Možná by se vám jméno této rostliny mohlo zdát povědomé a nebylo by divu. Dříve se jmenovala Tradescantia navicularis a to už jste asi doma, pod tímto jménem se vyskytuje v mnoha sbírkách.

Při revizi čeledi Commelinaceae došlo k přeřazení některých rostlin z rodu Tradescantia do rodu Callisia nejen podle podobných viditelných znaků (určité znaky květenství, vzhled semen), ale hlavně na základě počtu chromozómů. Rod Callisia dostal své jméno na základě řeckého výrazu pro krásu (kallos = krása). Osobně znám 2 druhy tohoto rodu: poléhavou „voděnku“ s dužnatými drobnými listy jménem Callisia repens a daleko více sukulentní Callisia navicularis

Ta druhá patří mezi velice vzhledné a ještě k tomu fotogenické sukulenty. Při jejím pěstování si můžete na keříčku všimnout stonků dvou typů. Ty základní mají velice krátká internodia a přisedlé dužnaté listy s průsvitnými plochami na horních stranách listů. Při dostatečném osvětlení základní jasně zelenou barvu listů doplňují nafialovělé tóny. Druhý typ stonků se objevuje jen občas a slouží rostlině k rozmnožování, nepohlavnímu pomocí jakýchsi kořenících stonkových zduřenin (něco jako pacibulky) či pohlavnímu díky terminálnímu květenství. Samotné květy nezapřou křížatkovitou čeleď, barva petal je jasně fialovo růžová.

Callisia navicularis pochází z východních a severovýchodních oblastí Mexika. Zajímavý je historický údaj o sběru tohoto druhu v Peru a jeho následném pěstování v curyšské botanické zahradě. Dá se to vysvětlit všelijak. Buď areál rozšíření C. navicularis zasahoval od Mexika až sem, aby zde byl druh později vyhuben, nebo se mohlo jednat o nepůvodní zavlečení druhu člověkem. Velmi pravděpodobně dnes v peruánské přírodě C. navicularis nenajdete. Zato v Mexiku, jak můžete vidět na fotografii z přírody, jsou keříčkovité C. navicularis k nepřehlédnutí a stávají se vděčným objektem zájmu i pro pravověrné kaktusáře.