Téma:

Doufám, že mě s těmi orchidejemi nepošlete někam Mám tady další krásku, která rozkvetla - Bc. CLEAR STARS Burst Crack Lip. Je to komplikovaný název křížence, který vlastně odráží dvě věci - první věcí je křížení - a to je název CLEAR STARS. V tomto případě se jedná o rodiče Brassavola nodosa, která je notoricky známá tím, že přežije skoro úplně všechno, a Cattleya Hsinyng Pub. Název Burst Crack Lip pak už znamená název vyselektovaného klonu. V případě křížení orchidejí vzniká obrovská variabilita prakticky ve všech morfologických znacích, a ty nejslibnější rostliny jsou pak dále množeny, obvykle meristémově in vitro. Od rodičů si rostlina odnesla hlavně brassavola-tvar květů (brassavola byla matka), ze strany katleje pak barvu a větší vzrůst. Květy mé rostliny velmi slabě voní. Jinak kříženec byl registrován v roce 2011. Jedná se o pohodovou nenáročnou kytku, která chce hodně světla a zálivku až po předchozím proschnutí substrátu.
 

SLC (Cattleay) Hawaiian Splash Lea je křížencem vzniklým křížením Cattleya Psyche × Cattleya Mishima Star, ale ve svém rodokmenu má celkem tři miniaturní druhy - C. cinnabarina 25 %, C. coccinea 25 %, C. pumila 25 %. Díky tomu je jednak malý a kompaktní, ale také díky tomu má tak zajímavé květy. Splash znamená v jednoduchosti přítomnost žluté barvy v květech, jejíž odstín se navíc se stážím květu mění. Květy by měly být až 7 cm velké, moje rostlina je má menší, něco kolem pěti centimetrů. Tak, jako všechny katlejovité orchideje, chce hodně světla, bez toho nekvete, a také zalévat až po vyschnutí substrátu. Jinak je to pohodová malá kytka, která se vejde úplně všude
 

Laeliocattleya Eximia je hodně starý hybrid, a to už z roku 1890. Dnes se s ní dá setkat spíše jako Cattleya Eximia, a to pro to, že jeden z rodičů, Cattleya purpurata, byl historicky řazen do rodu Laelia. Druhým rodičem je Cattleya warnerii. Je to docela dost proměnlivý hybrid, což je dáno tím, že je jednak primárním hybridem (50 % jednoho rodiče a 50 % druhého rodiče), ale hlavně tím, že jako rodiče byly použity různé barevné odchylky. Květy jsou hodně velké a docela příjemně voní. Snadno se pěstuje a u mě se jí daří na okenním parapetu na jihozápadním okně.

Vykvetla další kráska. Brassolaelia Aurora. Brassavoly i lélie mám rád, a jejich kříženci jsou často moc hezké kompaktní, a navíc odolné kytky. V tomto případě jsou rodiče Brassavola nodosa × Laelia anceps a kříženec byl registrován v roce 1995. Stejně jako všechny katleje a příbuzné vyžaduje poměrně hodně světla, ale ne sluneční výheň, a co je docela důležité pro indukci kvetení, to jsou rozdíly mezi denními a nočními teplotami, kdy by ty noční mohly klesat až k nějakým 15 stupňům, a ty denní by se mohly šplhat až k nějakým 30 stupňům. Další důležitou věcí je, že kořeny mezi zálivkami by měly opravdu proschnout, zamezí to hnilobám a ztrátám kořenů. Navíc, rostliny mají rády sušší a chladnější periodu vegetačního klidu. Líbí se jim také proudění vzduchu, ale to je obecně důležité u všech orchidejí, hlavně pokud je vysoká vzdušná vlhkost.
 

Calanthe dominii je jeden z těch názvů, které v sobě nesou kus dějin – a zároveň drobný taxonomický chaos. V praxi se tím myslí historický hybrid rodu Calanthe, psaný buď jako Calanthe × dominii, nebo (v moderních databázích často) Calanthe × dominyi. Není to „jiná rostlina“, jen varianta jména odvozeného od Dominyho. Důležitější je, že jde o orchidej, která se stala symbolem okamžiku, kdy se z pěstování orchidejí přestalo být jen sběratelství a začala z něj být cílená genetická práce a šlechtění nových kultivarů. Ta symbolika není přehnaná. Calanthe × dominii se tradičně uvádí jako první člověkem vytvořený hybrid orchideje, který skutečně vykvetl – a to ve viktoriánské éře, kdy orchideje byly posedlostí bohatých sběratelů, ale jejich reprodukce byla pořád tak trochu „alchymie“. Jméno odkazuje na Johna Dominyho, zahradníka a šlechtitele spojeného se školkami Veitch, kde se v polovině 19. století rodila moderní hybridizace orchidejí. Je dobré si uvědomit, co to tehdy znamenalo: žádná molekulární genetika, žádné sterilní boxy, žádné rostlinné hormony ani propagace in vitro. Jen pozorování, trpělivost a schopnost opakovat pokus tolikrát, až se to jednou povede – a pak čekat měsíce až roky, jestli z toho něco bude. Z botanického hlediska je Calanthe × dominii primární hybrid, nejčastěji uváděný jako kříženec Calanthe masuca × Calanthe triplicata. A už tady je vidět, proč tato rostlina působí tak „civilně“ a přitom exoticky: rodiče v sobě nesou kombinaci znaků, které dávají potomstvu robustní, dobře pěstovatelný, poměrně tolerantní charakter, ale zároveň s výraznými květy typické stavby, navíc slabě vonící. Je to převážně terestrická orchidej, tedy rostlina půdního patra, která pracuje s jinou strategií přežití než epifyty. Na pohled je Calanthe × dominii krásná právě tím, jak je „pořádná“. Vytváří shluky menších pahlíz (spíš zkrácených, listovými pochvami krytých zásobních orgánů), ze kterých vyrůstají nápadně skládané, jemné listy – listy, které vypadají jako elegantně zřasené vějíře. To je znak, který u rodu Calanthe často zaujme víc než samotný květ: listy působí téměř architektonicky a rostlina díky nim vypadá dekorativně i mimo dobu kvetení. Květenství pak vyrůstá vzpřímeně, nese více květů a květ má typickou orchidejovou stavbu; barevně se v kultuře objevuje rozpětí od světlejších až po výrazněji růžové či fialové tóny, často s nápadnějším pyskem. Právě variabilita je u primárního hybridu očekávatelná: kombinace dvou druhů umí vytvořit potomstvo, které není „kopie přes šablonu“, ale škála. Ekologický původ rodičovských druhů je zároveň dobrý klíč k tomu, proč Calanthe × dominii nepůsobí jako rozmar pro specialisty, ale spíš jako orchidej s rozumnou tolerancí. Rod Calanthe je spojený s lesním prostředím v teplejších až subtropických oblastech Asie, typicky s vlhčím podrostem a rozptýleným světlem. To se odráží v tom, že v kultuře rostlina nemá ráda extrémní výkyvy, ale spíš na stabilní režim: pravidelná vegetační sezóna, dostatek vláhy, ale ne trvalé přemokření, a světlo spíše rozptýlené. Pokud chcete „jednu větu bez klišé o pěstování“, pak asi tuhle: Calanthe × dominii je orchidej, která vám odpustí víc než epifyty, ale nesnáší, když ji člověk pěstuje jako sukulent – tedy dlouhodobě sucho a tvrdý režim. Proč je tahle orchidej zajímavá dnes, kdy máme tisíce hybridů? Protože představuje začátek logiky, kterou dnes bereme jako samozřejmost: že orchideje nejsou jen vzácné trofeje z džungle, ale organismy, se kterými lze cíleně pracovat. Calanthe × dominii je tak trochu „živý památník“ toho, že hybridizace není magie, ale biologie. Navíc je to hybrid, na kterém je krásně vidět princip „střední cesty“: fenotyp bývá mezi rodiči, často robustnější než jeden z nich, a přitom nese estetiku obou. A ještě jeden detail: kolem jména a původu se v hobby světě občas točí zmatek. Ne proto, že by lidé byli nepoctiví, ale protože se historická literatura, synonymie druhů a různé pravopisné varianty jmen snadno promíchají. U Calanthe × dominii je nejlepší držet se jednoduché pravdy: ať už ji potkáte pod kterýmkoli pravopisem, jde o historicky zásadní primární hybrid Calanthe, který stojí na samém prahu moderního šlechtění orchidejí – a jako takový je mnohem zajímavější než jen „další hezký květ“.

 

Cattleya My Special Angel je registrovaný grex (tedy kříženec s řadou „sourozeneckých“ klonů, které se mezi sebou mohou vzhledem lišit). Jeho původ: vznikl křížením Cattleya luteola × Cattleya iricolor. V Mezinárodním registru orchidejí RHS byl zapsán roku 1988; jako registrující je uveden C. Pearson. V praxi se proto pod stejným jménem dá setkat s různými klony a selekcemi, včetně pojmenovaných či oceňovaných forem (typicky u cattleya-hybridů přes AOS).

Rozkvetla orchidej rodu Dendrobium, ze sekce Densiflorum, a to farmery " Alba"
- druhové jméno dostala po Farmer's(anglický dozorce v botanické zahradě v Kalkatě v 19.století)
- D.farmery " Alba"je převislá,epifytická, temperovaná orchidej  s kyjovitými stonky(pahlizy)zakončené2 - 4 listy.
   Je to jarně kvetoucí orchidej, květenství hroznovité, okolo 2o cm dlouhé ( toto má 24 cm),průměr květů 4,5 cm,
   a výška 5 cm,květů v hroznu je 20,jsou čistě bílé, pysk má nádech zlatavého pelu a nevoní.
V přírodě se vyskytuje ve východních Himalajích ,Assamu,Nepálu, Myanmaru, Thajsku,Laosu a Malajsii v nížiných
lesích a horských lesích na vysokých stromech nad říčními toky 150 - 1000 m.n.m.
 
 
 
 
 
    

Paphiopedilum venustum je vytrvalá bylina ze střevíčníkovité podčeledi Cypripedioideae se sympodiálním růstem: krátký oddenek postupně vytváří vějířovité růžice, přičemž jednotlivé růžice jsou funkčně monokarpické (každá vykvete typicky jednou terminálním květenstvím a další kvetení nese nově založená růžice), rostlina netvoří pahlízy a zásobní roli přebírají listové báze a masitější kořeny; listy jsou distichické (dvouřadé), často kožovité, a u tohoto druhu typicky “mramorované”, což odpovídá životu v podrostu se střídáním rozptýleného světla. Květní stvol je terminální, obvykle jednokvětý, květ je výrazně zygomorfní a u rodu Paphiopedilum typicky neresupinovaný; periant je 3+3, přičemž dva postranní tepaly srůstají v syntepalum, zatímco dorsální tepal zůstává volný, ostatní jsou volné a u venusta mívají v bazální části nápadné bradavičnaté ztluštěniny a/nebo trichomy. Labellum je hluboce vakovité a tvoří „střevíček“, tedy mechanickou past s řízeným výstupem; gynostemium nese pro Cypripedioideae klíčovou diandrii (dva fertilní prašníky) a výrazné staminodium (sterilní prostřední tyčinka přeměněná ve štítek), který spolu s tvarem nutí opylovače projít kolem blizny a pylu. Terminologicky je dobré nepoužívat pro střevíčníky „klasické pollinium“: pyl je u nich spíš v podobě lepkavých “hrudek” (bez typického aparátu s viscidiem, jaký známe u mnoha monandrických orchidejí). Semeník je spodní, plodem je tobolka s množstvím prachových semen bez endospermu. Co se týče rozšíření, druh je vázán na východní Himaláj a přilehlé oblasti: jádro areálu tvoří východní Nepál až severovýchodní Bangladéš a jižní Tibet (Xizang), v širších přehledech a v ochranářských dokumentech se uvádí i severovýchodní Indie (např. Assam, Meghalaya, Sikkim) a historické/okrajové záznamy z Bhútánu; některé dříve hlášené subpopulace mohou být dnes lokálně vyhubené či bez recentních nálezů, což je u atraktivních střevíčníků bohužel častý scénář. Ekologicky nejde o „skalničku na slunném místě“, ale o převážně terestrický (pozemní) druh v hustších lesích, často v humózních žlabech, u pat stromů nebo na vlhkých, strmějších hlinitých svazích a útesech nad potoky; terénní data z Himálaje ukazují překvapivě neutrální až mírně alkalické půdy (zhruba pH 7,1–7,5), takže čistě kyselý, rašelinový stereotyp k němu botanicky nesedí. Klimaticky je to druh monzunového pásma v nadmořských výškách přibližně 300–1600 m: léto a časný podzim bývají velmi vlhké (monzun, dlouhé epizody vysoké vzdušné vlhkosti a průběžného smáčení prostředí), zatímco zima je obvykle chladnější a relativně sušší, s výraznými nočními poklesy teplot; právě tato kombinace „mokré sezóny“ a „chladnějšího suššího období“ je nejpravděpodobněji tím, co v přírodě rytmizuje růst a kvetení.

Paphiopedilum Pinocchio a Pinocchio alba. Tak už i já jsem si pořídil orchideje ☺️ jsou to primární hybridy Paphiopedilum glaucophyllum a Paphiopedilum primulinum. Květy se na květním stvolu objevují opakovaně ☺️
 

Zdravím " petr babula",...Aerangis mám pouze v jednom exempláři, a to Aerangis luteola v.rhodostricta,...přicestoval se mnou z Velké jarní květinové výstavy v Drážďanech...jak již bylo v původním mém přispěvku uvedeno,je to tropická,tudíž teplomilná a k tomu miniaturní orchidej.
V mých velmi amatérských podmínkách jsem improvizovala ...rostlinka je vyvázána na korkovém hranolku,umístěna v přepravním boxíku(krabičce) a umístěna cca 0,5 m od okna směr jihozápad, denní teplota teď zimě cca 20°C s mírným nočním poklesem...roseni 1x za 7 - 10 dní...
Musim podotknout, že si na sebe zvykáme,teplota i osvětlení může být nepatrně vyšší...
Snad do roka,pokud u mě vydrží aktivně růst ,bude mit " bydlení " na úrovni,a to ve vitrině...
Toť prozatím vše...
 

Ahoj Belindo, mám na Tebe dotaz - všiml jsem si, že jsi sem dávala i nějaký Aerangis. Jak je pěstuješ? Moc děkuji Petr

Rozkvetl střevíčník ze sekce Brachypetalum...teplomilnější vápnomilný druh...Paphiopedilum godefroyae, orchidej 
přibuzensky,vzhledově i ekologicky velmi blízká střevíčníku P.bellatulum...někteří botanikové ji považují za přírodního 
křížence druhů P.bellatulum x P.concolor.
Druhové jméno dostal po manželce francouzského pěstitele orchidejí,Godefroyae  - Lebeufa,kterému jako prvnimu 
v Evropě rostlina vykvetla. 
Květní stonek je pouze 3 cm dlouhý a nese květ o průměru  6 cm,výška květu 5,5 cm a délka pantofle 2 cm.
Původní domovinou je Thajsko, zejména v zátoce Krabi, a jeho blízkých ostrovech, ale i na Borneu  a v jižním Vietnamu, 
kde roste v kapsách, které jsou občas zaplavovány mořskou vodou,...v lehkém stínu na vápencových skalách i níže jak
20 m  nad mořem  až do 100 m.n.m.
U mě prvokvět,ač pořízena dospělá rostlina, čekala jsem 4 roky než si rostlina zvykla a konečně vykvetla. 
 
 
též je zajímavý pantofel se staminodiem...
 

 

Nevím přesně, jak dlouho s orchidejemi koketuji...snad necelých 10.let...?
Některé orchideje převážně z rodů Cattleya a Dendrobium se musí přes léto hodně vykrmit a s příchodem podzimu začne škrtící režim bez zálivky a jelikož je v běžném bytě vzduch spíše sušší, tak je třeba vyvázaná dendrobia občas trochu porosit.
U některých druhů rodu Paphiopedilum je třeba podzimní pokles teplot,který může být,v závislosti druhů od 1 - 4 i více měsíců, ale zase nesmí se usušit...to už nerozdýchá.
Jak jsem psala,nemám skleník ani zimní zahradu, takže moc velké možnosti nemám...jedině přesun na okno do ložnice,které je stále otevřené až do venkovních teplot 0°C a přes zimu se často větrá...
Některé druhy se automaticky přizpůsobí, když se venku ochladí,nasadí poupátka...
Takto vděčné je například Paphiopedilum helenae, které se řadí k malým druhům s vekým květem...je chladnomilné a vápnomilné...a právě mi tu poupátkuje...
Orchidej nehybernuje...i přes zimu musí mít světlo...a i přes zimu musí dostat ,dle druhu,nějakou tu kapku,či trochu více vody...důležitý pro ni je pohyb vzduchu kolem ní aby voda na ni dlouho nestála...to platí pro vitríny...
Zalévám tak,že kytky prolévám,takže každou mám v ruce,v létě některé druhy postavím do vody a nechám je napít,to ale platí jen o rodu Dendrobium...
Nejhákliivější na zálivku a v zimním období obzvlášť je rod Paphiopedilum, zejména kytičky ze sekce Brachypetalum...,
Přehmaty neodpouští...
Ty orchideje, co píšeš, vůbec neznám,teda nikdy jsem se po nich nepídila...
Ať se daří...

Díky za informace. No nějak se s tím poperu. Píši, že mám dvě, ale mám vlastně 4, ještě dvě "plazivky". Neolauchea pulchella (dělá takový až koberce, ale je jemná, takové až jako by vlasy) a tetramicra canaiculata, tu jsem vyděl pěstovanou v květináči, ale oddenky se rozrůstají všude kolem, udělá hlízu, kořeny, listy a jede dál. Zvláštní zajímavé kytky a blbě se o nich shání informace. 

Já budu doufat, že mají ve Fatě taky kouzelnou babičku a že ji taky okouzlím svým neodolatelným úsměvem a dostanu času, kolik budu potřebovat aniž by mi za zády podupával netrpělivý dav 

Jak dlouho se orchidejím věnuješ? A ještě jedna otázka, co musí orchidej zazíž, aby indukovala květy? Jak dlouhá je vlastně ta zimní odpočinková suchá pauza? Jsem hlavně kaktusář a oba víme, že dle počasí kaktusy zavřeš třeba na přelomu září, října do sklepa a začneš je tahat ven klidně na začátku května a ty kytky to dají...tak abych na ty orchis nebyl moc přísnej...



 

Do Faty jezdím začátkem března,kde je zrovna i v jednom místě prodej orchidejí...
Zalévám dešťovkou,někdy přidám destilku...
Přihnojuji v letě 1x za 14 dní , z jara a na podzim 1x za měsíc a od listopadu do poloviny února nepřihnojuji vůbec...
Při tom přihnojování se řídím různými požadavky toho každého rodu a hodnoty kontroluji konduktometrem.
Přes zimu nepřisvětluji, v letě prudké slunce koriguji žaluziemi..od září do března nestíním...
Se snižováním světla se musí přizpůsobit i intenzita a četnost zálivky.
Nejen každý rod ale i jednotlivé druhy uvnitř každého rodu mají svoje periody sušení a naopak intenzivnější zálivky.
Některé druhy jsou plastičtější,jiné si vytrvale drží svůj standart a do přizpůsobování, byť jen o píď se jim moc nechce,
a tak tu musím vymýšlet ptákoviny...
Orchideje pěstuji převážně s teplotními nároky: chladnější tempery až teplejší tempery...chladnomilné mam jen par kousků,no někdy i s nimi bojuji.
Teplomilné jsou jen do vitrín.
Orchideje mají i své nemoci a škůdce: vlnatka,svilušky,třásněnka a různé druhy hub a bakterií...někdy je to běh na dlouhou trať a někdy to kompost jistí...


 

Jestli mě paměť neklame, tak Fatamorgana je v době pražského symposia. Když jsem tam byl já, tak tam byla fronta delší než na korunovační klenoty. Z mým stylem každý list pět minut prohlížet pro mě tahle akce nemá smysl...

Lichotí mi, že si myslíš, že mám skleník a tak nádhernou sbírku orchidejí. Mám však "jen" dvě, tu laelii a encyclii a obě budu přes zimu trápyt v temném panelákovém bytě 

Ty máš orchidejí daleko více. Jak je zimuješ? Svítíš jim? Co teplota a světelné podmínky přes léto? Jak s vodou?

Ta orchidej pod fotkou s Oncidium je Stanhopea...může to být hernandezii,tigrina nebo hybrid...nevyznám  se v nich.
Máš krásné kytky...

No není to tak strašně s tou Fata Morganou...snad si ani nepamatuji, kdy naposledy (a to tam jezdím pravidelně snad po 10 let) jsme stáli frontu.Jezdíme s kolegou brzy ráno,teda tak na tu 9.hod.hned ten první den výstavy,někdy jsme měli i komentovanou prohlídku...návštěvnost houstne,když my odcházíme....chceme si hlavně užít i okukovat orchideje v prodeji...
A koukám, že máš na orchideje skleník nebo zimní zahradu?
To já nemám ani jedno,orchideje pěstuji pouze na okenních parapetech...příští rok by snad mohla vzniknout nějaká větší vitrína. Někdy tak moc tu kytku chci, že musím improvizovat,abych aspoň nějaké vhodnější podmínky kytičce zajistila...
Orchideje mi příjemně vyplňují čas při hybernaci kaktusů...
Pěstuji botanické druhy,převážně rody: Paphiopedilum, Cattleya  a Dendrobium...okrajově Laelie,Encyclia,Phalaenopsis, Renanthera a malý exemplář Tolumnia...
V orchidejích jsem stále začátečník stejně jako v kaktusech....
Asi nejvíc odborných postřehů, co se týče pěstování orchidejí je na " orchidej forum".
 

Všiml jsem si, že jsi byla na výstavě ve Fatamorganě, to musí být "sranda" tam vystát frontu a pak to rychle proběhnout...tam bývají větší fronty jak na korunovační klenoty! To klobouk dolů...

Blbé je, že když orchideje nekvetou je to jen takové nezajímavé listí. Jen něco upoutá. Mám někde fotku orchideje, která má listy maličkaté, tak centimetr a půl ve tvaru zavařovacích okurek s těma bradavičkama. Laelie mě zase upoutaly tím, že jejich listy vypadají jako zahradnické lopatky. "Lžíce" je taková tuhá, kožovitá, rukojeť je pak řapík? Asi se tomu tak u orchidejí neříká.... Rostliny to jsou nesporně zajímavé a pro mě způsob jak se zabavit, ale velkou sbírku neplánuji. Doplněk k tilandsiím...

jedna s menšími květy..



tilandsie crocata, listy vypadají jako potažené sametem, takové chlupaté a na omak příjemné, květ nádherný a výrazně voňavý! Též neobvyklé...jedna z těch "oligorofních". tedy specialistů na drsné zacházení. 



a tenhle květ gruzonu, neuvěříte jak vonil. Jako kávové tiramisu!!! Neuvěřitelné. Olomoucké sbírkové skleníky.



No, aspoň mám zase inspiraci ke psaní...brňákům se prý mé články stále líbí, ale co řeknou na články o orchidejích a tilandsiích nevím 

a ať jen nekecám něco pro oko:

přesně tohle se mi líbí, malá křehká epyfitní sex kytka, nějaký hybrid tomlumnie



tohle oncidium jsem kdysi měl, ale nechtělo znovu vykvést..


tohle vypadá zvláštně, květy a poupata vyráží z kořenového balu a jdou "spodem", takže se kytka pěstuje zásadně zavěšená v nějakém koši. Název nevím, ale asi bych uměl dohledat... A voní jaká vůně na WC 


"katleje" nejsou má váhouvka, ani nevím proč. Ale tahle leopardýna je boží!!!










listy rostou dolů a trošku vypadají jak fazolové lusky, ale z druhé strany mají prohlubeň. Nevoní, ale hrozen je to krásný




no a laelia sp. s výraznými rysy té milleri, ale asi hybrid, jestli se nepletu, milleri je celá červená, tady je žlutavý pysk...


a možná laelia nějaká ta fialová? Zrovna ten anceps? Netuším... spíš nějaká catleya...

Já začal, díky Honzovi Gloserovi, dělat tilandsie a musím říct, že to jsou nádherné a extrémně odolné rostliny! A jak to tak u mě je, navštívil jsem pár sbírek a všiml si, že ke slušnému vychování tiladnsiáře patří nějaká rochidej. Epyfitní samozřejmě...no a ejhle, jak už se o to člověk zajímá a má dovolenou najedou může během 14 dní 5x do brněnského arboreta, kde je těch orchidejí nepřeberně. Tak jsem si tak prohlížel, bádal, zkoumal, žasnul a fotil a tak tam kolem mě chodila taková kouzelná babička s okouzlujícím úsměvem a když viděla, že jsem nezmizel ani po hodině pozvala mě do pěstebních skleníků. Make long story short mám spoustu fotek a dvě krásné orchideje. Laelii sincoranu a encyclii phoenice. Obě navázané na kus kůry. Laelia vypadá, že se ji u mě líbí. Dělá nové kořeny a bulby nebo jak se to jmenuje vypadají krásně napité.

Z encyclií je to horší. I když jsem obě dal z vnitří strany zábradlý (čti betonové desky) ta encyclie se mi popálila (slunce ji olízlo horní okraje listů) a když jsem ji včera nechal pod zataženou oblohou a ta obloha se roztáhla, když jsem byl v práci a kytka si užila slunce jak já říkám "v HD" už je popálená daleko víc. Hlízy vypadají dobře, kořeny nové nevidím, ale to nemusí být špatně, ale otázek je víc než dost. Třeba jak moc zalévat přes zimu, je li nutné svítit, je li nutná dešťovka (kterou v paneláku ve městě blbě sháním) a jaké teploty a slunce vůbec zvládne...

Orchdieje jsem kdysi dělal, ale jen obyčejné phalaenopsysi, oncidia, cimbidia, paphiopedyla, to nejběžnější, co se dalo sehnat. A měl jsem i vandy. Ono se tomu dařilo dobře, ale měl jsem jiné podmínky a hlavně tehdy mohl mít kytky doma (jiné slunění oken). Takže teď jak říkám tápu. Navíc mi přijdou třeba vůči některým tilandsiím, které jsem třeba přes léto ani jednou nezalil dost křehké...

Takže každá rada, každá zkušenost bude velmi vítána, protože otázek je před zimou hodně a já chci udělat co nejméně chyb...

Jinak se mi nejvíc asi líbí laelia milleri, anceps, lucasiana, flava atd...takže na vzdory tomu, že je orchidejí botanických něco kolem 25 000 druhů (bez hybridů) asi si vystačím s rodem laelia. Stejně můžu mít tak max třeba 5-6 jedinců, z mnoha důvodů. Ale třeba tolumnie...wau....no bude to zase těžké, jak s kaktusy...ale třeba nepokvetou a brzy mě to přejde. Jsem navíc hlavně pěstitel a orchideje si nevyseješ, takže o zábavů méně (výsevy tilandsií mám)...

Takže díky za každý postřeh, radu zkušenost!
 

Trefil jsi hřebíček na hlavičku  , mám pár laelií i encyclií...ale s obojím prozatím bojuji...,je pořád co se učit...
a jinak laelie rupikoly to je fajnová třída...zatím kolem nich jen obezřetně našlapuji...
 

Wau...jsem si neuvědomil, že tu jsou i orchideje...umíš to i s laeliemi a encycliemi? Asi potřebuju poradit...dal jsem se na tilandsie a orchideje a to druhé mi přijde oproti prvnímu a kaktusům dost křehké...

Rozkvetla miniaturní až malá,teplomilná,epifytická orchidej.....
Aerangis luteoalba v.rhodosticta. 
Listy dlouhé 7 cm, květenství může být velmi dlouhé a květy samotné jsou, oproti rostlině,velké a mají zvětšený spodní okvětní plátek ...přes něj má květ 2,5- 5 cm v průměru...součástí květu je i tzv.ostruha,(tato je dlouhá 3 cm)ve které je zřejmě ukrytý rozmnožovací orgán...květy prý voní ...uvidíme...
Barva květu je variabilní, od čistě bílé až po nažloutlou...
Původní domovinou je rovníková Afrika( od Kamerunu přes centrální a západní lesy Ugandy po Somálsko, Etiopii a Keňu na východě),kde se vyskytuje na svazích hory Mount Kenya a jižních svazích hory Elgon,ve výšce 910 - 1520 m.n.m.
Tato rostlinka  je prvokvět, a tak prozatím květy 2.
Tento poddruh byl popsán v roce 1979...
 
 
 

 

Konečně po 4 letech rozkvetlo Paphiopedilum superbiens Wild, ze sekce Sigmatopetalum. 
Asi by chtělo mít tepleji,ale šoupla jsem ho na okno,kde jsou chladnější tempery.
Druhové jméno odvozeno z latinského "superus",dle velikosti a krásy květu,který je na stopce dlouhé 14 cm,šířka květu 9 cm a pantofel má 5,5 cm na délku.
V přírodě se vyskytuje v teplejších oblastech, na vápencových skalách střední Sumatry,ve výšce 900 - 1300 m.n.m.( udává se až 2200),v polostínu, často v blízkosti tekoucí vody.
Popsal ho Reichenbach už v roce 1855.
 
 
pidi chloupky jsou i uvnitř pantofle, zřejmě rafinovaný trik pro opylení...
 


 

Rozkveto Paphiopedilum callosum,temperovaný druh ze sekce Sigmatopetalum,
druhové jméno odvozeno z latinského " callosus"...tlustý.
Uvádí se,že tento druh je taková klasika v rodě Paphiopedilum.Je prý nejen nejznámější a vitální,ale i docela snadno pěstovatelný druh.
Ale ne tak u mě,tento exemplář je už 3.pokus o pěstování v mé sbírce.Ze začátku dobře roste i kvete,ale cca po 2 letech začne stagnovat,a po chvíli odejde bez zjevných příčin.Tak snad se s tímto jedincem konečně domluvím.Původní domovinou tohoto druhu je Thajsko,Kambodža, Malajsie a okrajově i Vietnam,kde roste ve výšce 300 - 1300 m.n.m.
Někdy roste v uzavřených lesích u potůčků v hluboké podestýlce,jindy jen na mechem obrostlých balvanech...
Tento druh je velmi variabilní jak v mramorování listů,tak i ve tvaru a zbarvení květů.
Stonek je 14 cm dlouhý a může nést i 2 květy,...tento květ je 7 cm široký.
 
 
tento stonek nese 2 květy...druhý je zatím v poupěti...
 



 

Rozkvetla orchidej,Dendrobium aggregatum, ze sekce Densiflorum. 
Někdy též zařazována do samostatného rodu Callista.Z boku pahlizy vyrůstá až 15 sytě žlutých květů v kompaktním převislém hroznu.... průměr květů až 5 cm a prý voní(ráda se nechám překvapit).
Epifitní, temperovaný až teplý druh vyžaduje,v době vegetace,hodně tepla,slunce,zálivky a přihnojení. 
V zimě sucho a chladno,aby na jaře vykvetla.
Původní domovinou jsou Himálaje, Barma,Thajsko, Laos a Vietnam ve výšce 400 - 1300 m.n.m.
Tato kytička se mnou přicestovala z letošní květinové výstavy v Drážďanech. 
Je to prvokvět, snad příští kvetení bude mít trochu"štábní kulturu".
 

 

Pár postřehů z výstavy Jarní Drážďany (velká jarní výstava zahradnictví a orchidejí).
Výstava byla zahájena 27.3.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Pár postřehů z výstavy orchidejí ve sklenících Fata Morgana v Praze - Tróji ...
 
toto je ofocený plakát na vystavě...nedalo mi,nádherný květ, který připomíná malou kachničku 
 
 
 
 
   

 
Poslední 2 fotky jsou foceny přes sklo,ale koukat se na to dá...