Hned na úvod bych chtěl položit otázku. Lze nahradit ve složení půdy sádrovec vápencem? Má odpověď je že ne a pokusím se i svůj názor obhájit.
Od těch, kteří přijíždějí z Mexika se dozvídáme o rozsáhlých vápencových pláních a horách na kterých se kaktusům úspěšně daří. Svá tvrzení snadno doloží snímky z tamního prostředí, což mnohé z nás inspiruje k tomu, že jezdíme do vápencových lomů odkud pak do svých skleníků odvážíme vápenec dobře promísený kysličníkem křemičitým, tedy pískem nejlépe střední zrnitosti. Tento minerální zázrak pak přidáváme rostlinám z rodu Astrophytum, jakož i některým jedincům z rodů Turbinicarpus, Echinomastus, Ancistrocactus, Gymnocactus, Thelocactus a dalším. Ti méně rozvážní pak vápenec přidávají všemu, co na území Mexika roste s tím, že vápencem nelze nic zkazit. Jsou mezi námi dokonce tací, a přiznávám se, že i já jsem k nim patřil, kteří shánějí vápenec, který na naší planetě neleží miliony let, ale vzniká v současné době a je (jak pověry říkají) pro rostliny lépe stravitelný. Tím myslím skořápky měkkýšů, ale především pak vajíček slepic.
Nevím, jestli je tento vápenec pro rostliny stravitelnější, ale co vím je, že živočišné zbytky na skořápkách po prvních zálivkách vytváří ve skleníku nesnesitelný zápach.
Vápenec je velice specifický minerál, který vytváří specifické prostředí, jemuž se některé rostliny přizpůsobily. Nikdo z nás, pokud nechce přijít o kořeny, či rostliny úplně, se asi nebude snažit dávat vápenec rostlinám z rodu Gymnocalycium, Echinopsis, Lobívia, Frailea a pod., neboť na vápenci nerostou. Nevím, proč bychom jej tedy měli jako výhradní minerál vnucovat rostlinám rostoucím na sádrovcovém podkladě. Nechci tvrdit, že by snad sádrovcové pláně či kopce, které jsou vápencovým vzhledově podobné nemohly obsahovat vápenec, ale ten zde není dominantní. Sádrovec je od vápence minerálem dosti odlišným. Chtěl bych upozornit na článek Jana Říhy na str. 75-77 v časopise kaktusy 2003/3 s názvem “Sádrovcové horniny a kaktusy“. Cituji : “Ve velké většině případů jsou sádrovcové rostliny specializovány na toto podloží a na jiných horninách je v přírodě nenajdeme.“ Konec citátu. V souvislosti s tím autor mluví nejen o obou zástupcích rodu Aztékium, ale i o Turbinicarpusu hoferi a subterraneus ssp. zaragosae. Já bych do této skupiny určitě přidal Turbinicarpus lophophoroides a možná i bonatzii. Určitě by bylo zajímavé a prospěšné zmapovat tzv. “sádrovcové “ kaktusy a jejich doprovodnou vegetaci.
V čem je tedy rozdíl mezi těmito horninami. Vápenec (uhličitan vápenatý CaCO3) se skládá z vápníku, který je zařazen mezi alkalické zeminy. V podobě kationtu Ca+2 je výrazně alkalický, což vedle slabě kyselého aniontu CO3-2 vede k tomu, že vápenec může dosahovat až PH10. O slabé kyselosti aniontu CO3-2 nemusím přesvědčovat ty, kteří pijí H2CO3, tedy sodovku, ani ty, kteří při nahrazení pouhého jednoho vodíku v této kyselině sodíkem NaHCO3 konzumují již výrazně zásaditou látku „jedlou sodu“ na neutralizaci žaludečních šťáv v případě pálení žáhy.
Oproti tomu sádrovec, (síran vápenatý CaSO4 x 2H2O) vedle silně alkalického kationtu vápníku Ca+2, disponuje i silně kyselým aniontem síranu SO4-2 (odvozeného od kyseliny sírové H2SO4).
To neznamená, že sám o sobě by nutně musel být kyselý (nižší PH než 7), ale jeho PH není zdaleka tak vysoké jako u vápence. Mimo to síranové soli nejsou v přírodě příliš obvyklé a nevyskytuje se na nich vegetace rostoucí na vápenci, či jiných minerálech. Nevím proto, proč bychom měli rostlinám rostoucím v takto nezvyklém prostředí vnucovat prostředí jiné. Mimo to sádrovec má i jiné fyzikální vlastnosti a vysloveně nasává vodu. Já osobně jelikož provádím výsevy do sádrovce mám dojem, že má i tendenci se vyplavovat vzhůru. Kolem semenáčků se vytváří taková poloprůsvitná, dá se říci, jako by ledová vrstva, která se později potahuje zelenou asi řasou, jež však rostlinám výrazně nevadí. Opakovaně jsem vyséval Aztekia hintonii do sádrovce a vápence. Stojí na stejném místě a stejně jsou zalévány. Výsevy do vápence v prosinci 2001 jsou prakticky stejné jako výsevy do sádrovce v prosinci 2002. Hlavní rozdíl však vidím v tom, že při prvním pikýrování rostlin v vápenci jich uhynulo během dvou třech měsíců snad 80%. U rostlin sázených do sádrovce a pikýrovaných v červnu 2003 jsem do současné doby žádný úhyn nezaznamenal.
Do půdy do které pikýruji nejen přidávám sádrovec, ale na povrchu udělám vrstvu sádrovce namíchaného s jemným bezjílovitým pískem. Osvědčilo se mi i přepikýrované rostliny směsí sádrovce a písku posypat a omýt je pomocí rozprašovače převařenou vodou.
Možná si někteří z vás řeknou. Proč tolik caviků. Stačí semenáčky naroubovat na Peireskiopsis, nebo Selenicereus. Za dva roky je přehodit na jusberta a udělám taková Aztékia.... Zajisté. I to je názor. Podle mne patří oba druhy rodu Aztekium k nejkrásnějším kaktusům, avšak roubované vypadají příšerně. Řešením by bylo zpravokořenění, což se mi ještě nepodařilo. Vám ano? V tomto směru bych určitě každou zkušenost přivítal.
