Letošní léto přineslo pořádně ohnivý červenec. Teploty lámaly rekordy, tráva se nemusela sekat, protože jednoduše zaschla, letního ovoce bylo tolik, že hospodyňky nestihly napékat a zavařovat, vodomilní lidé nevylézali z bazénů a louží a pěstitelé kaktusů a sukulentů nestíhali odvětrávat skleníky a foliáky.

Div, že se netavilo sklo a nespékala fólie. S kytkama to bylo nejinak,  začaly stávkovat, že prý se v takovém vedru na nějaký růst prostě vykašlou. Jediné místo, kde si mohly lebedit, bylo venku na vzduchu pod nějakou stříškou  proti přívalovým dešťům. Co však dělat, když ještě stříška není hotová, protože buď nejsou lidi, nebo materiál, nebo čas? I já jsem se letos dostala do podobné situace, přebytků bylo mnoho a místa ve foliáku málo. Semenáčky jsem nemilosrdně vyobcovala na stoly po zahradě . Kytky tudíž byly skoro celý den na přímém slunci a sem tam do nich i napršelo. Pochopitelně slabší semenáčky odpadly a zůstaly jen ti nejodolnější. Kupodivu se tato kultura nijak zvlášť nezamlouvala kaktusům, ani cibulovinky si moc nelebedily, begonie už vůbec ne (to se dalo čekat). Nejvíc se dařilo kytkám z Afriky, do krásy narostly anacampserosy, adromischusy, trichocaulony a euphorbie. Trochu hůř na tom byly haworcie, přeci jen trochu toho stínu jim neškodí. Na konci července došlo konečně k realizaci přístřeší proti dešti . Část vyletněných rostlin přišla do spodního patra, aby našla stín před úpalem.  Do čtrnácti dnů byl u kaktusů a haworcií vidět výsledek, přirostly a více zezelenaly. Srpen je zatím k rostlinám milosrdnější, takže většina vyhnanců už je zase pod širým nebem a vypadají docela k světu. Nejvíc jim svědčí občasné podlití nějakou silnější přeháňkou, prostřídané sem tam drobným deštěm. Vedra už se nekonají, takže kytky dohánějí, co v červenci zameškaly. Můžu říct, že není pro kytky nic lepšího než kultura na volném vzduchu, jen se to nesmí přehánět s množstvím slunečního záření. (Chróstal: Jsou to ale divný lidi, ať příště raději zasadijó zeleninu!)

Radka Matulová a kybic Chróstal

Recept od Chróstala

Tak když už máme tu okurkovou sezónu, připravil jsem pro vás recept ze zeleniny, která mohla růst na místě těch divných kytek, který se ani jíst nedaj. Ať se ty vitamíny s těma dusičňanama poperó!

ZELÍ ZAPEČENÉ S KLOBÁSOU

Půl kilča zelí ze zahrady (pokud možno neokousané a s Kůrkou!)

1 cibule (hlavně ne nějaká ze sbírky těch bláznů)

10 deka slaninky

20 deka klobásky

2 lžíce protlaku z rajčat

1 stroužek česneku

4 vařené brambory

Na nudličky nakrájené osolené zelí podusíme s kmínem v troše vody. Pokrájenou slaninku rozškvaříme, osmahneme na ní tu obyčejnou cibuli, přidáme ocezené zelí, nakrájenou klobásku a smícháme s jemně utřeným česnekem. Vrstvu směsi rozetřeme do pekáče, přidáme vrstvu na plátky nakrájených brambor, navrch dáme další vrstvu zelí, zakapeme ji rozředěným protlakem a baštu zapečeme v troubě. Ať se vám dělají boule za ušima!