Téma:

No Henry, C. straussi zařadit do rubriky teplomilných kaktusů??? To je teda paráda...kleisťáci jsou moji oblíbenci a vždycky jsem se nějak kojil nadějí, že jednou to nějak vyjde a udělám jich a jejich příbuzných nějakou trošku referenční kolekci. No, jak to tak vypadá, tak neudělám...ale stejně je mám moc rád...
Ééééé...pardon, ono je to i o cereusech...no tak pak je to v naprostém pořádku...

Tenhle klacek už má asi 1,5 m, kvete pravidelně každý rok těmito růžovými květy.

Rhipsalidopsis - ať nám to jaro přijde rychleji

Ako som pred chvíľou písal do Ferocactusov, toto je fotka z návštev zbierok v Chrudimi a Pobeskydsku 2011. Musím pozrieť kde ale ako doplnok, možno aj ako hlavná časť zbierky tento fešák ujde.

jmusil napsal:
Měl jsem v životě ve sbírce jen pár meláků a mezi nimi bahiensis. Nějak blbě snášely pěstování ve větraném mexickém skleníku. Ale přesto bahiensis cefália nasadil a mám jeden do dnes. Ten mám doma na okně. Neroste ani nechřadne, což už vlastně není na škodu, když má cefalium. Stejně už větší nenaroste

Ona to byla množárna a jak už jsem pisal, dost často jsme skrápěli uličky vodou z hadice a tak ve výsledku tam byly pořádný vlhký horký tropy. Přede dveřmi venku byl betonovej chodníček a hned pařník dělanej z betonovejch u profilů a pod ním další. Skleníky byly štítem k jihu a pařníky východ -západ.Všechno to sálalo horkem .Tam bylo fakt strašně.

To je fakt, melokaktusům se vede nejlépe v uzavřeném skleníku s paprikami . Některé mám i venku, také rostou, ale ty ve skleníku jsou lepší.

Rozkošné Kaktusy napsal: Přibližně v roce 1983 jsem, jak už jsem tu někde na fóru psal,přez 600 Mel. bahiensis z tohoto výsevu dal do prodeje na pražské výstavě . Prodaly se všechny. Tehdá nešla cena nad 15 kč a to byly napresovaný v 10 květináčích /pochopitelně hliněnejch/
Možná, že z nich ještě někde některý žije.Celkem by mne to zajímalo.

Měl jsem v životě ve sbírce jen pár meláků a mezi nimi bahiensis. Nějak blbě snášely pěstování ve větraném mexickém skleníku. Ale přesto bahiensis cefália nasadil a mám jeden do dnes. Ten mám doma na okně. Neroste ani nechřadne, což už vlastně není na škodu, když má cefalium. Stejně už větší nenaroste

Přibližně v roce 1983 jsem, jak už jsem tu někde na fóru psal,přez 600 Mel. bahiensis z tohoto výsevu dal do prodeje na pražské výstavě . Prodaly se všechny. Tehdá nešla cena nad 15 kč a to byly napresovaný v 10 květináčích /pochopitelně hliněnejch/
Možná, že z nich ještě někde některý žije.Celkem by mne to zajímalo.

milanek napsal: A s nasazováním cefália je to asi takhle:
K dospění dojde buď přirozeně věkem (některým to trvá i 40 let) a nebo nějakým šokem. U Voldána třeba změnou prostředí. Pro netrpělivce je nejjistější metoda dlouhodobého letního sušení (= velké teplo a zároveň sucho). Následující vegetační sezónu vystrčí cefálko. To, že pod cefáliem jsou meláky trochu do špičky je úplně normální, stejně jako to, že předtím zkracují trny (bohužel tím ztrácí i trochu na kráse).

No tak tyto mnou popisované M.bahiensis,jak číslo 66 na jejich boku napovídá, teda pokud ještě někde z nich nějaký žije,a pan Rajtmajer tento rok také uváděl jako rok jejich výsevu. Když jsem je poprve uviděl, to bylo v začátkem léta 1974, tak byly v té množárně na konci uličky na poličce ve výši očí dospěláka, pak už byly jen příležitostně otevřené dveře/když už bylo moc velké vedro/ . Takže z jedné strany pařák a z druhé strany luft od těch otevřených dveří. Klima, že by si každá skleníková okurka lebedila. Vodu dostávaly celkem pravidelně i přez léto. Žádná stagnace se nepěstovala. Takže když jsem je poznal bylo jim 8 let /dle tvrzení/, myslím, že na ten věk byly už tehdy dost narostlé, ta okurková kultura jim šla k duhu.. Za zhruba další dva roky jakoby zmohutněly a jak tvrdil p. Rajtmajer, nechal je trochu vytáhnout. Následně začaly tvořit ta cephalia, To jim bylo tak 10-11 let.V 78 roce jsem už z nich vyséval jejich semínka.Kam se poděly později při likvidaci kaktusárny nevím. Je fakt, že semenáčky z nich také velmi rychle rostly.

Trochu to zjednoduším. Poté, co jsem zjistil, že mám zpotvořeninu, nahradil jsem ji kvalitnější rostlinou. I když mi prodejce kaktusů tvrdil, že monstrózy jsou nejžádanější u laiků, já k jejich ctitelům nepatřím ... Ponechám to zde jako odstrašující případ.

ILPAZK napsal: Další druh, který asi patří do tohoto tématu spíš, než někam jinam, je Austrocylindropuntia subulata. Pořídil jsem si ji před pár lety, dal ji do velké nádoby a teď čekám, co ukáže. Údajně tvoří až 4 m vysoký strom - keř někde v severním Peru a Ekvádoru. To u mě nehrozí, tak velké květináče ani rudlíky nevlastním. Máte ji někdo, abych se dozvěděl, jestli někdy pokvete?

Tak přátelé bacha!!!
Rostlina na obrázku (a jí podobné), bývá šířena jako kultivar nebo forma Monstrosa. Je to z toho důvodu,aby se to lépe prodávalo, nebo přesněji řečeno vůbec prodávalo. Tato znetvořenina totiž není ze stejného oboru jako např. Cereus peruvianus f. monstrosa, kde se jedná o poruchu apikálních buněk, nýbrž se jedná o rostliny infikované patogenem. Tímto patogenem je fytoplazma ze skupiny metlovitosti podzemnice olejné, žloutenky aster a žloutenky jilmu.
Pozor! Tyto patogeny se mezi kaktusovitýmí šíří docela snadno.

Děkuji za určení. Konečně jsem chytřejší. S tou naducaností je to špatně či dobře?

A s nasazováním cefália je to asi takhle:
K dospění dojde buď přirozeně věkem (některým to trvá i 40 let) a nebo nějakým šokem. U Voldána třeba změnou prostředí. Pro netrpělivce je nejjistější metoda dlouhodobého letního sušení (= velké teplo a zároveň sucho). Následující vegetační sezónu vystrčí cefálko. To, že pod cefáliem jsou meláky trochu do špičky je úplně normální, stejně jako to, že předtím zkracují trny (bohužel tím ztrácí i trochu na kráse).

1. obecňák, možná bahiensis
2. matanzanus, docela naducanej
3. okruh oreas, podle jemnějšího otrnění to může být longicarpus
4. ernestii, já ho vedu i jako itaberensis

Takže, zavzpomínám jak to bylo kdysi s Melocactus bahiensis. Pan Rajtmajer měl kdysi na poličce /v 70-tých letech/ 6 kusů Mecocactus bahiensis průměr co vzpomínám cca17-20cm v asi 16cm hliněné misce. Jestli je někde uvidíte poznáte je podle 66 na boku těla. To bylo takové malé ocejchováni škrábnutím . Jednou jsme u nich spolu stáli a on mi začal vysvětlovat jak je donutil udělat cephalium. Dlouho nic ani náznakem neměly, tak...... a teď prozradím jeho tajemství, snad se nebude zlobit, ...je nechal trochu vytáhnout do špičky a následně velmi rychle všech 6 začalo cephalium tvořit. Doopravdy byly poněkud do špičky. Tenkráte k nám na zahradu chodíval pan ing. Voldán tehdejší předseda KKPraha a to byl velký pěstitel a znalec Melocactusů. Věřím, že to měli spolu prokonzultované.

Těch matanzanusů mám celkem tři kusy z čehož jeden má cefálium (na fotce) jeden má takový minicefálíčko s tím, že měl jeden dva květy podle uschlotinek v cefáliu a jednoho prcka, kterej sice je větší než velká část mých kaktusů, ale pořád je na svůj druh malý.

Celkem mě zajímá ten první co jsem tam hodil co je to zač. Je totiž dost velký, ale cefálium ještě žádné.

Mám je taky, jen si ještě nejsou s tvými podobni. Právě jich asi 3000 klíčí.

Ten s tím cefáliem je matanzanus,mám taky,jen ještě mladej,bez cefálka.

Jj koukni jestli se ti po tom nepohybujou malý červený tečky (či na tom nejsou) to by totiž byla sviluška.

Milánka poprosím také o určení těch mých. Ať je mám fertig. Děkuji. Snad bude vědět, už jsem je totiž dostal bez cedulek.

1. Melocactus?

2. Melocactus matanzanus (?)

3. Melocactus?

4. Melocactus? Možná je to stejný druh jako výše ale má trochu jiné trny.

PS: omluvte bordel pracovního PC stolu

Farrael-Sama napsal: Koukám, že v nich máš taky pavučinku. Netrápí tě červenej pavouček jako mne? Já teda měl taky dost tyhle pavučinky poté co jsem je přinesl, ale po nějakém tom útoku chemií se už netvoří ev. nějaké zbytky tam zůstali.

Já doufám, že je to od normálních pavouků,ale radši to budu muset ještě prozkoumat!

Koukám, že v nich máš taky pavučinku. Netrápí tě červenej pavouček jako mne? Já teda měl taky dost tyhle pavučinky poté co jsem je přinesl, ale po nějakém tom útoku chemií se už netvoří ev. nějaké zbytky tam zůstali.

První je M. curvispinus, pěkná forma!!
Druhý je melák obecný, takových je většina. Cedulka se jménem M. salvadorensis bude mnohem přesnější než velká část cedulek v mnoha sbírkách.

Mám, prosím, dotaz ohledně dvou meláků?
První je mladej kousek koupenej myslím u Heřtuse, na cedulce pouze sp. Venezuela?


Druhej je prastarej kousek koupenej ještě před revolucí asi v Praze ve Spálený ul.?
U něj byla cedulka s dost divným názvem M. de portoričii?

Ešte k tej A. subulate. Na Fotke je asi nejaká "monstroza", tie totiž tak zbesilo odnožujú. Normálne subulaty som pestaval v 70-tych rokoch pod otvoreným fólikom vo voľnej pôde. Narastali do cca. 1,8m, viac som ich nepúšťal z dôvodu sťahovania. Mal som ich viac rokov priemer hlavnej osi bol pri zemi 8-10cm, ale ku kvitnutiu sa nemali. Pre ilustráciu foto, samozrejme čierno biele.
jv3

Až ta neblahá chvíle přijde, dám Trichocereusy na terasu k bazénu. Teď vysévám hlavně Eriosyce. Ty rostou tak pomalu, že mě tísnit nebudou. Navíc trichocereus je tak krásná rostlina, že si ji každej rád vezme, když už si nebudu moci dovolit 10 kousků od druhu

Jo dobrý a čím nahradíš ty Trichocereusy až tě budou tlačit ven? Je to zajímavé sledovat kdo čím začíná, jak se vyvíjí a s čím se piplá ve stáří. Dopuručuji miniatury typu turbiňáků, frajlei, strombáčů, sulek...To dáš do krabice od bot šoupneš to do regálu vedle mouky ve špajzu a máš zazimováno.

Filip Jelínek napsal:

ILPAZK napsal: Nestraš, vím, že -30 nevydrží, ale omezený mráz ve skleníku (zpravidla následovaný sluncem vyhřátým dnem) by jí mohl pomoct. Ale jak jsem psal, nemám už možnost ji stěhovat, ani kam ...

Pomoct do hrobu by jí mohl I když umírající kytky mnohdy, pravda, vykvetou...v závanu snahy přežít... takže jistou naději máš

Ochránci přírody nechť nečtou další řádky, protože to co napíšu, asi řeší občas každý z nás, ale málokdo to přizná.

To Filip: Asi nevydrží, jenže, jak tu už psal jeden kolega, kterého si vážím, čas od času se nějakých rostlin musím zbavit, protože na ně nemáme místo ani v zimě, ani v létě (a na tvrdo řečeno, nemám ani chuť se vláčet se 40 kg nádobou, ve které trůní kulturní rostlina získaná darem od laika z květinky na malém městě, která mě od začátku štve, protože mám každou chvíli zapíchnutý v zadku její článek, nikdy nekvetla a i kdyby kvetla - tak nic moc neukáže). Takovou rostlinu nikomu nedáš (zkusil jsem to), protože opuncie nejsou zrovna žádané a ty bez původu už vůbec ne (kdo jich pěstoval tolik, co já, tak se lidem ani nediví - glochídie, lámavé články, žrout místa ...). Vyhodit ji do kontejneru většinou nedokážu. Tak ji použiju k experimentu. Buď přežije a já ji budu obcházet, nebo ne a já ji s radostí nahradím překrásnými dorůstajícími trichocereusy, kterých si cením a nemám je pomalu kam dávat ...

lindsei napsal: Pro Ladis: Nemohl by to být Carnegia gigantea : ,trochu mi ho to připomíná,ale při takhle malé rostlině se to složitě určuje,tak nevím

Ladis,jestli by to měla být gigantea tak vydrž až pokvete,chce to trpělivost...

Pro Ladis: Nemohl by to být Carnegia gigantea : ,trochu mi ho to připomíná,ale při takhle malé rostlině se to složitě určuje,tak nevím

ILPAZK napsal: Nestraš, vím, že -30 nevydrží, ale omezený mráz ve skleníku (zpravidla následovaný sluncem vyhřátým dnem) by jí mohl pomoct. Ale jak jsem psal, nemám už možnost ji stěhovat, ani kam ...

Pomoct do hrobu by jí mohl I když umírající kytky mnohdy, pravda, vykvetou...v závanu snahy přežít... takže jistou naději máš