Téma:

Nechci přerušovat pěknou diskus stran P. clavaroides, ale musím se podělit o drobnou radost, co mě udělala O. drummondii, alias O. pusilla



Překvapilo mě nejen to, že kvetla, ale i ten květ byl moc zajímavej.

Tak si ma Jirko presvedčil, dám ju tiež do takého kvetináča. Ako si ju zimoval? Ten bratčický piesok nehrá rolu?Tie kvety za tú snahu stoja a celkovo je táto rastlina zaujímavá.

Puna clavarioides kvete vcelku spolehlivě, když tedy má řepu...,kterou dokáže relativně rychle vytvořit. Potřebuje prostor, zejm. tedy do hloubky...tady je v květináči 11x11x20...



V přírodě se ale dají nalézt zcela ojediněle kytky, které mají více jak 4-5 hlaviček...spíše jsou to 1-2, které přežily zimu a nebyly ukousnuty oslem, koněm či ovcí, nebo uříznuty člověkem...ale - kytka díky řepě lehce regeneruje. Jsou i roky, když na jaře chybí sníh či nepršelo, klidně nové odnože neudělá! I odříznuté odnože lehce koření a během 3 let mohou i kvést. Roubování je naprosto zbytečné a snad jen oprávněné k rychlému namnožení...toto platí i o jiných punách, byť jsou dnes řazeny dle "genetiky" k jiným rodům, resp. je to pro mnohé "jen" opuncka...

Tento Pterocactus australis jsem získal od pana Moučky a je to sběr Jardy Procházky z jeho první cesty do Argentiny. Tedy dvojnásob památeční a ještě hezky kvete. Na Bílé Hoře je již nějakých 12 let a dosud mrazuvzdorná.

...jo, hned jak vyjde sluníčko, tak je veseleji...

Maihueniopsis ovata CJH 147 (původ M.Kiessling)



...letos po loňském přesazení ukazuje jen jeden květ, za to však enormní velikosti - má v průměru 6cm, celá kytka (trsík) má průměr ca. 8cm a jednotlivé články prům. 1,5 x 2 cm...spolehlivě odolná mrazu...dovezl jsem si ji 2010 s poupaty a dále kvete každý rok...

Henry napsal: Pokusím se aplikovat. Největší problém vidím to zimování. Možnost přitápět nemám, tak se asi neodvážím je nechat celou zimu venku, protože mrazíky pod mínus dvacet vždy nějaké jsou. Každopádně se budu muset po těchto kytkách poohlídnout trochu více, ty květy jsou úžasné.

Rada: Přes zimu přenášet jako kočka koťata. Ven, domů, ven, domů.......

Henry - u nás v Brně je už několik let minimum -17°C (meteorologická hláska letiště), tato zima pouze 1x -12°C, takže se mi termostat nastavený na -10°C sepnul jen 1x...kytky jsou ve skleníku s 4mm lexanem a stojí na zemi, která v zimě vlastně topí...tedy skoro jako by byly vysazené přímo do země...
Je třeba si uvědomit, že takzv. přízemní minimum je měřené v 5cm od půdy a k 2m, kde se měří standardně minimální teplota, může být za bezvětří rozdíl i 5-10°C !!!, tedy na zemi je při oficielním minimu třeba -17°C klidně -23°C, což bývá často důvod zmrznutí i jinak odolných kytek. Je fakt, že ta M.minuta snesla i tuto - jistě -20°C teplotu, ovšem jednou z ní zůstalo jen pár článků...to byla v zimě pod střechou na jižní straně domu...chce to trochu experimentovat...a snad tedy i pak schovat, hrozily-li by ty větší mrazy...

Pokusím se aplikovat. Největší problém vidím to zimování. Možnost přitápět nemám, tak se asi neodvážím je nechat celou zimu venku, protože mrazíky pod mínus dvacet vždy nějaké jsou. Každopádně se budu muset po těchto kytkách poohlídnout trochu více, ty květy jsou úžasné.

Tak Henry...pravda, píši to celkem často, ale vidí-li lidi pak kytky "co nekvetou", že přeci jen kvetou, tak to chtějí vědět...tedy:
1. kvetou všechny opunciovité...některé ovšem až mají dostatečnou "zelenou" masu, tedy dostatečnou velikost, což naráží často na možnosti pěstitelů...mám třeba dva velké M.platyacantha - a nekvetou, tedy je z 20x20 musím přesadit do větší mísy...
2. kytky jsou mrazuodolné - tj. do -12°C, seschlé - tj. poslední voda koncem srpna, musí být hezky, aby i velké misky vyschly a kytky MUSÍ být svrasklé, tedy v listopadu...než přijdou mrazíky
3. mrazuodolnost není jak u Sclero a podobných, ale ta argentinská zima je - nad ránem i -15°C, ale přes den je zase +10°C...samozřejmě jsou vyjímky, které snesou i přes den mráz, ale trvalé mrazy vedou ke ztrátě mladých článků...tedy v extrémním případě topím ve dne!!! Je-li v zimě inverze!!!
4. v zimě potřebují kytky světlo skleníku, zimované ve tmě a nad +10°C se vytahují a logicky nekvetou a špatně rostou, tedy ne kompaktně trsovitě a "kulovitě"...
5. vydrží v netopeném skleníku (Maihueniopsis, Tunilla, Cumulopuntia,Puna, skoro všechny Pterocactus, z Tephrocactus spolehlivě jen geometricus z 3000m), svrasklé a úplně suché...na jaře, tedy už v únoru mohou dostat trochu vody (v přírodě taje sníh)...pak ovšem absolutní sucho a větrat!!! Kytky začnou nasazovat nové články či poupata...po zalití v tomto období často přemění poupata na články...je tedy třeba vydržet a svrasklé kytky nezalít, do doby, kdy jsou poupata zřetelná, tj. alespoň 1cm velká, což je tak (v normálním roce!!!) květen, pak se dají kytky zalít, napijí se během 2 dnů...a od poloviny května pak kvetou...a rostou nové články...pak ještě jedna voda v červnu...pak někdy v srpnu, až se v noci ochladí...
6. mají rády hodně pohyblivého vzduchu, ale i horko (zejm. Tephrocactus), ovšem v této době by měly být suché...
7. to je asi vše...a samozřejmě cit kaktusáře k tomu patří také...také - je-li kytka ještě malá, dostane vodu samozřejmě hned na jaře...aby ta zelená hmota mohla i narůst...jakmile kytky kvetou, tak už tak rychle nerostou...

Tak to je paráda Zajímala by mě ta změna pěstování.

...a přece kvetou...foto z neděle večera...

Maihueniopsis minuta HPT 193




..je faktem, že kvete už 4 sezónu po změně pěstování...miska je 20x20cm

snad jen dvakrát v mém kaktusářském životě jsem viděl kvést Puna clavaroides a nyní jsem se dočkal i já...nasadila hned 4 poupata a dvě z nich už dnes rozkvetla

zdraví Dodo

Mamlas napsal:

Vladimír napsal: Dobrý deň! Neviem či do tejto témy patrí aj rod Pteroccactus a Austroccactus. Mám Pteroccactus australis a Austroccactus hibernus, ktoré sú naštepené na mrazuvzdorné podložky. Nakoľko ešte u mňa neprezimovali rád by som sa oboznámil zo skúsenosťami s ich pestovaním. U mňa budú zimovať na balkóne pod strieškou, kde v zime nafúka na ne aj trocha snehu a dážď. Znesú našu zimmu?

A. hibernus na mrazuvzdorných podnožích a pravokořené Pt. australis přezimuju už nějakých 10 let v netopeném skleníku v Plzni.

Ja mám len tie dva druhy po jednom exemplári a bol som možnosťou ich získať prekvapený. Minulú zimu u pôvodného majiteľa vydržali zimu. Môžem zmierniť zimu a hlavne uchrániť ich pred zrážkami umiestnením na parapet balkónového okna zo zábradlia balkóna za cenu menšieho slnečného svetla. Pokiaľ mám skúsenosti s naštepenými mrazuvzdornými kaktusmy je dôležitá včasná jarná mierna zálievka aby podnož stačila vyživovať.
Ďakujem za odpovede.

Vladimír napsal: Dobrý deň! Neviem či do tejto témy patrí aj rod Pteroccactus a Austroccactus. Mám Pteroccactus australis a Austroccactus hibernus, ktoré sú naštepené na mrazuvzdorné podložky. Nakoľko ešte u mňa neprezimovali rád by som sa oboznámil zo skúsenosťami s ich pestovaním. U mňa budú zimovať na balkóne pod strieškou, kde v zime nafúka na ne aj trocha snehu a dážď. Znesú našu zimmu?

A. hibernus na mrazuvzdorných podnožích a pravokořené Pt. australis přezimuju už nějakých 10 let v netopeném skleníku v Plzni.

Kdyby měl pán k darování nějaký článek geometricus, floccosus, aoracanthus nebo articulatus f. inermis, s dovolením bych si vzal

Přítel z brněnského KPK mi nabídl zdarma tefráky.
Pokud by měl někdo zájem, můžu ho nakontaktovat.

Ty vysoké květináče (jak tu píše Jiří) se dají sehnat u zahradníků, co dělají výsadbu například růží. Mají velikost 12,5 x 12,5 x 25 (okouknout se to dá v Baumaxu, OBI a podobných). No a jsou taková vysoké i kulaté, zahradníci jim říkají "palmáče" a faktem je, že často zahradníci nevědí co s plastem

No asi takhle z mojeho pohledu. Ona naše zima je dost záludná a dopředu napsat "neboj, to zvládnou" není zrovna nejlepší. Po dva roky spokojeně rostli a na třetí zimu dostali pořádně na zadek, ale rozběhali to. Jenomže já je mám na svojich kořenech, teda spíš mají svojí kořenovou hlízu a když něco omrzlo, tak vrch. Na jaře zase udělali krásné vršky. Naroubované - aby nakonec neodešel vrch. Tak bych to moc nerisknul a raději je při nějakém tom -5°C zapakoval. No už jsem to dělával (je to dávno, tenkrát jsem v Brně na schůzce dostal krásné rostlinky od JRP) tak, že jsem vzal dřevěnou bednu, vnitřek obložil horkuodolným plastem, na kovové nožičky zvednul falešné dno - drátěný rošt a dolu dal žárovku, 15W (kde mrzne víc asi 25W), jednoduchý termost nastavil na -5°C a nahoru udělal okno z dvojitým sklem. Ale neutěsnil, aby to mohlo dýchat.

Dobrý deň! Neviem či do tejto témy patrí aj rod Pteroccactus a Austroccactus. Mám Pteroccactus australis a Austroccactus hibernus, ktoré sú naštepené na mrazuvzdorné podložky. Nakoľko ešte u mňa neprezimovali rád by som sa oboznámil zo skúsenosťami s ich pestovaním. U mňa budú zimovať na balkóne pod strieškou, kde v zime nafúka na ne aj trocha snehu a dážď. Znesú našu zimmu?

Ale nééé Milane...to já jaksi neuvedl...no, tuto P.clavarioides mám také...tedy přesně tu stejného původu - on JB dal asi část MK (= tedy ne Milanovi...) a ten je namnožil...dle nějakých info by měly být z Paso Aqua Negra...
Kvetla mi také...



..je to loňský květ, letos jsem je přesadil a tak jen rostly. Mají fakt pěkné řepy a potřeba hlubokých květináčů u mne značně narostla...ty jsem pořídil také u MK - 11x11x20 a 15x15x20...

TAK TO SE MOC OMLOUVÁM ZA DOMÝŠLIVOST. Letos poprvé kvetla Maihueniopsis clavaroides pravokořená. Je od Josefa Buska a původně od Roberto Kieslinga, tak si jí moc považuju.

...teď jsem si uvědomil jednu nepřesnost...Milan napsal:" ...Ještě k té M. ovata, původ MK: jsou to odnože ze semenáčků, co mi vyrostly ze semen sbíraných v sedle mezi Upsallata a Villavincenzo. V přírodě to byly docela malé trsy, které nejvíc připomínaly M. ovata jak je vyfocená v Tephrocactus und andere Feigenkakteen.."
...odkazuje na moji větu:"... označenými jako M.ovata (původ MK) a touto M.minuta, přičemž si já pod M.ovata představuji ale něco jiného...(otázkou je pak rozdíl mezi M.darwinii a M.ovata..."...jenže já s tím MK měl na mysli Michaela Kiesslinga a ne Milana Kůrku...

Ale jistě Milane...záleží na více okolnostech...např. fouká-li vítr, květ se úplně nerozevře...a u nás až tak nefouká...ověem nelze zevšeobecňovat...třeba ten můj Theloc. SB 77 má květy vždy otevřené a okv.lístky úplně otočené dolů...tak mne napadá, že ho příště dám ven na vzduch..a bude-li foukat, tak uvidím, co květ udělá...

Jinak samozřejmě souhlasím, že je nutné jak pozorování na lokalitě, tak v kultuře, tam se ty rozdíly mohou jak zvýraznit, tak zmizet...problémem je, že velmi málo lidí tyto kytky pěstuje...

Čím dál víc se přesvědčuju, že závěry z návštěvy na lokalitě bývají často předčasné a pro určení jsou daleko důležitější porovnání doma. Dokud neuvidíš květ takové Soehrensia bruchii brzo ráno, budeš si myslet, že je opravdu trubkovitý, jak je v popise. Ale ráno je otevřený skoro talířovitě. Zrovna tak u T. mandragora záleží na denní době.

No Milane...nevím, ale plné otevření květu na M.mandragora (Tvoje foto) nemusí být žádný určující znak...následující fotky jsou od Jardy Procházky fotografované na lokalitě M.mandragora u P.Tastil...

...bohužel jsem letos lokalitu nenašel...byl jsem jen kousek...

V tom sedle mezi Uspallata a Thermas de Vilavincencio jsem nebyl...snad příště...jestli máš nějaké nazbyt, tak bych je chtěl...

Jinak - také jsem nevěděl, že tam na 3100m roste i M.glomerata (roste tam C.boliviana, Denmoza, Soehrensia...) - vyfotil ji letos Lumír, který ten kopec vylezl...a poslal mi foto...

Dík za cenná pozorování. Ještě k té M. ovata, původ MK: jsou to odnože ze semenáčků, co mi vyrostly ze semen sbíraných v sedle mezi Upsallata a Villavincenzo. V přírodě to byly docela malé trsy, které nejvíc připomínaly M. ovata jak je vyfocená v Tephrocactus und andere Feigenkakteen. Jenomže jak semenáčky ve sbírce sílí, stále více připomínají M. glomerata. Nikdy jsem je nezimoval doma, od r. 2006 všechny zimy v netopeném skleníku. Takže určení sběratelem na místě opravdu není nic spolehlivého a spíš považuju za špatné si to nepřiznat. Správné jméno se daleko snáz přiřadí ve sbírce, kde máme srovnání s referenčním materiálem ve stejných podmínkách.
I tvoje fotka dokládá, že M. minuta z Valle Casquil má úzké květy na rozdíl od M. mandragora z Qda dl Toro se široce az talížově rozevřenými květy. Co jsem nevěděl, že jsou tam taky M. glomerata.

Padlo tu jméno M.minuta - podobně jako M.ovata - je to "prastaré" jméno...a asi jediný dostupnější zdroj obrázků je třeba Backebergovo dílo...a protože už se dnes zabývá těmi okrajovými opunciovitými více lidí (zejm. v Německu), začínají se šířit...
Jsem k těmto jménům pro značnou variabilitu na lokalitách a pak i v kultuře dosti skeptický, nicméně známe-li lokalitu, je to asi nutné ponechat názor původního nálezce (a tím i určitele) na etiketě...tedy M.minuta HPT 193 ze známého zdroje...



..musím říci, že dnes nevidím příliš rozdílů mezi kytkami označenými jako M.ovata (původ MK) a touto M.minuta, přičemž si já pod M.ovata představuji ale něco jiného...(otázkou je pak rozdíl mezi M.darwinii a M.ovata...)...jenže - po čase i jedna ovata, co vypadá jako minuta začala dělat mnohem delší trny...typické pro ovata, jak ji vidím já...
Je pravda, že kytky musí bezpodminěčně narůst do větších rozměrů, aby se projevil jejich "charakter"...tedy hlavně kvetly...k tomu potřebují větší misky, často i hluboké...hm, a tady narážíme na možnosti každého z nás...jak nekvetou jsou to jenom hnusné malé opuncky...

Pro doplnění ještě jak to vypadá v přírodě...

1. první kytka je asi nějvětší, co jsem tam na 3100m viděl...



odpovídá první kytce...má asi 50cm na délku

2. druhá je z lokality P.bonnieae...



má asi 30cm...

Byť jsou si podobné...ono je otázka, jak je přeci jen rozlišit...přesto - např. květy mají odlišné...první spíše podobný M.glomerata, byť kousek výše rostou M.glomerata (jak je známe třeba od Salinas Grandes), tedy od těchto kytek dosti odlišné...
Druhá má květy zase spíše podobné té M.mandragora...a jak jsem četl, máme v Evropě spíše ten modrý klon...jsou tam ale i zelené...

No, ono to Milane asi nebude tak jednoduché...i toto tam roste, sice až na 3100m...



...ale i toto...na 2950m...

...ale stejné nejsou...letos mi kvetla celá řada kytek...to, co mám jako M.minuta nebo několik M.ovata?...

Tyhle kytičky z Valle Chasquil považoval G. Charles taky za M. mandragora (on mu říká minuta) a já mu věřil, dokud mi letos prvně nevykvetly.

Porovnejte květy s předchozím příspěvkem.