Mnohým z vás se může zdát, že kolekce rebucií musí být (především v době kdy nekvetou) nutně fádní a stereotypní... Ano, při nahodilém výběru rostlin se to samozřejmě stát může, není problém dát dohromady celý plech podobných červeně kvetoucích ayloster nebo plech různých sběrů z okruhu Mediolobivia haagei, které jsou takřka stejné.
Avšak při cíleném výběru získáte rostliny různých tvarů těla, různých typů a barev otrnění, různých barev a velikostí květů a nakonec i různých termínů kvetení... Obecně aylostery vykvétají později než rostliny z podrodu Rebutia, ale existují výjimky. Z tohoto důvodu je dobré mít ve sbírce pár rostlinek Rebutia marsoneri, které vykvétají jako první velmi časně na jaře, naopak výrazně později vám vykvetou rostliny z okruhu A.fiebrigii, A.heliosa, A. wessneriana či R.xanthocarpa.
Při sestavování sbírky Ayloster je výběr zvláště důležitý, neboť jich existuje velké množství druhů, variet a různých forem, mnohé jsou si velmi podobné a ve většině případech kvetou červeně. Dobré by bylo do sbírky nejprve zařadit základní druhy, které jsou poměrně charakteristické, pak se lépe sledují jednotlivé druhové variety či formy a lépe se pak člověk orientuje i v synonymech a nomen nudum, kterých je v tomto podrodu taktéž dost a dost.
A albiareolata, A.cajasensis, A.cintiensis, A.deminuta, A.fiebrigii, A.nitida, A.pseudodeminuta - to jsou klasické více či méně kulovité Aylostery s více či méně hnědým otrněním průměrné délky a červenými květy. Kolekci můžeme obohatit vytrněnějšími druhy např. A.ithyacantha, A.pilosa či Knížetovo A.aureispina KK843 nebo ještě lépe KK1694 a samozřejmě nezapomeňte na A.robustispina, jak již název napovídá, jedná se o nejvytrněnější Aylosteru. K tomu si však neodpustím poznámku - hodně světla, čerstvý vzduch a nehnojit!!! Jinak se robustních trnů nedočkáte. To ovšem platí o pěstování rebucií obecně. Bez těchto podmínek se charakteristické znaky jednotlivýc druhů nevyvinou v plné šíři a snadno dojde k tomu, že budete mít pocit, že v celé sbírce máte jen pár druhů. Mně se něco podobného stalo předminulou sezónu před výstavou... Měl jsem v prodejní bedničce ve stejných květináčcích, dosud neoznačených (a proč taky, když rostliny jasně poznám, říkal jsem si...), ve větším počtu tři druhy: A.cajasensis, A.robustispina a A.coarctata. A jelikož se mi zdály na prodej příliš malé, dostal jsem ,,spásný“ nápad namíchat jim dobrůtku zvanou Wuxal. Vypadaly žíznivě, bylo příjemně pod mrakem, tak jsem hezky nalil do misek... Za tři dny jsem přišel a nestačil se divit..., v bedničce stálo několik desítek téměř stejných kytek, dvakrát tak velkých než před necelými sedmdesáti hodinami. Ty co jsem na 100% rozeznal jsem tam nechal, ostatní měly jistotu, že v mé sbírce vydrží minimálně do kolokvia...
Takže, klasické kulovité a červenokvěté aylosterky bychom měli.... Teď nějaké kytičky s protaženým tělem - např.A.fusca, v mládí většinou solitérní, později začne odnožovat, otrnění krátké někdy téměř pektinátní. A.mamillosa var. australis - podobná rostlinka s řídkými avšak tmavě krvavě červenými květy. U tohoto taxonu se musíme chvilku zastavit... A.mamillosa var.australis je všeobecně známá roslina, aniž by si to mnozí uvědomovali, prorože se v mnohých sbírkách vyskytuje pod chybným označením A.sanguinea nebo pod nomen nudum A.gracilis-borealis. Skutečnou A.sanguinea najdete ve sbírkách jen velmi zřídka.
Mezi tyto vytáhlé rostliny bychom mohli dát nějaké trsovité miniaturky, které nekvetou červeně - určitě mezi ně patří A.albiflora s něžnými narůžovělými květy tvořící celé koberečky malých hlaviček nebo A.perplexa - vůbec nejdrobnější rostlinka celého rodu Rebutia s nezvykle bílofialovými květy. Třetí drobnou bohatě odnožující rostlinou je A.pulvinosa, od podobné albiflory se odlišující jasně oranžovým květem.
Přejděme nyní k nepřehlédnutelným zástupcům Aylostera... Začal bych výrazně hnědě až černohnědě vytrněnou A.kupperiana s velikým rudým květem. Ale pozor, existuje nový sběr A.kupperiana SE80, který není tak výrazný jako původní sběr Ritterův, nicméně i SE80 je velice hezká Aylostera, u které se však popsané znaky vyvýjejí až v pozdějším věku. Pravým opakem je A.albipilosa s hustým sněhově bílým otrněním - skvostná rostlinka. Zde bych však chtěl upozornit na to, že se pod jménem A.albipilosa často setkáte s kaktusy nepodobnými této krasavici, většinou rostlinami z okruhu A.fiebrigii! Nepodaří-li se vám sehnat tuto „pravou“, můžete ji částečně nahradit A.nivea n.n.(syn.nivosa), která je taktéž sněhově bílá, ale otrnění nedosahuje délky předešlé. Již více dohněda, avšak stále bílou je A.fiebrigii var. densiseta, jako většina bělotrnných Ayloster je poměrně choulostivá. Méně doporučuji A.muscula, která v určitém věku začne divoce odnožovat a tvoří nevzhledné trsy, navíc je dosti choulostivá a chytlavá na všemožné škůdce - i když pravda, na trs zcela obalený jasně oranžovými květy je opravdu pěkná podívaná. Další úžasnou rostlinou je A.leuconella KK1835 n.n. s téměř jantarovými dlouhými středovými a krátkými bílými okrajovými trny. Naopak krátkým hustým otrněním, avšak nezvykle žlutým, se vyznačuje A.archibuiningiana, která je často zaměňována za A.spinosissima, ta má však otrnění více dohněda. Faktem je, že pěstujete-li tyto druhy pod širým nebem, tento rozdíl se stírá, květ A.spinosissima je ale tmavší, více do červena než oranžový květ A.archibuiningiana. Ve vaší sbírce by rozhodně neměla chybět A.buiningiana. Její sklovité, našedle bílé a husté otrnění je výrazné i mimo sezónu, ale hlavně v době květu v záplavě různých odstínů červené vynikne její pobledlý lososově zabarvený květ, navíc je to rostlinka velmi odolná a snadno identifikovatelná. Tmavá miniaturka A.fulviseta je rovněž velmi výrazná, její tmavě červený květ je zvláštní tím, že se velmi široce rozevírá, kdy tyčinky s okvětními lístly svírají téměř pravý úhel, podobně jako u A.spegazziniana, která je taktéž hodna velké pozornosti.
Do sbírky určitě zařaďte i další oranžově kvetoucí Aylostery, ať trochu narušíte hegemonii těch červenokvětých - jsou jimi řídce otrněná A.sp.hoffman 1093 se svěže zeleným stonkem, dále A.kieslingii, A.flavistyla a A.donaldiana, všechny poměrně charakteristické. Velmi zajímavě kvete A.hoffmannii WR521a – vnitřní okvětní plátky jsou oranžové, okrajové světle růžovofialové. Předposledním druhem, na který bych rád upozornil je A.narvaecensis (syn.espinosae) taktéž s dvoubarevným, tentokrát bílofialovým květem, pěstebně však patří k těm náročnějším.
Úmyslně na závěr jsem si nechal perličku v podobě A.heliosa. Celý okruh heliosa je velmi zajímavý a jak ukazují nové nálezy i velmi variabilní. V tomto případě doporučuji ,,skočit“ po každé rostlině, na kterou narazíte. Všeobecně známá typová rostlina kvete oranžově, její variety A.heliosa var.cajasensis a A.heliosa var.condorensis červeně, ale v poslední době byly nalezeny i žlutokvěté. Variabilní jsou i velikostí stonků, tvarem okvětních plátků i charakterem otrnění, i když více či méně pektinátní otrnění si zachovávají. Jsou to jistě rostliny pěstitelsky náročnější, především typová A.heliosa, ale roubování není nezbytné. Roubované rostliny přespříliš odnožují a stonky dosahují nepřirozených velikostí. Z druhé strany se této vlastnosti dá dobře využít při množení rostlin.
Možná se budete divit, proč jsem nezmínil takové perly jake třeba A.albopectinata, A.froehlichiana, A.mamillosa, A.schatzliana, A.tamboensis nebo třeba A.supthutiana či A.tarijensis – je to proto, že zmíněné rostliny jsou těžko dosažitelné a i když si objednáte semínka, ta často vůbec nevyklíčí nebo z nich vyroste něco jiného. Snažil jsem se sestavit skupinu z druhů, které jsou především snadněji dostupné, identifikovatelné a samozřejmě se zřetelem na celkovou působivost sbírky.
Pokračování příště.