Tato rostlina z čeledi Passifloraceae (Mučenkovité) je názorným případem k článku Pěstitelská emergency. Před lety jsem jí u pana Sýkory z Manětína obdivovala tak dlouho, až jsem dostala její zakořenělý řízek.

Kytka je to velice vzhledná díky světlé kresbě na hluboce vykrajovaných listech. Nějakou dobu jsem jí přizpůsobovala skromným podmínkám mé okenní sbírky, držela jsem jí olistěnou, abych o mladý řízek náhodou nepřišla. Loni už byla natolik vzrostlá, že šla rozdělit na několik nových řízků, které určitě potěšily několik mých známých. Měla již slušně ztloustlou bázi, takže když na podzim začala shazovat listy, vůbec jsem se nebála nechat ji celou loňskou zimu na sucho. Brzy zjara začaly adenie rašit, proto dostaly „čestnější místo“ v pokoji na okně a první jarní zálivku. I Adenia perrieri vyhnala nové listy, pak ale zastavila růst a po nějaké době se na sytě zelených listech objevovala výstražná žlutá barva. To byl jasný signál k preventivní prohlídce kytky. 

Přestože byla v téměř sterilním substrátu (pemze), přišla kvůli hnilobě o většinu kořenů a bohužel ta pronikla i do části kaudexu. V této chvíli se z majitele pěstitele – pozorovatele stává lékař – záchranář. Bleskově vyhodnotí další postup, který by vedl k možné záchraně oblíbené rostliny. V tomto případě byl zvolen radikální řez, po kterém z kaudexu zůstalo jen menšinové torzo, naštěstí s jedním životaschopným kořenem. Po řádném zasypání rány drceným dřevěným uhlím začala rekonvalescence pacienta. 

V teple na polici nad topením rána dobře zaschla a po nějaké době se projevily první známky nového růstu. Koncem srpna jsem zachráněnou adenii fotila do archivu a později vybrala její fotku do připravované přednášky. S úpravou fotografií mi pomáhal i můj starší syn, který zná lecjaké počítačové fígle. Nikdy o mou sbírku sukulentů nejevil valný zájem, nyní však při prohlídce fotografií vyjádřil obdiv nad krásou některých rostlin a nejvíc projevoval nadšení právě nad vzhlednou Adenií perrieri. Slíbila jsem mu řízek, který skutečně dostal. Víc jak měsíc jej opatruje ve vlhkém písku a vystavuje jako neobyčejnou kytku na čestném místě (na svém PC) nedaleko okna ve svém pokoji. Kdo ví, třeba ho zrovna tahle „kultovní“ kytka chytne pařátkem a časem si k ní pořídí nějaké další rostliny, bez kterých nebude moci být. Vždyť naše začátky byly leckdy podobné…