Téma:

Maus napsal: No, u mně na monitoru se jako jemně nažloutlé jeví jen vegetační středy...jinak je to klasická blondýna. Pokud je žlutá , je to v cajku a já si dojdu na voční. Ne ono se skutečně jedná jen o to, aby se mezi těmi krásnými bílými ,,var. plumosa" pomalu nevytratily ty ošklivé řidší a žluté pravé schiedeany...

Mně už tahle přijde jako dostatečně "schiedeánovitě" žlutá.

No, u mně na monitoru se jako jemně nažloutlé jeví jen vegetační středy...jinak je to klasická blondýna. Pokud je žlutá , je to v cajku a já si dojdu na voční. Ne ono se skutečně jedná jen o to, aby se mezi těmi krásnými bílými ,,var. plumosa" pomalu nevytratily ty ošklivé řidší a žluté pravé schiedeany...

Maus napsal: ... a zase blondýna....

Mausi, nevím jak to zkresluje, ale pokud si pamatuju je žlutá. Zkusím ji příští týden vyfotit znovu.

Našel jsem ji lehce, protože je ještě ve skleníku, takže teď portrét

Ano, prosím, ta krasavice vpravo, to je moje gusto. Ony zešednou časem všechny, ale zlatý bejt prostě musej aspoň do půlky...

Zrzka by se ti líbíla víc?


Musím ji najít v bednách a nafotit, neboť mrška nebyla nikdy zájmem mého objektivu.

... a zase blondýna....

Asi před 2 měsíci se tu řešila M. schiedeana, dneska jsem ji vyfotil:

Uploaded with ImageShack.us

Moja M.picta Aramberi, NL, RS321 in memoriam.

Jestli někomu věřím že se znovu sebere, tak jsi to ty, protože s takovým zájmem a znalostmi to nejde opustit.

No, chlape, tak to ti závidím, že jsi dva...jistě chápeš, že letos zejména...mně už zbyla po letošní sezoně necelá půlka....ale snad dorostu zase někdy....

Je Ti odpuštěno - jako Hasi jsme dva - já táta 60 r. a syn 37 r. - oba Pavlové

cykas napsal: S tím celkovým množstvím srážek, které mají rostliny k dispozici na nalezištích a u nás je to hodně zajímavá úvaha.
Je fakt, že se uvádí celkové množství srážek, což je u nás k ničemu, když jsou rostliny skoro půl roku mimo vegetaci.

Podle mě z toho plyne poučení, že:
1. můžeme zalévat mnohem více, ale ne častěji. Mám tím na mysli několik vlhkých období, kdy bude vody přebytek a pak následuje období 3 - 4 týdny, kdy je sucho.
2. nedívat se na statistiky na lokalitách a u nás, ale řídit se svým rozumem a zkušenostmi.

Která z uvedených možností je lepší nevím, ale asi povedou obě k dobrým výsledkům.

Pochopil jsi mě naprosto přesně, Cykasi. Nejde o to narvat do kytek tolik a tolik vody, abychom splnili plán...je to jenom vodítko, jak s těmi kytíky zacházet a přeložit si trošku do reálu pojmy jako ,,suším"...,,opatrná zálivka" nižší nároky na vodu" a podobně. Samozřejmě, Henry, že mamky to doma řešej jinak v jinejch podmínkách. Ale ono to bude spíš tak, že osídlují místa, kde se prostě při daném vodním režimu dokážou chytit v konkurenci ostatních rostlin, ne že by se spokojily s menším množstvím vody...

Omlouvám se, trapně jsem se splet.

karjan napsal: Pavle, mé pochybnosti se týkaly pouze té druhé - Petrovy - kytky, ta Husiho sedí. Na prvý pohled měla hrubší mamle i otrnění a když jsem v názvu viděl "hidalgensis", tedy polythele, další pohledy jsem vynechal - má chyba. Teď, když jsem si foto zkopíroval a zvětšil a prohlédl - středový je tam jasný, okrajové na můj vkus trochu hrubší, ale ukecal jsi mě. Já to holt nemám (a nikdy nebudu mít) tak nakoukaný jako Ty.

Rozuměj "hasiho" ne "Husiho".

Nechtěl jsem zanést zmatek, ale higaldensis to vedu podle toho, jak jsem kdysi dostal. Mausovi věřím, takže to u sebe včetně fotek opravím. Příště už to bude správně.

Jo a teď to jsou zase bílé sračky, jak říkají na Kysucách Jejda a to ještě není konec roku .... pardón, já musel

Mausíku - téma srážek jsem si dovolil přesunout z příspěvku v Mamakách od A-Z sem, doufám, že ti to nevadí, ale tady je myslím lepší prostor to prodebatovat.

Komentář : vzhledem k tomu, že s rostlinami osobní zkušenost nemám a viděl jsem jich jen velice nepatrně, dovolím si jen jednu maličkou poznámku k uváděnému množství srážek.
Každý z vás si jistě dokáže na netu vyčíst srážkové úhrny u sebe doma i s ohledem na roční rozložení srážek. Velmi podrobně jsem tuto věc studoval a dospěl jsem k jednomu poněkud tristnímu závěru ( a ne jen pro mamilárie, račte srovnávat a zařazovat i rostliny z doprovodné vegetace) : jen na některých místech republiky jsou srážkové úhrny srovnatelné s těmi , které uvádí pan Reppenhagen. Mám na mysli to množství vody, které na mají rostliny k dispozici v průběhu vegetace. U nás totiž cca 75% srážek spadne v době, kdy naše kytky spí a tak si račte dopočítat, jaký vláhový deficit zažívají v našich kolekcích…Dospěl jsem tedy k závěru, že kdybychom nechali rostliny od konce dubna do konce září na volném stanovišti, kde na ně bude v klidu pršet atd, zdaleka jim nedopřejeme tolik vody, kolik mají k dispozici v domovině. Samozřejmě, je tu svažitost terénu, jakýsi teplotní model, propustnost půdy i struktura srážek. Ale jakési vodítko by to snad mohlo býti, ne? Prosím ty, kteří se o to jsou ochotní zajímat, aby mně poslali příslušná data zjištěná na netu a platná pro své bydliště – zkusím z toho něco slepit, pokud toho bude dost…

Myslím, že to srovnání nebude tak jednoduché. Jsou zde ještě další faktory, které mají na to značný vliv. Například srážky v Mexiku si představuji jako nárazové, intenzivní a krátkodobé. Prostě v noci přijde déšť, vydatně lije, koryta řek se rychle zvedají. Ráno srážky ustávají a vyjasňuje se. Okolo poledne je již teplota opět přes 30°C a po dešti není ani památky.
Kytky si navíc často vybírají místo, kde se voda moc neudrží (viz. foto). Takže po skále sice steče hodně vody, ale večer již má kytka sucho, zatímco u nás má v květináči mokro ještě týden.

Mammillaria picta:

S tím celkovým množstvím srážek, které mají rostliny k dispozici na nalezištích a u nás je to hodně zajímavá úvaha.
Je fakt, že se uvádí celkové množství srážek, což je u nás k ničemu, když jsou rostliny skoro půl roku mimo vegetaci.

Podle mě z toho plyne poučení, že:
1. můžeme zalévat mnohem více, ale ne častěji. Mám tím na mysli několik vlhkých období, kdy bude vody přebytek a pak následuje období 3 - 4 týdny, kdy je sucho.
2. nedívat se na statistiky na lokalitách a u nás, ale řídit se svým rozumem a zkušenostmi.

Která z uvedených možností je lepší nevím, ale asi povedou obě k dobrým výsledkům.

Pavle, mé pochybnosti se týkaly pouze té druhé - Petrovy - kytky, ta Husiho sedí. Na prvý pohled měla hrubší mamle i otrnění a když jsem v názvu viděl "hidalgensis", tedy polythele, další pohledy jsem vynechal - má chyba. Teď, když jsem si foto zkopíroval a zvětšil a prohlédl - středový je tam jasný, okrajové na můj vkus trochu hrubší, ale ukecal jsi mě. Já to holt nemám (a nikdy nebudu mít) tak nakoukaný jako Ty.

Karle, proč to má takhle pokřtěný, nemám tuchu, ale svou diagnosou jsem si téměř jist ( jako ostatně to téměř u všeho). Nikterak však nesdílím tvoje přesvědčení o náležitosti rostlin do tebou jmenované skupiny. 6e má těch trnů 8 a ne 10 by mně nevadilo, neb ta horní jich má jistě víc, ale celkovým charakterem do skupiny ku spinossisimě zapadá a podle mého backebergiana téměř tipica. Pozoroval jsem množství rostlin v době , kdy jsem je asi jako jedinej v republice vyséval ( pro laický trh, kdež byly k neutahání) a měl jsem možnost vidět i originál Repp. materiál u Pepeho. Dle mého je to zrovna kytka, u které s určením až zas tolik obtíží nejni. Mimochodem - žádné z kytek skupiny polythele nemá tak krátký a přitom hustý mamle, jako tenhle okruh spinossisim...spíše jsou to poměrně řídký kytky s relativně velkými mamlemi a v porovnání s ostatními skupinami řady Polyacanthae i velmi silnými a mohutnými trny. U skupiny spinossisim jde vždycky jen o jehličky či štětičky a pojem trn si zaslouží jen morfologicky...
PS : zkoukni obrázek v Atlasu, ročník XIII.



Komentář : vzhledem k tomu, že s rostlinami osobní zkušenost nemám a viděl jsem jich jen velice nepatrně, dovolím si jen jednu maličkou poznámku k uváděnému množství srážek.
Každý z vás si jistě dokáže na netu vyčíst srážkové úhrny u sebe doma i s ohledem na roční rozložení srážek. Velmi podrobně jsem tuto věc studoval a dospěl jsem k jednomu poněkud tristnímu závěru ( a ne jen pro mamilárie, račte srovnávat a zařazovat i rostliny z doprovodné vegetace) : jen na některých místech republiky jsou srážkové úhrny srovnatelné s těmi , které uvádí pan Reppenhagen. Mám na mysli to množství vody, které na mají rostliny k dispozici v průběhu vegetace. U nás totiž cca 75% srážek spadne v době, kdy naše kytky spí a tak si račte dopočítat, jaký vláhový deficit zažívají v našich kolekcích…Dospěl jsem tedy k závěru, že kdybychom nechali rostliny od konce dubna do konce září na volném stanovišti, kde na ně bude v klidu pršet atd, zdaleka jim nedopřejeme tolik vody, kolik mají k dispozici v domovině. Samozřejmě, je tu svažitost terénu, jakýsi teplotní model, propustnost půdy i struktura srážek. Ale jakési vodítko by to snad mohlo býti, ne? Prosím ty, kteří se o to jsou ochotní zajímat, aby mně poslali příslušná data zjištěná na netu a platná pro své bydliště – zkusím z toho něco slepit, pokud toho bude dost…

Dovolím si citovat z popisu M. backebergiana :
okrajové trny 10-12, žlutobílé s hnědou špičkou, později tmavnoucí
středové trny 1-3, přímé, jehlovité, žlutohnědé až hnědé, 7-8 mm dlouhé. v. ernestii 1, tmavší než typ
A ještě mám jeden problém - proč se soubor jmenuje "Mammillaria hidalgensis" ?

Pánové, je to M. backebergiana ( syn . M. ernestii) a to v obou dostupných formách - nahoře s jemnějším delsím otrněním, Petr má klasiku - hrubší, řídší leč o to pichlavější okrajové trní...krásná kytka pro začátečníky, pro samý květy není kam koukat...

Nu Petře, backebergiana to asi nebude, ta patří spíš do okruhu M. spinosissima, tohle je něco z okruhu M. polythele.

Nevím jak, ale já to mám takhle. Teda jestli je to totéž.

Až bude Maus u "B" tak tohle bylo seto jako M. backebergiana

Filip Jelínek napsal: Akorát tu velkou zrzavou píchavou co je na fotce u mě ve sbírce nemá, nějak jsme se nedostali k tomu aby si ode mě vzal odnož.

Mě jsi obnůžek dal,už se těším až poroste

To se Honzo vyprdni na OBI a domluv se s Petrem Kutákem, má je udělaný i jako semenáče. V klidu si vybereš celou variační škálu u něj.

Akorát tu velkou zrzavou píchavou co je na fotce u mě ve sbírce nemá, nějak jsme se nedostali k tomu aby si ode mě vzal odnož.

Ta kyka je jedna z mě nejmilejší, protože má dojemnou historii, kterou popíšu a tím spáchám drobnou odbočku, kterou mi snad prominete.

Když jsem začal kaktusařit, tak asi v prvním roce kdy jsem to dělal, tak kolegyně mojeho táty dávala pryč manžela a po něm taky jí zůstalo několik kaktusů docela mega rozměrů, který mě s díky věnovala. Bylo to takový vítězství pro obě strany.
No a jeden z těch kaktů byl velikej trs týhle zrzatý ježatý elongáty. Tak jsem na něj byl hrdej, ale samozřejmě jsem udělal pár odnožek, který jsem po zakořenění věnoval svojemu kamarádovi Jirkovi Musilovi, kterej mě ke kaktusaření dovedl.
No a tak uplynulo pár let a při jedný blbý sezóně když mě pokosila půl mý tehdy nevelký sbírky nějaká hnusná hniloba co jsem si dotáh domů z vadnýho substrátu (no ten rok byl těžkej, měl jsem i svilušku a měl jsem mimokaktusový potíže a byl sem zralej tak na hození ručníku do ringu), mě milá moje veliká elongáta zhebla.
No a uplynulo zas pár let a Jirka mě věnoval už zapěstovanej trsík týhle elongáty zas zpátky.
A jak je vidno, dneska je z ní trs pěkný velikosti, stejný jako tenkrát.
A z toho plyne, že člověk by měl kytky pustit dál, obzvláště kamarádům, protože nikdy neví jakou oklikou se k němu vrátí (samozřejmě je tu ještě to, že je prima vůbec kytky dávat svejm kamarádům, protože jim to někdy i udělá radost )

Vono tady na tom foru je nakažlivejch věcí spousta. Nicméně, jak tak na ten stolek hledím, ku chlubení toho tam máš podstatně více....to je pastva pro to fóko, to ti teda povím...