Téma:

Máš pravdu, je to tak u nás. Proto jsem se rozhodl, že se do toho pustím, mám semínka z venku a asi celkově tak z dvaceti semenníků a z poměrně velké plochy. Jsem sám zvědav, jak dloho mě to bude bavit. Napíšu o tom za deset let?

Miro to popisuje velice příhodně , jak by to mělo asi být , ale znáte někoho, kdo to v reálu dělá ? Já jsem se s tím ještě nesetkal. Každý , má totiž mnoho omezujících podmínek a koneckonců nakonec jsme všichni hlavně sběratelé a tak pro nás nemá prakticky žádný význam mít 20 položek kaktusů a každý po 20 kusech, ale radši jich budeme mít 100 položek po 4 .

No a vemte si , jak to v reálu vlastně vypadá.
Na začátku je semeníček někde ve své domovině. Taky dost často třeba jenom jeden a už máme nabouranej "genofond" Při troše štěstí máme semeníků více, pestrost je tedy maximální Pokud zrovna se ta včelička nenapakovala pylem na vedlejší kytce , která je možná taky třeba brácha .
Vysejem semínka a něco vyklíčí, vyberem ty nejlepší , nejsilnější, nejkrásnější... prostě ty nej Kolik? No na začátku všechny , za rok 10 a za pět let 4 , maximálně 6 , protože prostě není místo. První 2 rostlinky nám vykvetou a ejhle - 2 květy, 2 rodiče , 2 semeníky a je tu nová generace. Pokud jsme pečliví a uhlídáme včelky máme pouze omezení v tom , že jsme spojili 2 genetické informace, z nichž ale každá je ještě s velkou pravděpodobností z poloviny shodná, protože jsme si rostlinky vybrali a zase s velkou pravděpodobností právě ty z jedné matky ( možná i otce), protože to byly ty nej . A v další generaci se nám tu při dost velké pravděpodobnosti mydlí mezi s sebou 3 ( a třeba už jenom 2) půl páry gen informací mezi s sebou . Tak si představuji bohužel realitu. No není to moc optimistický si myslím.

Mamlas napsal: ..... spíš přimlouval za výměnu odnoží z materiálu se známým původem

Jo ale máme i semena z venku a jsou i semena z odnoží (rostlin) z venku a tyhle rostliny tak pěstované, že se to nemá s čím frcnout. Teda udržet opravdu něco čistého z venku se dá, když se chce. Jasné, pokud někdo má v době květu všechno na hromadě a neché včeličky dělat co chtějí, tak ani mě se moc nezdá tvrzení "Však je to samosprašné". Jde teda o to, že když se někdo dá na "udržení čistoty" dané rostliny, musí se tomu fakt pověnovat a i to co je samosprašné strčit do klece. Udržet se to dá, a Jirka správné uvádí, že nechce honbu za číslama. Ale když už si někdo doveze originám materiál, jako je například ta Lok.č.60 a má semena z vícero rostlin na dané lokalitě, potom uďelá výsev, velký a nechá si alespoň stovku rostlin, které nevybírá tak, že všechny budou muset být stejné, tak potom je schopný dělat semínka a zároveď si obnovovat svůj "genofond". Ale to prostorově znamená, že například já ve svojem království jsem schopný udržet jenom tak dvacet položek, ne víc, protože nemám víc místa. Jestli ale někdo udrží dvěsťe položek, protože má místo, tak prosím, ale ne dvěsťe položek, která udržuje na prostoru 1x1 metr. Tu se musí počítat s tím, že na tvorbu semen musím mít moc rostlin, pokud nechci dělat selekci. No a jasné že to chce i moc a moc času.

Jo držet genofond v našich sbírkách, ano podle mě se to dá, když nebude každý semenit všechno. Ale naše kaktusaření je moc často právě o tom, "semínka co nejdříve, moc a moc a ještě ..... už to kvete hodně rychle seznam ať jsem první ..... porce deseti semen za dvacku ..... to bude kšeft". Tak potom se nedá mluvit o genogondu. Jak Mamlas píše, odnože, tak to je krásná cesta k vytvoření referenční sbírky, jenomže neustále řezání, to ty kytky za chvilku taky zmršíme.

Tak že já jsem spíše pro cestu semen, ale tak jak jsem naznačil. Čistý základ a neustálé obnovování z původního místa zběru, teda pŕi každé možné příležitosti.

Pánové, občas zde probleskne diskuze ohledně hodnoty pěstovaného materiálu ve sbírkách.
Myslím si, že toto téma je natolik významné, že jsem si jej dovolil vytáhnout do samostantého vlákna.
Honíme se za sběrovkama, hledáme do sbírky rostliny z nových lokalit v naději, že rostlinky mají svůj vlastní hodnotový potenciál, ale je to opravdu tak ? Nejsme nakonec jen selektivní šlechtitelé, kteří si vybírají do sbírky esteticky krásné zajímavé rostliny a ty ošklivé končí kdesi v propadlišti zapomění ať už rostlinky rostly za tím či oním kopcem nebo pohromadě? Kdy se vůbec můžeme bavit o nějakém rostlinném "genofondu" uchovávaném ve sbírkách ?
A je vůbec smysluplná tato cesta v našich končinách ? Nebo jsme jen podlehli tlaku komerčních distributorů , kteří nás zavalili nekonečným seznamem sběrových číselm, když stejně po jedné až dvou generacích jsme s genofondem v prd....?

Mám takový pocit, že příroda je mocná čarodějka. Pár let výsevů v řízených podmínkách možná nedokáže narušit genetickou výbavu rostliny, která se formovala tisíce let. Pokud bys ze svých výběrových rostlin sebral pár tisíc semen a rozhodil je na původním stanovišti, za pár generací bys je od ostatních rostlin možná nerozeznal. Prostě jsem přesvědčen, že rostliny se vyvíjejí dle podmínek u každého z nás, ale výbavu po předcích bez genové manipulace hned tak nezměníš, byť bys byl sám Mičurin. Podívej na trvalky, šlechtěné celá léta - vysadíš je na zahradě a bez další péče Ti takzvaně zplaní - neboli vrátí se do podoby předků.

Miro, dobrej nápad, jen bych se spíš přimlouval za výměnu odnoží z materiálu se známým původem. U výsevů kulturních semen se hybridizace nedá vyloučit a to i přesto, že zejména u samosprašných mediolobivek nastává zřídka nebo neni v potomstvu vidět, takže i poměrně dávné sběrovky vypadají ve sbírkách víceméně stejně. Samozřejmě ale nevíme, zda stejně jako původní sběr! Co ale ve sbírkách nefunguje respektive funguje jinak, je selekce. V přírodě přežívá velmi malé procento semenáčků, ve sbírkách si je vybíráme, takže sice taky přežije malé procento ale vůbec nevíme, zdali jsou to ty, které by přežily v přírodě.