Téma:

Hodně suché místo výskytu S. korethroides je JZ od San Antonio de los Cobres. Kytky jsou menší, hustší a méně plodí.

Tady je S. korethroides z Abra de Lipán. V přírodě nemusejí být ani tak moc velký na kvetení.

Zajímavý filmeček. A jsou tam ještě další.

soehrensie v zahradě. :woohoo:

Nějak nám zmizely fotky ze žluté žáby, tak pár Soehrensia korethroides syn bruchii v. nivalis.
v průsmyku Abra Blanca, 4000 m nad mořem



Pohled na průsmyk se silnicí

Je to docela suché místo, soehrensie jsou hustě a jemně otrněné.

Kangaroo je anglický přepis australského názvu pro klokana. Je to normální S. bruchii. Pravděpodobně ji mám, mám dost velký výsev a když se podíváš o stránku zpět, je tam oranžově kvetoucí rostlina z přírody a taky tmavě červeně, s vysokou pravděpodobností budou ve výsevu obě barvy a všechny mezi.

To je nějaký kultivar? To jsem jěště neslyšel.

Kangaroo to vypadá jako nějakej indiánskej šlechtěnec.
Ale jinak pěkné, máš Mamlasi taky tuto rostlinu?

Soehrensie z Australie se jmenuje bruchii cv. Kangaroo.

Armatum roubované na soehrensii z Austrálie.

Podobné zkušenosti mám i s bruchii, ale ta více odnožuje. Až po té ,co roub přeroste podnož, odnožuje jen sporadicky.

A jinak je to výborná podložka.
Roubuji na ni již mnoho let a nemám k ní žádné výhrady. Jak malé tak i velké rouby i ve stádiu tříletých semenáčků bere vše i skoro mrtvé kaktusy. Super to přirůstá, mě ne 99 procent.

Tuhle rostlinu jsem vyséval před 22 lety. Dostal jsem semena od jedné paní co byla na dovolené v Austrálii a tam navštívila pěstírnu kaktusů. Od tamtud pocházejí semena.
Soehrensia je to určitě ale nevím si rady jaká? Kvete již asi pátým rokem oranžovými květy.




Poradí někdo?

Společně se soehrensiema rostou i další příbuzné kaktusy a tak není divu, že se najdou i hybridy. Kolem Pampa de la Viuda rostou vedle soehrensií také Tr. huascha a Tr. candicans. Zatímco hybridy s Tr. huascha jsou jenom tenčí soehrensie a tedy skoro nejdou poznat:

hybridy s Tr. candicans jdou poznat dobře i podle velkých květů

Tentokrát jsme nenechali nic náhodě
Však nám Milan vyprávěl, tak jsme si dali pozor .....

Mamlas napsal: Z Tafi del Valle se přejede průsmyk Abra del Infernillo, krajina se rázem změní a soehrensie taky. Je ti daleko suššeji a Soehrensie se jmenují S. bruchii var. amaichensis nebo taky podle Rausche Lobivia formosa var. amaichensis. Populace není moc hustá, kytky jsou proti těm na výchdní straně větší a semenáčky jsou vzácné.

To jsou ty jak jsme jim říkali "grusonovky"? Takže už jste přivezli semena? Při minulé cestě jsme také nasbírali plnou fusekli plodů, ale Mamlas ji nechal v koupelně na hotelu.

Z Tafi del Valle se přejede průsmyk Abra del Infernillo, krajina se rázem změní a soehrensie taky. Je ti daleko suššeji a Soehrensie se jmenují S. bruchii var. amaichensis nebo taky podle Rausche Lobivia formosa var. amaichensis. Populace není moc hustá, kytky jsou proti těm na výchdní straně větší a semenáčky jsou vzácné.
Pohled na průsmyk

Přestože tato lokalita je nejvýše ze všech navšívených, našli jsme jen jeden květ

Prakticky každá rostlina měla zralý alespoň jeden plod, tahle už všechny

Největší nalezená rostlinka byla nízká, ale přes 60 cm v průměru.

Mrkejte na délku trnů - měřítko má průměr 55 mm.

Formy rostoucí výše nad Tafi del Valle při silnici na Abra del Infernillo bývají trochu hrubší, větší a s tmavšími květy. Nicméně i dole u El Molar jsou květy oranžové i tmavočervené. Vyšší polohy jsou docela mokré a kaktusy bývají nejčastěji na svazích koryt potoků

Ještě foto krajiny: Je to kopec uprostřed rekreační oblasti, proto možná méně intenzivně využíván k pastvě.

Velmi mě zajímala situace kolem Soehrensia bruchii a Lobivia schreitierii a L. stilowiana. Měli jsme štěstí a pod přehradou u El Molar v Tucumánu byly všechny "tři" druhy vedle sebe v květu. Soehrensie byly na konci doby kvetení a někeré už měly zralá semena, Lobivie v plném květu s mnoha poupaty.
S. bruchii:

Lob. schreitierii (pravda, trochu větší proti popisu)

Lob. stilowiana

Otázku samostatnosti L. stilowiana a schreitierii ponechám na úsudku každého.

Další lokalitou soehrensií při cestě je Cuesta de Capilitas. Jsou odtud popsány dva druhy: Soehrensia grandis a S. ingens. Lišit se mají hlavně velikostí květu. Naleziště začíná pod 2000 m nad mořem a pokračuje až do sedla nad 3000 m a za sedlo. Dole již byly zralé plody, výše populace v plném květu. Společná byla mlha, takže tráva byla mokrá a celkem zelená, kaktusy ale značně seschlé. Charakter spodní části naleziště s osvědčeným strojem Chevrolet Zafira. Všiměte si sklonu svahů.

Zralé plody již silně načaté papoušky

Našel jsem oba druhy - S. grandis:

i S. ingens:

Blbý je, že kvetly ve stejný okamžik, geograficky odděleny vzdáleností dobrých tří metrů. Prostě je jen jeden druh.

Od Michaela Kiesslinga jsou tyto dvě...


S.kieslingii WR 573, Santa Maria, Tucumán

Uploaded with ImageShack.us

S.bruchii var.rosarioana R 129, Famatina, La Rioja

Uploaded with ImageShack.us

...obě v 8x8cm kontejneru...

Moc se mi líbí, když někdo k té kytce přiloží i fotografii krajiny. Člověk má o tom hned lepší představu. Stejně tak fotky od Jiřího Kolaříka v E+L A-Z.

Musím se přiznat,že Soehrensie jsou zcela nedoceněné rostliny. Milan nás protáhl několika nalezišti a byl jsem opravdu nadšený. Je pravda, že si na květy musí člověk trochu počkat, jsou to krásné rosltiny. Jsou to takoví ferácí a u těch si taky musíme počkat.
Ale stojí to z to. Ještě doplňuji jednu veští rostlinu a pohled na lokalitu.

Letos jsme věnovali pár dní návštěvám nalezišť soehrensií. Jak se dalo čekat, zjara kvetou i v přírodě a kromě toho, někde už byly zralá semena.
V Sirerra de Velazco kolem Pampa de la Viuda se najdou Rauschovy Lobivia formosa var. velascoensis. Habitem připomínají var. rosarioana ze Sierra de Famatina, naleziště se zdá sušší a kytky menší. V této sezoně tam ještě asi nepršelo, vše bylo seschlé.
Zralá semena zde:

a v plném květu:

Padlo tu jméno Soehrensia korethroides. Nemám doma aktuálně žádnou květuschopnou rostlinu, tak alespoň pár fotek z přírody. Jsou to vysokohorské rostliny, zpravidla nad 3500 metrů nad mořem až přes 4000 m n m. Na sušších místech mají hustší a jemnější otrnění, tahle je ze západního svahu pod Abra de Lipán

Na vlhčích místech jsou trny silnější a řidší. Tahle je přímo ze sedla Abra de Lipán.

Uploaded with ImageShack.us

Tak pořídíme vaničku na koupání dětí, jen si dát pozor a nekoupit nafukovací ...

ILPAZK napsal: D
Ještě k tomu růstu v záhonu - neudělal by stejnou službu větší plochý květináč? Před časem jste mi v tématu o Sclerocactusech doporučovali velký květináč, vysít seminka a nechat přírodu dělat zázraky, místo neustálého přesazování. Zkusil jsem některé jihoamerické druhy zasadit do prostorných misek a nestačil jsem se divit.

Určitě udělal a možná ještě lepší. ALe metrovej květináč se už dost blbě manipuluje a jednou bude stejně malej.

Děkuji za informace, další otazník vyřešen. Koupil jsem v roce 1998 od pana Drápely pro první pokusné výsevy mimo jiné směs semen Lobívií, vysel a teď čekám, až rozkvetou, abych je mohl určit. Některé začínají nakvétat až teď, i když stonky mají už dost velké a trny i přes 10 cm dlouhé a velice pevné - špatně se přesazují.
Ještě k tomu růstu v záhonu - neudělal by stejnou službu větší plochý květináč? Před časem jste mi v tématu o Sclerocactusech doporučovali velký květináč, vysít seminka a nechat přírodu dělat zázraky, místo neustálého přesazování. Zkusil jsem některé jihoamerické druhy zasadit do prostorných misek a nestačil jsem se divit.

Jo, Pavle, zdá se, že je to taky S. rosarioana. Pěkně ti vytrňuje.
Moje velká S. bruchii byla původně v parním skleníku p. Myšiny v celkem mělké zemi. Když se nevešla, tak ji p. Myšina vykopal, usek kořeny a zasadil do misky průměr 40 cm. v tom stavu jsem ji před šesti lety koupil a odhaduju, že nebyla starší jak 15 let. Ostatně ta Myšinova macatá část je ještě vidět při bázi rostliny. První rok to u mě ve skleníku vůbec nerostlo, při 30°C jí byla zima. Druhý rok začala trochu růst, ale ještě nekvetla. Třetí rok měla 1 květ a přesadili jsme ji s Jirkou Konstantinovičem do škopku. Na dně škopku jsou dvě kola vyříznutý z 5 cm polystyrénu, aby škopek nebyl tak hlubokej. Předloni, stále ještě ve skleníku, měla 12 květů, vloni 17 v červnu a 9 v srpnu, letos zatim 15.
S. bruchii začínají kvést při průměru 15-20 cm, což v květníkách a miskách je tak 15 let od semenáčku, v záhoně daleko méně. Svou první S. bruchii jsem koupil v 8cm květníku a sázel jsem ji do zjara do záhonu ve skleníku a na podzim vykopat a do sklepa. Za tři roky měla 18 cm v průměru a kvetla, zasadil jsem ji do misky a skoro zarazila, nicméně kvetla dál. Myslím, že v r. 2003 ji někdo vydyndal.
S. bruchii jsme viděli v přírodě předloni, a podle toho, jak daleko byly plody od středu temene, tam ty kytky rostou velice rychle.

Tak jsem si dnes přivstal a podařilo se mi ji vyfotit před odchodem do práce s květem skoro otevřeným: