Téma:

...pokračování k "minor"

tady je Standovo původní vyjádření: old.cs-kaktusy.cz/notosekce/lau502.htm a myslím si, že dodnes to není vysvětlené...

ale nejdříve ke Štefanovi: "...Pozn.: mezirodový hybrid to asi nebude, rod Notocactus už neexistuje, všechny druhy z tohoto rodu byly zahrnuté do velkorodu Parodia. Snad se v tomto nepletu (?)..." - tak Štefane - rod Notocactus pořád existuje!!! A kdyby jsi znal tu historii "sloučení", naprosto bez zdůvodnění a navíc doslova hození mnoha druhů do jednoho (např. do N.mammulosus...i třeba takového submammulosus), tak to tu nenapíšeš. Tam před mnoha lety šlo jen o to, kdo nejvícekrát připojí své jméno za kombinaci...dnes se naštěstí už vrací původní koncept, jak jsem ho už před skoro 40 lety razil já, totiž - vše jsou samostatné rody (celá situace se ale taxonomicky komplikuje) - tedy i Eriocephala, Acanthocephala,...a rod Notocactus jen ty "původní druhy", ovšem i v tomto rodě Notocactus jsou mj. dle stavby květu, semen...značné rozdíly a přechody mezi nimi...ale to by bylo na dlouho...

var./subsp. minor není nadbytečná, ten znak si zachovává i po 40 letech v kultuře...že jiné submammulosus - od Patagonie - po okraj státu Uruguay - přes Cordobu a ještě severněji a západněji jsou prakticky neměnné (na 99% 13 žeber) na tak obrovské ploše a varírují jen ve velikosti těla, je snad záhadou...tedy - je to logické, že dle podmínek místních (poloha, nadm.výška, v trávě, písku, ve skalách,...podloží, voda,...) mohou dosahovat různých velikostí...je jisté, že můžeme populaci zastihnout v různé fázi vývoje, tj. najdeme jen malé kytky, jinde jen velké...ideální by bylo najít populace se všemi juvenilními a adultními formami...existují, ale v menšině.

Milan: "...To, že některé populace v dané době neobsahují velké rostliny a jiné ano, není nepozornost ale fáze populační dynamiky.
Obecně bych řekl, že je větší naděje najít velké rostliny N. submammulosus spíše na sušších a teplejších místech..." - no, největší submammulosus byly na celkově nejjižnější lokalitě v Patagonii (už jsem tu někdy dříve referoval)...kytky byly až velikosti hlavy a nebylo jich zrovna málo, ale bylo i dosti malých...lokalita je nad řekou ve skalkách a roste tam spolu s: Maihueniopsis darwinii, Maihueniopsis hickenii, Pterocactus australis, Maihuenia patagonica, Gymnocalycium chubutense, Austrocactus "bertinii" + Austrocactus "zcela jiný"...

Já se omlouvám, ale asi jsem takový hnidopich ...

Mamlas napsal: ...To, že některé populace v dané době neobsahují velké rostliny a jiné ano, není nepozornost ale fáze populační dynamiky. ...

Takže jestli tomu dobře rozumím, tak podle Vašeho názoru je var. minor trošku nadbytečná, protože se od jiných populací N. submammulosus neliší velikostně (což byl asi znak, podle kterého byla popsána) ani barvou květu (červenokvěté rostliny jsou hybridní)?

Mamlas napsal: ... To, že dneska máme ve sbírkách stabilizované linie, které se už dají sprašovat mezi sebou, je výsledek šlechtitelské práce. V přírodě není známá červenokvětá populace ...

Pak bychom asi ty červenokvěté mohli označit jako kultivar (nebo odrůdu) a vymyslet nějaké hezké jméno (něco na způsob Gymnocalycium denudatum cv. Šuba). Což je asi i odpověď na Tomovou otázku

Tom napsal: Mě by spíš zajímalo, jak té červenokvěté kytce správně říkat, když je to mezirodový hybrid.?? Aby to neznělo krkolomně...

Pozn.: mezirodový hybrid to asi nebude, rod Notocactus už neexistuje, všechny druhy z tohoto rodu byly zahrnuté do velkorodu Parodia. Snad se v tomto nepletu (?).

P.S.: Tome je to pěkný soudek - podle mého gusta. Prostě nejhezčí Notocactus .

Z jiného soudku N.buiningii CH 1721

Mě by spíš zajímalo, jak té červenokvěté kytce správně říkat, když je to mezirodový hybrid.?? Aby to neznělo krkolomně...

Myslím, že v Kaktusech ročník 1991 je článek S. Stuchlíka představující červenokvětý N. submammulosus var. minor, kde je vyfocená kytka s červeným květem sebraná v přírodě. Když se na obrázek podíváte, tak v květu chybí prašníky a taky je v článku konstatováno, že semena se tvoří jedině po sprášení s N. submammulosus. To, že dneska máme ve sbírkách stabilizované linie, které se už dají spašovat mezi sebou, je výsledek šlechtitelské práce. V přírodě není známá červenokvětá populace, jedná se o ojedinělé rostliny mezi spoustou žlutokvětých. Hybridy se dají poznat i když nekvetou, jejich trny jsou užší a červenohnědé. Když jsme tam prvně byli v r. 2005, tak jsme ani žádnou hybridu na místě nenašli, ale ze sebraných semen jedna červenokvětá hybrida vyšla.
To, že některé populace v dané době neobsahují velké rostliny a jiné ano, není nepozornost ale fáze populační dynamiky.
Obecně bych řek, že je větší naděje najít velké rostliny N. submammulosus spíše na sušších a teplejších místech.

Štefan & Mamlas...hm, zajímavá diskuze a názory...

1. na fotce jsou autentické kytky (tedy semenáče z OR-semen) sběru pana Laua, které jsem získal od Norberta Gerloffa po rozpouštění jeho sbírky už před lety...a mají kolem 40 let - Norbert je měl už roku 1985, kdy jsme se poznali...vždy jsem je dříve po něm chtěl...už tenkrát kvetly. Pamatuji si to přesně, protože to byla pro mne vlastně bájná vysněná kytka a stále jsem je někde sháněl...

Standa Stuchlík píše na cact.cz zhodnocení o přírodních kytkách, ovšem červenokvěté submamulosus jsou už staršího data, protože jsem už před tímto datem dostal 2 nebo 3 velké kytky od Josefa Odehnala někdy 1987/88, které ale charakteristikou vůbec neodpovídaly té var./subsp. "minor"...byly skoro sloupkovité, ale měly vyvinuté (zčásti) prášníky a dělaly samy trochu semen...spíše to ale byly mammulosus kulovité až sloupkovité) jako submammulosus (ploché až kulovité)

2. tedy k "minor" - www.internoto.de/systematik/notocactus/ug-neononocactus/120-notocactus-submammulosus-var-minor-r-kiesling-1995-n-gerloff-aamp-j-neduchal-2004.html - na obrázku Norberta jsou dvě z mých teď 3 kytek...(dokončení večer...)

A teď si vyber. Dva lidi, kteří tomu rozumějí a dva názory.

Já jsem měl do teď v povědomí, že var. minor u submammulosus je červenokvětá. Podle předchozích příspěvků tedy asi ne. Přesto v nabídkách se takto občas objevuje a když si zadám do vyhledávače na gúglu tuto varietu vyskočí na mne červenokvěté rostliny. Podle Mamlase se tedy jedná o hybrid s P. malyana. Ale pokud si tyto znaky udržují po mnoho generací bez patrného štěpení, dá se jim říkat hybridy? Opět jsme u genetiky , rozebíráno už v jiném vlákně.

Druhá věc je velikost růstu - proč by se varianta jmenovala minor (tedy malý nebo menší), pokud by měla normální vzrůst. Mamlas předpokládá lidský omyl - ale na více nalezištích (?) a "obviňuje" Jirku z týrání kaktusů (fakt by to asi chtělo přesadit )

Podle Atlasu kaktusů je var. minor menší oproti "běžným" populacím N.submammulosus a kvete žlutě anebo vzácně červeně. Autorem textu p. Stuchlík - věhlasný to odborník. V poznámce i on uvádí pochybnosti, zda jde v případě žlutokvětých a červenokvětých o totožný druh.

Jak to tedy vlastně je? Jak má vypadat ta správná var. minor?

To, že je v v dané době v přírodě menší než na některých nalezištích v Cordobě nebo San Luis se dá taky vysvětlit tak, že se nedožívá dostatečného věku aby byl velký, případně že jsme se dostavili zrovna v době, kdy tam staré rostliny nejsou. Ostatně i ve zmíněných provinciích jsou velké rostliny jen na některých stanovištích.
Mám v kultuře cca. 15 let N, submammulosus od El Taco a od těch z Cordoby je poznám jen podle jmenovky, nerostou o nic pomaleji, pokud se s nimi zachází stejně. Něco jiného je červenokvětá hybrida s miniaturní Parodia malyana, ta skutečně zůstává menší, kvete malá atd...

Notocactus submammulosus minor L 502, Sierra Ancasti




...takový zvláštní submammulosus...v přírodě, ale i v kultuře fakt zůstává malý...

Notocactus permutatus Gf 759




na rozdíl od vcelku už běžných notokaktusů (arnostianus + ritterianus) dnes jeden z vzácnějších...byl popsán F.Ritterem 1979 ovšem nebyl nijak rozšířen...teprve Norbert Gerloff dovezl semínka (tuším, že ze dvou lokalit - Sao Gabriel a Bagé)...je to zajímavá kytka...kvetou, takže jsem je sprášil...a uvidíme...

Notocactus ritterianus Gf 3076

Notocactus arnostianus WG 504 (Wolfgang Gemmrich)

Br.haselbergii, čtyřleté semenáčky

N.megapotamicus, STU 212, Vila Nova do Sul

Ještě pro ilustraci. Roční výsevy noťáků




Dvouleté



Tříleté

Štefane klidně ti to vše popíši, ale nečekej žádný zázračný recept.
Vysévám do bračického písku s trochou přeseté rašeliny, spařím v mikrovlnce,zaseji a nakonec to zaleji provařenou deštovkou s previkurem. A dám to do skleníku kde to nechám na přírodě. Takhle vždy vysévám v květnu. Dobře to funguje na gymna i noťaky. Samozřejmě si pohlídám vlhkost, plísně a smutnice. Tyhle výsevy první rok přes zimu udržuji někde na parapetu ve slabém růstu.
Co se týče N.buiningii, tak je to prevít. Raději zvol jiný noťaky.

Krásné semenáčky (jak jinak u Tebe). Já s výsevem tohoto rodu mám prachbídné výsledky. Obecně mají u mne nízkou klíčivost apokud něco málo vyklíčí, spolehlivě uhyne v první zimě. Letos jsem vyséval svoje semena obyčejného "submammulosus" (sklizeň na podzim loňského roku) - výsledek je 0.

Několik let vysévám svého favorita - "buiningii" z rozličných zdrojů - kulturní i IS - roste mi jeden klon z naroubovaného semenáčku, jinak klíčivost nízká nebo nulová. Jedinou výjimkou byly semena od p. Ječmínka před lety, která mi vyklíčila velmi dobře - měl jsem z nich kolem 15 semenáčků (z porce kolem 20 semen), ty mi postupně odcházely v zimě - loňský podzim jsem dával zazimovat poslední rostlinu, tak uvidím, až to budu tahat ze sklepa.

Jaké jsou Tvoje zkušenosti s klíčivostí? Dokážeš popsat svůj postup? Dáváš do substrátu pro noťáky rašelinu, nebo používaš minerální substrát?

Něco z obyčejných semenáčků. N.linkii, STU 154, Sao Francisco de Assis

Mezi další krásné semenáčky patří určitě N.ritterianus Gf 316

Další zajímavé semenáčky, o jejich barvě květů ani nemluvě.
Kulturní N.rutilans



Novější sběry označené Gerloffem jako robustior.
N.rutilans v. robustior Gf 1745



A příbuzná kytička N.roseiflorus Gf 1263

Další velmi pěkné rostlinky jsou orthacanthusy. Jsou to pětileté semenáčky STU 200 od Santana do Livramento.

Tříleté semenáčky N.scopa fa.daenikerianus
FS 100 s jantarově zbarvenými trny, tato barva bude ještě výraznější jakmile rostliny dospějí.

N.herteri fa.pseudoherteri, HU 1086 ze semen od Stanislava Stuchlíka. Mateřské rostliny jsou importy, tuším, že od Uebelmanna. Je to žlutě kvetoucí forma, která je v čisté formě (ne hybrid) velmi vzácná.

Piękny widok,jest przyjemność dla oczu

Už i noťaky se pěkně nacucly

Tome i Ty Stenly, máte opravdu pěkné rostliny. Mám je i já vysety pod STU 921 a snad by již v roce 2020 mohl i některý kvést. U semenáčků mně upoutala velmi tmavá epidermis.
Jara

Stenly, máš je pěkný..... Jo a je to ta lokalita kde rostou klasický turečky a ty grandiflorus n.n..na jedné lokalitě. Určitě si jich nech víc, můžou ti vyrůst oba typy. Toto zdělení mám přímo od Standy Stuchlíka (STU).
Já jsem tento sběr z roku 2016 vyséval až 2018. A už se těším jak to pokvete, jestli tam budou oba. . Je to takový malý vzrůšo.

Tom napsal: Doufám, že těchto pár fotek přispěje k rozšíření tohoto zajímavého Notokaktusu do českých sbírek.
Mé tříleté klasické turečky

Tak "zaděláno "už mám, sice to ještě chvilku potrvá, než dorostou, ale základ tu je...

Doufám, že těchto pár fotek přispěje k rozšíření tohoto zajímavého Notokaktusu do českých sbírek.
Mé tříleté klasické turečky

Tak kdo už jste četl poslední časopis Kaktusy 2019/4. Chtěl bych reagovat na článek Standy Stuchlíka Notocactus turecekianus a zatím nepopsané variety grandiflorus. Na toto téma vkládal fotky na svůj FB profil i nedávno zesnulý Norbert Gerloff. A pro větší přehled variability turečků, tyto fotky vložím sem na fórum s originálním komentářem v angličtině.
(doufám, že když jsem to takhle uvedl, neporušuji žádná autorská práva, po případě kdyby ano, poprosím moderátory o smazání tohoto příspěvku)
N. turecekianus from the border of Corrientes and Entre Rios - the spines stand knifes

N. turecekianus or var. from Pucheta Corrientes - the spines and the flowers are different

N. turecekianus from Gualeguaychu -typicl form and spination

The commun N. turecekianus - with typical flower. This form is growing north of Gualeguaychu at Ruta 14 - the plants here are all flat and the spines are not so agressiv.



the turecekiabnus plant with the big flower from Pucheta........tak toto je právě ten grandiflorus n.n.