Vzpomínka na př. Dr.Mikše – našeho prvního předsedu KK Plzeň
Je to vskutku hrozné, když musím psát slovo vzpomínka, ale jinak to bohužel nejde, protože je to skutečnost!
Radim byl náš první předseda spolku, kterému můžeme děkovat za náš vznik. On a několik nadšenců kolem něj se rozhodli to dát dohromady, svolat zájemce a dát jim nějaký řád. I když za totáče to nebylo nic lehkého. U svých 50 – 60 Partyzánkách to vcelku zvládl. Když už to nešlo jinak, tak se hádal s p.Vaňouskem a bylo. Částečné uvolnění nastalo, až když jsme se díky př. Vl. Habermannovi přestěhovali na lékařskou fakultu. Tam už to mělo dobrou úroveň a tam jsme rádi chodili a ještě raději vraceli. Bohužel energetická krize všechno narušila a my jsme se museli stěhovat. Nebylo to vůbec lehké. S Radimem jsem se seznámil a spřátelil více, až když jsem začal stavět skleník na Slovanech a já tam potkal vzdálenou příbuznou z Merklína pí.Radovou, jeho tchýni. Tím se naše návštěvy ještě prohloubily. On mi odstartoval oblibu v EFC. Byl první, který mi dal 2 ks EFC Arigens a 2 ks EFC Albatus. A už to začalo. Naše přátelství bohužel dlouho netrvalo díky jeho zákeřné nemoci, která vše rázně ukončila. Moc vzpomínám.
PS. Asi po 1/4 roce jsem navštívil jak jsem jí říkal „babi“ Radojc – tchýni Radima, protože mi vzkázala, že si s rostlinkami neví rady a že jí začíná zatýkat do skleníku. Tak jsem jí navštívil, opravil a koupil rostliny, které náhodou unikly očím „supů z Brna a Prahy“, a sice Euphorbia melanoformis, které jsem babi navrhl, že je od ní koupím. Slovo dalo slovo a tato rostliny jedny z prvních, které se sem dostaly z Afriky je možno stále vidět u mě a jsem moc rád, že tyto památky na Radima se mi daří uchovat. Rovněž EFC stále dobře rostou a mají se čile k světu. Takže podívám-li se na tyto rostliny, mám zároveň živou vzpomínku na přítele Radima.
Jak jsem se seznámil s J.Mikulášem a O.Mudrou
Bylo to čirou náhodou v kantýně Sever ve Škodovce. Potkávali jsme se tam často, ale nikdo z nás tří o sobě nevěděl, že pěstujeme všichni tři kaktusy. Až když začali chodit na kaktusářské schůze, tak mě nějak poznali a už to bylo.
Protože jsme měli k sobě velice blízko, nebyl tudíž problém, se navzájem sejít a popovídat si o našem vzájemném koníčku. Já dělal mistra na Generaturách, Olda v Malé Kovárně a Pepča byl elektrikář v Hutích budova č. 10. Já měl na starosti 3 Generatury, které byly rozmístěny náhodou tak, že jsem musel oba dva mít v cestě a tudíž nebyl problém se navzájem navštívit a prodiskutovat problémy stran kaktusů, které neměly odkladu a tak se taky stalo, že jsme 2/3 směny prokecali, pardon, prodiskutovali. A tak se stalo, že naše přátelství se nesmírně utužovalo. Pochopitelně jsem oba dovedl do doubravecké party, do které okamžitě zapadli a cítili se tam jako ryba ve vodě.
Dnes musím přiznat , že někdy to bylo dosti troufalé, si toto dovolit v tak rizikovém provozu. naštěstí jsem v této době navštěvoval večerní školu strojní, kam jsem se musel připravovat a náhodou to vyšlo. Bylo to kouzelný a ani si nedovedete představit, co všechno jsme vymysleli, kolik návštěv naplánovali a taky zrealizovali a jak ty šichty rychle utíkaly. Bylo to fajn, škoda, že se to nedá vrátit.
Stavba Mikulášovo skleníku
Tuto stavbu od samého počátku provázely samé potíže. Pepča totiž koupil se sousedem pozemek, ke kterému nevedla žádná přístupová cesta a tudíž musel žádat sousedící majitele o povolení vstupu. To se vždy tak moc nelíbilo a tak tito dva požádali NV o řešení vstupu na jejich pozemek. Ten to vyřešil jednoduše, dal to soudu a ten rozhodl, že soused, který měl největší zahradu směřující k přístupové cestě musel nejméně 6 m uvolnit a tím umožnit průchod. Byl to ale takový krpál, že když jste naložili kolečko materiálu, tak musela ještě jedna prac. síla se zapřáhnout za toto kolečko, aby se vůbec dostal ze zahrady nahoru. No a tak to Pepča vyřešil tím, že zadal inzerát na koupi navijáku. Celkem brzy se někdo ozval a on jej koupil. Tak konečně mohla začít stavba skleníku. Nu a protože Pepča není žádný troškař, tak hned vyměřil skleník 8 x 8 m a celý jej asi 1 až 1,5 m zakopal do zemi, aby tak nevymrzal. To si dovedete představit, co to bylo materiálu! Zakoupil dvoukolovou káru, kam se vešlo 3 kolečka materiálu a já, nebo tchán jej vytahoval nahoru. Pepča většinou udržoval směr káry a takto se materiál vytahoval nahoru na přístupovou cestu, odkud bylo možno jej opět naložit na nákladní auto a odvézt na skládku. Toto trvalo přes dva měsíce, než-li se to podařilo uklidit, aby se mohlo začít se stavbou. Protože Pepča má 2 brášky od oboru, tak tito naklusali spolu s otcem a stavba začala jako raketa a za 3 týdny byla hotová, připravená k zasklení. I tato operace byla dobře naplánovaná, takže koncem léta se skleník začal plnit kytičkami a během 2 let praskal ve švech až do doby odchodu za jinými do NM!