Téma:

jageno napsal: To je rači rozdávám, hlavně když se to množí jak šílené, třeba Mamilárka gracilis.

Graciliska se množí jako ostatní. Roste typicky trsovitě a olamování je barbarství.

Nevím, mám ke svým kaktusům asi víc citový vztah, každý je pro mě příběh sám pro sebe a nějaké vyhazování nepřichází v úvahu. I když nejsou zrovna tip top a sem tam je nějaký připálený, flekatý nebo nějak jinak mimo mísu.
To je rači rozdávám, hlavně když se to množí jak šílené, třeba Mamilárka gracilis.

Ano, některé sbírky opravdu vypadají jako lazaret.

Jen ve sklenících jsou "ideálně" rostlé kousky. Venku v přírodě ty kytky vypadaj kolikrát strašně a jak se těšíme, když je najdeme

Filip Jelínek napsal: Někdy se člověk dostane do prekérní situace, kdy zdravej rozum říká "Vyhoď tu kytku, už z ní nic nebude" a pak zas je to člověku líto, pač rostla dlouho, že jo...
A pak tu kytku člověk vyhodí teda na kompost, ale pak jí tam jako trochu zasadí že jo a chodí okolo a furt dumá jestli neudělal chybu...
A pak to vypadá jako ten rinconensis co jsem na jaře celou půlku ho spálil...

Prsk sem ho nakompost...pak sem ho teda spíš tak jako zasadil...pak sem k němu pro sichr dal i jmenovku...

Furt váhám...dokonce teď kvetl.. Co byste dělali vy? Mám zkusit zimovzdornost Nebo na zimu vykopat?

Znám kaktusáře co vyhazují kytičky jen když se jim trochu znelíbí myslím si že to dělají diletanti
úcta k životu je priorita. No povodeň je asi nepotkala:)...jinak by si asi jinak vážili své práce, překvapením bylo když někteří z nich byli ochránci přírody.Já bych se zeptal toho kaktusu chceš vyhodit:)Soucit je cnost ne slabost.

Vůle po životě je holt fšemocná

Jo ten si zachrochtá a za 3 roky bude chlapík , ani nepoznáš, že se spálil.

Tak jsem si vzpoměl na tu písničku Svěrákovu a Uhlíře jak se zpívá:
,,Neopouštěj staré známé pro nové,,
Jo ten je vděčnej i když jsi mu tak ublížil tím spálením, pohladit ho a říci hodnej malej, nééééé tak jen obyčejně, ale jemně a jak na miminko. hodneééj...maleééj a pusu.
Jo:whistle: jo

Happy end! Jak často se to vlastně v životě stává....

Nech ho tam až do podzimu a zasaď ho na jaře, třeba to pak budeš dělat se všema!

Hele už to, žes mu nechal jmenovku i na kompost svědčí o tom, že ses s ním vlastně nikdy nerozloučil.
A jestli chceš trochu povzbudit , taky mě sežehlo slunce před časem nidulansy v 10cm kvetníkách skoro až ke středu a dnes na nich nic nepoznáš.
Takže mu šanci dej, .... i když tys mu i vlastně už dal

Já bych ho taky nezatracoval. Mám taky spoustu takových "trosek" , ale za pár let to na něm ani moc nepoznáš. Letos se mi taky spálil takovýhle thelák, zamrzí to no Já se snažím pěstovat svý kaktusy tvrdě , chce to pořád zkoušet , co kterej kaktus vydží , a kdy už se začne připalovat, ta hranice je velmi tenká.

Blázni sme tu všetci. Aspoň teda do kaktusov. Do 10 rokov po spálenine nebudeš mať ani stopy.

To sem chtěl slyšet, zatvrdil sem svý srdce, ale pak mě ho bylo líto.
Tak sem si chtěl ověřit, jestli sem blázen, když se mě chce ho si nechat. A výsledek je, že sem si ověřil, že podobnejch bláznů je víc a to člověka tak nějak uklidní

Tak půjde zas do misky.

Pekne ho nechaj nech si luftuje ale na jesen ho daj naspat. Aj ked je len polovicny, je to predsa kaktus a naviac nadherny. Na buduci rok ho otoc spalenou castou na slnko a nemusis sa bat dalsich popalenin

Na kompost bych ho vůbec nedával, zůstanou tam po něm dlouhé trny, může se to vymstít. . Já tedy vyhazuji kytky, až když je vidět, že jsou již téměř po smrti nebo jsou to nedodělanci, ze kterých nikdy nebude nic pořádnýho. občas se stane, že se něco připálí, to pak většinou rostlina odejde v krátké době.Tento thelák na to nevypadá, za dva tři roky to odroste. Jeslti je to letitá kytka, bylo by jí asi škoda. Pokud ji nechceš, tak ji někomu nabídni.

V našich pařeništích a sklenících vidíme samé krásné a statečné zbrojnoše. Narostlé a urostlé, vládne pořádek v jmenovkách, řady vyrovnané, jen jak to jde tak jednotné květináče - někdo je zásadovitý kulaťák a jiný zásadovitý hranaťák. Všude štěrk na povrchu, pokud možno jednotné barvy, žádný plevel - až se mi to nechce líbit.
Ne že nelíbí, ale kdo to viděl venku, tak ví, že okousaný kaktus, popálený kaktus - někdy slunce někdy oheň, kŕivý kaktus, poškozený kaktus, polámané ostrny, zaražený klacek a zahojené rány, zahrabaný kaktus, špinavý kaktus, přerostlá obluda a nedorostlá mrňota. Tak a jak to teda má vypadat u nás?
Máme si vážit každého kousku, který se podaŕilo dopěstovat a nevadí že je popálený, okousaný, polámané ostny - je to náš kaktus. Jestli chce mít někdo absolutní "krásno", ať si udělá gumové kaktusy. Nebo ještě lepší ten "trabantkaktus", natře a nastříká, nezmrznou a nezapaří se po zálivce, ušetří na hnojení a jinač se to už dohnojit nedá. Henry správně píše, dát mu šanci, pokud je místo, tak jednoznače každému i tomu nejmenšímu dát šanci. Právě on nás potom může nejvíc odměnit květem a semínkem.

Já bych ho taky nezatratil,kor když vykvetl.Filipe šup s ním zpátky

Aby ti jednou nescházel,
Já takhle zachraňoval u p. Rajtmajera všelijaký schoury a nedomrlčata, no prostě pišišvory pazgřivý, Jeho to děsně tehdy žralo, furt jsem mu byl pro posměch a jundu. každýmu ty moje mumie anonymní ukazoval, no ale já tehdy nedbal a křísil a křísil. Sem tam opravdu něco tedy definitivně skáplo / většina/, ale něco se zpamatovalo a rostlo dál svým typickým růstem, no a taky se stalo/méně jak 1% případů/,že najednou se to zbláznilo a začalo to dělat buď kristátu a nebo monstrozu. No a já řezal a a rouboval a řezal a rou..... Pak se to dalo všechno do pohybu a kde je tomu dnes konec- v prostoru. Občas je některé poznám, teda alespoň mám ten dojem, samozřejmě již x krát přeroubované, ale jsou tu. Není jich moc, a je to dnes fuk, kde vznikly, ale jsou a to je možná i dobře.
I takovýto nešťastlivec na tvém kompostu může ještě překvapit, kor, když takto úpěnlivě prosí.Nebyla to jeho vina, žes ho tak spálil. Dávám jak v aréně palec nahoru.

No, keď sa chytil, tak má určite veľkú túžbu po živote, ja by som mu tiež dal šancu.

Kaktus na kompostu s jmenovkou, to jsem teda ještě neviděl Chudák, takhle tě prosí tím květem a ty ho chceš ještě testovat mrazem Já bych mu dal šanci.

Někdy se člověk dostane do prekérní situace, kdy zdravej rozum říká "Vyhoď tu kytku, už z ní nic nebude" a pak zas je to člověku líto, pač rostla dlouho, že jo...
A pak tu kytku člověk vyhodí teda na kompost, ale pak jí tam jako trochu zasadí že jo a chodí okolo a furt dumá jestli neudělal chybu...
A pak to vypadá jako ten rinconensis co jsem na jaře celou půlku ho spálil...


Prsk sem ho nakompost...pak sem ho teda spíš tak jako zasadil...pak sem k němu pro sichr dal i jmenovku...

Furt váhám...dokonce teď kvetl.. Co byste dělali vy? Mám zkusit zimovzdornost Nebo na zimu vykopat?