Řekl bych, že Thelocactusy jsou mezi kaktusáři všeobecně oblíbenými a ceněnými rostlinami. Tuto skutečnost však může poněkud nabourávat fakt, že jejich pravá krása vyniká až po létech pěstování, během nichž se na rostlinách můžeme dopustit mnoha pěstitelských chyb, jež těmto klenotům Chihuahušské pouště nedovolí dorůst do plné krásy. V horším případě nás rostlina bez rozloučení opustí.

 

Přesto však tvrdím, že pěstování Thelocactusů je snadné a při dodržení obecných zásad přináší mnoho radosti. Používám pro ně běžný substrát, dobře propustný, spíš hrubšího zrnění, do kterého přidávám drcený vápenec (Hydčice) v zrnění cca 3 – 5 mm. Řekl bych, že jim to neuškodí, výrazných změn jsem se nedočkal.

 Zimuji ve skleníku, což má jistě své výhody při probouzení rostlin, ale zase jim nemohu dopřát tolik tepla, kolik by v zimních měsících chtěly. Vytápím asi na 5 ^oC a nezřídka klesne teplota až k nule. Pravda, za slunečných zimních dnů teplota vystoupí na 15 ^oC a ani 20 ^oC není výjimkou. Trvalé zimní teploty okolo 10 – 15 ^oC by však byly vhodnější. V mých podmínkách sem tam nějaká rostlina přes zimu odejde na takzvanou suchou hnilobu. Proto doporučuji před ukončením vegetace použití nějakého fungicidního přípravku. Bohužel, sám, toto opatření dodržuji jen sporadicky.

 Na jaře dochází k časnému probuzení, bujnému růstu a násadě poupat. V této době rostliny rosím a snad až kacířsky brzy začínám zalévat. V mých podmínkách – s ohledem na počasí, leckdy už v březnu. Ovšem s rozumem a opatrně. Vydatnější zálivka přijde až v době plného růstu, po předchozím proschnutí substrátu.

 Jinak tomu asi bude u rostlin zimovaných v tmavé místnosti. Tady bych doporučoval, být opatrný na popálení rostlin sluníčkem. Zejména těch z okruhu T.rinconensis a T.hexaedrophorus, prostě těch méně otrněných. Thelocactus buekii raději plnému slunci nevystavuji. Roste pak lépe a domnívám se, že úplně mahagonovou barvu mít prostě nemusí.

 Podařilo se mi připálit Thelocactusy také koncem vegetace v září, kdy větrání je úplně otevřeno. Proto v tomto období více hlídám počasí a je-li příznivé, ještě koncem září zalévám. Během října však musí substrát vyschnout, rostliny by měly jít na zimní stanoviště poněkud zatažené.

 Období mezi vánočními svátky a Silvestrem považuji za nejvhodnější dobu pro výsevy. Jde to jistě i jindy, ale v této době se rodina povaluje u televize, já mám relativně nejvíce času a semena Thelocactusů jsou zralá a čerstvá.

 Rád bych vyzdvihl neocenitelnou vlastnost těchto rostlin. Mají suché plody, z nichž se vysypou čerstvá semena, takže zcela odpadá pracné dobývání ze sladkých, lepkavých a vůbec fujtajblových oplodí.

 Prosetý substrát nasypu do mikroténového sáčku, vložím do mikrovlnné trouby a zapnu na 15 minut. Vysévám modifikovanou Fleischerovou metodou pod zářivkami. Semena klíčí během čtrnácti dnů. Klíčivost je dobrá, semenáčky rostou poměrně rychle. Prostě radost.