Téma:

Dneska pěkně vyjel Rutillans...

Notocactusy,ještě než jsem je loni prodal na slovensko.Dělaly mi radost,ale byly kupovaný asi sem kaktusářskej snob.
Ale nechal jsem si semínka a už jim je rok:)

Venkovní kultůra.Schlosserák venku sice přišel o jemný čmejří,co měl když sem ho kupoval,ale zase krásně vytrněl.

No a nad Ottonisem sem už začal ohrnovat nos,měl sem v merku P.Simpsonii,ale ejhle-pak Ottonis vykvetl,nádherným citrórovým květem a já jsem se posadil na zadek a řekl si-"ty troubo"

Už jsem tady nějaký čas neviděl foto, tak přidám sám - Notocactus schlosseri, vyséval jsem v roce 1999.

Děkuji Cykasovi za semenáčky a semínka.

Zítra jedu pro 5ky květináčky a jdu na to

Tak určitě, mají dobrou klíčivost a jsou celkem odolné. Ale na příštím sympoziu budou ještě malé! Vysévám je do čistého a hrubozrného perlitu, pod zářivky a stačí jen občas zalít, přihnjit. Vypěstujou se samy.

Já bych také rád poděkoval Cykasovi za semenáč a pytel semínek asi tak na dva hektary Jestli vzejdou, tak na příští sympózium přijedu s multikárou...

Tak, ať se ti to povede, ale obávám se, že do kvetení potřebují ještě tak 5 let . Ale u každého se budou mít lepší než u mě, protože jsem si jich vůbec nevšímal

Tak jsem ty dva kousky roseoluteusů od Cykase pěkně zasadil, semínka dal kolem nich, jako že už kvetly, možná je tím zblbnu a pokvetou už letos

moc heskej tabularis též ho mám ,maj hodně velký květy a je hodně placatej a daří semu i volně nazahrádce při letnění supr kytka.poz.morče.

Já to teda vidim asi stejnou optikou jako Pavel. Pokud ta kytka tak má růst, tak je ok, když tak naroste a je mraky kytek co mají defacto plazivý růst a my se z nich snažíme dělat bláhově sloupky
Něco jinýho jsou ovšem vokurky ze špatnýho pěstování, tam je kudla naprosto namístě...

No, ale abych se vrátil k noťákům, tak jeden z mých oblíbených klasiků tohodle žánru je N. tabularis. A Jirko je dost placatej jak napovídá jméno a nevokurkuje, takže to je tip pro ty co nemaj rádi sloupkovitý kytky...

Mimochodem, tuhle kytku mám tak od roku 1991-2 počítam. Celkem starej kus to je....
Ale mám i dorost...

Takhle zachránit starou rostlinu se mi sice nepovedlo u žádného notocactusu, ale u toho starého stenocactusu v sousedním tématu ano. Ale ne klasickým způsobem. Opakovaně hnil odspodu a pustil kořeny, až když jsem ho seřízl dole do zdravého a postavil ho na jemný propraný štěrk do polostínu a mírně zaléval hnojivým roztokem. Na podzim roztrhl 5 cm hlubokou misku pod sebou. Totéž jsem pak v nouzi zopakoval u starého gymnocalycia se stejným úspěchem.

ILPAZK napsal: Pokud jde o ty spodky u starých rostlin, trochu mi připomínají ty tisícileté pokroucené stromy s rozpukanými kmeny na větrných návrších, čiší z nich úctyhodnost a trocha romantiky, prostě cítím úctu. Když vidím ty uměle omlazené rostliny s uřezanými spodky (mám teď na mysli třeba staromladé mammillarie), nemohu se ubránit srovnání s jednou babičkou v minisukni, co jsem potkal na ulici, a musím se smát. Omlouvám se, vím že je to nekaktusářské a nemoderní, ale asi je to tím, že mám spíš mladou sbírku a těch kmetů velice málo ...

Není za co se omlouvat, každý má svou filozofii pěstování a ta tvoje má určitě svou hloubku a smysluplnost, není třeba na ní nic měnit
Vidíš, mě třeba nikdy nenapadlo se na ty starý kytky takto dívat a přitom tu můžou být na tom světě třeba i déle než já a že už jsou od spodu ošklivý, za to nemohou, taky budu jednou vošklivej až budu starej

Já to kdysi zkoušel s kytkama z okruhu N. mammulosus, ne snad aby byly hezčí, ale protože přišly o kořeny a myslim, že za rok nepustilo nic a pak jsem to vyhodil.

Ano, mám notocactusy v nejširším pojetí moc rád - tihle prckové mají asi 4 roky a 6 cm pr., rostou dost rychle. Konečně jsem jim našel to správné místo - mám skleník u severní zdi dílny, otevřený k jihu a západu. Vepředu je střecha skleněná, tam je to na mexickou poušť a Andy, vzadu filon (to je nějaký plast s křemíkem, trochu to rozptyluje slunce) a to oni milují - kvetou jak zjednaní (tedy ne ty semenáče!).
Pokud jde o ty spodky u starých rostlin, trochu mi připomínají ty tisícileté pokroucené stromy s rozpukanými kmeny na větrných návrších, čiší z nich úctyhodnost a trocha romantiky, prostě cítím úctu. Když vidím ty uměle omlazené rostliny s uřezanými spodky (mám teď na mysli třeba staromladé mammillarie), nemohu se ubránit srovnání s jednou babičkou v minisukni, co jsem potkal na ulici, a musím se smát. Omlouvám se, vím že je to nekaktusářské a nemoderní, ale asi je to tím, že mám spíš mladou sbírku a těch kmetů velice málo ...

ILPAZK napsal: Tak abych neprovokoval, měl bych tu ještě jeden notocactus, který jsem vysel v roce 1998 jako Notocactus floricomus a nedávno jsem konzultacemi zjistil, že jde vlastně o Notocactus mammulosus curtinensis.

Jen klidně provokuj, hezky se na noťáky dívá

Mě se jen nelíbí, že jak odrůstají do sloupku, tak spodek začíná být škaredý.
A vůbec, zkoušel jste někdo vršek zpravokořenit ? Tím by se to dalo jednou za čas obejít

JInak ty dětičky kolem vypadají na warasii , nepletu-li se ?

Nic si z toho přátelé nedělejte. Já byl taky překvapený, když jsem zjistil, že nemám Eriocactus leninghausii, ale Parodii leninghausii. Ještě, že ty kytky na to kašlou.

Tak abych neprovokoval, měl bych tu ještě jeden notocactus, který jsem vysel v roce 1998 jako Notocactus floricomus a nedávno jsem konzultacemi zjistil, že jde vlastně o Notocactus mammulosus curtinensis.

No to nám to tím tyovým "noťákem ne notákem" pěkně zavařili

No a sme u toho, já osobně považuji BRASILICACTUS za pěknou věc a určiťe to je zrovna takový noťák jako parodie. Ale je to skutečně věc a úhel pohledu a ať si říkají Notofilové co chťejí, i taková Brasiliparodia parva je svojská i z pohledu pěstování. Tak že neberu notofilům jejich a ať oni nechají moje Brasilicactus a Brasiliparodia. Nějak mi květy nejdou k notocactus.

Mamlas napsal: I mezi notokaktusy jsou kytky, který prvních 20 let nejsou nic moc, ale pak se to zlepšuje - namátkou eriokaktusy mimo leninghausii (znovu připomínám, že typem rodu Notocactus je Echinocactus schumanianus), N. herterii a skoro všechny wigginsie - tam opravdu v našem věku nehrozí, že by přerostly.

Svatá pravda, eriocactusy a wiginsie to je jiná sorta Ty já rád .

Tak to se ten můj ottonis asi sprášil u dodavatele a z červené mu zbyly jen konečky. Jinak nemohu souhlasit, notokaktusy mi se stářím připadají stejně zajímavé, jako dřív, obdivuji u starých kaktusů právě tu odolnost a schopnost přežít nepřízeň osudu a moje pěstitelské chyby ...
Jinak jsem si uvědomil, že jeden červeně kvetoucí notocactus mám ...

Názvu si nevšímejte, už mě před časem sprdnul Jirka Kolařík, že to není Parodia, ale Notocactus haselbergii. Kvete snad první ze všech a strašně dlouho. A má asi 20 let a 10 cm v průměru ...

Brambůrky dělají hojněji mladé vencluianusy. Doporučuju vydržet a vegetativní množení, sprašováním se žlutokvětými se červená barva postupně "ředí". Ostatně je tu otázka původu vencluianusu - původně jeden klon a bez pylu, to skoro navádí na hybrid.
I mezi notokaktusy jsou kytky, který prvních 20 let nejsou nic moc, ale pak se to zlepšuje - namátkou eriokaktusy mimo leninghausii (znovu připomínám, že typem rodu Notocactus je Echinocactus schumanianus), N. herterii a skoro všechny wigginsie - tam opravdu v našem věku nehrozí, že by přerostly.

Včera jsem zrovna přesazoval ty červenokvěté, bohužel tam nebyly podzemní odnožky....
Tenhle červenokvětý noťák se dá sprášit žlutokvětým, mezi sebou to nejde.
Už mi trochu přerůstají, asi se po nich pomalu taky poohlídnu .

Noťácí jsou pěkný kytky, krásně kvetou i rostou ( teda pokud člověk nemá takovej suchej skleník jako já, ten jim tolik nesvědčí ) ale mám proti nim jednu výhradu, když odrostou , většinou pak ztrácí na kráse a už to není ono
Možná i proto nejsou tolik v kurzu ...

Je to nádherná kombinace, červenokvěté klasické notocactusy bohužel nemám a pan Dohnalík je nenabízí. Takže budu hledat, abych nemusel jen závidět. Aspoň že mám ty červené konce - slibný začátel do budoucna ...

N. ottonis je fakt vděčná kytka. Moc se mě líbí dvě věci na něm - 1. krásná barva květu 2. podzemní brambůrky kerý dělá, to je fakt nádherný...

Na obrázku mám kulturní klasiku ottonisu se žlutým květem a cv. vencluianus s červeným květem. Takhle dohromady to vypadá celkem slušně ne?

cv. venluianus

klasika

oba najednou

Taky se přidám, jsem rád, že tyto nádherné rostliny pěstuje i někdo jiný. Když kvetou, není vidět stůl. Notocactus ottonis, stáří asi 12 let, velikost asi 12 cm pr. stonku:

A ještě mám jednu zvláštní formu s trochu odlišnými květy (na koncích okvětních lístků oranžově zbarvenými), asi stejně velikou. Nevíte někdo, jak se jmenuje?

A ještě jednou, aby byl vidět stonek:

Souhlasím, vlhké teplo, lehce přistínit a budou se dařit notokaktusy i gymno. Podle mě by bylo nejlepší klasické pařeniště v zemi, ale to je zase dost nepohodlné pro pěstitele.

Já jestli můžu jeden malý komentář , Filip mám kytky ve foliáku a já musím říct, že foliák je zatraceně dobré pěstební místo pro mnoho kytek a o noťácích to platí rozhodně.

Měl jsem zhruba 3 sezony foliák, než jsem postavil solárník a např gymna a i něco málo noťáků co jsem měl mi ve foliáku narostly během sezóny více než ty co jsem si na jaře vybral do sbírky a umístil skleníku kde je režim uzpůsoben mexickým kytkám . A ty Milane, jelikož máš záložní foliák, to můžeš i vyzkoušet

Mamlas napsal: S notokaktusama jsem kdysi začínal a kupoval si je z učednickejch vejplat v obchodě v Solní ulici. Moc mi nerostly, a N. rutilans už vůbec ne. Jak to, Filipe, děláš?

Milane, to je otázka čoveče. Možná za to může můj přístup k odměřování velikosti květináčů... Víš jak si sám řikal "generous pots" ...

Upřímně ti ale řeknu, že nevim co je vlastně klíčem, mě dřív, když sem ještě pěstoval kytky na balkoně, moc nerostly taktéž, ale teď jedou docela fajn. Bude to kombinace umístění a toho, že je neškrtim. Jinak je pěstuju shodně jako zbytek kytek, takže nic extrovního..víš jak to u mně vypadá...
Přijde mi taky, že co mám vlastní výsevy, tak sou z nich vitálnější kytky.