Téma:

Já myslím že pěstování blízké přírodě v našich podmínkách je více méně složité(samozřejmě se o to snažíme) ale nikdy u nás kytkám nemůžeme poskytnout tolik slunečního světla a takové proudění vzduchu jako mají v domovině.

Peri má pravdu, i v případě mrazuvzdorných kaktusů. Dovolil bych si upozornit třeba na fotky Ecer. triglochidiatus od Josefa Odehnala v časopisu Kaktusy 2005, číslo 4. 12 květů na výhonu znamená, že na něm muselo vloni přirůst nejméně stejně areol. Přestože jsem dříve zaléval a hnojil při každé příležitosti, nikdy se mi nepovedlo k tomu ani přiblížit.

Radku, to jak to píšeš možná platí ve tvých podmínkách, kdy máš několik rostlin na venkovních parapetech.
Pokud chce někdo pěstovat více rostlin, volí klasické plastové květináče nebo misky, které jsou co nejméně nápadné, skladné, odolné, ...I tomto případě se dají rostliny pěstovat tak, aby se co nejvíce podobaly těch z nalezišť.

Rozumím, o co ti jde, nicméně nemohu až tak souhlasit. Kaktus přírodního vzhledu se dokáže taky pěkně nachlastat,dokladem toho jsou před lety publikované fotky př. Záruby v časopise Kaktusy, je tam vidět pěkné srovnání kaktusů různých rodů v napitém a nenapitém stavu. Diametrální rozdíly a nejsou to kaktusy kulturní, ale z nalezišť. Takže ta napitost v určitém časovém období ke kaktusu patří a s tím nic nenaděláš, kaktus tu hmotu musí z něčeho prostě utvořit a přirůstat.

Na rozdíl od Radka zalévám vždy kropením shora - v přírodě také prší shora. Je to způsob pěstování, který docela dobře funguje a který mě baví a který jak se zdá těm kytičkám dělá dobře.
Jen poznámka: Ano déšť padá shora a zalévá, na druhé straně půdní vlhkost je podmíněna,a v pouštích během suchých period výhradně, spodní vodou, která vzlíná. Z mého praktického pohledu ALE - nemohu v 7. podlaží misky kropit - a k tomu i okna a parapety pod sebou. Zálivka podmokem ale navíc umožňuje uplatnit některé finesy. Můžeš závlahu dávkovat podle toho, co v misce pěstuješ, někdy, třeba na počátku léta, kdy některé druhy už začínají být na vodu háklivé, zaleješ jen tolik, aby vodu dostaly kořeny, ale nebyl mokrý povrch půdy. No prostě jemnosti pěstování, čímž nechci říci, že se mně vše daří a nikdy nic neuhynulo.
Prostě je to tak a je to vidět také v této diskusi. Stále v nás dříme ČLOVĚK ZELINÁŘ, chce vidět, jak to roste, je to naducané a pěkné koule, a aby toho bylo MOC! Ale tak to v přírodě nechodí a o tom je třeba přemýšlet, když chceme mít na očích kaktusy přírodního vzhledu. Také je to těmi baráky, skleníky a prostorem, který ve své činorodosti máte potřebu zaplnit, např miskami... takovými a makovými a pěkně aby jich bylo plno, že je už není kam dát. Nebo truhlíky, které zbyly po muškátech. No výborně, dají se skoro nad sebe takže nezaberou místo.. a jak to tam PĚKNĚ roste. Ale nakonec to otráví, protože expozice nijak nevypadají. Taková žardiniera s kvetoucími nelinkami by chtěla prostor a pěkné umístění Ale ...není místo. Řeknete si, ten chlap je nějakej chytrej a tak už končím a jdu čekat na první pupeny ve svých miskách.

Henry:
Čekám, kdy nás z tohohle vlákna Filip "vypakuje", anžto jsme se lehce odchýlili od tématu pěstění mrazuvzdorných...
Tak popořadě:
- ano, to jsou ty ocelové kartáče do vrtačky (existuje řada velikostí a typů)
- ano, všechno je to pískovec, ale pozor - jsou pískovce hodně měkké, ale i hodně tvrdé!
- misky na fotce jsou zčásti z kamene přírodního a zčásti z umělého
- kaučuku na formy existuje kvantum druhů, nejlepší je poradit se u některé odborné firmy, která je
prodává (jiný je na beton, jiný na pryskyřice, na kov, atd.atd. Taky se liší podle tvrdosti,
chemické a mechanické odolnosti. Já jsem kupoval v Chemexu, podívej se na Googlu co máte v Plzni
(licí a formovací hmoty, kaučuky pro výrobu pružných forem apod.) Je tady řada specializovaných
firem na tenhle sortiment.Nejlevnější jsou české kaučuky z Kralup, ale moc nevydrží.
- "umělým kamenem" rozumím směs písku, cementu (bílého), barevných pigmentů a protimrazové přísady
do betonu anebo fajnovější variantu - směs písku, pigmentu a polyesterové pryskyřice (výsledek je
více podobný přírodnímu pískovci, protože pryskyřice je narozdíl od cementu čirá). Obojí se namí-
chá podle nějakého recepisu, směs se naplní do forem a nechá ztvrdnout do druhého dne. Vyklopíš,
začistíš, vyvrtáš odtokové otvory a máš hotovo. Misky z cementu je dobré dát tak na týden do sudu
s vodou, aby se vylouhovaly.

Aj tu je ponuka misiek www.art-press.cz/bonsai-miska-ruzne-tvary-umely-kamen-piskovec

Láďa:
Paráda Prosím tě, co myslíš těmi ocelovými kartáči? Tohle? Ten umělý kámen a kaučuk se dá sehnat kde? Nemám s tím vůbec zkušenosti.
Ty misky na fotce jsi dělal jak?

Taková krásná miska by asi na hrobě dlouho nevydržela Jinak ten žlutý kámen je taky super. Pískovec?

Henry napsal: Láďa: Moc pěkné zejména ta třetí miska. Už jsem po nich taky koukal, ale vždy mě odradila ta cena. Nezkoušel to někdo z vás udělat sám? Třeba vyřezat flexou do vápence? Například jak je to tady: www.floranazahrade.cz/prosta-krasa-kamenne-misky/

Henry, já bych je nekupoval, to raději peníze investuju do semínek.Kameny jsou zadarmo a všechno kolem toho mě baví - počínaje hledáním vhodných šutráků v přírodě, přes jejich opracování, až po výsledné osazování. S tvrdým materiálem nemám zkušenost, v mém případě jsem použil měkký pískovec a otvory jsem vyhloubil vrtačkou s ocelovými kartáči různých tvarů. Jde to do toho jako do másla, ovšem je potřeba minimálně respirátor a tolerantní manželka, protože bordelu je z toho víc než dost.Proti prašnosti jsem si pomáhal namočením kamenů do vody, ale moc to nepomáhá - místo prachu kolem tebe létá bahno... Proto jsem přešel na příjemnější variantu - z hotových misek jsem si vybral ty s povedenými tvary, z kaučuku jsem si podle nich vyrobil formy a misky jsem dělal z "umělého kamene". Také jsem zkoušel vrtání otvorů do kamenů s pomocí diamantových korunek různých průměrů. I to jde docela dobře, ale musí se pomalu a netlačit, jinak kameny rády praskají.



Našel jsem lepší fotku "misky na hrob" z polystyrenu, tak ještě přikládám:

Mamlas napsal: Je moc hezké pěstovat kaktusy "přírodě blízkým způsobem". Ale možná by neškodilo při osazování misek uvážit, které druhy se v přírodě mohou respektive nemohou potkat.".

Tohle by Milane samozřejmě bylo ideální a velká fajnšmekrovina - mělo by to asi i velkou botanicko-sběratelskou hodnotu ... už jen to zjišťování, co někde vedle sebe může růst a v jakém prostředí, stojí samo o sobě za to ... problémem je ale většinou nedostatek místa. Tady jsem se o to částečně pokusil na tomhle malém čtverečku 10x10 cm. Kde mám společně moje dvě srdeční záležitosti - Echinocereus davisii a Escobaria minima (neliae), obojí Texas, Brewster Co., které rostou společně na pahorcích poblíž Marathonu. Dokonce i ta drť na nalezišti je trochu doběla (jak znám z fotografií, nikdy jsem tam nebyl) - ale materiál je samozřejmě jiný (a shánět ho nebudu) ... "Umělecký dojem" kazí ty Epithelanthy, které s nimi to naleziště nejspíše nesdílejí, ale neměl jsem prostě, kam je dát jinam ... Na dočasném "hostování" je v květináčku také na zakořenění jedna malá odnož Escobaria sneedii.
Myšlenka by tedy byla moc pěkná a fajnová - ale místo kaktusářovo je velmi omezeno ...
To přírodě blízké pěstování pro mě znamená čerstvý vzduch a vítr, občas sníh a déšť, ničím nefiltrované sluneční záření, mráz a střídání teplot a vlhkosti. Kromě hnojiva nepoužívám žádnou chemii. Snažím se jinak co nejvíce přiblížit podmínkám na stanovišti, což samo o sobě díky značné unifikaci substrátu a jednotnému zalévání ve společných mísách není úplně možné... Na rozdíl od Radka zalévám vždy kropením shora - v přírodě také prší shora. Je to způsob pěstování, který docela dobře funguje a který mě baví a který jak se zdá těm kytičkám dělá dobře.