Téma:

Lidi máte všichni nádherný noťáky
Já jich mám bohužel jen pár a spíš se u mě trápí takže se rád potěším, když někomu takto krásně rostou a kvetou , jen houšť

Dneska pěkně vyjel Rutillans...

Notocactusy,ještě než jsem je loni prodal na slovensko.Dělaly mi radost,ale byly kupovaný asi sem kaktusářskej snob.
Ale nechal jsem si semínka a už jim je rok:)

Venkovní kultůra.Schlosserák venku sice přišel o jemný čmejří,co měl když sem ho kupoval,ale zase krásně vytrněl.

No a nad Ottonisem sem už začal ohrnovat nos,měl sem v merku P.Simpsonii,ale ejhle-pak Ottonis vykvetl,nádherným citrórovým květem a já jsem se posadil na zadek a řekl si-"ty troubo"

Už jsem tady nějaký čas neviděl foto, tak přidám sám - Notocactus schlosseri, vyséval jsem v roce 1999.

Děkuji Cykasovi za semenáčky a semínka.

Zítra jedu pro 5ky květináčky a jdu na to

Tak určitě, mají dobrou klíčivost a jsou celkem odolné. Ale na příštím sympoziu budou ještě malé! Vysévám je do čistého a hrubozrného perlitu, pod zářivky a stačí jen občas zalít, přihnjit. Vypěstujou se samy.

Já bych také rád poděkoval Cykasovi za semenáč a pytel semínek asi tak na dva hektary Jestli vzejdou, tak na příští sympózium přijedu s multikárou...

Tak, ať se ti to povede, ale obávám se, že do kvetení potřebují ještě tak 5 let . Ale u každého se budou mít lepší než u mě, protože jsem si jich vůbec nevšímal

Tak jsem ty dva kousky roseoluteusů od Cykase pěkně zasadil, semínka dal kolem nich, jako že už kvetly, možná je tím zblbnu a pokvetou už letos

moc heskej tabularis též ho mám ,maj hodně velký květy a je hodně placatej a daří semu i volně nazahrádce při letnění supr kytka.poz.morče.

Já to teda vidim asi stejnou optikou jako Pavel. Pokud ta kytka tak má růst, tak je ok, když tak naroste a je mraky kytek co mají defacto plazivý růst a my se z nich snažíme dělat bláhově sloupky
Něco jinýho jsou ovšem vokurky ze špatnýho pěstování, tam je kudla naprosto namístě...

No, ale abych se vrátil k noťákům, tak jeden z mých oblíbených klasiků tohodle žánru je N. tabularis. A Jirko je dost placatej jak napovídá jméno a nevokurkuje, takže to je tip pro ty co nemaj rádi sloupkovitý kytky...

Mimochodem, tuhle kytku mám tak od roku 1991-2 počítam. Celkem starej kus to je....
Ale mám i dorost...

Takhle zachránit starou rostlinu se mi sice nepovedlo u žádného notocactusu, ale u toho starého stenocactusu v sousedním tématu ano. Ale ne klasickým způsobem. Opakovaně hnil odspodu a pustil kořeny, až když jsem ho seřízl dole do zdravého a postavil ho na jemný propraný štěrk do polostínu a mírně zaléval hnojivým roztokem. Na podzim roztrhl 5 cm hlubokou misku pod sebou. Totéž jsem pak v nouzi zopakoval u starého gymnocalycia se stejným úspěchem.

ILPAZK napsal: Pokud jde o ty spodky u starých rostlin, trochu mi připomínají ty tisícileté pokroucené stromy s rozpukanými kmeny na větrných návrších, čiší z nich úctyhodnost a trocha romantiky, prostě cítím úctu. Když vidím ty uměle omlazené rostliny s uřezanými spodky (mám teď na mysli třeba staromladé mammillarie), nemohu se ubránit srovnání s jednou babičkou v minisukni, co jsem potkal na ulici, a musím se smát. Omlouvám se, vím že je to nekaktusářské a nemoderní, ale asi je to tím, že mám spíš mladou sbírku a těch kmetů velice málo ...

Není za co se omlouvat, každý má svou filozofii pěstování a ta tvoje má určitě svou hloubku a smysluplnost, není třeba na ní nic měnit
Vidíš, mě třeba nikdy nenapadlo se na ty starý kytky takto dívat a přitom tu můžou být na tom světě třeba i déle než já a že už jsou od spodu ošklivý, za to nemohou, taky budu jednou vošklivej až budu starej

Já to kdysi zkoušel s kytkama z okruhu N. mammulosus, ne snad aby byly hezčí, ale protože přišly o kořeny a myslim, že za rok nepustilo nic a pak jsem to vyhodil.