Mnoho kaktusářů je uchváceno bílými kopkami a snaží se více či méně na rostlinách vymodlit alespoň něco málo stříbřitého voskového povrchu. Když se ale trochu poohlédneme v jiných rodech, zjistíme, že nalezneme řadu druhů, které s tím až takový problém nemají. Umí to bez problémů některá gymna, akantokalycia, někteří cereusovití a také Ferocactus glaucescens.

Ferocactus glaucescens patří k těm relativně běžným a dobře rostoucím ferákům. Dokonce tak dobře rostoucím, že jej stále častěji kaktusáři používají i jako zajímavou alternativní podnož. Jako podnož nám ale samozřejmě moc své krásy nepředvede. Je třeba mu dopřát čas, prostor, minerální substrát s přídavkem vápence, nárazovou zálivku a dostatek slunce. Pak se nám odvděčí rychlým růstem, krásným žlutým otrněním a zmiňovaným stříbřitým povrchem. Než nám ale poprvé vykvete, tak si chvíli počkáme, i když na ferák zas až tak dlouho ne. Zhruba za 10 let při velikosti kolem 13cm se můžeme těšit na první květy. Zpočátku jsou to jeden dva květy, ale každým rokem přidává rostlina rychle další. Rostlina na obrázku na zadní straně zpravodaje je stará přibližně 25 let a vykvétá každoročně více než 20 květy. Plody dozrávají i samosprášením a zdobí rostlinu až do pozdního podzimu. Jsou to nádherné rostliny a rozhodně by neměly chybět v žádné kaktusové sbírce.