Podrod Rebutia není rozhodně tak rozsáhlý jako podrod Aylostera, ani neskýtá takovou tvarovou rozmanitost, nicméně barevnou škálu květů ano. Jedná se na rozdíl od Aylostera o ploše kulovité rostliny s holou květní trubkou a posléze i plody.
Otrnění může být velmi krátké (např.R. krainziana), několikamilimetrové (např. R. xanthocarpa), standardní kolem 1 cm (R. senilis) až velmi dlouhé (např.R. hyalacantha).
Ve sbírce by rozhodně neměla chybět R. marsoneri. Ta nám jako první z celého rodu udělá radost svými květy. Rebutia marsoneri nasazuje na květ často již na podzim a kvete brzy po přenesení na letní stanoviště. Celý tento taxon se vyznačuje velikou variabilitou, i když pouze v charakteru a barvě otrnění, tvaru a velikosti okvětních plátků. Barva okvětních plátků je vždy žloutkově žlutá, pouze odstíny se mohou měnit, květní trubka je načervenalá nebo nahnědlá. Znamená to, že můžete mít třeba deset rostlin a každá může být trochu jiná. Když jsem řekl, že kvetou vždycky žlutě, nemusí to být tak úplně pravda. Občas se objeví informace o červenokvěté R. marsoneri, ale jako taková dosud popsána není. Sám mám ve sbírce červenokvěté údajné marsonerky ze semen od Willyho Smitha z Argentiny. Mnohé znaky tomu nasvědčují, včetně časného kvetení a i květy se zdají být cizosprašné, ale s určitostí tvrdit, že je to R. marsoneri, to bych si rozhodně netroufl.
Často dochází k záměně výše jmenovaného druhu s další žlutě kvetoucí rebucií a tou je R. senilis var. kesselringiana. Květy má na rozdíl od R. marsoneri samosprašné, citrónově žluté s nazelenalou trubkou. Do třetice žlutokvětou rebucií, kterou vřele doporučuji, je R. fabrisii var. aureiflora, která tvoří koberečky malých tělíček podobně jako A. pulvinosa. Typová R. fabrisii či její varieta R. fabrisii var. nana kvete červeně a je podstatně vzácnější.
Určitě nejrozšířenějšími pravými rebuciemi (míněno podrod Rebutia) ve sbírkách jsou R. senilis. Tento taxon tvoří většinou hustě bělotrnné rostliny, které často odnožují a kvetou v různých odstínech červené. Existují však výjimky, které si říkají o zařazení do sbírky. Je to již zmíněná žlutokvětá R. senilis var. kesselringiana a dále pak tmavěji otrněná R. senilis var. stuemeri s dvoubarevným červenožlutým květem. R. senilis var. lilacinorosea kvete jak už název napovídá - fialovorůžově. Krásným sběrem z tohoto ranku je např. R. senilis DH-398. Čistě fialově kvete R. violaciflora. Otrnění má řidší než R. senilis, většinou tmavší a kratší, je snadno rozpoznatelná. Takovým přechodem mezi R. senilis a R. violaciflora je bohatě kvetoucí R. carminea (R. violaciflora var. carminea), otrněním připomíná spíše R. senilis, ale květ má karmínový s nádechem do fialova. Rostliny s nažloutlým (zlatavým) otrněním jsou známé pod jménem R. chrysacantha, případně R. senilis subsp. chrysacantha. Je však třeba upozornit, že takovéto zabarvení trnů je znakem až starších rostlin, semenáčky bývají od běžných senilek k nerozeznání. V souvislosti s dvoubarevným červenožlutým květem, který je u Rebutia vyjímečný, bych chtěl ještě upozornit na R. cardenasiana n.n., která není dosud platně popsána, ale svým krátkým, hustým, tvrdým otrněním a zmíněným květem je pozoruhodnou rostlinou.
Na jaře kvete velmi bohatě drobná R. minuscula nafialověle červenými květy, trníky má velmi krátké. Její velice zajímavou varietou je R. minuscula var. grandiflora. Je to drobný, pomalu rostoucí druh s opravdu vůči tělu velkým květem, především květní trubka je neobyčejně dlouhá. Naopak velmi malými květy na krátké trubce se vyznačují rostliny z okruhu R. xanthocarpa, spolu s krátkými tvrdými trny je to dobrý rozpoznávací znak. Typová rostlina kvete červeně, její varieta salmonea nezvykle lososově zabarveným květem, čímž se stává nezaměnitelnou. Bohužel se jedná o pěstitelsky choulostivější druh. I zde však najdeme zajímavou výjimku - R. xanthocarpa var. dasyphrissa má zvláštní, velmi husté a dlouhé otrnění popelavé barvy, podobné spíše R.senilis s květy o něco menšími, ale stále většími než u typové R. xanthocarpa.
Bezkonkurenčně nejkratším otrněním se vyznačuje R. krainziana. Je to velmi atraktivní druh s kratinkými trníky a bohatou vlnou v areolách, kvete většinou červeně. Jsou známé i jinak barevné formy, ale původ těchto forem není znám. Vzhledem k tomu, že květy jsou cizosprašné, bude se zřejmě jednat o nejrůznější hybridy. Z tohoto důvodu jsem ve svém doporučení vynechal známý druh – R. wessneriana. Tato rostlina je sice ve sbírkách poměrně rozšířená, ale myslím si, že na čistou wessnerku narazíme jen zřídka kdy. Navíc je hodně variabilní a spolu s příbuznou R. calliantha představují mnoho podob, správně určit tyto rostliny je velmi obtížné, ne-li nemožné.
Posledním krásným druhem, který rozhodně doporučuji zařadit do sbírky, je R. kariusiana s růžovými květy, ale existují i formy bělokvěté. Množení bývá problematické neboť se jedná o cizosprašný druh, navíc semena povětšinou špatně klíčí. V této souvislosti bych chtěl upozornit na hezkou rostlinu, která se v českých sbírkách hojně vyskytuje a nese označení R/5 – svěže zelená epidermis, sněhově bílý květ – je to jakýsi hybrid původem od pana Rektoříka, nese však všechny znaky zmíněné bělokvěté R. kariusiana.
Až na R. fabrisii a R. senilis var. stuemeri jsou všechny výše uvedené druhy relativně snadno dostupné a nabízejí celou barevnou škálu květů, snad kromě čistě oranžové, která je snadno k nalezení u Aylostera. U popsaných druhů podrodu Rebutia se však tato barva nevyskytuje. Pěstitelsky to s výjimkou R. xanthocarpa var. salmonea nejsou nijak problematické rostliny.