Kdysi tajemná, nádherná a zcela zvláštní rostlina Leuchtenbergia principis (LP) byla velice vzácná. Kaktusářů do Mexika moc nejezdilo a její úžasné maskování v nízkém křoví z ní  dělalo neviditelnou rostlinu. Snad jen když kvetou obrovským, voňavým, žlutým květem jsou i v tomto, kolikrát neproniknutelném křoví, dobře vidět.

Leuchtenbergie rostou ve státech Coahuila, Zacatecas, Nuevo Leon, San Lui Potosí, Tamaulipas a Durango.

Takže rozšíření, byť lokální, je veliké. Kaktus je znám od roku 1848, kdy byl objeven anglickým botanikem Williamem Jacksonem Hookerem (1785-1865).

Rostlina je monotyp, možná zatím jediná odchylka od uniformních kytek jsou nedávno objevené Leuchtenbergie s kulatými mamilami. Je to kaktus až půl metru vysoký, třicet centimetrů široký, dokáže odnožovat nebo naopak růst soliterně. Musíte mít veliké štěstí, abyste našli malou rostlinu. Ty totiž rostou nejprve s jednou či dvěma mamilami nad zemí. Tvoří se jim zásobní orgán (řepa – velký kořen pod zemí). Tato rostlina má ráda zálivku v růstu velmi bohatou, řekl bych až netypickou na kaktus. Leuchtenbergii je třeba dopřát i sucho. Rostlina pěstovaná stále ve vodě sice naroste rychle, ale její stonek má mamily daleko od sebe, samozřejmě i řídké pletivo a navíc se nepodobá rostlinám z nalezišť. Při dlouhém zimování je dobré dodat občas kytkám pár kapek vody. Zabráníme tak zasychání mamil a rostlina lépe vypadá. Její probuzení je potom daleko rychlejší a je květuschopnější.

               
Dnes je tato rostlina snad v každé „pořádné“ sbírce. Protože i já patřím mezi kaktusáře, které tato rostlina očarovala, mám jich hned několik. Moje leuchtenbergie jsou různého stáří i kultury. Měl jsem tu čest LP několikrát navštívit na nalezištích. Vždy to byl pro mě veliký zážitek a jedna z věcí, na kterou jsem se moc těšil. Všechny rostliny, co jsem viděl, stály za to. Myslím si, že leuchtenbergií je v Mexiku dost, jen o nich nevíme. Při poslední cestě jsem zjistil, že tyto kytky bohužel chutnají domácím zvířatům. Spousta jich bylo okousáno od nějakých domácích potvůrek – ono toho tam k jídlu moc není.

S rostlinami nemusíte příliš spěchat na zimoviště. Vydrží i teploty kolem nuly, snad jim to dělá i dobře. V době, kdy se objeví poupě, nenechte rostlinu na sucho.

Rostliny jsou samosprašné. V poslední době se objevují hybridy L.principis a Ferocactus acanthodes, F. histrix, F. fordii atd. tzv. Ferobergie a krátkými mamilami a barevnými květy.

Každý z kaktusářů prožívá období,kdy prahne po nějaké té rostlince a moc by ji chtěl mít ve sbírce. Hodně z nás „postihla“ LP, přiznám se i mě to už pár let drží J.

Je to pro mne pořád jeden z vítězů bizarnosti a krásy Mexické přírody.