Napsat něco o svých zkušenostech s hydroponickým pěstováním jsem se definitivně rozhodl při jedné návštěvě sbírky kolegy Šlajse, kdy mi Karel povídá:"Člověče, to pěstování v keramzitu se mi neosvědčilo ....". Zjistil jsem, že má s keramzitem podobné zkušenosti jako já s antukou. Nyní mám na mysli hlavně ty negativní zkušenosti.

 Výhody hydroponického pěstování (přesněji řečeno, pěstování v inertním substrátu) jsou všeobecně známé, jistě nemá cenu je rozebírat, ale tato metoda má i svá negativa....

S hydroponií jsou vlastně spojeny mé kaktusářské začátky, kdy jsem pěstoval dlouhá léta kaktusy pouze na parapetu v bytě. Jiný substrát jsem nepoužíval. Vždycky na podzim jsem se sítkem a lopatkou vyběhl na nejbližší kurty, přes zimu vše pořádně vypral, propařil a na jaře jsem mohl vesele přesazovat do čistého, téměř sterilního materiálu. Jakmile jsem od někoho dostal kaktus zasazený v zemi, hned jsem přesazoval do antuky. Výsledky byly úžasné, za dlouhá léta mi "neodešla" jediná kytka způsobem, že by uhnila od kořenů. Kaktusy, jak se mi tehdy zdálo, rostly pěkně. Přesazování byla radost, antuka se od kořenů snadno oddělila, kořeny byly krásně čisté a vzhledem ke sterilitě substrátu se dalo hned opětovně sázet. Se zálivkou jsem pak čekal cca 7 dní. Když byl třeba rok, kdy o prázdninách hodně pršelo, nemusel jsem ani přesazovat. Zmíněné substráty se totiž stálým používáním umělých hnojiv postupně zasolují až dojde k takovému stupni alkalizace, že kytky přestávají růst. Pak máte dvě možnosti. Buď přesadit nebo vystavit sbírku několikahodinovému mírnému vlahému dešti. Přebytečné soli jsou tímto vyplaveny, povrch kaktusů očištěn a pak už stačí zalít živným roztokem a kaktusy opět začnou krásně růst. Řeklo by se, samá pozitiva ..... To byla moje éra pěstování rostlin v bytě.

 Trochu jiný pohled jsem na tuto metodu získal, jakmile jsem se s chlupáčema přestěhoval na lodžii. V minulých letech, kdy jsem se stal členem klubu, byl přísun nových rostlin takový, že nebylo možné je všechny přesadit, ať už z důvodu nedostatku času nebo nedostatku antuky či keramzitu. Ten druhý jmenovaný substrát jsem brzy přestal používat úplně, špatně absorbuje vodu, při zalévání plave a kytkám se v něm evidentně nelíbilo. Došlo tedy ke konfrontaci - antuka versus zemina. A ejhle. Ze čtyř rostlin stejného druhu, kdy dvě byly zasazeny v antuce a dvě v zemi, měly ty v zemi na konci sezóny více jak dvojnásobný přírůstek. Vzhledem k tomu, že se mi tento jev potvrdil ve více případech, přistoupil jsem k dalšímu pokusu. Provedl jsem stejný výsev do antuky a do klasické směsi (substrát pro výsevy a množení + perlit). Nejenže semínka v antuce klíčila později, ale hlavně další vývoj rostlin byl znatelně pomalejší. Dobře, řekl jsem si, rostliny sice porostou pomaleji, ale za tu výhodu absence hniloby to stojí. Jenže pak jsem zažil hluboké rozčarování! Když jsem po dvou letech rostliny přesazoval, jevily se kořeny sice na první pohled dobré, ale jen na první pohled .... Barva byla v pořádku, ale při dotyku se kořeny začaly úplně rozpadat, byly zplstnatělé až úplně ztrouchnivělé. "Jak je  to možný," říkal jsem si, "vždyť léta to bylo dobrý. Asi jsem nevhodně zalil!" Jenže s odstupem času jsem zjistil, že podobné zkušenosti nemám sám a že tedy příčina nebude pouze ve špatné zálivce.

Když to celé shrnu. Zasazením do proprané antuky se skutečně velmi sníží nebezpečí napadení rostlin různými hnilobami a houbami, ale na druhou stranu vytane nebezpečí trouchnivění kořenů a lze s jistotou říci, že kaktusy v tomto substrátu mnohem hůře koření než v zemi. Zmíněné trouchnivění si vysvětluji spolupůsobením vlhkosti a slunečního záření. Pokavad byly květináčky v bytě, kde sluneční paprsky už neměly takovou sílu a teploty nedosahovaly takových výšek jako ve skleníku, bylo všechno v pořádku. A to ještě musíme připočítat okolnost, že na balkóně jistě docházelo k rychlejšímu prosychání substrátu než v chladnějším prostředí cihlového domu, kde navíc neproudí vzduch jako ve stále otevřeném skleníku.

 Na pomalejší růst v tomto substrátu má určitě nemalý vliv i pH, které se pohybuje kolem 7 a používáním hnojiv a tvrdé vody se nadále zvyšuje, zvláště když zavlažujeme podmokem. Abych tomu předešel, přidával jsem dříve do 2 litrů vody z vodovodu kapku kyseliny sírové a pravideně jsem střídal zálivku podmokem se zálivkou horní. Stejně tak jsem střídal zálivku čistou vodou se zálivkou živným roztokem. Poslední dobou jsem tato pravidla poněkud opomíjel a možná se mi to takhle vymstilo .....

 Tak to vidíte, ještě před dvěma roky jsem si myslel, že časem napíši článek o vynikajících vlastnostech prané antuky jako moderního substrátu pro kaktusáře a nakonec .....Prostě nic není černobílé!