky jen co se dělalo venku, neboť uvnitř to bylo fakt o život. Jak vidno, venkovní kultura Pánu Bohu na očích je rostlinám velice ku prospěchu. Záměrně zase neuvádím u ničeho jména, kdo zná , ten zná a kdo ne, ten se to nejlépe naučí, když bude hledat a navíc, zase ta opatření.

Uploaded with ImageShack.us

Spousta kytek byla toho dne venku, a pro zájemce je i velké množství v sortimentu všeho možnýho i připraveno. Zájezd by si vybral a rozhodně by se nikdo netísnil, neb prostory k pěstování jsou rozsáhlé a rozmanité, neco ve skleníkách, něco pod částečným přistíněním stromy a něco přímo v úpale, Každej si může vybrat dle svého zdravotního stavu.

Uploaded with ImageShack.us

Já byl toho dne nejraději venku a tahal s pana Kukly informace a znalosti, a že by bylo co tahat, vždyť kytek habaděj, velice krásných a tvrdě rostlých, sortiment od severu k jihu a naopak. No a to považte, že na zimu to všechno scukává do vytápěnýho skleníku na stoly, na police, do regálů pod stolama a věřím tomu, že zbytek co se nikam nevešel se vznáší na své auře v prostoru, neboť nic jiného jim asi ani nezbývá.

Uploaded with ImageShack.us
No a to je panu Kuklovi již 80 let. Teda klobouk dolů. Jo a kdo roubujete na vytáhlýho pejska, vězte, že je to metoda tohoto pěstitele.
Sbírku a zejména pana Kuklu doporučuji navštívit, hodně k vidění a myslím že ještě více se k učení a pochopení, samozřejmě tak jako obvykle bývá v civilizovanejch krajinách a u kulturních lidí dobrým zvykem je vhodné se předem s majitelem a studnicí moudra v jednom se předem domluvit.

Uploaded with ImageShack.us
No a kdo znáte tuto zlatou krasavici, prosím o jméno, neb já hlupák se na ní opoměl v horečném nadšení ze všeho možnýho jinýho na ní zeptat. No ale mám jí a jsem na ní pyšnej.
No a to byla poslední sbírka mé spanilé jízdy toho dne Prvomájového

Zdenda napsal: J
Nedokážete si představit jaké bylo mé překvapení, když jsem se rok nato dozvěděl, že Láďa už mi o svém způsobu a tedy co jak dělá nikdy nic neřekne...

Já jsem se s Láďou znal jan tak letmo z našich akcí, kde byl Láďa dík svojemu přátelství s Petrem Česalem a Petrem Kutákem, resp. s dalšíma našima klukama, byl docela častým hostem.
A byl vítaným hostem, protože byl takovej ztracenej syn náš. Dobrej duch.
Ačkoli jsme se moc neznali, tak jsem ho měl rád protože z něj vyzařovala krom nesporně vysoký inteligence taktéž vlídnost,dobrá veselá letora a velký srdce.
Je škoda, že už tu mezi námi není....

Je to už bratru 5 let, kdy jsem byl poprvé v Plzni na Kolokviu.
Přijel jsem v pátek dřív, abych všechno našel a taky než začne večerní akce špekáčků se soudkem piva, abych nějaké předem domluvené návštěvy místních kaktusářů uskutečnil.
Vybrat se dalo, měli kluci plzeňští dobře udělaný itinerář sbírek.
Tak se stalo, že jsem nejdřív k Česalovům zajel.
Otvíral mi branku jakýsi starší mladík a prý on není pan domácí, ale pouhá návštěva.
S předsedou Petrem Česalem, že je ale dobrý kamarád.
Byl to Láďa Soukup.
Po letech, když jsem jako konstrukter dílů pro automobilku, které jsme vyráběli pro Autopal Nový Jičín jel do této firmy služebně, vzpomněl jsem si na Láďu a zavolal mu.
Restauroval zrovínka jakýsi objekt v centru Jičína, ale přesto si udělal čas a já se dostal k němu do skleníku.
Tenkrát si pamatuji, že mi dával tři veliké už umadeave a říkal, že sice už je skoro zima, ale k jejich zimnímu spánku je musí ještě pořádně zalít, aby měly energii a do jara vydržely. Říkal, že semínka smirkoval a to, že byl asi jediný důvod úspěšného výsevu.
Nedokážete si představit jaké bylo mé překvapení, když jsem se rok nato dozvěděl, že Láďa už mi o svém způsobu a tedy co jak dělá nikdy nic neřekne...

Rozkošné Kaktusy napsal: Jo lidi, pokud máte někdo také co do kopy, přidejte, ať víme kde jsou hodný člověci

Všude žijí lidé...

Jak jsem poznal...pana Šebestiána.
V Kojeticích u Prahy přebývá dnes již letitý kaktusář pan Šebestián s manželkou. Navštívil jsem ho taktéž toho 1.5.2012. Smůla byla v tom, že bylo děsný vedro a to slunko pálilo jak čert, no a lezte ve skoro 13 hodin do skleníku s kaktusy. Málem sebevražda. Skleník pana Šebestiána stojí u pohledného rodinného domku , mezi zahradou a dvorkem, takže kdykoliv pohodlně přístupný. Není to nijak velké pěstební zařízení,účastníci autobusového zájezdu by měly zřejmě problém se postupně ve skleníku vystřídat, více jak 5 lidí se do skleníku nacpaného rostlinami nevejde.Zde jsem bohužel nefotil, takže se budete muset spolehnout na fantazii a můj popis.Takže z domu vytápěný skleník nevelký, částečně zapuštěný pod úroveń okolního terénu se vstupem prosklenou chodbičkou z boku. Na pěstebních stolech po stranách vyrovnané rostliny v květníkách ještě nebyly dosud napité a na první pohled byly jakési smutné, nějak se mnou nechtěly komunikovat,ne snad,že by byly nepřátelsky naladěné, to jistě ne, ale jaksi jim nebylo do řeči. Asi tím horkem. Něco rostlin bylo v miskách ze slepovaného eternitu, tak jak se to dříve dělávalo. Skleník má jeden celý bok odklápěcí a je vidět že již nějaký ten rok pamatuje, ve štítu pod střechou se ventilátor zuřivě snažil rozhejbat vzduch a osvěžit poněkud proudem vzduchu horkem mořeného návštěvníka.Pan Šebestián již dle svých slov nevysévá a je pravdou, že až na několik malých snad maximálně 5 let starých pravokořených Strombáčků a Lofofor jsem žádné mladší semenáčky nezaznamenal.Jinak staré kytky jistě po napití budou úctyhodné a ještě jedna věc, je tu poměrně , na velikost skleníku max 5m délky, dost sloupovitých cereusovitých rostlin ,jež mají navrchu pořádnej roub kulovitého kaktusu/Chile/ jako překážku dalšího růstu do výšky. Viděl jsem tu také hezkou pasacanu.
Sbírka stojí za shlédnutí pro menší návštěvu,vhodné je se ohlásit a dohodnout termín návštěvy. Manželé Šebestiánovi jsou velice milí a pozorní lidé s nimiž je příjemno i posedět a poklábosit jak jde život. Děkuji tímto oboum za příjemné chvíle.Kdo bude hledat kontakt, může mi písnout a nebo zadat Kaktusy Kojetice a určitě něco najde.

No a na závěr

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Je nutno ještě podotknout, že v této sbírce naleznete i dostatek dorostenců k vylepšení vašich sbírek a případná návštěva je z mé strany velice doporučována a přítel Chovenes jistě rád každého slušného kaktusáře uvítá.Je však vhodné se předem domluvit. Pro zájenmce o pěstování pod širým nebem dobrá škola a pro ostatní výborná inspirace, jak by taky jejich kytky mohly vypadat. Naštěstí to není na kraji světa a tak rád opět zavítám.Děkuji za zážitek.

A další

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Jak jsem poznal Josefa Pokorného alias Chovenes
Tak jsem si spáchal zase jednu svou spanilou jízdu po našich stejně postižených přátelích. Předem upozorňuji,že vždy a zásadně svou návštěvu předjednávám, což považuji za základní slušnost.
Tentokráte jsem zajel do oblasti Neratovicka. Tady se nacházejí sbírky a hlavně jejich majitelé, kteří rozhodně stojí za návštěvu.
Vyjel jsem na 1.Máje hned ráno a na desátou jsem byl ohlášen k příteli Chovenesovi do Kostelce nad Labem.Všichni máte možnost tady na fóru shlédnout jeho fotografie jím pěstovaných kaktusů a tak jsem jel patřičně nažhaven.Peripetie této cesty za kaktusy nemá smysl popisovat, nevyrovnají se zážitkům a strádání cestovatelů po Mexiku či Jihu USA . Akorát podotknu, že jsem si vybral nechtěně den, kdy bylo, ale doopravdy bylo pěkně hnusně horko a slunce pálilo jak na Sonorské poušti.
Přítel Chovenes mne s mou stávající přítelkyní uvítal hned mezi vraty celkem nenápadného domku na návsi Kostelce. Oproti mé maličkosti člověk drobnějšího vzrůstu, usměvavých lící a s očima jež zdá se rozuměj humoru.No humor to byl hned od počátku, neb jsem se musel protáhnout cca 20 cm mezerou mezi jeho autem a zdí v průjezdu.Kdo mne zná, uvěří, že to byl z mé strany artistickej výkon. Tady je zřejmě první past na nenechavce, neb exponáty jež by nedobrovolně opouštěly sbírku by se tady určitě neprotáhly. Na zahradě už to bylo ale jiné, pro slabší povahy doporučuji požádat majitele o sesli, jež by jim pomohla ustát to hnutí mysli vida překrásné exempláře letité sbírky.
Po prvním otřesu, jsem zapředli hovor a sešrotovali jsme ústně nejen kaktusy, ale i slimáky. Nejen ženy, ale i letadla, jež houfně nad Kostelcem přelétávají a dokonce jsme množili angrešty. Sice mají také ostny /trny/, ale ostnům kaktusů přítele Chovenese se zdaleka nevyrovnaj.Chtěl jsem si udělat fotku autora a uměleckého původce rostlin jež vám ke konci předestřu, no nepovedlo se neb tvůrce se prohlásil za prudce nefotogenického, že prej zarostlého a vůbec nevzhledného
/naprosto nemístná sebekritika/, tak jen přikládám pár fotek rostlin. Záměrně beze jmen, neboť v tomto případě se nejedná o mé rostliny a autor této krásy je schopen jistě správná jména dokomentovat. Na hezký modelce vás taky nezajímají její údaje z rodného listu, ale kocháte se svůdnými křivkami jejího těla a dlouhých nohou. Tak se tedy prosím kochejte se mnou.
Ještě na závěr důrazně upozorňuji, že se jedná o moje fotky kytek přítele Chovenese a jakékoliv zcizování autorských práv je nežádoucí.

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Jo lidi, pokud máte někdo také co do kopy, přidejte, ať víme kde jsou hodný člověci

Jak jse poznal Milana Kůrku.
No to bylo při té cestě za Mirkem Naxerou. Tehdy se mihla zde na fóru zmínka o Cochemiích, reagoval jsem , neboť jsou mou srdeční záležitostí načež se ozval Milan Kůrka, že má Cochemie a že mi je když si pro ně včas dojedu přenechá. No byl to už podzim a dost to tlačilo, dokonce proběhla zmínka, že by mohly dojít újmy mrazem. No v takové situaci se nečeká a jedná. Jak to šlo, vše jsem vytelefonoval a vyrazil. Je pravdou, že v Plzni jsem byl po mých studentských letech poprvé a to je již více jak 30 let, no , dnes je ale výhoda, že si můžete zadat trasu na mapách na netu a jet. GPS nemám, ale i tak jsem sice lehce orosen dorazil bez ztráty květinky. Přijel jsem k domku se zahradou, na které jakýsi do té doby mě neznámý člověk obíral kaktusy. No bylo to jasný, To byl Milan při svém stěhování kytek z místa na místo a naopak. Obdivuji to, že někdo aby zazimoval tak musí to co bylo ve skleníku dát do zimoviště a to co bylo venku a snad je mrazuodolné zase do toho skleníku. Na jaře obráceně. Přivítal mne člověk velkých znalostí i umu, člověk který ví o čem mluví a nejsme si ani věkem příliš vzdáleni. Měl jsem možnost vidět to jeho stěhování-alespoň částečně-. Jak to strkal ze skleníku na krásné archaické skříně na chodbě, viděl jsem krásnou pasacanu v ložnici i všelikým rostlinstvem obložená okna v bytě. Obdivoval jse Milanovo paní, to je buď velká láska a nebo ohromná trpělivost, případně kombinace obého. Ochutnal jsem i Milanovo kaktusové pití , příště si ho snad lépe vychutnám.No a abych nejel s prázdnou, vybavil mne nejen těmi Cochemiemi. Dnes je to vše také ozdobou mé sbírky.. Jsem rád, že jsem měl to štěstí se s Milanem setkat, s jeho vlídnou paní a jeho krásnými rostlinami.
Sbírka rozhodně stojí za shlédnutí, ale to si každý musí dohodnout sám.I tobě Milane patří můj Dík.

Jak jsem poznal Mirka Naxeru...
Začínám u možná jednoho z našich nej kaktusářů co naše zem dnes nosí. Poprve jsem se setkal s jeho jménem na netu, když jsem brouzdal po kaktusech a vůbec všem co se jich týče. Narazil jsem tehdy na zmínku o něm na Chrudimských novinách př. Pavlíčka. No dost tam pana Naxeru vychválil a to byl impuls pro mne podívat se té chvále na zoubek. Našel jsem páně Naxerovo web stránky a je pravdou, že jsem z nich po dost dlouhý čas neslezl. Píši-li dost dlouhý čas, jedná se o týdny. Studoval jsem na jeho stránkách kde co, nejen odborné kaktusářské info a pojednání, ale i velice pěkné povídkové čtení. Přečetl jsem to celé několikrát a nejen podobenka jmenovaného, ale i jeho písemná tvorba mi řekli, .Sakra, tohle vypadá jako hodnej člověk, který něco zná a umí. No netrvalo dlouho a oslovil jsem p.Naxeru meilem a domluvili jsme se na tom, že ho mohu navštívit. Byl sice už podzim, ale nešlo mi tehdy o až tak přímo kytky, ale šlo mi o člověka. No vyjednal jsem si návštěvu i u přítele Kůrky a jednoho listopadového dne vyrazil. V lehce odpoledních hodinách jsem dorazil v Kyšicích v jedné slepé uličce k pěknému domku a zahradě, kde bylo na první pohled jasné, kdo tam velí. Skleníky snad všude. Přišel mne přivítat lehce vyzáblý človíček, jeden by řekl, suchá větev, ale to by byl sakra omyl. Temperamentu a energie vyzařoval na dálku. Laskavé oči a vlídné přivítání, na to se nezapomíná. Skleníky byly sice prázdné, ale o to víc jsem žasnul ve sklepení domku. Jeden výstavní exponát vedle druhého, každý by mohl být ozdobou těch nejlepších výstav .Nakonec když se mrknete na Chrudimské listy, tak je to možno najít a i ty povídky. No odpoledne velice rychle utíkalo a já to měl domů dost daleko, tak nezbylo než velice krátce potlachat a vypravit se zase na cestu. Jsem velmi rád, že můj názor na Mirka Naxeru se potvrdil, je to člověk, kterého stojí za to poznat, člověk s velkým Č a i ty jeho kytky jsou co se dá dělat přepichové. Umí. Jestli mohu doporučit, tak dohodnout se na návštěvě a pak nemeškat. Mirku dík, však já rád zase přijedu

Tak si dovolím založit nové théma: Jak jsem poznal... rád bych zde občas šoupnul něco poznatků po mých občasných spanilých jízdách po vlastech zatím Českých za kaktusy,ale hlavně lidmi kolem nich.
Jde mi o lidi, kdo mne sleduje, ví, že u mne jsou na prvním místě, neb jsem toho názoru, že dobrý kaktusář je i dobrý člověk, jen si k němu je třeba občas najít cestičku a získat důvěru a pak se projeví jako ten kaktus . Navrch pichlavý, ale když rozkvete a ukáže svou vnitřní krásu, není nic co by to předčilo. Pak už jen si tu důvěru a přátelství udržet.Rád bych se tu zmiňoval o žijících současnících, na ty bohužel odešlé už théma máme ..Vzpomínáme.