Tak jako několik předchozích let, i letos jsem se podílel na distribuci semen nabízených v klubové akci. Je zajímavé pozorovat, jak se zaměřuje poptávka pěstitelů. Co se týče jednotlivých druhů, neměli jsme letos v nabídce vyložený trhák, který by objednali všichni nebo většina kupujících.
Nejvíce se objednávaly:
Uebelmania buiningii 49 porcí
Mammillaria hererae 48 porcí
Ariocarpus agavoides 33 porcí
Ar. koschoubeyanus v. albiflorus 33 porcí
Ancistrocactus tobuschii 31 porcí
Eriocereus jusbertii 30 porcí
Dalších několik desítek položek dosáhlo 20-30 objednaných porcí, zatímco řada polořek nebyla objednána vůbec.
Z rozložení objednávek se dají vysledovat kriteria, kterými se poptávka pěstitelů řídí. Jsou to:
1. atraktivita druhu, t.j. předpokládaný zájem o vypěstované semenáčky nebo někdy možná předpokládný zájem o překoupená semena
2. přítomnost polního čísla
3. cena, kupodivu absolutní, tedy více se prodávalo 10 zrn za 5 Kč než 20 zrn za 10 Kč i než 100 zrn za 30 Kč
4. pořadí uvedení v seznamu, při stejné bot. hodnotě a ceně se poptávka koncentrovala na první uvedenou položku daného druhu
Je potěšující, že pěstitelům není jedno, co pěstují a mají zájem na zachování jednotlivých populací i v zajetí bez křížení s jinými. Projevuje se to tím, že pokud je nějaký druh nabízen ve více položkách, pak o ty s polním číslem je řádově vyšší zájem.
Méně potěšující už je, že od polních čísel očekávají daleko více než je reálné. Polní číslo totiž může každý dát beztrestně na cokoli. Pokud sledujete Pavlíčkovy internetové noviny, byl tam nedávno na toto téma pěkný článek, kde se Pavel přiznává, že některá svá čísla přidělil kaktusům, na jejichž naleziště se teprve chystá.
Nedávno jsem četl Rebutia Handbook od Johna Pilbeama, ze které si dovolím ocitovat:
“Jste-li puristou, budete přednostně hledat vegetativně množený originální materiál. Ale vyvarujte se bezuzdného používání polních sběrových čísel., která jsou dnes často i na jmenovce u semen nabízených komerčně. Pouze původní sbíraný materiál by měl nést tato čísla a je tedy vhodné se zeptat dodavatele číslovaných rostlin, odkud jeho materiál pochází. Pokud jsou k produkci semen používány klony sbírané v přírodě, je to druhá nejlepší možnost. Ale v komerčních pěstírnách člověk jen zřídka vidí podmínky pro skutečně kontrolované opylování a produkci semen.”
Volání Johna Pilbeama po přiřazení polních čísel pouze materiálu z přírody zůstalo zjevně nevyslyšeno a polní čísla se drží všech následných generací jak hovno košile.
Co lze od polního čísla ve dnešním smyslu tedy většinou očekávat je, že definuje konkrétní populaci, v níž daný sběratel opatřil původní materiál. U variabilních taxonů je to tedy v podstatě označení formy. Zdá se rozumné předpokládat, že jeden sběratel dá jedné poulaci jedno polní číslo, ale ne vždy to tak skutečně je. Ovšem nic nebrání jiným sběratelům dát svá polní čísla stejným populacím. Vzniká tak značně nepřehledná situace, kdy si stejné rostliny můžeme opatřit pod celou řadou polních čísel.
Očekávat od polních čísel, že budou zárukou druhové čistoty, je zcela nerealistické. Mezi původním sběrem a nabízenými semeny zpravidla proběhla celá řada generací, zkřížit se to dalo v každé nich.
Letos nabízející poprvé důsledně označovali nabízená semena jejich vztahem k přírodní populaci značkami, jak je v létě navrhovali Petr Kuták s Jirkou Musilem. Tedy IS, F1 z IS, F2 z IS atd. Tyto značky jednoznačně definují vztah nabízených semen k přírodní populaci, tedy jejich botanickou hodnotu. Tam, kde takováto značka není, znamená to pouze, že botanická hodnota není známa, případně je nízká. Takové F21z IS, které by se hodilo třeba pro FR čísla z padesátých a šedesátých let minulého století, v podstatě říká, že dostanete semena, která mohou ale taky nemusí obsahovat geny populace s daným sběrovým číslem. Pro takováto semena se v Anglii užívá termín komerční semena, třeba se vžije i u nás. A třeba si zvykneme na skutečné označení botanické hodnoty semen a přestaneme objednávat podle toho, zda polní číslo je nebo není.