petr babula napsal: Na psíky se úplně zapomíná 
Jedna prosba na Honzu Čápa - myslím, že by byla super tabulka, která by ukázala rozdíly mezi L: cardenasiana, calorubra, E. obrepanda a mamillosa. Mám pocit, že se tyto druhy ve sbírkách vzájemně "prolínají" 
Echinopsis obrepanda původ Šibal
Pár dní sem člověk nezavítá a vida, co všechno se tu událo.

Asi takhle. Je to moc dobrá otázka, rozlišit obrepanda, cardenasiana a calorubra je fakt docela oříšek. Ta tabulka by asi byla fajn, ale zaprvé se mi zdá, že se ty druhy různě prolínají nejen ve sbírkách, ale i v přírodě, a zadruhé určitě nejsem v pejskách zdatný odborník, abych na tento úkol stačil. To "zaprvé" mi utkvělo v paměti, když jsem se snažil porozumět tomu, co pan Rausch psal v
Lobivia 75
, můžete si stáhnout i s fotkami. Pro toho, kdo stahovat nechce, dám překlady:
Echinopsis obrepanda (SD.) K. Sch.
Salm-Dyck popsal roku 1845 rostlinu, kterou pojmenoval podle jejích stlačených žeber Echinocactus obrepandus a kterou zobrazil Hooker v Curt. Bot. Magazin 1850 a 1853 na základě květních znaků. Již tenkrát se rozlišovaly bílé a purpurové květy, vlastnost, která nabývá na významu, bereme-li ji jako pozoruhodnost. Tak je možno v Bolívii v Cochabamba - Capinota - Tarata nalézt většinou bělokvětou formu, avšak u Tapacari nebo kupř. u Vacas - Toralapa se objevuje purpurově červená forma, takže je možné určit bíle kvetoucí typ s jeho purpurově kvetoucí varietou. Další odchylku nalézáme u Copachuncho - Totora - Aiquile, kde zůstávají rostliny i květy menší a květy vykazují oranžově červenou barvu, takže je oprávněná další varieta calorubra. Jsou však i nesčetné lokality, kde se všechny barvy míchají, k tomu ještě přistupují květy trychtýřovité nebo talířovité. V literatuře se délka květů udává od 10 do 20 cm. Vyzbrojeni takovýmto měřítkem pak stojíme udiveni před exemplářem s pouze 7 cm dlouhým květem. Bylo by jistě možné vytřídit jednotlivé formy z lokality, tak kupř. blízko Samaipata jsem nalezl skálu, na které jsou rostliny malé (riviere de caraltii?). Tak jako je nemožné dělení podle květů, jsme odsouzeni k nezdaru i při pokusu posuzovat je podle žeber nebo podle hrbolů. Měl jsem více rostlin z mnoha lokalit (Tapacari - Cochabamba - Samaipata; Sucre - Tarabuco - Villa Serano; Totora - Aiquile - Millares; Culpina - Iscayachi - Tarija atd. až k Santa Victoria v Argentině) několik let v kultuře a kdybych je dnes dal dohromady, nemohl by je žádný člověk znovu roztřídit. Tak se projevuje velký areál, na kterém není možno dělení jednotlivých forem, pouze několik lokalit vykazuje převládající bílé (Cochabamba), červené (Totora) nebo purpurové (Tapacari) květy, které je možné označit jako variety.
Když jsem v roce 1965 byl ve Villa - Villa směrem na Rio Caine, registroval jsem opět Echinopsis obrepanda, pouze se mi zdály tyto formy menší. Tehdy jsem s sebou nevzal žádný materiál. Jak velké bylo moje překvapení, když jsem o tři roky později šel okolo a zjistil jsem malé (7 cm) červené květy. Jak se zdá, ukazují se ve tvaru a v barvě květu neustálené formy, které nadhazují otázku: Echinopsis nebo Lobivia?
Nazval jsem je podle diagnózy Brittona a Roseho Lobivia mizquensis, třebaže se jedná o krátkokvěté Echinopsis obrepanda. Otázka jmen rodů byla z této studie vyjmuta, protože tato akce má zkusit sloučit pouze nejnižší příbuzné okruhy tvarů.
Těla těchto typů jsou ploše kulovitá až kulovitá, dosahují průměru 20 cm, později tvoří velké skupiny, žebra jsou většinou zešikmena, řidčeji pouze probíhající, trny jsou víceméně ohnuty. Květy jsou 7 - 20 cm dlouhé, bílé, červeně purpurové nebo oranžově červené. Kulovité plody jsou polosuché, pukají svisle a obsahují kulovitá až prodloužená, poněkud zahnutá černá semena s nepravidelnou testou a dlouhým plochým hilem. Další odchylku nalézáme blízko Mizque (Lob. aguilari z Molinos), jejíž tělo je ploše kulovité, většinou jednotlivé a dosahuje pozoruhodného průměru. Otrnění má správné obrepandové květy, třebaže krátké, většinou červené květy připomínají opět Lobivia.
Combinationes novae:
Echinopsis obrepanda (SD.) K. Sch. (Engler a Prantl 1894/184)
- Echinocactus obrepandus SD. (A.G.Z. 1845/386)
- Echinopsis calliantholilacina Card. (Cactus 1965/111)
- Echinopsis coronata Card. (The Nat. C. et S. J. 1957/63)
- Echinopsis cristata SD. (Curt. Bot. Mag. 1853/4687)
- Echinopsis fiebrigii Guerke (Not. Bot. Gart. Berlin 1905/25)
- Pseudolob. frankii Bozs. (Kaktlex. 1966/373)
- Echinopsis mataranensis Card. (C. et S.J. 1970/184)
- Echinopsis pseudomamillosa Card. (Cactus 1959/164)
- Echinopsis riviere de caraltii Card. (C. et S.J. 1971/242)
- Echinopsis rojasii Card. (Rev. Agric. Cochab. 1951/10)
- Echinopsis rojasii var. albiflora Card. (Rev. Agric. Cochab. 1951/12)
- Echinopsis roseolilacina Card. (Cactus 1957/254)
- Echinopsis boyubensis Ritt. (Succ. 1965/25)
- Echinopsis tapecuana Ritt. (Succ. 1965/24)
- var. calorubra (Card.) comb. nov.
- Echinopsis calorubra Card. (The Nat. C. et S.J. 1957/62)
- Pseudolobivia carmineoflora Backbg. (Die Cactaceae 1959/1355)
- var. purpurea SD. (A.G.Z. 1845/386)
- Echinopsis cristata var. purpurea SD. (Curt. Bot. Mag. 1850/4521)
- Echinopsis callichroma Card. (K.u.a.S. 1965/49)
- Echinopsis toralapana Card. (Cactus 1964/41)
- var. mizquensis (Rausch) comb. nov.
- Lob. mizquensis Rausch (K.u.a.S. 1974/151)
- var. aguilari (Vasqu.) comb. nov.
- Lob. aguilari Vasqu. (K.u.a.S. 1974/1)
Echinopsis ancistrophora Speg.
Jméno ancistrophora zahrnuje tvarovou skupinu, kterou nalézáme ve východních výběžcích And od Argentiny po Bolívii v relativně nízkých polohách 1000 – 1500 m n. m. Typ je charakterizován kulovitým až ploše kulovitým vzrůstem, rostliny jsou jednotlivé nebo odnožující, s víceméně výrazným kůlovitým kořenem a přímými žebry rozdělenými na malé hrboly. Jeden nebo více středních trnů je zahnutých, většinou velmi štíhlé květy vyrůstají z boku. Objevují se ve všech barvách (skutečnost, že některé formy byly popsány také jako Pseudolobivia nebo Lobivia). Polosuchý plod je většinou oválný, podélně puká a obsahuje kulovitá až poněkud protažená semena s širokým, bazálním až lehce šikmým hilem, testa je černá bez zbytků plodu.
Nejstarší popis nám přináší Spegazzini v roce 1905 jako Echinopsis ancistrophora, která je velmi rozšířená od Tucuman, Salta až do Jujuy (Sierra Medina, Questo Sebilar, Alemania, Escoype, Quijano, východně od Salta až po Valle Grande u Jujuy. Backebergem popsané a vyobrazené Echinopsis leucorhodantha, pelecyrhachis, lobivioides a kratochviliana (Kaktusář 1934) jsou k nalezení na každé lokalitě a dají se jako formy rozlišit. Že tato jména nebyla myšlena až tak vážně, ukazuje obrázek Echinopsis kratochviliana, který se později objevuje v literatuře jako Echinopsis pelecyrhachis. Zrovna tak Lobivia graulichii Frič z Jujuy bylo jen jméno. Na mnohých svých pěších túrách jsem nalézal některé lokality, na kterých bylo možné rozeznat místně ohraničené odchylky a které jsou odlišitelné jako variety. Tak se u Escoype nebo v Yacones nalézá mnohožeberná jemně otrněná forma se zdobnými květy – Echinopsis polyancistra Backbg.; v Quebrada del Toro krátké květy Echinopsis kratochviliana Backbg. a na hranici Salta – Jujuy až k Leon-Volcan extrémně dlouhé květy (20 cm) Echinopsis hamatacantha Backbg.
Jestliže v Argentině je barva květu omezena na bílou, Tak v Bolívii jsou zastoupeny barevné formy. Nad hranicí Tarija, západně od Condorského průsmyku se vyskytuje fialově růžově kvetoucí Lobivia cardenasiana Rausch se svou červeně kvetoucí var. rubriflora z Cajas. V našem místopisném členění je v severním směru mezera, teprve v Santa Cruz u Samaipata nalézáme opět nejmenšího zástupce tohoto typu, žlutooranžově kvetoucí Lobivia arachnacantha Buin. et Ritter, která má ve Valle Agajo žluté květy – var. sulphurea Vasquez se svojí svěže zelenou epidermis. U Comarapa jsou formy zvláště ozdobné, květy jsou červené a jmenují se var. torrecillasensis (Card.), jejíž větší formou je var. vallegrandensis Rausch kvetoucí jasně červeně a na východě odtud je pak var. densiseta Rausch. Větší rostliny podobné typu (ancistrophora) najdeme ještě v dept. Cochabamba u Pojo. Zde mají epidermis světle zelenou, květy červené a mají jméno Lobivia pojoensis Rausch, jejíž var. grandiflora z Mizque tvoří větší květy s modravým nádechem. Teprve později jsem nalezl blízko Pojo druhou lokalitu s ještě větším habitem, kterým vstupuje do literatury jako Echinopsis rauschii var. megalocephala Rausch. Tímto tvoří tyto formy uzavřený celek, aniž by se předběžně měnilo pro nebo proti, zda Lobivia nebo Echinopsis.
Combinationes novae:
Echinopsis ancistrophora Speg. (Cact. Plant. Tent. 1905/492)
Lobivia graulichii Frič (Kaktusář 1931/81)
Echinopsis leucorhodantha Backbg. (Kaktusář 1934/63)
Echinopsis lobivioides Backbg. (Kaktusář 1934/64)
Echinopsis pelecyrhachis Backbg. (Kaktusář 1934/65)
- var. hamatacantha (Backbg.) comb. nov.
Echinopsis hamatacantha Backbg. (Kaktusář 1934/66)
- var. kratochviliana (Backbg.) comb. nov.
Echinopsis kratochviliana Backbg. (Kaktusář 1934/66)
Echinopsis hamatispina Werd. (Kaktde. 1934/141)
- var. polyancistra (Backbg.) comb. nov.
Echinopsis polyancistra Backbg. (D. Kaktfrd. 1933/18)
- subspec. cardenasiana (Rausch) comb. nov.
Lobivia cardenasiana Rausch (KuaS 1972/32)
-- var. rubriflora Rausch 498a var. nov.
- subspec. pojoensis (Rausch) comb. nov.
Lobivia pojoensis Rausch (KuaS 1968/

Echinopsis rauschii Friedr. (KuaS 1974/83)
- var. grandiflora (Rausch) comb. nov.
Lobivia pojoensis var. grandiflora Rausch (KuaS 1968/9)
Echinopsis rauschii var. grandiflora Friedr. (KuaS 1974/83)
- var. megalocephala (Rausch) comb. nov.
Echinopsis rauschii var. megalocephala Rausch (KuaS 1974/83)
- subspec. arachnacantha (Buin. et Ritter) comb. nov.
Lobivia arachnacantha Buin. et Ritter (Succ. 1956/37)
- var. densiseta Rausch
Lobivia arachnacantha var. densiseta Rausch (KuaS 1968/49)
- var. sulphurea Vasquez
Lobivia arachnacantha var. sulphurea Vasquez (Succ. 1974/108)
- var. torrecillasensis (Card.)
Echinopsis torrecillasensis Card. (CaSJ. 1956/110)
- var. vallegrandensis Rausch (KuaS 1975/1)
Echinopsis mamillosa Gürke
Na přelomu století poslal Fiebrig do Berlína z jižní Bolívie několik rostlin, podle nichž popsal Gürke několik druhů. Z té doby pochází např. Echinocactus fiebrigii Gürke, Echinopsis lateritia Gürke, Echinopsis fiebrigii Gürke, atd. a Echinopsis mamillosa Gürke. Posledně jmenovaný druh se hojně nachází v okolí Tarija a lze ho charakterizovat solitérním, řidčeji trsovitým růstem, kulatým tělem, které dosahuje průměru 25 cm, má mělké kořeny, přímá žebra a je typický blízko temene posazenými květy. Plody jsou asi 2 cm velké, kulaté, polosuché, svisle pukající a obsahující kulatá až protažená semena s velkým, téměř rovným hilem. Tuto rostlinu známe také pod jménem Echinopsis ritteri Boed. Později popsal ještě Cardenas Echinopsis herbasii z Iscayachi a označil jako místo nálezu Pampa Larga v nadmořské výšce 2000 m. Jenže zaprvé nikdo nezná nějaké Pampa Larga a zadruhé krajina kolem Iscayachi leží ve výšce 3000 m a více. Nadmořská výška 2000 m je až dole okolo Tarija a zdejší rostliny se jmenují Echinopsis mamillosa. Květy jsou asi 17 cm dlouhé a bílé (Gürke píše s růžovým okrajem), avšak skutečně růžově kvetoucí formy se nalézají dále na sever ve vyšších polohách, jako např. u Orozas nebo Culpina (3000 m). Centrální trny dorůstají do délky až 10 cm, Ritter tuto formu pojmenoval Echinopsis histrichoides n. n.
Jak se zdá, tvoří Rio Bermejo nejen politickou hranici mezi Bolívií a Argentinou, ale odděluje také argentinské formy od typu. V Bolívii nalézáme trny většinou silně šídlovité, kdežto u Santa Victoria (Argentina) jemně jehlovité u forem, které známe jako Echinopsis kermesina (Krainz) Friedr., přičemž karmínově červené květy mohou být v údolích a stržích také bílé. Ještě dále na jih, u Iruya se trny opět prodlužují až na 10 cm a jsou tenké a ohebné, nazval jsem je var. flexilis. Další formy, které Ritter oddělil jako var. orozasana a var. tamboensis, jsem nedokázal rozeznat. Tímto druh vykazuje dobře ohraničený areál s následujícími kombinacemi:
Combinationes novae:
Echinopsis mamillosa Gürke (MfK. 1907/135)
- var. orozasana Ritt. (Succ. 1965/25)
- var. tamboensis Ritt. (Succ. 1965/25)
Echinopsis ritteri Boed. (M. DKG. 1932/143)
Echinopsis herbasii Card. (C. et S. J. 1956/111)
- var. flexilis Rausch 510 n. p.
- var. histrichoides (Ritt.) comb. nov.
Echinopsis histrichoides Ritt. 806 n. n.
- var. kermesina (Krainz) Friedr. (KuaS 1971/45)
Pseudolobivia kermesina Krainz (Beitr. z. Sukde. 1942/62)
Stranou nechme mamillosu, ta je jasná a kdo viděl někdy kermesinu, minimálně podle květů u vegetačního vrcholu tento okruh kytek pozná. Jinak je to ale docela legrace. Pod obrepandou je i calorubra, zatímco její dnešní variety jsou společně s L. cardenasiana pod E. ancistrophora. V Lobivia 85 už to je jinak. L. cardenasiana a L. calorubra s varietami jako samostatné druhy, obrepanda a ancistrophora nic, protože to nejsou lobívie. Tolik pan Rausch. Jak na to jdu já, dám radši do samostatného příspěvku, už takhle je to hodně dlouhé.