Pochází z Kapska v jižní Africe, kde roste na plně osluněných místech. Kořeny jsou poměrně jemné, mělce kořenící. Dřevnaté, hustě větvené větévky tvoří nízký keřík, obalený černofialovými květy o průměru 5 cm. Listy jsou dužnaté, na průřezu téměř kulaté, 5-8 cm dlouhé, zelené, ke špičce červené.

 Aby tento nenáročný Lamparanthus vypadal i u nás tak hezky, je zapotřebí dodržet alespoň trochu základní podmínky pro jeho zdravý růst.

 Na zem není nijak vybíravý. Spokojí se s jakoukoli běžnou zahradní zeminou, přednost ale dává lehčí kaktusové zemině. Pokud je substrát moc bohatý na živiny, pak bujně roste a méně kvete. Hlavní podmínkou úspěchu je dostatek plného slunce. Čím více slunce, tím více květů. Snese mnohem větší úpal než mnohé kaktusy. Na vodu není náročný v žádném období růstu, ale i značné přebytky v zálivce toleruje. Naproti tomu občasné proschnutí kořenového balu spíš přivítá. Zdá se, že pak i víc kvete. Zřejmě pud zachování rodu. Vykvést dokáže i ulomená větvička odložená na slunnou betonovou střechu, kde se jiné rostlinstvo, včetně kaktusů, rychle mění v seno. Další výhodou tohoto nezmara je, že snese bez problémů krátkodobé poklesy teplot k –5°C. Mně přežil volně vysazený do záhonu mezi letničkami –16°C. Pak jsem jej sice vyryl a po zbytek zimy udržoval ve skleníku při 2-5°C a nepatrné zálivce. Zjara jsem z něho nařízkoval novou generaci. Nemohu ale tento způsob doporučit jako 100%. Vhodnější je rostlinku včas uklidit do kaktusového skleníku, pokud ji tam nemáme celé léto, a zimovat spolu s kaktusy za občasné zálivky. Postačí 2-4 za celou zimu, i když ji dokáže při nízké teplotě přečkat zcela bez zalití. Pak ale vypadá hrozně. Často zůstane naživu jen vrcholový pár listů. Kdo nemá skleník, může tuto rostlinu zimovat i v bytě s ústředním topením. Pak ji musí postavit na nejsvětlejší místo u okna, mírně zalévat, aby nevadla a pak se může těšit celou zimu z krásných květů. Keřík se sice nedostatkem světla vytáhne, ale žádný problém. V předjaří se hlubokým řezem vytažené a odkvetlé větve odstraní. Zbytek pak bohatě obrazí a brzy kvete. Odříznuté větvičky můžeme použít jako řízky, které bez problémů zakoření a za několik měsíců kvetou. Pak si můžeme vybrat – starou bonsaj nebo svěží mládí. Při řezu je vhodné Lamparanthus přesadit do čerstvé země, nemusíme pak přihnojovat. Navíc ještě ušetříme za chemii na postřiky, protože neznám škůdce ani houbu, které by tuto rostlinu napadaly.

 Jako závěr je možno říci jednu větu. “Pěstujte sluncem a suchem téměř nezničitelné, bohatě kvetoucí Lamparanthus emarginatus, určitě nezklamou.”