Téma:

Zdenda napsal: Děkuju, žes mě nejmenoval...

Zdendo, sice jsem u tebe nikdy nebyl, ale myslím, že ten příspěvek není o tobě .

cykas napsal: Víc se mi líbí ta menší, když jí dáš napít a nějaký ten vitamín, bude vypadat hodně dobře. Ta velká mi připadá, že na záhoně měla hodně vody, je "řídká".
To je právě problém pěstitelů, kteří rostliny ženou v podmínkách, na které kaktusy nejsou ze své domoviny zvyklé.
Jmenovat nebudu

Ostny maj vpodstatě stejně velký, akorát by to chtělo něco mezi.

Děkuju, žes mě nejmenoval...

Víc se mi líbí ta menší, když jí dáš napít a nějaký ten vitamín, bude vypadat hodně dobře. Ta velká mi připadá, že na záhoně měla hodně vody, je "řídká".
To je právě problém pěstitelů, kteří rostliny ženou v podmínkách, na které kaktusy nejsou ze své domoviny zvyklé.
Jmenovat nebudu

Nemám sílu ani čas teď všechno pročítat, akorát jsem si vzpoměl, že mám fotku Pseudolobívií starých asi šest let. Obě jsou stejně staré a ta větší rostla poslední tři roky v sezóně ve venkovním záhonu a ta malá v květináčku.

No já vím, že Jirkovi rozhodně špatně nebude, poňadž von pije s Mírou.
Ale myslet si to můžem, ne?

Ano, máš pravdu, českou závist přebije jen stará dobrá škodolibost ...

Musíte si představit jak bude Jirkovi Musilovýmu zejtra blbě.
Pak se s tou závistí dá docela i žít.

Horší bude až ve dvě ráno přijde k sudům chca zalévati a vony...

...zejou prázdnotou.

No co už, musíme jenom doufat, že nás taky někdo veme na pivo a bude kecat o kaktusech a ne o fotbale

cykas napsal: Je to jedna z věcí, které vám kaktusářům v Plzni závidím .

Nejsi sám

Jo dobrý pivo a teplou kotlinu plnou kaktusářů s ideálníma podmínkama ...

Je to jedna z věcí, které vám kaktusářům v Plzni závidím .

Rozkošné Kaktusy napsal: To nestihnu, leda, že bych zavřel krám a zdrhnul. Sakra já mám žízeň, ...

No to bys stihnul , zas tak daleko to není

To nestihnu, leda, že bych zavřel krám a zdrhnul. Sakra já mám žízeň, ...

jvinar napsal: A všichni máte pravdu. Možná že každý tu svojí a vůbec navadí, když se trošku liší od té druhé. U piva bychom se stejně všichni shodli na tom že kaktusaření je docela dobrá celoživotní záliba.

A klidně se u toho piva můžem dneska i shodnout
Tak se tady moc plzeňácí dneska nevykecávajte, sud se naráží v 17 hod tak ať dorazíte včas

Lidičkové, plně s vámi všemi souhlasím a potvrzuji, komu to funguje, ať pokračuje, komu ne ať mění a komu je to fuk ať ..do toho radši nekecá. Miro to napsal velmi výstižně včetně toho životního vývoje. Děkuji vám všem, jdu plánovat novej skleník.Nebo alespoň venkovní stoly, nebo,že by teplej pařník? prdlajs zajedu to po ohlášení omrknout k Chovenesovi a to bude perspektiva kvalitních kytek, o který se mladí vlčáci, až to nebudu moci zmoci uklidit na zimu, ještě porafaj a ukliděj si to k sobě.No a bude vyřešíno a zbydou jen prťata, který si zbalím do krabice od bot a pomašíruju si to do domova důchodců, kde zasvěceně budu machrovat a oblbovat 70-atky nad hrnkem bílýho kafe s nalámaným chlebem mezi přebalováním.No a tak nakonec budu přesazenej i já sám a bez řezání kořenů/ zuby už dávno budou v hrnku/.

A všichni máte pravdu. Možná že každý tu svojí a vůbec navadí, když se trošku liší od té druhé. U piva bychom se stejně všichni shodli na tom že kaktusaření je docela dobrá celoživotní záliba.

Pan Myšina kdysi řek jednu pěknou věc, že většina kaktusářů jsou vlastně bonsajisti a měl pravdu.

Velikost a tvrdě vypadající vzhled rozhodně nemusí být v protikladu. Skoro bych řekl, že jsou to dvě mimoběžné kategorie.

A další věc je, že udržováním rostli v juvenilním stádiu jaksi mnohdy nemůžeme docenit krásy vzhledu dospělých jedinců.

Takže já myslím, že je třeba k tomu přistupovat s rozvahou.

Edit: Myslím, že tématu velikosti nádob se můžou lidi se zkušenostmi s volnou výsadbou jen tiše smát

Zajímavé čtení, různé názory, pouze si myslím, že vůbec nemá cenu srovnávat naše pěstování s růstem kaktusů v přírodě a už vůbec ne porovnávat velikost nádob a podobné věci.Přece naše -ať se to líbí nebo ne-vždy uměle vytvořené prostředí nelze ani omylem srovnávat s podmínkami, v nichž rostou kaktusy v přírodě.AŤ se jedná o doprovodnou vegetaci, která vytváří přirozené stínění,odčerpává přebytečnou vláhu, dále úplně jiné poměry světelné,tepelné,jiné UV záření etc.etc.Když si toto vše v klidu uvědomím, tak jako pěstitel můžu být úplně v klidu a maximálně o tom akademicky debatovat.Sebevětší květník a sebevětší pařeniště má do přirozenosti hodně a hodně daleko.

Zdendo, líbí se mi, jak si to napsal Nevím, jestli se dá nazvat to, že mám kytky v menších květináčích, mrzačení rostlin. Pravdou je, že nerostou tak rychle jako ve větším květináči. Ba řekl bych, že rostou docela pomalu a to, že 6tiletá rostlina třeba astrophyta je v pětce nebo šetce květináči, není nic neobvyklého. Pravdou ale taky je, že když na burze nebo u Pavla P. porovnám kytky, co jsem tam přitáhl z pařenišť s tím, co tam je, je zde viditelný rozdíl. Všichni řeknou, že je vidět, že jsou kytky hezké a tvrdě pěstované. Takže je na každém z nás, jakou cestu si zvolí. No a o nedostatku místa se vůbec nebavím, i to je důvod, proč to každou sezonu či dve nepřesazuji.

Tak se musím přiznat, že to dělám naopak jak doporučuje Dodo. Kořeny nezkracuji a substrát jen dosypávám. Jak už tady bylo řečeno, měnit to nehodlám, jelikož s tím nemám vůbec žádné problémy. Když jsem kořeny zkrátil, musel jsem akorát čekat než se z toho kytka vzpamatovala.
Mám takový názor, že v přírodě rostlinám kořeny taky nikdo nezkracuje a substrát nemění.
Jo něco jiného je, když si donesu třeba kaktus s obchoďáku. To ho pak nejlíp vystříkám hadici, abych se zbavil nevhodného substrátu a případných škůdců.

Při plánování budoucnosti si vždy řekneme "... to stačí, víc místa jim nedám, další stavba nebude ...... co by na to řekla ta moje když jí vyhodím tu starou almaru po babičce i co se stodolou a udělám tam skleník ......" znáte, a kdo nezná, pozná brzo

Tak a jak tohle je v souvisu s přesazováním? Je a moc, při plánování a konečném předdůchodovém a pozdně důchodovém stádiu (tady neberu už petihrnkovou kolekci kaktusů a zubů, jak psal RK, když už máme jenom ten noční stolek). V statném věku každý kaktusář s radostí na jaře nanosí ze sklepa a z garáže svojich 50 přepravek a kouká, kde sehnat místo na další. Jak roste, roste počet přepravek a optimum je asi někde kolem počtu 200 přepravek. To je tak do 100 štvercovejch metrů, potom už je to sprostá dřina. Jo ale oni si rostou a rostou a najednou je z té padesátky stovka a potom už dvoustovka a už se staví skleník celoroční (to je taky dobré řešení, až padne kolekce kaktusů tak si tam mladý udělaj bazén s barem).

A léta běží ... běžím si udělat další kafe, moment .... no to je vynález tyhle rychlovarné konvice, už jsem zase tu .... jo léta běží vážení a sil najedno nějak není, tak nastupuje rodina a najednou na to už i rodina začína prdět. Tak a tu nastupuje "specializace" na rody. Protože jak si jinač chce někdo u Pačamama zdůvodnit, že už tamty a tyhle její děti nechci pěstovat. Jak jí vysvětlím, že místo těch 45 ferocactusíků v 30cm lavórech si raději dám něco z ostatních a tam to pařeničtě nechám dětem na ředkev a salátek. Je to těžké, ale je to tak, když není celoroční skleník a rodina neřekne "táto a dost, už víc místa nemáš a mít nebudeš". No a tak kdo chce mít kytky v plné kráse, musí jim dát místo, prostě přesadit do pořádného a velkého. Ale tu je i ta závislost na rodu a velikosti rostlin. Počty (po novém matematika ) nepustí, tři velké feráče a nebo kolekce frailí, dva super grusony a nebo kolekce turbiňáků ..... jedině tak přidat epifyty nad ty ostatní, ale co zima? Tak když už vám přátelé něco roste a jde vám to, tak to dělejte jak to děláte, když něco děláte a ono to nejde, tak to dělejte dál hledejte proč to nejde, a až na to dojdete tak toho nechte a najděte si zase něco co vám nepůjde (to jsou naši badatelé, bez kterých by to taky nešlo).

Ale všichni pamatujme na jedno, jedna přepravka plná 5x5 je za dva roky pět přepravek 9x9 a ty jsou za tři roky dvacet přepravek 16x16. A to máme stále jenom 120 rostlin No a když měla první přepravka jenom 15 kilo tak dneska má jedna už 18 kilo, to je od 15 k 360. No nazdar. Co na to parapety, co na to regál a co na to naše záda. Proto přátelé přesazujte s rozvahou. Stejně ta Pačamama je dobrá, ona si nechává nejlepší klenoty mrňavé, to proto, že se k jejich pěstování dopracuje kaktusář postupně, to už nenosí přepravky klasické, ale ty malé poloviční (líp se s tím chodí i 60-kama futrama) a potom si sežene pět šutrů a tam si to osází a má to všechno spolu vedle houpacího křesla a najednou zjistí, že to stejně už nikdy nebude přesazovat. Nikdy nebude přesazovat? Už mu nevadí degradace substrátu a zasolování? Už mu nevadí že nebude stříhat kořeny? A najednou má samovýsevy a ono si to vlastně žije po svém a tahle už nějak chcípá ale tohle dorůstá ...... Jo a už nepřesazuje. Jenom to nechá propláchnout dobrou dešťovkou.

P.S. Už jsem si sehnal hezké kameny

Nemyslel jsem stejně dlouhé, ale stejně kvalitní (špatně jsem to formuloval). Rostlina prostě jen roste jako ty, co mají na Kanárech ideální podmínky. Ale nejde přece o spor, jen o výměnu poznatků. Konečně - i u mě to byl pokus s jednou z 9 rostlin, nevěděl jsem, jak zareagují na volný prostor tyto druhy (ne zrovna běžné). Teď to zkouším u E. aurea. Třeba Oroya to vyřešila za mě. Svými kořeny prostě roztrhaly přidělené květináčky (tělíčka byla malá, nevěděl jsem, že kořeny dole jsou tak mohutné) a bylo vymalováno ...

No Pavle, právě že tím, že máš stejné otrnění a dvojnásobně velké tělo už ta kytka vypadá zřejmě jinak.
Chlapci, něhádajme sa.

Zdendo, vloni někdy koncem sezóny jsem dával do tématu Oroya a Matucana foto dvou Matucán z jednoho výsevu. Vyšlo jich dost, tak jsem udělal pokus a jednu z nich namátkou vybral, přendal do mnohem většího květináče - samozřejmě s balem, dosypal standartní jihoamerickou směsí (1/3 perlitu, 2/3 kvalitní zeminy za zahrady - bez humusu &, PH neutrální) a pěstoval dál mezi ostatníma. Rozdíl na konci sezóny je na té fotce. Otrnění stejné jako u ostatních, velikost dvojnásobná. A přezimovaly opět všechny v pohodě.
Tím chci říci, že plně souhlasím s Mirovými kýbly ... nemám rád bonsajové mrzačení rostlin.

jvinar napsal: Já hlavně doporučuju všem....dobře si přečíst zkušenosti ostatních, popřemýšlet, a pokud ve vlastním pěstování nemáte zásadní problém, tak pokračujte jak jste vy..a vaše kytky zvyklí. Za největší nešvar považuju po přečtení článku/ příspěvku/ knihy vyházet dosavadní substrát, květináče, přesměrovat skleník, začít zalévat destilkou, nebo hnojovkou...prostě začít blbnout.

*******************************************************************************

Myslím, že tady nejde o to někomu radit, bylo tu už napsáno mnohokrát, že si každý musí svoji cestu najít sám.
Jde o to napsat svoje zkušenosti.
Když mi něco nejde, tak zkouším podle zkušeností druhých.
Proto jsem taky věčným začátečníkem.
Nikomu neradím, jen píšu, jak to dělám já.
Když mi někdo napíše, že to dělám blbě, nemyslím si hned, že je to magor, ale přemýšlím o tom, protože většinou zde také napíše proč.
Kolikrát je problém v tom, že člověk ani neví zda to neroste jen jemu, nebo zda srovnává růst pravokořenného aztékia s nějakým bujným ferákem.
Kdysi jsem napsal, že mi konkrétní druh vyrostl za šest let do velikosti třešně.
A Mamlas mi odepsal, že to není normální, že mám asi špatný substrát.
Ano, nerostlo mi to.
Ale přátelé, kdybyste viděli to otrnění!
A to je další věc.
Viděl jsem hodně sbírek, kde se kaktusy krásně lesknou zelenými těly a trny na nich chřadnou.
Málokdy však sbírku jakoby z přírody přivezenou.
Jak je možné, že cestovatel, který pozná všechny své "kluky" poslepu i probudíš-li jej ve tři ráno, přijede na naleziště a neví?
Nepozná rostlinu, kterých má doma plno z výsevu IS.
A co tím chci říct?
Že je to o tom, najít si svou cestu.
Což ovšem také znamená - nepodléhat příliš okolním tendenčním vlivům.
Taky jsem kdysi přijel z cest po sklenících a všechno měnil.
A ono to bylo ještě horší.

I když jsou i věci, které se změnit dají.

Miro - takže co?
Mám vběhnout do skleníku a všechno popřesazovat do lavorů a do kyblů?
A co s kořeny?
Čistit, nečistit- to jsem se nedozvěděl.

Jirko, tesat do kamene tohle cos napsal. Hlavně se neukvapovat s úsudkem, to je zlatá zásada, pěkně promyslit a pak teprv konat a nedejbože nerozbíjet to co funguje...

Onehdá se ve velkém začalo přesazovat do čisté antuky a to byl šrumec. To odešlo kytek, to bylo nadávání a pláče. Tak že souhlasím, jvinar to okomentoval jednoduše a trefně. Dík.

Já hlavně doporučuju všem....dobře si přečíst zkušenosti ostatních, popřemýšlet, a pokud ve vlastním pěstování nemáte zásadní problém, tak pokračujte jak jste vy..a vaše kytky zvyklí. Za největší nešvar považuju po přečtení článku/ příspěvku/ knihy vyházet dosavadní substrát, květináče, přesměrovat skleník, začít zalévat destilkou, nebo hnojovkou...prostě začít blbnout.