Kristáta: U kaktusovitých vznikají tyto hřebenovité formy neustále opakovaným dělením primárního meristému v jediné rovině. Pro dekorativní vzhled se intenzivně množí, většinou roubováním (příp. řízkováním). Nejedná se o odchylky dědičné, nelze je proto množit semeny. Podobně jako jiné fascinační změny je reverzivní, tj. kdykoliv se kristáta může změnit v normální tvar. (Říha 1997)

V přírodě se jedná o jev velmi vzácný, asi nejčastěji jej můžeme pozorovat v Mexiku u kaktusů rodu Epithelantha.

Ve sbírkách jsou tyto formy vyhledávané a často vegetativně rozmnožované. Snad není sbírka, kde by nějaká ta kristáta nebyla - tak pro zpestření sbírky. Existují i kolekce specializované, ale ty působí trochu uniformě.

Možná, že procento výskytu je ve sbírkách i v přírodě stejně nahodilé, jen na nalezišti se jedná o organismus neživotaschopný, neschopný generativního množení a tak určený k záhubě.

Nikdo zatím nezjistil, jak podobná odchylka vzniká, ani nikdo kristátu nevytvořil uměle, cíleně. Vždy se musí počkat, až se ve výsevu objeví a pak přistoupit k záchrannému roubování.

V Mexiku však existuje jedno kultovní místo, kde se vyskytují monumentální rostliny - kristátní formy druhu Ariocarpus retusus o průměru až jednoho metru. A nejedná se o jednu rostlinu ale hned několik. Na jednom místě - na nízkém kopečku u zaniklé osady La Luz v Mexickém státě Coahuila, na hřebeni o délce ca 25 m se nachází hned asi patnáct těchto rostlin. Tedy zde je zřejmé, že se nejedná o náhodu. Podobné množství takovýchto nádherných kristát ariokarpusů nenajdete v celé zbylé Coahuile. Co asi způsobilo tuto anomálii. Podloží, půda, nějaké zvláštní podmínky jako magnetismus, radiace, .. ? Kdo ví.

V každém případě návštěvník zde může pouze stát v úžasu, jaké nádherné rostliny to příroda pro naše potěšení vytvořila. Nebo Pánbůh?