Téma:

Chtěl bych se zeptat. Získal jsem Notocactus Scopa, bohužel se špatnými kořeny. Jsou jako by dřevité a lámou se.
A chtěl bych se zeptat, jestli je možné ještě kaktus seříznout a zakořenit ?
Nebo to nechat až na jaro.
Děkuji.

Už jsem to pochopil. Jsem pablb a špatně jsem se koukal. U té první jsem to vyhodnotil jako odešlý střed. Zavádějící pro mě byla druhá fotka. Musím navštívit očaře a cvokaře, tedy doktory. Místo mozku, z piva kostku.

Petr napsal: Henry. Těm příspěvkům k ornatum a tulensis moc nerozumím. To jako jednou se povedlo a jednou ne?

Všechny kytky zakořenily, nebo ty nové kořínky na fotkách nejsou vidět? Ten hamatocactus berte jako takový experiment, že i po dvou letech se dá kytka probudit k životu, jen se na to musí trochu jinak.

Někdy před dvaceti lety jsem dostal tuto rostlinu Astr. MYOR. Byla tehdy určitě přes 50 let stará. Při prvním přesazováním jsem zjistil, že má velmi špatné kořeny, tak jsem je "zkrátil" až na zdravou část, čili jsem je uplně zlikvidoval. Rostlina zakořenila několika bídnými kořínky, o které stejně brzy přišla, a tak je chudinka asi 15 let bez kořenů. Za tu dobu se smrskla zhruba na polovinu. Momentálně ji mám posazenou v misce s perlitem a občas ji nechám omoknout. Kvete třikrát za sezonu. Mám takový pocit, že mě v tomhle stavu určitě přežije.

Mal som niekolko kaktusov, ktore z roznych pricin dlhodobejsie nechceli zakorenit klasickymi metodami tj na sucho , so zakorenovacom , nad miskou s vodou... Nechcelo sa mi ich samozrejme vyhodit, tak som skusil nasledovne - jednoducho som ich postavil do nadob s vodou tak aby boli spodky vo vode, dal do sklenika na dost teple miesto bez priameho slnka a vysledok ma prekvapil. Ani jeden kaktus nezacal hnit a tie vacsie saglionisy pustili korene ca za 5 dni!! Vodu som dolieval aby spodok kaktusov bol neustale vo vode .Celkovo sa z 10 rastlin zakorenilo a chytilo 7 co povazujem za uspech vzhladom na zoschnutie niektorych . Na fotkach su echinomastusy u. laui, homalocephala , g.saglionis . Este sa podarilo zakorenit neoporteriu a naopak neuspech bol s ferokaktusmi, ktore som ale dostal s tym ze bez korenou uz boli najmenej 2 roky. Myslim ze pred vyhodenim do kukacky sa oplati vyskusat.
sory za kvalitu fotiek

Henry. Těm příspěvkům k ornatum a tulensis moc nerozumím. To jako jednou se povedlo a jednou ne?

Henry, to hnědý v kořenech bývá zpravidla fusarioza. Kořen má živou třeba jen půlku průřezu, ta druhá je jakoby zdřevnatělá. V příznivém období se to může zdánlivě opouzdřit a zastavit,ale jen to čeká než pojede dál. Kytka s ní může několik let klempírovat, ale nikdy se jí nezbaví ani dobře neporoste. Než jsem začal dávat do země vápenec, udělal jsem s tím přebohaté zkušenosti ani nechci je opakovat
Kytky napadené fusariozou se dají někdy zachránit uříznutím na zdravou tkáň, tj tam, kde žádná céva není ani trošku dohnědaani dožluta. Dost často v takovém kaktusu už žádné takové místo není. Když je, pak nejlíp naroubovat a zakořenit příští nebo přespříští rok, až bude co. Pro roubování i velice seschlých roubů se mi nejlépe osvědčila Echinopsis kermesina.

libryb napsal: Bože, proč si neodřezal ty hnusný shnilý hnědý kořeny!!?? To by pak zakořenil bez problémů!

To co je vidět na fotce je živý, proto taky pustily nové kořínky. Řez by už kytka nemusela přežít.

Bože, proč si neodřezal ty hnusný shnilý hnědý kořeny!!?? To by pak zakořenil bez problémů!

Hamatocactus setispinus var. setaceus. Kytku jsem dostal před dvěma lety již bez kořenů, přišla o ně patrně díky nevhodnému substrátu a vydatné zálivce. Rostlina zasazena do nového substrátu a umístěna mezi ostatní kaktusy. Po dvou letech žádné známky růstu ani nových kořenů. Rostlina značně seschlá, vhodná na popelnici.
Kořeny očištěny od substrátu a ponořeny do kapalného stimulátoru na cca 24 h. Následně kytka postavena na prázdný květináč a ponechána dokud kořínky trochu neoschly. Celý postup opakován třikrát. Jelikož pořád žádné známky růstu, kytka ponořena celá do stimulátoru po dobu 24 h. Postaveno opět na prázdný květináč a v misce udržovaná voda. Po týdnu první kořínky. Celková doba procesu asi 3 týdny.

plne suhlasim s pouzivanim terramolu na zakorenovanie, osvedcil sa mi... rovnako dobre skusenosti mam s pouzitim akadami - sterilneho paleneho ilu, ktory pouzivam pri pestovani bonsajov...je sice drazsi, ale da sa recyklovat a mnoho sa ho nespotrebuje...

Thelocactus tulensis, již starší rostlina, seříznuto z podnože, nanesen práškový stimulátor v tenké vrstvě, asi 2 týdny na suchém perlitu, následně na prázdném květináči plus miska s vodou. Výsledek po 4 týdnech.

Sázel jsem teď nějaké řízky, tak jsem si řekl, že bych mohl vyfotit něco do tohoto tématu. Je mi jasné, že každý má svou osvědčenou metodu. Tak na srovnání možné varianty.

Astrophytum ornatum, seříznuto z podnože, nanesen práškový stimulátor, postaveno na perlit (suchý), vloženo pod stůl do skleníku. Výsledek po 4 týdnech.

U mě to budou spíš ty "zásadní" důvody. Mě se roubovanci nelíbí, tak to nedělám. Nevylučuji, že pokud bych chtěl zachránit něco, na čemž mi velmi záleží, tak to udělám, ale pak to musí jít zpátky na kořeny. To ale, vzhledem k tomu, že dělám gymna a jen pro radost, není můj problém. Nemám nic tak vzácného, co bych nemohl oželet, nepotřebuji rychle nadělat komerční semena a když odejde starý velký kus, tak to stejně většinou není na záchranu roubováním. Odešel - budiž mu věčná sláva za to, že mě po dobu svého života těšil (nebo sral).

Dost mne zaujal Petře tvůj příspěvek. To že to neumíš, nevěřím, každej se to zvládne, je to jen o tom překonat ten ostych a říznout. Nepovažuji tě za nepřítele roubování, prostě jen nemáš tu kuráž , toť vše. Jako nepřítele beru toho. kdo tu kuráž má a přesto ze zásadních důvodů odmítá. Ale to je zase polemika.

Milane, to je zajímavý, to musím zkusit, to je asi to co vždycky je nejproblematičtější - když je kytka živá, ale seschlá že ten řez jí dorazí....

Jak píše Miro, důležité je aby zakořeňovaná část byla napitá. Na ránu se mi osvědčil prášek z dřevěného uhlí. Rovněž důležité je otočit to co nejdříve správným směrem. Velmi seschlé kaktusy zachrání často transfůze vody - uříznout na zdravé cévy, do misky vodu+trošku sava, trošku je zhruba desetinásobek doporučené dávky pro desinfekci pitné vody-z toho taky plyne, že savo se musí užívat to obyčejné vhodné pro desinfekci studní. Sušené kaktusy do misky řezem dolu (plavou)a nechat přes noc. Ty živé se za noc napijí rovnoměrně, co má v cévách houbu a podobně se napije jen kolem řezu a nic to nezachrání. Takto napité hlavy je lepší přechodně naroubovat aby se rozjely a zakoženit až za rok.

Jsem nepřítel roubování a to i z hlediska záchrany, protože jsem líný a neumím to . Je ale pravdou, že mi, když to vemu prakticky, naroubovali jeden konec střeva na druhý a povedlo se. Takže pro svou záchranu dělám výjimku.

Velmi záslužné téma. Ono je důležité jak již psáno co chceme zakořeňovat a v jakým je to stavu. Peirák a Selen vám pustí kořeny ve štamprleti s vodou bez problémů a to hned po uříznutí. Roubuju takhle na špalíky a pak hned stavím v destičkách/viz můj příspěvek z loňska k roubování/ do misky s jemným zednickým perlitem a podleju to vodou.A do stínu. Co jsem roubnil na feráčky, tak ty hlavičky fero po jednodenním stavu ránou nahoru jsem bez stimulace otočil druhej den a položil na suchej zednickej perlit, no a pouštěly kořínky velmi ochotně. Mám zkušenost, že pokud je to dlouho otočeno nahoru řezem, vytvoří se jakási silná šlupka, kterou se pak kořínky-čekáčky jen těžce probíjejí. Na zaschnutí mi stačí jen den a stimulátor ani nemusím.Nakonec jsem ani na žádnej zaručenej stimulátor nenarazil, když se mrjknete jaké všechny a na co nabízí Pasič, tak čert aby se v tom vyznal. Důležitější je dle mého, pokud se nejedná o katastrofickou záchranu /a to bych to radši roubnul/,aby řízek či odnož byly ve formě a plné síly a aby to šlo do vegetace.

Jinak, abych nemystifikoval méně zkušené, to platí pouze pro zakořeňování odřízlých hlav popř. odnoží bez kořenů (ty se sadí rovnou). Pro zkracované a zachraňované a odnože bez kořenů platí, že tkáň musí bý absolutně zdravá. Odnože, jak jsem psal netrhat jako třešně, ale opatrně odříznout, pokud nejdou lehce odlomit. To znamená z 150 mm kaktusu třeba řezat až na 20 mm nebo i méně. No a pak doufat. Ovšem příroda je mocná čarodějnice a když víme, tak pomůžeme a vyjde to.

Protože moje zmínka jinde, kterou jsem zas tolik nerozváděl, se dostala do samostatného vlákna doplňuji. Do misky s cca 2 cm naprosto suché rašeliny to položím. Miska je venku na verandě na luftu, na severozápadní straně. Z té strany u nás přichází nejvíc deště a sněhu, tak tam mám PVC transparentní trapézovou desku jako uzavření. Jinak je to otevřené ze všech stran. Není tam tedy moc přímého světla, není tam zas takový průvan, je tam dost luftu (ne jako ve skleníku). Sedí na rašelině i měsíc a dýl a nic dál nedělám. Pokud není zima a je lepší počasí, tak tam naleju vodu nebo promočím postřikovačem bez smáčedla, ale to je spíš o lenosti. Rašelina trochu navlhne a pak třeba 14 dní nic a zase podle počasí navlhčím a tak dokola. Myslím si, že to není třeba uspěchat. Pak občas zvedu a kouknu, jestli nepouští kořeny. Nepouští, zase posadím a pokračuji. Podle mých zkušeností takhle nehrozí plíseň ani hnití, není šance. Časem kořeny pustí a když jsou (většinou krátké tlusté výrustky často s trochou přilnuté rašeliny), tak to opatrně strčím do běžného substrátu, nechám nějaký čas na vzpamatování (rašelinu, která je na nich nedrbám) a pak zaleju, nechám vyschnout, zaleju. Samozřejmě jsem zvědavý a občas za ně zatahám. Většinou jakmile drží nebo při zatahání zvedají i část substrátu je známka, ža zakořeňují. Podle mě to platí obecně s výjimkami pro speciální druhy.

Miro nezáleží na ničom inom, len na momentálnom kúzle osobnosti.

Prvním dost podstatným je velikost a životaschopnost vlastního řízku a nebo odnože. I maličká odnož, nadupaná, zakoření raz-dva a velká odnoč chcíplotinka prostě chcípne. Tak a druhá podstatná věc je vzdušnost substrátu, kde zakořeňuji. Když by to bylo jenom tou vlhkostí, tak potom by stačilo nechat kaktus v štamprdlíku s vodou a hotovo. Někdo perlit, někdo rašelinu a já písek. Ale zase jak kdy a jak co. Copca - uříznutá odnož šťouchnutá do stimulátoru a potom na trvale vlhký písek a zakoření. Lobivia - uříznutá odnož pohozená v koutě a zakoření. Ne že bych to u lobívek takto dělal ale dost podstatné je i o jaký druh - rod kaktusu se jedná. Náš Janko strčí odnože do vyřezaných dírek v perlince a šup na květináč a do květináče "vrchnák" od minerálky s vodou. A zakoření. Já to udělal a uschlo to. Tak že jasné že záleží na okolní vlhkosti, proudění vzduchu a větrání a teplotě a stavu tuku na Českých bocích a potom i na postavení měsíce a toku šťáv v kytce a v neposlední řadě na náladě, za jaké odnože řežeme. Když musíš tak to nejde a když nemusíš tak to jede.

Myslím, že základním problémem je včasné pokládání řízku na vlhký substrát. Nejhorší variantou je pak položit čerstvě seříznutý řízek na nějaký fungi-substrát, to se můžeme s kytkou rovnou rozloučit.
Já to dělám trošku jinak. Po seříznutí ošetřím ihned ránu práškovým stimulátorem. Práškovy se mi osvědčil nejlíp, pěkně ránu zacelí a neplesniví. Takto ošetřený řízek položím řeznou plochou dolu na něco vzdušného a sterilního, v mém případě perlit. Roslinu dám někam do stínu a tepla. Zásadně nijak nezalévám! Rostlinu tam nechám tak dlouho, dokud se neobjeví první známky kořínku. Pak ji dám do běžného substrátu a začnu zalévat. V této fázi je řezná plocha již dostatečně zacelená a tak kytka neshnije. Kořínky okamžitě vyrazí a začnou nasávat. Takto mi zakořenila naprostá většina rostlin.
Pokud z nějakého důvodu má kytka dlouhodobě problém pustit kořínky. Postavím ji na nějaký prázdný květináč, ten položím do misky naplněné vodou. Tma, teplo a vlhko podpoří růst kořenů. Rostlina ale nesmí být ve vodě, pouze ji musí "cítit".

V této fázi mám zatím jen nějaké jusberty:

To jsme normálně měli asi nějakej souběh myslí, mě napadlo to samý, akorát jsem to dík svojí vrozený lenosti nerealizoval. Je to fakt zajímavý téma, takže díky!

PETR napsal:
Já zakořeňuji na čisté rašelině. Uříznu, seřežu trochu do kónusu a strčím do stimulátoru, pak se to trochu po zaschnutí srovná. Potom postavím na rašelinu (suchou) a nechám třeba měsíc i dýl. No a potom tam občas naleju vodu, až se rašelina promočí. Časem vyrazí kořeny. Zatím to funguje a i na odnože ale ty samozřejmě neseřezávám, jen někdy trochu upravím. Ty se nesmí trhat jako třešně, aby se nepoškodil moc centrální svazek.

Petrova výše zmíněná zkušenost se zakořeňováním kaktusů mně inspirovala k prohlídce témat ve fóru, zda jsou ještě někde jinde popsány podobné zkušenosti se zakořeňováním kaktusů a zjistil jsem, že ani moc ne a protože je to zajisté činnost nanejvýš potřebná, která nám mnohdy zachrání cenné exempláře, dovolil jsem si založit toto téma.

Obdobným způsobem jaký popsal Petr jsem zakořeňoval kaktusy (seřezané hlavy, kytky po ztrátě kořenů, získané odnože atd) i já, ale občas se mi stalo, že v rašelině, pokud byla delší dobu vlhká, kytky chytly píseň či hnilobu a pokud jsem na to nepřišel včas, bylo vymalováno.
Před časem tu byla řeč o Teramolu, který jsem si pořídil jako přídavek do substrátu, a v souvislosti s tím mně napadlo použít ho místo rašeliny na zakořeňování (je sterilní). Pokud chci zakořenit odřezanou hlavu (odřezávám v polovině května, když je kytka pořádně napitá) tak ji ošetřím stimulátorem a nechám týden zaschnout.
No a pak už jen šup s ní do Teramolu (velikost 1-3mm) a cca 1x za 2-3 týdny mírně navlhčit vodou. Ideální k tomu jsou kelímky na saláty 250ml - nedělám do dna díry.
Po čase (1 i více měsíců) když se kytka viditelně napije a začíná růst, je zjevné že je zakořeněná a přípravená k zasazení do normálního substrátu.
Takto zakořeňuji už 3 roky téměř se 100% úspěšností. Letos mi zakořenilo velké astro
niveum, které už jsem skoro odepsal, protože bylo už 3 roky bez kořenů totálně seschlé. Zkoušel jsem obdobným způsobem použít jemnou antuku, ale nebylo to zdaleka ono. Jedinou nevýhodou tohoto způsobu je poměrně velá cena zmíněného Teramolu. Ale podaří-li se mi takto zakořenit a udržet kaktus, na kterém mi záleží, není (teda aspoň mně) těch peněz líto. Teď takto zakořeňuji řízky poměrně vzácných kytek druhu Arrojadoa penicillata a rhodantha - dám sem vědět, jak to dopadlo včetně fotek.
Budu moc rád, když se i vy na tomto místě podělíte o své zkušenosti se zakořeňováním obecně, ale i cenějších druhů kaktusů, protože se snad nikdo z nás bez této činnosti neobejde.
Zdraví Dodo