Jestli existuje v rodu Ferocactus komplex rostlin, který je pro nás kaktusáře nadšence problematický z hlediska určování o jakou kytku se jedná a haldy jmen která jsou ve hře, tak to jsou okruhy rostlin dvou blízkých druhů - F. wislizenii a F. peninsulae.

Z tohoto důvodu jsem pro ty, kteří se o tyto krásné ferokaktusy zajímají, připravil krátkou sérii článků, kterou bych se pokusil přenést a lidskou formou interpretovat informace dostupné v literatuře (seznam použité literatury bude uveden na konci posledního článku), které máme k jednotlivým rostlinám v rámci skupiny včetně informace o tom jaké jsou nimi rozdíly a přidal bych i nějakou informaci k tomu, jak to s nimi vypadá u nás v kultuře.

 Úvodem bych rád vymezil tyto dva blízké okruhy rostlin a začnu trochu šířeji, aby i čtenáři, kteří se ferokaktusy až tak dalece nezaobírají nebyli ochuzeni o některé podstatné souvislosti.

 Jak jistě mnozí z vás vědí rod Ferocactus se obecně dělí na dvě sekce – Bisnaga a Ferocactus. Základní rozdíl je v zralém plodu, který u sekce Bisnaga má šťavnatou dužinu a praská nepravidelně, často od špičky, zatímco u sekce Ferocactus je vnitřek zralého plodu suchý a plod příčně praská u paty.

 Zatímco ferokaktusy sekce Bisnaga svůj výskyt mají poměrně jasně ohraničený v oblasti středovýchodu Mexika, sekce Ferocactus má výrazně větší areál rozšíření od středovýchodu Mexika kde roste vedle zástupců sekce Bisnaga přes střed Mexika až k západnímu pobřeží Mexika. Tam dále pokračuje výskyt na sever Mexika, poloostrov Baja California, až do oblasti jižních států USA.

 Tady je pro představu orientační mapka rozšíření rodu Ferocactus (Lindsay, 1996, The Genus Ferocactus)

Celá sekce Bisnaga má druhy z hlediska určení poměrně jasně ohraničené, zatímco u sekce Fercactus
je situace mnohem méně jasná, neboť se zde objevuje celá řada přechodných taxonů a mezidruhových kříženců.

 Jak okruh F. wislizenii, tak F. peninsulae patří do sekce Ferocactus. Areál výskytu jednotlivých rostlin komplexu budu charakterizovat detailněji v komentáři k nim, přesto však zmíním alespoň základní vymezení – rostliny okruhu F. peninsulae svůj výskyt omezují na střed a jih poloostrova Baja California, zatímco okruh F. wislizenii se vyskytuje na druhé straně Cortézova moře ve státech Sonora a Sinaloa, dále pak v sousedních státech Durango a Chihuahua a dále na sever v jižních státech USA – Arizona, Nové Mexiko a Texas a na ostrově Tiburón.

 Z toho vyplývá, že ačkoli rostliny obou komplexů je u nás ve sbírkách možné zaměnit, v přírodě víme už podle lokality výskytu jasně o který z nich jde. Takže kupříkladu, pokud máte někdo F. wislizenii z Baja California, tak si to jméno můžete hned škrtnout.

 Abych blíže specifikoval o které rostliny těchto komplexů se nám jedná, využiji to, jak je v literatuře člení dvě obecně uznávané kapacity oboru a to Nigel Taylor a George Lindsay.

Jsou tu jistě i jiné přístupy, které razí například G. Unger, ale ty přeci jen nejsou tak obecně akceptovány. Věci jako jestli používají autoři raději ssp. místo var. taktéž nechme stranou. Berte to tedy jako orientační pomůcku pro běžnou práci, neb taxonomie je otevřená věda a může se časem leccos změnit.

* - problematikou jména F. horridus se budu detailně zabývat u F. herrerae

V tabulce není uveden ještě Ferocactus x californicus, který je pravděpodobně přírodním hybridem F. peninsulae a F. rectispinus.

  Jak je vidět jmen je tu povícero a to ještě vstupuje do hry přirozená variabilita a někdy i přechodové populace tam kde se protínají areály výskytu. To celou situaci stran orientace v těchto rostlinách znesnadňuje, ale v dalším pokračování se to pokusíme rozplést.

 Takže to je na úvod vše a v dalším pokračování se vrhneme na variety F. wislizeni a konečně přijdou na řadu i fotografie tak, abychom si i vizuálně ukázali jak ty rostliny vypadají.