Téma:

U našeho útvaru v tom Vyškově byly všechny dozorčí funkce zdvojeny, takovou jsme měli důvěru. A tak vedle Dozorčího útvaru s píšťalkou byl ještě tzv. Dozor na útvaru, důstojník bez píšťalky. Vedle Dozorčího roty ještě Dozor na rotě. Rozdíl byl v té píšťalce a nadřazenosti Dozoru nad Dozorčím. Jednou, to už bylo v Prosinci a před koncem naší /tedy mého ročníku/ služby vlasti, měl Dozor na útvaru o víkendu major XY, jméno si už nepamatuji, tak tento veledůstojník měl i s tuplovanejma kramflekama celejch 160 cm na vejšku a moc mu nescházelo aby to měl i kolem pasu. No prostě kulička, také jsme mu tak říkali. Tak ten měl ten dozor na útvaru a jak už to ke konci bývá, všichni vojáci na všechno v neděli ráno házeli salám. No po proflámovaný noci všude na rotách jaksi neuklizíno, občas i riskantno bez úhony projít po chodbě a všichni chrněli. No a major Kulička si, aby si upevnil charakter, vymyslel písknout nástup. No slízalo se mu to jak švábi na pivo, tamo skupinka, občas jednotlivec měkčí povahy a pár vojáků prvního ročníku. Major zuřil, lítal po buzeráku jak šus a když už to nevydržel, tak aby byl vidět, vylezl na tribunu a pod obrazy Marxe, Engelse a Lenina na nás řval že: Úroveň vaší inteligence nedosahuje kotníků malého prasete.,, No sklidil na fleku bujarý potlesk a bez povelu se mu to rozešlo. Našel se nějaký dobrák, v pondělí to vyslepičil na štábu a velitel útvaru vyslovil Kuličkovi zákaz další služby ve funkci Dozor na útvaru.Jo takový to bylo veselý u silničářů

Jo tady by se dalo vzpomínat jak se z nás stali chlapi... Spousta zážitků a příběhů, že by klasická literatura bledla závistí. Já byl u silničního vojska což byli dřívější petoši. Můj útvar stavěl Vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově. Samopal jsem viděl jen párkrát v přijímači v Přáslavicích a pak v PŠ v Uherským Hradišti . jinak pak už byly jen zamčený v bednách na štábu a ty bedny podle předem známýho plánu, při písknutí poplachu zásadně až po práci, přinesli na rotu, stopli čas a zase to odnesli. Přísaha s futrálem od pistole na zadku, já tam měl alespoň rohlík.
Důstojníci furt něco potřebovali a jelikož jsem byl zahradník, tak jsem jim sháněl za opušťáky lilie, sadbu jahod, hvězdníky.... S náčelníkem štábu vrtal na jeho zahradě ručním vrtákem studnu a jeho paní nám dělala výborné pečené kuře na leču a k tomu nalejvala Tři Gracie.
Pravidelně jsem jezdil na opušťák co měsíc a měl dvě vycházkový knížky a permanentbní propustku z kasáren do města. Peněz jako skoro už nikdy potom a volna co se ráčilo. Byl jsem u útvaru lapiduchem a tak když se mi chtělo, zašívka na ošetřovně, no prostě děsnej veget a HK. Měl jsem jen pár povinností, ráno bejt k ruce doktorovi, píchat injekce B12 lampasům do řitě, nabrat pár krví, před obědem schválit výdej stravy a když na mě vyšla řada, přespat na ošeřovně jako dozorčí, dozor a nebo pomocník. Dost dobře se v tom kličkovalo.Jinak kutloch jsem měl u absíků na pokoji, takže inteligentní společnost, popíjeli jsme Alpskej ryzlink a každej večer někdo četl kapitolu Švejka jako inspiraci. Ve skříňce jsem měl flašku doktorský Becherovky což velitel roty věděl a rád zašel na skleničku. Na revanš nás nalejval na PŠM poddůstojníků vizourem.
Jednou jsem pozval náčelníka štábu k nám na pokoj na kafe, měli jsme dík mé profesi spolu nadstandartní vztahy, a půjčil si na to od sekretářky velitele útvaru kávový servis. No dost mu spadla brada, když viděl v čem servírujem- myslím že ho poznal. Jindy nás přepadl velitel útvaru na doktorským pokoji, to jsme zrovna cucali tu doktorskou Becherovku, ochutnal, vzal si telefon, zavolal svého řidiče, doktor napsal recepis jako pro ošetřovnu a já jel Volhou do města do lekárny pro chlast zadarmo.No a pilo se dál. Byly to takový neškodný léta.
Tam jsem se setkal s panem Zubrem a několika Vyškovskými kaktusáři.Dobrá průprava pro život.

Jo. V base jsem nebyl, antož můj velitel stavby mě vždycky vyreklamoval jako nepostradatelného pro budování. A taky, ač je to divné mi fandil náčelník Krajské ubytovací a vojenské správy, pod kterého jsem ve věci staveb spadal. Ten palpost mi dal rozkazem velitel pluku. Zavolal jsem do Plzně náčelníkovi přes stavby, že toho toli nestíhám. Ti dva se pohádali. A pak jsem to pro velitele pluku stavěl za povýšení a opušťáky.

jvinar napsal:

Petr napsal: Já taky. Něco z toho, co jsem postavil ještě v kasárnách stojí. To se teda divim. Já bych řek, že tak, jak jsme to stavěli, to vydrží nejvýš 20 let. Jem dobrej. Vydrželo to zatím dvakrát tolik.

My sme tam museli bejt ve stejný době. Nevím cos tam stavěl, ale určitě to nebyla basa u Ťoupala. Ta už teda fakt nestojí. Taky jsi měl možnost okusit její pohostinnost?

Já byl u PL a stavěl jsem důstojnickou jídelnu u útvarového kina a trafačku u hlavního vchodu. A na Šibeňáku PL postavení. Američani přelítávali hranice. Než to došlo z hlásky k nám a udělali poplach a my vyjeli tam kde přelítli, tak už byli doma a dávali si hamburgr a kolu. Tak někdo vymyslel., že budeme furt na kanónech venku a čekat na ně. Hovno. Zjistili, kde jsme a lítali schválně kousek mimo dostřel.

Jo pivo a vojáci, to je na romány Měl jsem takové správné kluky na rádiu, večer to vzali dírou do bufetu na rohu hned u kasáren. Bylo zavříno tak ze dvora vzali sud a dotáhli do autoparku do radiovozu a narazili. Tam ale zjistili, že dvanáctka je lepší než desítka, tak ten sud zase dírou šli vyměnit za dvanáctku. Ráno byl scapaný posáďák, zrovna sloužil takovej notor, a tak to prasklo. Velitel se mě potom ptal " .... kdy to dám prokurátorovi ..... jak je budu řešit ....." no co řešit, dali se dohromady, koupili kytku a bomboniéru na omluvu bufetbábě, sud vrátili, pivo zaplatili a i to co vychlemtali z desítky a hotovo. Trochu jsem dostal od nadřízených, ale na kluky jsem nedal.

A nebo jeden z Prešova, Peter Z.... se jmenuje, ten jednou za dva týdny došel a říká " .... veliteli, potřebuji doprovod .....". No tak vyfasoval dva kamarády, kteří měli za úlohu po akci donést Petra do kasína. On nikam nechodil, ale jednou za dva týdny se potřeboval nacapat jak cap. Po příchodu do hospody si dal svoji dávku, sesunul se pod stůl, doprovod ho donesl a podle okolností propašoval dírou do kasína, kluci z ošetŕovny ho koukli jestli je fit a ráno byl jak čipera a fungoval svoje dva týdny. Do dnešhích dnů na to pokaždé vzpomínáme, když jsme spolu.

V kasínu odešla armářka do špitálu a nastoupilo takové šikovné děvče. Hned jsem věděl, že budou problémy. První co se otevřel, tak byl noční podnik ve sklepě pro mazáky kde jim organizovala zábavy. No a nakonec jsem to musel zavřít, protože mi tam nenocovalo vojsko, ale mladý praporčický a důstojnický kádr a manželky se stěžovali, že je přetěžuji prací a doma nic nestíhají.

Jo a taky řešit rodinné problémy mladých důstojníků " .... vysvětlete manželovi, že ložnici chci mít vymalovanou na růžovo .... řekněte tý mojí, že je blbá, protože když spí má zavřený oči a stejně prd vidí jak je vymalováno ...", jo bylo i veselo

Jo jo,máš pravdu Zdendo.Já jsem onehdá byl z práce s kolegyňkama na večeři,přijel jsem domů v 1:45,psovi jsem říkal slečno a manželce tvrdil,že mě nesedla ta večeře

Měl jsem jedno, ale možná bylo zrovna první po naražení a nevylitý.

Pivo ti nesedlo jo? Ono by sedlo,ale nesměl bys jich do sebe pustit 15-20 To ti určitě kamarádi říkali,že když tě vidí jak piješ,že by se jim líbilo,kdyby jim takhle odtékala vana.

Já si pamatuji hospodu za náměstím.
Šlo se tam úhlopříčně přes náměstí a pak po nějakým malým můstku přes říčku, točili tam desítku a hrálo se tam na harmoniku.
Jednou mi praporčík domluvil vycházku na Portu.
Stavil jsem se na jedno točený do bufáče na náměstí a celou Portu jsem prospal v křoví vlevo od hlediště.Pivo mi nesedlo.Celý den na slunci jsem makal na kurtu a bylo to.
Pamatuji si jedinou kapelu, která tam hrála - Točkolotoč ze Svitav.

No však o těch schodech píšu,jak jsme si na nich občas držky rozbily

No vidíš. a jsme doma. Lidi se měněj, ale hospody zůstávaj. To my sme někdy dorazili až do Černic "na schody" taky.Jinak stejně jako šici vojclové.

No nejblíž byla hospoda Na Bručný,tam měla hostinská pro nás připravenou,dobře vypařenou hadici,kterou píchla na pípu a točila pívo přímo do 25 litrový konve od mlíka,mezitím nám přednostně natočila dva,tři kousky od cesty,abysme mohli co nejrychlejc vypadnout,protože jsme samozřejmě chodili přes plot. Pak o kousek dál Na Čechurově,ale tam byl hostinskej pěknej hajzl,jak nám natočil pívo,nějaký to od cesty,tak volal na posádku.Jenomže jelikož byl blbej a volal až po natočení píva,nikdy nás nechytli,zadem to byl kousek,šup přes plot a byli jsme na baráku.No a občas jsme zavítali i do Černic,tam se chodilo po takovejch dlouhejch schodech,ven se po nich chodilo moc špatně

Hospoda byla vždy jako poznávací znamení a nebo pošta.

Onehdá jsem měl "obsadit" Albrechtice a velící kouknul do mapy a strčil prst někam k Hradci králové. Tak já vyrazil a v Albrechticích jsem potom zjistil, že to asi nebudou ty správné Albrechtice. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel, nikde nic nebylo a v hospodě nám dali najíst a napít na účet podniku. Po dvou dnech když otevřeli poštu a já tam neměl konec káblu, tak jsem zjistil že Albrechtice ano, ale někde u Sušic. Ale už bylo po manévrech.

Jo jinač s lampasákama byla na vojně dost sranda, a že o tom něco vím, protože jsem taky "zelený mužíček" Jako spojaři jsme často zápasili s ohromnou blbostí všelijakých velitelů a jiných zmetků. Tak že útok s kuchyní dopředu a opačným směrem nebo brodit rybníkem který se dá obejít, lepší bylo pravidelné fasování lihu v lihovaru (na čistění mašin) a ukápnutí té "esence na zkažení" vedle - mašinám stačil čistej hadr a v krámu jsme za 5,- Kčs koupili Kontox, ale ten "vajcový koňak" ten byl , prostě bylo krušno ale i veselo.

Huhňu neznám. Sloužili jsme tam přeci jen s odstupem dosti let. Takže lampasáci se asi mezitím vyměnili. Jediná jistota jsou hospody. Na těch bychom se asi shodli.

Na Radyni jsme chodili na pívo