Sluníčko od samého rána do 4 odpoledne a daleko od baráku (o velký skleník mi v zimě sluníčko ani nezavadí a i časně na jaře a na podzim je přes poledne schované za barákem). Věděl jsem, že jednou na něj dojde, i když tam v tu dobu byly ještě záhony na zeleninu..

 Předminulou sezonu bylo místo ve velkém skleníku i v pařeništi definitivně vyčerpané a tak bylo třeba jednat. Možná mě i překvapilo, jak rychle k tomu došlo, ale byl jsem připraven.

 Měl jsem dvě možnosti. Mohl jsem přistavět na jiném místě zahrady ke stávajícím pařeništím další pařeniště. Pařeniště je dobré, ale nějak je mi u kaktusů lépe, když jsem s nimi pod jednou střechou. O sbírkových rostlinách to platí dvojnásob a já potřeboval vyřešit hlavně místo pro rychle rostoucí sbírku. Tuhle variantu jsem tedy prozatím odložil (i když asi ne na dlouho, letos na ni asi stejně dojde) a pustil se do stavby skleníku na tom „pravém“ místě.

 Místo bylo skvělé, jenže orientace skleníku mi nějak neseděla. Nejpřirozenější by bylo mít skleník podél plotu, ale to bych měl podélnou stěnu směrem na jih a v létě by to byla hrozná pekárna. U klasického sedlového skleníku je lepší mít hřeben orientovaný na jih až jihozápad, ale to bych skleník musel udělat malý a i tak bych tím prostor zahrady hodně narušil. Musel jsem najít netradiční řešení a po první sezóně musím říct, že se mi to povedlo. Ale pěkně po pořádku.

 Hlavou se mi honilo několik nápadů a představ smíchaných s realitou. Tou realitou byla především inspirace z realizovaného solárního skleníku Vládi Dudy (viz jeho článek „Solární skleník v praxi“ vydaný ve Zpravodaji 2003). Byl to přesně ten správný základ pro můj nový skleník, který mohl vyřešit problém s polohou skleníku.. K tomu se přidala zkušenost se stavbou pařeniště ze sádrokartonových „U“profilů , inspirace ze stavby skleníku Petra Kutáka na zahradě v Bolevci a nový skleník pomalu dostával své obrysy. Cílem byla jednoduchost, maximální vzdušnost, lehká a trvanlivá konstrukce, žádné masivní základy (skleník vznikal v záhoně), bezúdržbovost a taky rozumná cena. No trvalo mi asi rok, než jsem si to v hlavě všechno srovnal a pustil se do práce.

Typ skleníku:

Jak jsem již zmínil, vycházel jsem z Vláďovo zjednodušeného řešení solárního skleníku, jen jsem skleník nezapouštěl do země, resp.jsem nedělal masivní základy. Zachoval jsem kolmé podélné stěny klasického sedlového skleníku tak, aby zasahovaly až  nad parapet a teprve potom jsem pokračoval se „solární nástavbou“. Podélná jižní stěna střechy je tedy jen mírně (16°) odkloněná od svislice tak, aby na ní dopadaly paprsky co nejvíce kolmo v zimě a naopak, aby se co nejvíce rozbíjely o hřeben ve vrcholném létě. A to bylo pro mě práve to nejdůležitější, neboť rostliny není nutné nikterak stínit ani v tom největším parnu a mohu jim dopřát po celou dobu vegetace maximum světla.

Materiál:

Materiál pro konstrukci jsem nakonec zvolil hliník. Občas jsem pošilhával po těch supermoderních sklenících ze svařovaného hliníku, které nereznou (a dokonce ani nekorodují, že), ale vymyslel jsem řešení mnohem jednodušší a levnější. Nakoupil jsem 10 tabulí 2x1m 1mm hliníkového plechu. Nechal jsem si je nastříhat na 10cm pásy a ty naohýbat u klempířů na profil „U“ 3-4-3cm. Získal jsem tím základní, 2m dlouhý stavební prvek budoucí konstrukce. Jestliže se spojí nýty tyto dva profily proti sobě, vznikne slušně tuhý „jackel“.

Základy:

Základy jsou pouze betonové piloty o průměru 10cm zahloubené do 70cm do země, ve dvou řadách v podélném směru skleníku po 100cm. V každém pilotu je zabetonovaný kousek kotvícího „U“ profilu, na který navazuje konstrukce jednotlivého žebra. Mezi piloty jsem postavil zahradní obrubníky  20x100cm, používané k zámkové dlažbě. Jsou sice bez armování, ale přesto dostatečně pevné (obdoba systému Petra Kutáka - viz článek „Jak jsem stavěl nový skleník na kaktusy“ Zpravodaj 2006)

Konstrukce:

Konstrukce kopíruje řez solárního skleníku. Je 5x zalomená, 2x na jih, 3x na sever, ve zlomu vždy z vnitřní strany vzepřená vnitřním „U“ profilem, čímž vzniká v každém zlomu velmi tuhý trojúhelník. Sklon horní svislé stěny je cca 16°, ve vrcholu je pravý úhel. Tím, že se dávají proti sobě vždy 2 „U“ profily , je možné v průběhu celé konstrukce původně 2metrové profily snadno nastavovat tím, že jeden „U“ profil tvoří spojku dvou spojovaných konců protilehlých profilů. Tím se dá vytvořit libovolné žebro skleníku, v tomto případě samonosné, které nevyžaduje ani další vzpěru uprostřed skleníku. Žeber je 7 a ta jsou pak na dvou místech podélně propojena a tím svisle zafixována..

Krytina:

Vzhledem k jednoduché konstrukci padla volba na polykarbonát , pro lepší tuhost 10mm, jednodutinkový. Obvodové stěny  jsem upevnil pomocí originálních podložek (ze zkušenosti jakékoliv neoriginální řešení je většinou u dutinkové desky průšvih a způsobí vniknutí vody a zanesení dutinky mechem a řasou). Na upevnění střechy jsem použil opět originální „H“ profil z polykarbonátu. Ten lze přišroubovat vně k žebru  a desku stačí zasunout. Samozřejmostí je uzavření dutinek páskou.

Větrání:

Čela jsou osazena okny tak, že lze prakticky 100% plochy nad parapetem otevřít a tím zajistit maximální možné větrání.

Rozměry:

Šířka 265cm, délka 610cm. Vytvořil jsem si k tomu jednoduchý prográmek na výpočet rozměrů, který umožní optimalizovat rozměr dle svých požadavků na velikost, případně umožní uzpůsobit konstrukci velikosti polykarbonátu (kupoval jsem zbytky ve Stavobazaru za cca 50% normální ceny) či jiným požadavkům. Prográmek bude k dispozici na našem webu včetně fotodokumentace, na obrázku je realizovaný stav.