Téma:

Dnes jsem zjistil, že kvete tento drobek - Sinningia pusilla cv. White Sprite MP0604. Patří mezi nejmenší druhy rodu. Docela dobře roste, kytka na obrázku má cca rok a půl a byla vypěstována za semen. Květy jsou opravdu droboučké, bílé, s náznaky jemně fialových podélných proužků.

Botanické druhy rodu Nematanthus se příliš ve sbírkách nevyskytují...Myslím, že to je škoda. Nematanthus hirtellus yellow ´Petropolis' MP01325 je kytka moc pěkná, a jak i druhový název napovídá, chlupatá Listy jsou krásně zbarvené, nicméně květy jsem ještě neměl možnost obdivovat....

Nematanthus hirtellus yellow ´Petropolis' MP01325 29-7-2016

Další milá kytka, navíc s velmi pěknými a ozdobnými listy - Sinningia speciosa 'Pedra Lisa'. Na květech se mi líbí, že jsou sice bílé, ale jejich ústí je velmi barevně výrazné - posuďte sami. Jinak kytce vyhovuje i polostín, je ve skleníku dole v polici a tváří se na to docela příznivě

Dnes kvete tato kráska - Sinningia richii Robson Lopes (yellow flower). Je to kytka milá, skoro ani nevypadá, že by měla patřit k druhu S. richii. Rostliny na obrázku mají cca rok. Rostliny mají za jménem Robson Lopes - mělo by se jednat snad o lokalitu, ale nepodařilo se mi o ní najít nic, co by stálo za řeč. Pravdou zůstává, že tato varieta byla objevena poměrně nedávno, květy jsou žluté s červeným tečkováním uvnitř, a obecně se dá říct, že jsou menší a užší než u ostatních lokalitních S. richii. Co se mi na kytkách líbí je, že jsou docela "chlupaté" - mají plno trichomů, jak jde na obrázku vidět...a také to, že některé rostliny vytváří v nodech nové hlízky - viz poslední fotky. Je to zkrátka sinningie, kterou lze jedině doporučit

Vanhouttea calcarata Venda Nova, Brasil. O tomto rodu jsem už něco psal, Vanhouttea calcarata je keř dorůstající výšky až 1 metr (případně i více), ve své domovině roste mezi kameny na skalkách. Květy jsou poměrně malé, cca 5 cm na délku, mají necelý centimetr na šířku. Pěstují se docela snadno, vyžadují ovšem hodně světla a propustný substrát. Tento druh má docela hezky ztloustlé báze stonků, jak jde vidět na fotkách. Přesnější název lokality by měl být asi venda Nova do Imigrante, jedná se o město ve státu Espirito Santo, které má cca 21 tis. obyvatel. Rostliny tohoto druhu jsou docela odolné, minimální teplota zde bývá v zimních měsících, a může klesat pod 9°C. I ve sbírkách jsou rostliny schopny přežít krátkodobé poklesy teplot pod nulu - jen ztratí listy (a většinou znovu obrazí...).

Jedna fotka netradiční - mé gesnerky včera večer pod LED osvětlením myslím, že se jim to líbí, přisvěcuji jim na pár hodin denně, jsou ve spodní polici...

A takto vypadá můj lán "zelí", tedy gesnerek, hlavně siningií )

Sinningia speciosa 'Dona Lourdes' - moc hezká siningie, která se, bohužel, tak jako další formy S. speciosa, vyznačuje velmi křehkými listy. Všimněte si nápadného tečkování v ústí květu, které slouží jako taková naváděcí dráha pro opylovače.

Tady se musím trochu omluvit za kvalitu fotek, byly pořizovány pod LED osvětlením a jde to trochu vidět ale gesnerkám se to tuze líbí a hezky kvetou...Sinningia sp. Carangola MP 634. Snažil jsem se dopátrat, co to ono tajemné "Carangola" znamená. Jedná se o město, jak jinak, v Brazílii, a to ve státě Minas Gerais. Myslel jsem si, že to bude město poměrně velké, protože tam mají dokonce univerzitu, tedy, abych byl přesný, "pouze" univerzitní kampus. A pak jsem zjistil, že v roce 2014 mělo pouze necelých 34 tisíc obyvatel...Průměrná nadmořská výška místa je 399 m.n.m. a klima je tropické, čemuž odpovídá poloha města. Při pohledu do Google Maps je město obklopeno krajinou s kopečky, podél cest rostou banánovníky - ale, severně od města jsou to i skalní výstupy, a to docela mohutné. Jinak mi krajina trochu připomíná Vysočinu, ovšem bez těch polí. Kytka se dobře pěstuje, starší rostliny opakovaně kvetou mnoha květy, a navíc, jsou samosprašné. Mám i jednoleté rostliny z výsevu, ale u těch se zdá, že se jim moc kvést zatím nechce...takže to chce počkat

Zdravím všechny příznivce gesnerek Po několikaměsíčním váhání jsem se rozhodl pořídit si doménu a stránky - www.sinningia.cz Chci tam postupně dávat fotky, ale také nějaké texty, které se týkají těchto rostlin :) Plním postupně i fotogalerii ... a možná časem prodám pár přebytků :-) ty kytky mě už stěhují z domu :-(

A ještě jeden příspěvek - Sinningia eumorpha 'Clenilson' (Purple). Moc hezká kytka, zajímavé jsou i kontrastní listy, které mají výrazně načervenalý řapík a hlavní cévní svazek listu...Zase, kytka je to bezproblémová a milá, rostlina na fotkách má něco málo přes rok a pochází z výsevů.

Dnes z jiného soudku - Seemannia sylvatica Saltao, Brasil. Tento druh by měl mít velmi široký areál výskytu, nejseverněji by se měl vyskytovat v severním Ekvádoru. Kytky jsou populární i mezi "zahradníky", je známo několik velmi oblíbených kultivarů...Na obrázcích jsou vidět mohutné oddenky, kterými se rostliny rozmnožují vegetativně. Lze je tedy množit jak vegetativně, a to včetně řízkování, tak i generativně - ze semen. Rostliny na fotkách mají stáří něco přes jeden rok. Ještě jedna poznámka - období sucha přežívají pomocí oddenků, je vhodné rostlinám dopřát kratší období vegetačního klidu.

Sinningia speciosa Cabo Frio, Brasil. Cabo Frio, stát Rio de Janeiro, je na východ od Rio de Janeira a v překladu znamená "Studený mys". Má cca 160 tisíc obyvatel a bylo založeno Portugalci roku 1615. I když v překladu lokalita znamená onen "studený mys", průměrné denní teploty zde neklesají pod 21°C a průměrná vlhkost vzduchu je zde celoročně vyšší než 80 %. To by asi mělo být návodem pro pěstování těchto rostlin...Na druhou stranu, v kultuře se zatím jeví jako dost nenáročné, uvidíme, jak přečkají naši zimu...

Sinningia eumorpha Saltao, Brasil

Sinningia speciosa Niemeyer MP - ty fialové květy se mi moc líbí

Další eumorfa, tedy Sinningia eumorpha Tentokrát bez udané lokality, jen s číslem MP...tato má ze všech mých různých eumorf nejsvětlejší květy, téměř bílé, jen s jemným nádechem do fialova, uvnitř se žlutým pruhem, který je doprovázen fialovou kresbou přecházející v přerušovanou čáru

Další dnešní siningie Sinningia eumorpha Telemaco Borba. Tento druh je ve sbírkách poměrně častý, docela dobře se pěstuje a hezky kvete A dokonce vykvétají semenáče, které nemají ještě ani jeden rok Druh byl popsán před cca 60 lety, a to pouze podle rostliny z kultury, nicméně na přelomu tisíciletí byl v přírodě znovu objeven, a to ve státech Sao Paulo a Parana v Brazílii. Dominantou rostliny je kaudex, který může měřit i více jak 10 cm v průměru. U jednoletých rostlin může mít již něco kolem dvou centimetrů. Díky svým velkým květům je druh poměrně často využíván pro hybridizaci...Pěstování je docela jednoduché, kytky však chtějí docela teplo.

Ještě doplnění - Telemaco Borba je město na jihovýchodě Brazílie, ve státě Paraná a má cca 75 tis. obyvatel.

Už asi tden kvetou tyto kytky - Sinningia muscicola Rio das Pedras MP 1094. Malé, milé, prostě super

Sinningia muscicola patří mezi nejmenší zástupce rodu, a to spolu s dvěma dalšími druhy - S. concinna a S. pusilla. Asi nemá cenu řešit, jaké jsou mezi nimi rozdíly, spíše jen dvě zajímavosti. Druh je poměrně dost odolný k suchu, což by skoro nikdo od takto malých kytek nečekal...druhou zajímavostí je, že semena často klíčí již v plodech - tobolkách

Předně musím poděkovat za projevy přízně myslím, že podpětovité se pěstují docela dobře, většina z nich je relativně odolných, a dokonce takové siningie, alespoň část druhů, se dá pěstovat společně s kaktusy...což taky dělám Teď ale k další kytce, která mi dnes ráno udělala velkou radost.

O rodu Vanhouttea se toho moc nedá dočíst. Rod zahrnuje cca 9 druhů (někteří autoři uznávají dokonce 12, jiní pouze 6 druhů), jedná se o keře nebo polokeře, které mají pouhé vláknité kořeny, chybí tedy ony ztloustlé, nebo dokonce až "hlízovité" kořeny, jak je známe od jiných rodů čeledi. Květy jsou typicky "podpětovité", viz fotky, plodem jsou poměrně drobné tobolky. V přírodě se vyskytují v Brazílii, přesněji jihovýchodní Brazílii, kde osidlují nadmořské výšky až do 1600 m.n.m. Literatura uvádí, že jsou to rostliny spíše těchto "vyšších" nadmořských výšek. Rod je pojmenován po Louisi Benoît Van Houtte (1810-1876), což byl známý belgický zahradník. Všechny rostliny rodu pěstuju v propustném substrátu (zahradnický substrát + písek + agroperlit v poměru 1:1:1, dopřávám jim hojnou zálivku). Tato kvete už necelý rok po výsevu...Jinak se zdá, že díky tvorbě postranních stonků bude snášet i sestřihání, zajímavé by bylo zkusit z kytky vytvarovat bonsaj. A ještě jedna poznámka - pravděpodobně snáší poklesy teplot k nule, ale pouze krátkodobé - dochází pak k opadu listů, ale rostliny znovu obrazí...

Petře, já si vůbec nedokážu představit, že bych podobné potvůrky, které tady prezentuješ, mohl také pěstovat. To už by člověk musel vlastnit nějaké zařízené zahradnictví. Ale mnohé kytky jsou nádherné listem či květem, v ideálním případě obojím.
SMEKÁM, OBDIVUJI A PROSTĚ TI TO TAKHLE MUSÍM NAPSAT.
AŤ SE DAŘÍ!

Sinningia speciosa Buzios - Valerio. Udaná lokalita je pro mě taková trochu tajemná, místa jsou od sebe vzdálená asi 160 km... Buzios, resp. Armação dos Búzios, stát Rio de Janeiro, je poměrně známé městečko pro turisty, leží na pobřeží Atlantiku, a je zde plno pláží, které jsou vyhledávány turisty...Valerio leží ve stejném státě, nicméně nic bližšího jsem o něm nenašel...Z google maps jde vidět, že se jedná o poměrně kopcovitou krajinu zarostlou hustou vegetací s občasnými skalními výstupy.

Další speciosa - Sinningia speciosa Săo Luis. Sao Luis (měst s tímto názvem je několik) v tomto případě je v brazilském státu Maranhao...a nachází se v těsné blízkostí Atlantického oceánu.

Sinningia macropoda Tibagi MP 0595...Město Tibagi je v jižní Brazílii, ve státu Paraná. Když jsem se díval na google maps, je to mírně zvlněná krajina s občasnými "mini" skalními výstupy, a právě zde by rostliny měly růst. Jinak jsou to kytky docela nenáročné, dorůstají výšky i více jak 40 cm, takže chtějí víc místa - to je docela nevýhoda. Na obrázcích jsou rostliny z výsevu ze srpna 2015.

Sinningia speciosa je druh, který je dost "profláklý"...Bohužel, protože si myslím, že pěstitelé neví, o co přicházejí. Nemyslím tím množství kříženců, ale kytek s lokalitami, které se v dnešní době dají sehnat, a jejich obrovská variabilita, a to nejen květů, ale také listů, jejich zbarvení, "kreseb", atd...Druh S. speciosa je znám i nesběratelům pod názvem "gloxínie", což pramení z faktu, že byl popsán v roce 1817 jako Gloxinia speciosa. Rostliny se pěstují dobře, vytvářejí zajímavé hlízy, a stejně jako většina siningií vyžadují kratší periodu vegetačního klidu a sucha. Pěstují se dobře ze semen, malé rostlinky rychle přirůstají a vykvétají již během prvního roku.

Sinningia speciosa Cardoso Moreira ´Purple´

Další kráska, tato má zvláštní poupata, a navíc, květenství je redukováno na jednotlivé květy a je axilární. Moc milá a hezká kytka, tato má něco málo přes rok...Sinningia spec. Castelo. Castelo je město ve státě Espírito Santo v Brazílii, je to tedy stát na jihovýchodě Brazílie, samotné Castelo by mělo být 14. největší město s cca 35 tisíci obyvateli.

Siningie z výsevů začaly konečně kvést ) Dával jsem sem Sinningia richiii z Itamaraju. Mám i dvě kytky žlutokvěté, jsou uvedeny bez lokality, semena pochází přímo z Brazílie. I když jsou označeny jako "f. white flower", květy jsou jemně žluté. A žlutá zase není u těchto kytek tak častá Takže super kytka.

Noo,pěkný pažit,ale "Babula"ta fialová krasavice,ta by se mi taky moc líbila,jestli budou semínka,tak si jich pár vyprosím a nebo si pro nějakou tu kytičku dojedu,až budeš dělat ve sbírce Den otevřených dveří,máš tam móc zajímavý kytičky.

A takto to u mě vypadá asi rok poté, co jsem vysel semena mých oblíbených gesnerek...Přemýšlím, co s tolika kytkami budu vlastně dělat...ale určitě budou na podzim semínka

Dnes mi padl zrak na tuto krasavici - Sinningia richii Itamaraju, Brasil. Rostliny jsem vyséval loni na podzim, letos kvetou, a to docela vydatně, každá má minimálně pět květů. Zatímco typové rostliny druhu mají květy bílé (viděl jsem i žlutavé), rostliny z této lokality mají květy fialové. Ještě pro úplnost - Itamaraju je město v brazilském státě Bahia. Zajímavě působí také drobné fialové skvrny na bázi koruny Zajímavé jsou i chlupaté listy. Tento druh má některá svá specifika - neprochází "spánkem", tedy bezlistou periodou, jako většina siningií, a je docela náchylný na houbová onemocnění. Také není samosprašný (kvetou dvě rostliny z výsevů současně, jdu je hned sprášit...pro jistotu).

Zástupci rodu Seemannia se vyskytují v Jižní Americe, centrum jejich výskytu je Peru a Bolívie, ale nacházejí se také v severní Argentině, Paraguayi, jižní Brazílii a ve Guyanách (Guyana, Francouzká Guyana). Rod byl vytvořen 1855 Regelem, v roce 1976 byli Wiehlerem zástupci přeřazení do příbuzného rodu Gloxinia, nicméně řada autorů tento přesun neuznává a dál používá rod Seemannia. Rod zahrnuje celkem pouhé čtyři druhy, z nichž tři se vyskytují skutečně pouze v andském regionu (Peru, Bolívie - S. gymnostoma, S. nematanthoides a S. sylvatica), poslední, S. purpurascens má dosti nespojitý areál výskytu - severní Brazílie, zmíněné Guyany, severní Peru, Bolívie). Ve sbírce mám několik položek, a to všech druhů. Dnes mě příjemně překvapily květy S. purpurascens Purple Prince. Rostliny jsem vyséval loni na podzim, letos tedy poprvé kvetou, zkusil jsem je opylovat, tak jsem docela zvědavý... Jinak jsou to kytky nenáročné, které ovšem vyžadují vyšší vlhkost substrátu i vzduchu, což řeším jejich umístěním pod stoly ve skleníku a částečným zakrytím stěn igelitem. Na rozdíl od příbuzných siningií nevytvářejí hlízy. Budou se asi rozmnožovat dost ochotně i vegetativně, vyhánějí zvláštní "rozmnožovací" oddenky - jde vidět na jedné fotografii. Jinak jsem při opylování květy rozebral, a jejich vnitřek je pro mě příjemným překvapením - na světlém podkladu jsou jahodově zbarvené výrazné skvrny...Příští rok udělám nabídku gesnerek, kterých mám ve sbírce cca 300 položek, dám sem pak seznam...