Téma:

Filip Jelínek napsal: Tak mě pad zrak na jednu z mejch oblíbenejch zelenejch mamek:

Ha, vskutku spřízněná duše! Nejen trsovitý kaktusy, ale i zelené mamilárie! Magnimammu nemám, ale naštěstí jen proto, že jsem línej přepisovat jmenovky. Takže mám jen centricirrhy:

No, to je hudba pro mé ucho a pastva pro má oka...magnimamma vedle hernandezky-to je přesně vono. Jen mám pocit, že těch hernandezek je u nás podstatně víc...

Tak mě pad zrak na jednu z mejch oblíbenejch zelenejch mamek:

Mammillaria magnimamma, Pachuca, IS


Tyhle kytky mám od Petra Kutáka, kterej je vysejval tuším z IS od Petra Česala a dodneška slyšim jeho nadšenej hlas, "Pachuca, to si vezmi, to budou supr kytky !!!"

A sou.

Zkoušel jsem to jednou a mám z toho kolem dvaceti semenáčků. Takže to šlo (možná štěstí začátečníka).
Z té doby jsou i ty dvě menší rostlinky . Při šťourání semínek semtam něco zapadlo k mamině.
Takhle rostou nejlíp a tak zatímce tyhle dvě už kvetou, zbývající semenáčky v samostatné misce ještě ne.

Pánové děláte z nich semena? Kdysi jsem je měl od J.Říhy,parádní kytky, kvetlo to pod zářivkama jako o závod, ale semena ne a ne udělat. Bohužel. Jsou to nádherné rostliny.

josska napsal: Začínají kvést hernandezky (ty dvě menší jsou samovýsev)

No jó, mně taky!

Mam. schiedeana (pojmenována na počest něm. lékaře a botanika Ch.J.W.Schiedeho) existuje taky ve var. dumetorum ( z lat. "rostoucí v křoví") :

Ta moje taky rostla v křoví

No nazdar, tak to už je zima opravdu tady...

Začínají kvést hernandezky (ty dvě menší jsou samovýsev)

Mam. schiedeana (pojmenována na počest něm. lékaře a botanika Ch.J.W.Schiedeho) existuje taky ve var. dumetorum ( z lat. "rostoucí v křoví") :



a var. giselae ( po Gisele Hernandez, manželce mexického botanika Martinez-Avalose, který ji popsal) :



Ale nejkrásnější je stejně typová schiedeana.

Ne mohla by být, ale jest, neb ta var. plumosa je dle mého selekt a nebo dokonce mix s plumosou - sice povedený, leč bohužel zcela původní rostliny vytlačil ze sbírek. Jsi šikula a až to ponaroste, tak se ozvi - stojím ve frontě snad jako první...

Maus napsal: Filipe, jsou to parádní kytky, bohužel je však potkal smutný osud - tyhle převzali roli nominátní variety a v podstatě čisté schiedeany téměř nejsou. M. schiedeana v. plumosa se vyskytuje v pestré paletě barev trnů od téměř bílé po nažloutlé až po intenzivně žluté otrnění - klasická typová schiedeana si tvrdošíjně trvá na svém řidším, leč čistě žlutém otrnění a ve sbírkách je dnes velkou vzácností. Natož pak kytky různých klonů, které jsou schopny sypati ( velmi úsporně ovšem) semena. U Petra Kutáka jsem je viděl a chválil? Asi jo. Péťo, só - li semena, vyset a hlídat, já se přihlásím, a nebo o ně pokorně poprosím a vyseji sám, pokud se ti s tím nechce babrat...

Jak tak na to zpětně koukám, tak tahle kytka, na kterou jsem narazil v Mexiku, by mohla být M. schiedeana. No povedlo se vzít i nějaké to semínko, tak uvidíme co z toho vyroste.

Obyčejná Mammillaria hahniana, ale efekt neobyčejný (květináč 9x9):

A co tahle vzpomínka na léto?

Další vzpomínka na léto. Nějak mi to nedá nevzpomínat při pohledu na teploměr a kalendář.
Mammillaria candida (květináč 14x14):

I u mě se najdou dvě rostlinky Mammillaria microheliopsis. Nedám na ně dopustit, i bez květů vypadají krásně, že?

Ano prosím, velebný pane, to jest přesně ono. Zejména ta pottsii je úžo - ve sklenících se objevují poněkud vycmrdlé nebarevné hůlčičky - tato jest z frišnq a čerstva a tudíž ráčila vytvořiti onen nezaměnitelný azbestový efekt na barvě vytrnění. A kvetoucí???? Velmi zřídka, asi jako slušná výhra ve sportce. A pokud víte o někom, kdo v tomto barevném provedení vlastní opravdu velkou kytku, tak má opravdovou supervzácnost a raritu první a třídy....

Maus napsal: Nádherka velikánská - kdysi dávno ještě běhala kytka s názvem M. microheliopsis - ta má konce květních plátků až sytě růžové - velice půvabné...z příbuzenstva M. elongata a pottsii - zejména ta druhá je nádherná...

Tu microheliopsis myslíš asi takhle?


Pottsii by tu taky byla:

Velikánská je, dost se natahuje (má to v genech) a to ji sem tam i přisuším na plném slunci. To potom téměř leží. Po zalití je ale do dvou dnů jako maják. Asi je (mám dvě) časem seříznu.
(květináč 9x9)

Nádherka velikánská - kdysi dávno ještě běhala kytka s názvem M. microheliopsis - ta má konce květních plátků až sytě růžové - velice půvabné...z příbuzenstva M. elongata a pottsii - zejména ta druhá je nádherná...

Vzpomínka na léto ... Mammillaria microhelia:

Paráda, Tome, jenže to je právě ta var. plumosa...i když ta velikost je úžasná, takovejch je málo...ale nějak si u tebe na velký krásně narostlý kytky začínám zvykat...

mám takovou, miska 26cm

No, on to zas není až takovej kumšt. Spotřebuje se jich daleko víc, než by jeden od ,,obyčejný " mamilárky čekal, a to dokonce občas ve sbírkách frajerů. Považ, kdysi jsem jich viděl velikou misku - asi tak 30 cm průměr - obrovskej trs a kvetly jak divý. Kdoví, esli dneska vůbec nějaká taková velká kytka v republice je...

Čeče já měl klasický schideany, ale podařilo se mě je celkem úspěšně pozbíjet mojí odbornou péčí

Filipe, jsou to parádní kytky, bohužel je však potkal smutný osud - tyhle převzali roli nominátní variety a v podstatě čisté schiedeany téměř nejsou. M. schiedeana v. plumosa se vyskytuje v pestré paletě barev trnů od téměř bílé po nažloutlé až po intenzivně žluté otrnění - klasická typová schiedeana si tvrdošíjně trvá na svém řidším, leč čistě žlutém otrnění a ve sbírkách je dnes velkou vzácností. Natož pak kytky různých klonů, které jsou schopny sypati ( velmi úsporně ovšem) semena. U Petra Kutáka jsem je viděl a chválil? Asi jo. Péťo, só - li semena, vyset a hlídat, já se přihlásím, a nebo o ně pokorně poprosím a vyseji sám, pokud se ti s tím nechce babrat...

Pro Mausíka skupinka schideana v. plumosa.



Zatim žijou. uvidíme jak dlouho jim to vydrží...

Pod Karjanovu diagnozu se podepisuji, jen já jsem drochu splitter, takže bych se k těm parkinsonkám tak do náruče nehnal, ale to, čemu se morganiana říkalo, to je a to v té bílé formě. Ony ještě běhaly trochu do růžova vytrněné, ale nebyla to věc dědičná, spíš po náhodě. Vyséval jsem semena bílých ( jiné jsem neměl), a výsledek byl tak půl na půl. U Moučků a Fleischerů měli oboje...
A ty ingensky jsou luxusní....

Jo a ještě jedna věc. Nedávno tu běžela diskuse o M. ingens. Mám dvě, obě stejné.

karjan napsal: Nádherný kousek. Klidně tam nechej jmenovku morganiana, nebo taky rosensis, tiegeliana aj. , vše synonyma Mam. parkinsonii. Některé mají kratší trníky směrem k M. perbella, jiné delší k M. geminispina. Tahle má červenější květy.

Díky, tak to už asi budu doma. Ta druhá totiž k parkinsonii měla mnohem blíž. Celkově hrubší tělo, světlé květy, jen trny nebyly zrovna "parkinsonovské". Tímhle by se to vysvětlovalo. Jinak parkinsonku mám taky, i ona už je hodně letitá.