Téma:

Parádní kytička! Nevlastnim je, ale letos už snad konečně něco vyleze z výsevů...

posielam foto pre tych, ktorym som poslal semena z tejto rastliny... dufam, ze klicili dobre ...

echinocereus palmeri SB184 Buena Ventura

Něco jsem objevil!

Rado napsal: Pekne, ten prvy je E. amoneus, ten druhy ?

Mám ho vedený jako reichenbachii var.minor(asi caespitosus).

Pekne, ten prvy je E. amoneus, ten druhy ?

Tak přidám také fotku.

No ale stejně jsou to krásné rostlinky.

Kdysi u mě zakotvil taky jeden " roeterii " .

Květy E. roetterii bývají větší než u coccineusu, ale menší než má dasyacanthus. Barva může být jakákoli mimo modré a černé, a neviděl jsem ani čistě zelené. Podobně jako dasyacanthus, i roetterii otvírá květy naplno jen někdy tak mohou kvést řadu let, aniž bys viděl plně otevřený květ. Ty Husiho jsou otevřené.

Teda Husi, krásný kytky a jako obvykle tebe taktéž krásný fotky.
Mohl bys dělat kurzy pro kaktusáře, jak maj vypadat nafocený kytky

Mamlas napsal: Na obrázku jsou hybridy mezi E. dasyacanthus a E. coccineus ssp. rosei. Vyskytují se i v přírodě na jihu Nového Mexika a byly popsány jako Echinocereus roetterii. Protože jsou schopné další reprodukce, semínka se nabízejí. Je to hybrid, proto se štěpí. Coccineus roste u nás neskutečně snáz než dasyacanthus, tak lidem po výběru těch lepších semenáčků zbydou vlastně jen coccineusy. kdo chce takový jako Husi, musí si nechat ty hůř rostoucí semenáčky E. roetterii.

Roetterii mám,ale květy jsou víc do fialovočervena,možná mám jiný klon.Hlavně jsou květy podstatně menší než jsme u většiny rostlin tohoto rodu zvyklí,a také se mně nikdy neotevřou naplocho,ale zůstávají trubkovitě otevřené.Loni na podzim jsem je vysel,mám tam asi 100 semenáčků,snad se dočkám i květů a jsem zvědavý budouli konstantní.

Mamlas napsal: Na obrázku jsou hybridy mezi E. dasyacanthus a E. coccineus ssp. rosei. Vyskytují se i v přírodě na jihu Nového Mexika a byly popsány jako Echinocereus roetterii. Protože jsou schopné další reprodukce, semínka se nabízejí. Je to hybrid, proto se štěpí. Coccineus roste u nás neskutečně snáz než dasyacanthus, tak lidem po výběru těch lepších semenáčků zbydou vlastně jen coccineusy. kdo chce takový jako Husi, musí si nechat ty hůř rostoucí semenáčky E. roetterii.

Vysieval som aj E. roetteri v. multicolor, Chihuahua (tak som kúpil semená). Otŕnením sú v podstate identické s týmito. Mám ich asi 40 semenáčov, bohužiaľ ešte nekvitol ani jeden (výsev 1/04). Snáď tento rok.
Dík za info.

Na obrázku jsou hybridy mezi E. dasyacanthus a E. coccineus ssp. rosei. Vyskytují se i v přírodě na jihu Nového Mexika a byly popsány jako Echinocereus roetterii. Protože jsou schopné další reprodukce, semínka se nabízejí. Je to hybrid, proto se štěpí. Coccineus roste u nás neskutečně snáz než dasyacanthus, tak lidem po výběru těch lepších semenáčků zbydou vlastně jen coccineusy. kdo chce takový jako Husi, musí si nechat ty hůř rostoucí semenáčky E. roetterii.

Mimochodom....z toho istého zdroja mám aj tento Echinocereus dasyacanthus či "dasyacanthus":



Či už je určený správne alebo nie, kvitne úžasne a prezimoval už tiež aj v nevykurovanom skleníku.

Jsem si skoro jistej, že nic z okruhu E. reichenbachii se mejdanu při tvorbě této rostliny neúčastnilo. Geny skupiny reichenbachii se silně prosazují a trubka hybridů bývá vlnatá. Fotka nejvíc připomíná kalifornský ostrovní okruh E. grandis-websterianus, ovšem to jsou kytky poměrně vzácné a pochybuju, že by je někdo poslal schválně.
V každým případě, Husiho zkušenost potvrzuje, že mrazuvzdornost i ostatní pěstitelské vlastnosti jsou vlastnosti druhů, nikoli jmen.

Filip Jelínek napsal: Husi o barvě květu to není, ale květní trubka je otrněná a chybí takový ty vlasový štětiny, takže to myslím ukazuje spíš na okruh pectinatusu.
Milan Kůrka to kdysi hezky popsal tady .
Taky je možný že tatínek byl pectinatus a maminka bayleyi, to by mohlo vysvětlit i to jméno...

OK. Najskôr to bude hybrid, lebo popravde....pektinátny nie je (vlastne nebol) nijako. Škoda nemôžem už urobiť nové fotky. Nasvedčovalo by tomu aj to, že rástol viac do výšky ako iné baileyky, ktoré som vysieval (od p. Vereša, tie snáď budú určené správne, zimovali už aj na balkóne).

Husi o barvě květu to není, ale květní trubka je otrněná a chybí takový ty vlasový štětiny, takže to myslím ukazuje spíš na okruh pectinatusu.
Milan Kůrka to kdysi hezky popsal tady .
Taky je možný že tatínek byl pectinatus a maminka bayleyi, to by mohlo vysvětlit i to jméno...

Mamlas napsal: Je to jak jsem psal, problém byl s určením. Na obrázku to není E. baileyi, ani nic z příbuzenstva, ten je v tomhle vláknu zpátky na mnoha místech, tak se podívej jak vypadá.

Asi máš pravdu, má biely stred kvetu, ale ja som semená dostal pod týmto názvom (semienka som mal od nemenovaného renomovaného dodaváteľa z vých. Čiech). Ale čo sa mám tešiť, že mi zmrzol keď som ho mal zle určený?

Je to jak jsem psal, problém byl s určením. Na obrázku to není E. baileyi, ani nic z příbuzenstva, ten je v tomhle vláknu zpátky na mnoha místech, tak se podívej jak vypadá.

Mamlas napsal: Skoro bych řekl, že když zmrzne E. baileyi, tak problém je spíš s určením než v čemkoli jiném.

Ten E. baileyi bol tento:

Sclerák napsal: Všechny rostliny co uvádíš kromě E, Salm-dyckianus taky pěstuji ve studeném skleníku a zatím bez problémů přečkaly -15 naměřených na minimomax. teploměru. Pokud jsi měl kolem -20 tak rubrispinus, e. davisii, možná i wrightii mohou mít problémy. Mrazuvzdornost také hodně ovlivňuje způsob pěstování (včasné ukončení zálivky) čím větší rostlina tím dřív. Také relativní vlhkost vzduchu ve skleníku je důležitá a aby do kytek nekapal kondenzát ze skla.
E. baileyi by si měl bez problému poradit až s -25 st.

Už si to nepamätám presne ale tuším to bolo tak, že jednu noc klesla teplota až pod -20st.C. Zrejme tam zapracovala aj vlhkosť, ani nie tak zrazená, ale skôr zatečená pri výdatných dažďoch. Skleník totiž nie je dobre utesnený a aj zo dve-tri sklené polia sú puknuté, takže nejaká tá kvapka tam pri výdatnejších zrážkach zatečie. Mám problém, že skleník nie je môj a často sa doň dostanem len cez víkend, tak nemôžem reagovať niekedy dostatočne pohotovo na vrtochy počasia. Teraz už druhý rok mám v ňom maximálnominimálny teplomer, tak budem hádam vedieť o priebehu teplôt viac.

Mamlas napsal: Trochu jsme odbočili od maihueniopsů, nemůžem se divit, že to někdo přeřadí kam to patří.

Milane, byly to Mammillopsisy
Na tom je pěkně vidět, že to původní téma už teda fakt zapadlo a tak sem to, jak si správně předpověděl, přesunul do diskuse o echinocereusech kam to bezpochyby patří.
A abych se i já nadále držel tématu, tak sem nádavkem přikládám něco na povzbuzení Echinocereusového apetitu:

E. triglochidiatus vzor p. Pytlík v květu:

Skoro bych řekl, že když zmrzne E. baileyi, tak problém je spíš s určením než v čemkoli jiném. Obecně, z okruhu E. reichenbachii je E. baileyi nejodolnější a další odolná varieta je caespitosus. Ostatní mohou vydržet i několik let, ale zmrznou. Z okruhu E pectinatus je E. dasyacanthus u mě na hraně, velký kytky občas namrzají, ale zatím vždy to rozchodily. Ostatní pectináty zmrznou zpravidla před prvním kvetením.
Voda v zimě je problém jen pro malý semenáčky mrazuvzdorných echinocereusů, od cca 3-5 let už se na podzim a v zimě nenapijou ani když jsou silně prolitý a velký kytky vodu nevezmou ani v září.
O víkendu snad budu doma za světla tak ukážu pár kytek, do kterých mi na stolech zatékalo, jsou tedy celý podzim mokrý jako vrš a přitom stejně seschlý jako jejich sousedi do kterých neteklo. Už týden jsou ve skleníku na novinách vyndané z květníků a pořád ještě neuschly.
Trochu jsme odbočili od maihueniopsů, nemůžem se divit, že to někdo přeřadí kam to patří.

Husi napsal:

Sclerák napsal: Docela by mě zajímalo, jaké echinocereusy Ti zmrzly ne všechny vydrží -15 a víc.

Napríklad E. pectinatus SB553 (jeden zo štyroch), E. pectinatus v. castaneus, E. baileyi (jeden z niekoľkých), E. salm-dyckianus, E. davisii (jeden zo styroch), ale aj Mammillaria wrightii DC598, ktorá zimovala v nevykurovanom skleníku už asi siedmu alebo ôsmu zimu. A tiež aj E. pectinatus v. rubrispinus L088 (2ks), ale ten som tam len zabudol, ten som tam pôvodne nechcel zimovať, to sa dalo čakať, že zmrzne.
Mohla to byť samozrejme aj kombinácia mrazu s nejakou inou "chrontou" ale po tej zime sa viacerí kolegovia sťažovali (z môjho okolia), že mali väčšie straty ako obvykle.

Všechny rostliny co uvádíš kromě E, Salm-dyckianus taky pěstuji ve studeném skleníku a zatím bez problémů přečkaly -15 naměřených na minimomax. teploměru. Pokud jsi měl kolem -20 tak rubrispinus, e. davisii, možná i wrightii mohou mít problémy. Mrazuvzdornost také hodně ovlivňuje způsob pěstování (včasné ukončení zálivky) čím větší rostlina tím dřív. Také relativní vlhkost vzduchu ve skleníku je důležitá a aby do kytek nekapal kondenzát ze skla.
E. baileyi by si měl bez problému poradit až s -25 st.

Sclerák napsal: Docela by mě zajímalo, jaké echinocereusy Ti zmrzly ne všechny vydrží -15 a víc.

Napríklad E. pectinatus SB553 (jeden zo štyroch), E. pectinatus v. castaneus, E. baileyi (jeden z niekoľkých), E. salm-dyckianus, E. davisii (jeden zo styroch), ale aj Mammillaria wrightii DC598, ktorá zimovala v nevykurovanom skleníku už asi siedmu alebo ôsmu zimu. A tiež aj E. pectinatus v. rubrispinus L088 (2ks), ale ten som tam len zabudol, ten som tam pôvodne nechcel zimovať, to sa dalo čakať, že zmrzne.
Mohla to byť samozrejme aj kombinácia mrazu s nejakou inou "chrontou" ale po tej zime sa viacerí kolegovia sťažovali (z môjho okolia), že mali väčšie straty ako obvykle.

máš pravdu. Ty moje jsou staré přes 20 let a ještě nekvetly. Jsou v 6cm kontejnerech a jsou zatím solitérní. Ovšem trny jsou extrémní. Jeden jsem zasadil do misky spolu s dalšími třemi triglochidiátusy a také začal dělat odnože. Na jaře ty ze 6cm přesadím aspoň do 8cm, nebo sesadím 3-4 ks do misky 25 cm. Mám těch rostlin 6 ks. Doufám, že tím urychlím květuschopnost.

U mě DJF 1276 vypadá takhle. Tedy vypadá tak zjara když je napitej a roste. Miska je 22 cm v průměru. Západní mojavensy jsou větší a ani nechtějí jako malé kvést.

Parada, trn prvy vytrneny trigl je excelentny!

Přikládám ještě pár fotek ze své sbírky mrazuvzdorných echinocereusů.

Ukázka mé miniskalky o rozměru 1,2x1,6m z vrchu krytá, s odnímatelními boky.

Bdejť by nekvetly je jim přes 20 let. Protože mám neustále problémy s místem držím kytky na uzdě. Malý květináč, málo vody maximum slunce. Potom mají extrémní vytrnějí.