Téma:

Ano, mám notocactusy v nejširším pojetí moc rád - tihle prckové mají asi 4 roky a 6 cm pr., rostou dost rychle. Konečně jsem jim našel to správné místo - mám skleník u severní zdi dílny, otevřený k jihu a západu. Vepředu je střecha skleněná, tam je to na mexickou poušť a Andy, vzadu filon (to je nějaký plast s křemíkem, trochu to rozptyluje slunce) a to oni milují - kvetou jak zjednaní (tedy ne ty semenáče!).
Pokud jde o ty spodky u starých rostlin, trochu mi připomínají ty tisícileté pokroucené stromy s rozpukanými kmeny na větrných návrších, čiší z nich úctyhodnost a trocha romantiky, prostě cítím úctu. Když vidím ty uměle omlazené rostliny s uřezanými spodky (mám teď na mysli třeba staromladé mammillarie), nemohu se ubránit srovnání s jednou babičkou v minisukni, co jsem potkal na ulici, a musím se smát. Omlouvám se, vím že je to nekaktusářské a nemoderní, ale asi je to tím, že mám spíš mladou sbírku a těch kmetů velice málo ...

ILPAZK napsal: Tak abych neprovokoval, měl bych tu ještě jeden notocactus, který jsem vysel v roce 1998 jako Notocactus floricomus a nedávno jsem konzultacemi zjistil, že jde vlastně o Notocactus mammulosus curtinensis.

Jen klidně provokuj, hezky se na noťáky dívá

Mě se jen nelíbí, že jak odrůstají do sloupku, tak spodek začíná být škaredý.
A vůbec, zkoušel jste někdo vršek zpravokořenit ? Tím by se to dalo jednou za čas obejít

JInak ty dětičky kolem vypadají na warasii , nepletu-li se ?

Nic si z toho přátelé nedělejte. Já byl taky překvapený, když jsem zjistil, že nemám Eriocactus leninghausii, ale Parodii leninghausii. Ještě, že ty kytky na to kašlou.

Tak abych neprovokoval, měl bych tu ještě jeden notocactus, který jsem vysel v roce 1998 jako Notocactus floricomus a nedávno jsem konzultacemi zjistil, že jde vlastně o Notocactus mammulosus curtinensis.

No to nám to tím tyovým "noťákem ne notákem" pěkně zavařili

No a sme u toho, já osobně považuji BRASILICACTUS za pěknou věc a určiťe to je zrovna takový noťák jako parodie. Ale je to skutečně věc a úhel pohledu a ať si říkají Notofilové co chťejí, i taková Brasiliparodia parva je svojská i z pohledu pěstování. Tak že neberu notofilům jejich a ať oni nechají moje Brasilicactus a Brasiliparodia. Nějak mi květy nejdou k notocactus.

Mamlas napsal: I mezi notokaktusy jsou kytky, který prvních 20 let nejsou nic moc, ale pak se to zlepšuje - namátkou eriokaktusy mimo leninghausii (znovu připomínám, že typem rodu Notocactus je Echinocactus schumanianus), N. herterii a skoro všechny wigginsie - tam opravdu v našem věku nehrozí, že by přerostly.

Svatá pravda, eriocactusy a wiginsie to je jiná sorta Ty já rád .

Tak to se ten můj ottonis asi sprášil u dodavatele a z červené mu zbyly jen konečky. Jinak nemohu souhlasit, notokaktusy mi se stářím připadají stejně zajímavé, jako dřív, obdivuji u starých kaktusů právě tu odolnost a schopnost přežít nepřízeň osudu a moje pěstitelské chyby ...
Jinak jsem si uvědomil, že jeden červeně kvetoucí notocactus mám ...

Názvu si nevšímejte, už mě před časem sprdnul Jirka Kolařík, že to není Parodia, ale Notocactus haselbergii. Kvete snad první ze všech a strašně dlouho. A má asi 20 let a 10 cm v průměru ...

Brambůrky dělají hojněji mladé vencluianusy. Doporučuju vydržet a vegetativní množení, sprašováním se žlutokvětými se červená barva postupně "ředí". Ostatně je tu otázka původu vencluianusu - původně jeden klon a bez pylu, to skoro navádí na hybrid.
I mezi notokaktusy jsou kytky, který prvních 20 let nejsou nic moc, ale pak se to zlepšuje - namátkou eriokaktusy mimo leninghausii (znovu připomínám, že typem rodu Notocactus je Echinocactus schumanianus), N. herterii a skoro všechny wigginsie - tam opravdu v našem věku nehrozí, že by přerostly.

Včera jsem zrovna přesazoval ty červenokvěté, bohužel tam nebyly podzemní odnožky....
Tenhle červenokvětý noťák se dá sprášit žlutokvětým, mezi sebou to nejde.
Už mi trochu přerůstají, asi se po nich pomalu taky poohlídnu .

Noťácí jsou pěkný kytky, krásně kvetou i rostou ( teda pokud člověk nemá takovej suchej skleník jako já, ten jim tolik nesvědčí ) ale mám proti nim jednu výhradu, když odrostou , většinou pak ztrácí na kráse a už to není ono
Možná i proto nejsou tolik v kurzu ...

Je to nádherná kombinace, červenokvěté klasické notocactusy bohužel nemám a pan Dohnalík je nenabízí. Takže budu hledat, abych nemusel jen závidět. Aspoň že mám ty červené konce - slibný začátel do budoucna ...

N. ottonis je fakt vděčná kytka. Moc se mě líbí dvě věci na něm - 1. krásná barva květu 2. podzemní brambůrky kerý dělá, to je fakt nádherný...

Na obrázku mám kulturní klasiku ottonisu se žlutým květem a cv. vencluianus s červeným květem. Takhle dohromady to vypadá celkem slušně ne?

cv. venluianus

klasika

oba najednou

Taky se přidám, jsem rád, že tyto nádherné rostliny pěstuje i někdo jiný. Když kvetou, není vidět stůl. Notocactus ottonis, stáří asi 12 let, velikost asi 12 cm pr. stonku:

A ještě mám jednu zvláštní formu s trochu odlišnými květy (na koncích okvětních lístků oranžově zbarvenými), asi stejně velikou. Nevíte někdo, jak se jmenuje?

A ještě jednou, aby byl vidět stonek:

Souhlasím, vlhké teplo, lehce přistínit a budou se dařit notokaktusy i gymno. Podle mě by bylo nejlepší klasické pařeniště v zemi, ale to je zase dost nepohodlné pro pěstitele.

Já jestli můžu jeden malý komentář , Filip mám kytky ve foliáku a já musím říct, že foliák je zatraceně dobré pěstební místo pro mnoho kytek a o noťácích to platí rozhodně.

Měl jsem zhruba 3 sezony foliák, než jsem postavil solárník a např gymna a i něco málo noťáků co jsem měl mi ve foliáku narostly během sezóny více než ty co jsem si na jaře vybral do sbírky a umístil skleníku kde je režim uzpůsoben mexickým kytkám . A ty Milane, jelikož máš záložní foliák, to můžeš i vyzkoušet