Téma:

Poc pěknej seriálek Ježoure, fakt užitečný pro netřeskový neználky, jako jsem já, aby se aspoň trochu zorientovali.

Následuje poslední část krátkého seriálu o netřescích, o rodech Sempervivum a Jovibarba. V této poslední části se podíváme na některé zástupce rodu Sempervivum. Schválně jsem vybíral fotky "čistých" druhových kytek. Fotky pochází z přírody. Tak trochu úmyslně se vyhýbám přírodním hybridům netřesků. Když bude zájem, napište, ukážu i fotky nějakých hybridů. Tématika přírodních hybridů je nesmírně složitá. Stačí se vydat do Alp (nebo do Pyrenejí) a nebudete se stačit divit.

Sempervivum

V příspěvku se podíváme na některé rostliny z rodu Sempervivum. V rodu Sempervivum je přibližně okolo 55 druhů. Počet se odvíjí od pohledu na systematiku a také od poměrů v přírodě. Mám na mysli, že některé druhy bude třeba kriticky zhodnotit, lépe prozkoumat, znovuobjevit. Dají se očekávat i nálezy nových druhů, k málo prozkoumaným oblastem patří Balkánský poloostrov (zejména státy bývalé Jugoslávie) a oblast Kavkazu.

Rostliny rodu Sempervivum jsou opět vytrvalé. Tvoří přízemní růžice, odnože vznikají v dolní části růžice. Některé odnože jsou i více jak 10 cm dlouhé. Při pěstování je třeba pamatovat na tvorbu odnoží. Nechte rostlinám dostatek místa na tvorbu odnoží. Nemusíte hned první sezonu řešit, že vám jednotlivé položky zarostly "do sebe." Většina druhů se snadno pěstuje, najdou se i druhy (nebo poddruhy a variety), které dokáží pěstiteli pěkně zatopit. O nějakých jsem se již v seriálu zmínil.

Ještě před prezentací samotných obrázků se navrátím k evidenci rostlin ve sbírkách. Velký důraz klademe především na lokalitu původu. Tu pozorně opisujte a pokuste se lokalitu sami najít v mapách, nebo na internetu. V případě nejasností se okamžitě obraťte na člověka, který vám rostliny poskytl. Jméno přírodní kytky lze znovu určit (a zase tak moc na něm nezáleží), lokalitu původu zpětně podle kytek ve sbírce neurčí nikdo. Zpětným dohledávám lokality zamezíme vzniku chyb a zkomolenin. Tyto zkomoleniny také nejdou dohledat. Přesná lokalita hraje velkou roli zvláště u přírodních hybridů. Na přesnější určení hybridu je třeba počkat i pár lét pěstování v kultuře. Opisujte též pozorně jména kultivarů. I jedno písmenko hraje obrovskou roli.

Přistupme k prezentaci fotek. Je velmi těžké někde začít. Proto mi prosím promiňte, že občas budeme skákat i stovky kilometrů...

Začneme u Sempervivum arachnoideum. Sempervivum arachnoideum nalezneme v Apeninách, Alpách, v Pyrenejích i v dalších vyšších pohoří Francie. Poznáme ho podle typické pavučinky. Určení nám ztěžuje fakt, že vytváří neskutečné množství hybridů. Světe div se, fotka pochází z Pyrenejí z pohoří Serra del Cadí ze Španělska. Roste ve vyšších polohách (nad 2250 metrů). Fotil jsem je na úbočí hory Torre de Cadí. Pěstitelsky se jedná o nenáročný druh, růžice dorůstají malých rozměrů. Snad jen pozor na plže a hlemýždě, kteří tyto rostliny doslova milují.


V Pyrenejích ještě zůstaneme. Na další fotce je Sempervivum montanum subsp. motanum (neboli česky netřesk horský). Fotka pochází z pohoří Sant Maurici z průsmyku Port de Ratera. Tento poddruh najdeme vždy v horách nad hranicí lesa. Roste na horninách s kyselou reakcí - např. žuly. Na vápenci tyto rostliny nenajdeme. Opět nenáročný druh, růžice díky tvorbě silicí voní.


U druhu Sempervivum motanum ještě zůstaneme. Podnikneme velký skok do Tater a ukážeme si Sempervivum montanum subsp. carpathicum. Jedná se karpatské vysokohorské "montanky" (úmyslně píšu vysokohorské, na Slovensku roste ještě poddruh heterophyllum v nízkých polohách, který se od subsp. carpathicum velmi odlišuje). Rostou opět nad hranicí lesa na kyselých horninách. Pěstitelsky nenáročný druh, velmi ochotně kvetoucí. I v kultuře respektujte, že rostou na kyselých horninách a nedávejte rostlinám vápno. Fotka pochází z Polska z úbočí hory Kozi Wierch.


Snad nejznámějším netřeskem je Sempervivum tectorum (var. tectorum). Pěstujeme ho velmi často na skalkách v zahradách. Roste na obrovském území od severu Chorvatska až po Španělsko. Rostliny na stanovištích velmi varírují. Pěstitelsky jde o nenáročný druh. Dávejte však pozor na rostliny z jihu Španělska z nižších poloh, které jsou citlivé na velkou vlhkost a velké mrazy. Fotka pochází ze Slovinska z pohoří Nanos, foceno na jižně orientovaných útesech pod kostelem Sveti Hieronim.


Nyní se podíváme na jednu netřeskovou zvláštnost. Je jí Sempervivum pittonii. Tento druh rostou pouze v Rakousku na několika málo kopcích. Roste pouze na hadci a kvete žlutě! Fotil jsem je na hoře Gulsen. Jsou to menší rostliny. Ač rostou tak trochu extrémně, nejedná se o pěstitelsky složitý druh. Nepěstujte je na hadci ani na vápenci. Vemte obyčejnou zeminu s pískem, na té rostou velice dobře. Není třeba se obávat mrazů. Největší starosti opět nadělají plži a hlemýždi.


Dostáváme se na Balkánský poloostrov. Na Balkánském poloostrově vám bude dělat společníka Sempervivum marmoreum. Jeden poddruh roste již na jihu Slovenska, další marmorea rostou i na jihu pevninského Řecka. My se podíváme na rostliny Sempervivum marmoreum var. marmoreum. V rámci představí není možné ukázat nesmírné množství stanovištních forem. Liší se velikostí, zabarvením... I tak ukážu dvě fotky. Směrem na jih se tyto rostliny zmenšují. Pěstitelsky nejsou náročné, u rostlin pocházejících více z jihu musíme myslet na rychlé odtok přebytečné vody a co nejmenší vlhkost.
První fotka pochází z Rumunska, ze skal nad Turdskou soutěskou. Pokud chcete vidět velké množství barevných forem, přijeďte se sem podívat. My jsme jich tu za jedno odpoledne našli asi deset.


Druhá fotka pochází z Černé Hory z pohoří Durmitor. Tyto rostiny rostou nad kaňonem řeky Tary na hoře Čurovac.


U druhu Sempervivum marmoreum ještě zůstaneme. Na další fotce je další varieta tohoto druhu, Sempervivum marmoreum var. dinaricum. Z pohledu druhu se jedná o jednu z nejméně prozkoumaných variet. A to rostou v oblastech, které jsou turisticky vyhledávané. Turisté však málokdy zamíří do kopců a hor, kde se s nimi můžeme setkat. Proto jsem při návštěvě Černé Hory dal přednost turistice ve vyprahlém Orjenu před koupáním v moři. A vyplatilo se. Už z fotky je patrné, že rostliny jsou velmi vyprahlé. Rostou na vápenci, který rychle pustí vodu. I když v Orjenu hodně prší, nemají rostliny rády velkou vlhkost a hodně vody. Mrazy přežívají bez úhon. Když se vám dostanou do sbírky, dávejte je na ta nejsušší místa, která máte.


Velmi blízko Sempervivum marmoreum stojí další druh netřesku rostoucí na Balkáně. Je jím Sempervivum kosaninii. Poznáte je podle tuhých a tlustých "chlupatých" listů a podle plochých růžic. Pěstitelsky opět nenáročné rostliny, ve sbírkách jsou velmi pohledné. Fotka pochází z pohoří Prokletije z Černé Hory. Tyto rostliny rostou na skalách a kamenech masivu Valušnica těsně nad hranicí lesa. Popisu nejvíce odpovídající rostliny najdete v pohoří Šar planina na hranicích Makedonie a Kosova.


Do pohoří Šar planina se přesuneme. Roste zde také Sempervivum macedonicum. Rostou v horách Makedonie a Kosova nad hranicí 2200 metrů. Jsou to pohledné rostliny, které tvoří dlouhé odnože. Odnože mohou být i více jak deset centimetrů dlouhé. V kultuře se tak často nesetkáme s červeným vybarvením listů, které je pravděpodobně ovlivněno množstvím tekutin, které má rostlina k dispozici. Jinak jde o nenáročný druh, ve sbírkách ne až zas tak často k vidění.




Jako příklad druhu, který bude třeba kriticky zhodnotit a pořádně prozkoumat v přírodě uvádím Sempervivum thompsonianum. Roste v pohoří Stogovo planina v Makedonii. Dle popisu má růst na vápenci. Osobně jsem ho na vápenci neobjevil, rostliny jsem našel na pískovci. Někteří autoři se domnívají, že jde o přírodní hybrid. S touto myšlenkou osobně nesouhlasím. Jsou to také nenáročné rostliny. Opět tvoří velmi dlouhé odnože. Ve sbírkách je velmi vzácné.
Fotku dodám někdy v budoucnu.


Jako poslední ukážu snímek příslušníka druhu Sempervivum ciliosum. Ciliosum znamená brvitý. Rostliny jsou opravdu "brvité." Sempervivum ciliosum si jistě zaslouží větší pozornost. Patří opět k málo prozkoumaným druhům. Pěstitelsky se jedná o trochu problémovější rostliny. Rostou buď v nízkých polohách (na severu areálu rozšíření), nebo ve vyšších polohách na velmi suchých místech. Tomu musíme přizpůsobit i pěstování. Jsou velmi citlivé na velkou vlhkost a přebytek vody. Při velké vlhkosti a přebytku vody rychle uhnívají a nerostou. Kupodivu jim nevadí velké mrazy (i holomrazy). Na fotce je Sempervivum ciliosum var. borisii z Bulharska, foceno nedaleko města Sofia.




Tímto příspěvkem ukončuji krátký seriál o netřescích. Pokud bude zájem, napište prosím, můžeme se podívat na rostliny blíže.

Těším se na vaše dotazy a připomínky.

Po ukázkách přírodních stanovišť se letem světem podíváme na některé rostliny.

Jovibarba

V tomto příspěvku se podíváme na některé rostliny rodu Jovibarba. O rozdílech mezi rody Jovibarba a Sempervivum jsem se již zmínil v úvodním příspěvku tématu. Jedná se o krásné, vytrvalé a různorodé rostliny. Jsou povětšinou lehce pěstovatelné. Problémy mohou nastat snad jen u Jovibarba heuffelii. Nesmíme zapomenout, že Jovibarba heuffelii má obzvláště dlouhý hlavní kořen. Je nutné tomuto kořenu udělat místo (při pěstování v miskách a květináčích). Úskalí mohou nastat při pěstování v záhonu - kořen se může dostat i do hloubky více jak 20 cm. V této hloubce by se tedy stále měla nacházet propustná země. Vyhneme se případným hnilobám.

Musím něco napsat k evidenci. Toto pravidlo platí obecně, zopakuji ho i u představení zástupců rodu Sempervivum. V případě, že dostanete rostliny s lokalitou, pozorně lokalitu opište. Nezapomeňte poté zkontrolovat, zda uvedená lokalita skutečně existuje. Pokud je lokalita napsána špatně, ihned se ptejte u pěstitele, který vám rostliny poskytl. Zamezíte nesmyslným názvům, které mohou vzniknout třeba za pár let putování klonu po sbírkách. Dohledat správné jméno nějaké zkomoleniny je prakticky nemožné. Botanické jméno rostliny nehraje někdy u přírodních rostlin důležitou roli - obzvláště u hybridů. Správná lokalita je mnohem důležitější (např. pro pozdější správné určení). U kultivarů pozorně opisujte jméno kultivaru - i jediné písmenko hraje důležitou roli. Kultivarů je veliké množství, některé se liší jen nepatrně. Správné jméno kultivaru už zpětně také nedohledáte.

Snímky pochází z přírody. Pěkné pokoukání.

Jovibarba globifera var. globifera na vrchu Kozelka


Jovibarba hirta var. hirta u hrdla Hornádu - Jovibarba hirta vytváří veliké množství forem, každá vypadá o trochu jinak


Jovibarba hirta var. hirta f. hillebrandtii z Gulsenu - má širší listy


Jovibarba hirta var. preissiana, Sidorovo - nemůžu neukázat alespoň jednu fotku hirty z vyšších poloh Karpat


Jovibarba hirta var. hirta z Muránskeho hradu vypadá zase o trochu jinak


Dostáváme se k druhu Jovibarba heuffelii - existuje snad milión přírodních forem, které se liší vybarvením a velikostí, na snímku Jovibarba heuffelii var. heuffelii - Vitoša, Cherni vrah


Větší paletu stanovištních forem nabízí druhá varieta - Jovibarba heuffelii var. glabra, Veljkova Ploča, Durmitor


Pro ukázku další stanovištní forma - Jovibarba heuffelii var. glabra, Popova Shapka, Makedonie (FYROM)


Těším se na dotazy.

Seriál o netřescích se pomalu blíží ke svému konci. Sliboval jsem střídmý úvod do přírodních rostlin. Abych mohl ukázat více obrázků, rozdělil jsem tento úvod do tří částí. Úvod bude mít trochu jiný charakter než předešlé příspěvky o pěstování. Poměr text:obrázky se překlopí ve prospěch obrázků... Nyní pojďme k věci.

Kde přírodní rostliny hledat?

Netřesky v přírodě jsou většinou spojeny s těmito slovy: kámen, písek, štěrk, sucho, teplo, jih, jiho-... Projděme jednotlivá slova.

Kámen, písek, štěrk
Bez kamenů, písku a štěrku si netřesky v přírodě nelze představit. Většinou je najdeme na místech s kameny. Ať jde o skálu, hory, suchopary, kamenité stráně. Pokud není na lokalitě kámen, bude zde jistě štěrk, nebo písek. Obecně na podloží nezáleží. Netřesky (rody Sempervivum a Jovibarba) rostou snad na všech možných typech podloží a snad na všech možných horninách. Podloží může mít jak kyselou tak zásaditou reakci. Netřesky rostou na vápenci, břidlici, fylitech, spilitech, žule, rule, svoru, křemenci, dokonce i na hadci a dalších horninách. Je nutné zmínit, že všechny druhy nerostou na všech podložích. Např. S. montanum určitě nenajdeme na vápenci, S. pittonii najdeme jen na hadci a ve výčtu můžeme pokračovat. Před hledáním v přírodě je proto nutné zjistit, zda náhodou hledaný druh nevyhledává některou horninu, nebo jestli se některým horninám vyhýbá. Tato příprava doma nám ušetří spoustu času při hledání v přírodě. Na druhou stranu je třeba dodat, že ne vždy tyto informace najdete.

Sucho, teplo
Netřesky jsou suchomilné a teplomilné rostliny, které dokáží vydržet i velmi nepříznivé podmínky. Na lokalitách v přírodě vyhledávají místa, kde je sucho, a místa, odkud rychle odtéká voda. Na těchto místech je vždy o poznání tepleji. Pro potvrzení těchto slov doporučuji návštěvu nějaké lokality ve vašem okolí právě teď na podzim, nebo brzy zjara. Stačí, aby lehce vysvitlo sluníčko a bude zde o poznání tepleji než v okolí. Pokud půjdete za netřesky do hor, zjistíte, že některé druhy vyhledávají místa, která jsou kryta před větrem. Jako příklad mohu uvést Sempervivum montanum.

Jih, jiho-
Slovy jih a jiho- mám na mysli orientaci lokalit. Většina lokalit je orientována na jih, nebo jiho-něco. Samozřejmě se zde najde i malé procento lokalit, které je orientováno na západ, nebo na východ. Inu, výjimky potvrzují pravidlo.

V jakých výškách netřesky hledat? Netřesky rostou úplně od nejnižších poloh až skoro po hranici ledu a sněhu v horách. Opět záleží na konkrétním druhu. Jedny rostou v horách, jiné najdeme v nížině. Netřesky jsou sice teplomilné a suchomilné rostliny, ale i teplo se nesmí přehánět. Čím více jižněji netřesky hledáme, tím výše porostou. Pravidlo začíná platit od jižních částí Pyrenejského a Balkánského poloostrova.

Pojďme se podívat na doprovodné obrázky:

Putování po lokalitách netřesků začneme v horách. Na obrázku vidíme Vysoké Tatry, vpravo vzadu se rýsuje vrchol Kriváně. Tato lokalita se nachází v Polsku, hora se jmenuje Kozi Wierch. Najdeme zde Sempervivum montanum subsp. carpathicum. Roste mezi žulovými balvany a kameny, kryjí se tak před větrem. Lokalita je otočena na jihovýchod.



Druhý obrázek pochází ze slovinského pohoří Nanos. Pohoří sice není tak vysoké jako Tatry, přesto ho ještě do kategorie "hory" můžeme zařadit. Na obrázku můžeme pozorovat četné vápencové skalky a skály. Nejvíce netřesků najdeme na velkých útesech. Ty jsou orientovány přímo na jih. V létě zde musí být velmi teplo a velmi sucho. Co zde najdeme? Roste zde Sempervivum tectorum var. tectorum. Zajímavostí je, že Nanos a okolí tvoří východní a jihovýchodní hranici rozšíření druhu.


Na dalším obrázku vidíme hluboké údolí s vápencovými skalami a útesy. Toto údolí najdete v Rumunsku, městečko dole je známé lázeňské místo Baile Herculane. Údolí směřuje ze severu na jih (nebo obráceně ). Vápencové stěny směřují na východ (ty vzadu) a na západ (ty vpředu). Netřesky zde také najdeme. Vyhledávají místa, která směřují na jihovýchod a na jihozápad. Pokud je zde chcete vidět, musíte za nimi vyšlapat po místních značených cestách. Roste zde Jovibarba heuffelii var. glabra i Jovibarba heuffelii var. heuffelii. O kus výše najdete i Semperviva.


Cestování ukončíme v Čechách. Podobné typy lokalit jsou i jinde v Evropě, ale proč si je neukázat na příkladech, které jsou nám blízké. Nejdříve se podíváme na skály. Na obrázku je moje oblíbené loviště v blízkosti městečka Nečtiny (pro doplnění uvádím, že v okolí Nečtin je netřeskových lovišť více). Lokalita se nachází na skalnatém kopečku, na kterém stával hrad. Nyní jsou z hradu ruiny, jméno však zůstalo - Preitenštejn. Skály jsou otočené na jih, jihozápad a západ. Roste zde Jovibarba globifera var. globifera. Horninou je čedič.


Jako poslední stanoviště si ukážeme příklad "suchoparu." Suchopary nesmíme podceňovat. Často je to pár kamenů na stráni, na louce... O to větším překvapením se stane nález netřesků. Tento suchopar leží kousek pod vrcholem kopce Sepuska. Ač nás na fotce nejdříve upoutá strom, jedná se opravdu o lokalitu netřesků. Před stromem si všimněme krásného balvanu. A jsme doma, tedy u netřesků. Lokalita je nevelká, je otočena na jih. Roste zde opět Jovibarba globifera var. globifera. Horninu určit nedokážu, v tomto oboru nejsem znalý. Snad jde o svor, nebo rulu.


Tímto končíme putování po místech, kde lze netřesky nalézt. Otevírá se nám poměrně velký prostor pro diskuzi. Těším se na vaše připomínky, dotazy, náměty...

Něco v krátkosti o informacích v literatuře nebo na internetu.

Literatura

V krátkosti se zmíním i o literatuře s tematikou netřesků. O netřescích najdeme zmínky v mnoha knihách. Existuje jen málo knih, které jsou jen o netřescích. Nemá cenu vypsat kompletní seznam veškerých prací. Prací je mnoho a seznam by byl hodně dlouhý.

Na prvním místě uvedu publikaci Radovana Konopa Netřesky. Byla vydána v roce 1987 Českým zahrádkářským svazem. Věnuje se především přírodním druhům. Podle mého názoru nebyla ještě překonána. Celá kniha je v češtině.
Další knihou v českém jazyce je kniha Netřesky od Petra Horáčka. Vydalo ji nakladatelství CP Books v roce 2005. Kniha se zaměřuje na kultivary, přírodní druhy a pěstování.
V českém jazyce uvedu ještě další dvě práce. První prací je speciál časopisu Kaktusy z roku 2007 od Jana Hadravy a Martina Miklánka, jedná se o speciál 1. Je věnován českým a slovenským druhům netřesků.
Druhou prací je práce Karla Domina z roku 1932. Vyšla v díle Rozpravy II. třídy české akademie, ročník XLII, číslo 29. Práce se jmenuje: Podrod Jovisbarba Koch rodu Sempervivum L. Na 40 stranách shrnul autor tehdejší znalosti o rodu Jovibarba. Dílo doplnil i lokalitami českých a slovenských zástupců rodu Sempervivum.
Jako poslední uvedu knihu, která byla vydána také v roce 1932. Je v angličtině a jmenuje se An Account of the Sempervivum Group. Napsal ji Lloyd R. Praeger. Netřeskům je věnována větší polovina knihy. Praeger se věnoval netřeskům komplexně. Hlavním přínosem byla systematika přírodních hybridů netřesků. Byl první, který do hloubky studoval přírodní hybridy a udělal v nich pořádek. V tomto směru nebyl doposud překonán.

Na internetu doporučuji tyto dvě stránky:Na obou internetových stránkách najdete hromadu informací o netřescích. Vybral jsem pouze dvoje nejzajímavější stránky. Na internetu se nachází spousta prezentací, které se věnují netřeskům.

V další části seriálu upozorním na pár kytiček, které nás dokáží potrápit. Jednoduše řečeno, nenechají si všechno líbit a dávají to rychle najevo.

Pěstitelské oříšky aneb, které rostliny nás mohou zákeřně potrápit

Ačkoliv jsou netřesky většinou velmi snadno pěstovatelné a udržitelné rostliny, přesto existují druhy, které dokáží pěstitele pěkně potrápit. Ve sbírce nemám všechny druhy netřesků, mohu upozornit pouze na ty, které pěstuji (nebo jsem pěstoval).
Jedna rada na úvod. Pokud znáte původní stanoviště rostliny, zjistěte o něm nějaké informace. Problémy působí netřesky pocházející z velmi suchých oblastí, ve kterých je díky hornině nedostatek vody. U netřesků z Balkánu bych dávejte pozor na rostliny, které pochází z nižších poloh. Platí to pro netřesky vyskytující se jižně od Dunaje.

Sempervivum andreanum (nebo také Sempervivum tectorum var. andreanum)
Jedná se o rostliny patřící jistě k Sempervivum tectorum. Rostou na okraji areálu Sempervivum tectorum. Najdeme je v jižních a jihovýchodních Pyrenejích. Citlivější jsou rostliny, které v přírodě rostou na vápenci. Dávejte pozor na holomrazy. Holomrazy v kombinaci s květináčem nemusí rostliny na jaře rozchodit. Volte o něco „teplejší“ zimování. Dávejte pozor na velké prochladnutí rostlin. Mně uschly při letošní zimě (2012) během velkých mrazů. –10°C snesou bez poškození. Stejně postupujte i s rostlinami Sempervivum tectorum ze středních Pyrenejí z nižších poloh. Letos na jaře (2012) to byly jediné rostliny na záhonu, které se ze zimy déle vzpamotovávaly.

Sempervivum ciliosum
Sempervivum ciliosum je druh rostoucí na Balkánském poloostrově. První lokality najdeme v Bulharsku jižně od Dunaje v prvních pohořích. Druh je rozšířen také v Makedonii, v Albánii a v Řecku. Směrem na jih roste výše a výše. Jsou to rostliny, které mají rády sucho. Mám zkušenosti zatím jen s varietou borisii. Ta roste v okolí hlavního města Bulharska Sofie. Rostlinám se v záhonu nelíbilo, živořily a některé uhnily. Po přesazení do květináče a přesunu do pařeniště začaly konečně růst, odnožovat a vypadat hezky. Kupodivu jim nevadí ani holomrazy, pokud jsou kryté před vlhkostí. Mám je v pařeništi pod střechou a letošní (2012) velké mrazy přežily bez úhony. Totéž platí o zimě předchozí, kdy mrzlo a nebyl sníh.

Sempervivum marmoreum var. dinaricum
Tato varieta Sempervivum marmoreum je trochu zvláštní. Ač rostou v Chorvatsku, Černé Hoře a v Bosně a Hercegovině, víme o nich pramálo. Jejich lokality jsou velmi zřídka navštěvované. Zjednodušeně se dá říci, že rostou v horách blízko moře (např. Orjen, Biokovo, Velebit). Rostou na vápencích. Osobně jsem navštívil rozlehlou lokalitu v Orjenu v Černé Hoře. Ač v Orjenu prší často a hodně, v horách vodu téměř není. Rostliny jsou velmi seschlé, čelí vysokým teplotám. To si musíme uvědomit i při pěstování. Nemají rády vlhko, vyžadují hodně sucho. Velké holomrazy přežívají bez úhony. Rostliny jsou menší, nerady odnožují. Ostatní zástupci druhu Sempervivum marmoreum jsou bezproblémoví.

Jistě jsou i další druhy, které dokáží pěstitele řádně potrápit. Nemám vše a nevím vše. Pokud mně budou nějaké rostliny zlobit, určitě se zmíním.

Vrátíme se opět k seriálu o pěstování netřesků. Základní zásady pěstování jsem uvedl v příspěvcích výše. Rád bych se zmínil i dalších praktických radách, které by se daly publikovat pod nadpisem Další. V příspěvku jsem uvedl pár rad, na které je třeba myslet dříve, než začneme psát název rostliny na jmenovku.

Jmenovky

Když se netřeskům začnete věnovat více, zjistíte, že ne všechny názvy a další údaje si o rostlinách pamatujete. Začnete se pídit po jmenovkách. V záhonu nemusí nutně jmenovky být. Někam na papír si zakreslíte plán záhonu a jména jednotlivých položek. Pravděpodobnost, že se jedna položka přestěhuje někam jinam, je velmi malá. Problém nastává pro rostliny v květináčích a miskách. Ačkoliv jsou netřesky velmi variabilní, spousta sběrů může vypadat velmi podobně a přesto budou pocházet z různých míst. V tomto případě se bez jmenovek neobejdete. Nejlépe se ve venkovních podmínkách osvědčují hliníkové jmenovky, na kterých jsou data vyražená raznicí. Jsou odolné a čitelné pořád. Mají však nevýhodu, pokud chcete změnit nějaké údaje.
Ne všichni budeme mít po ruce hliníkové jmenovky. Použijeme nejčastěji jmenovky z plastu. Vyvarujte se jmenovkám z tvrdých neohebných materiálů. Mám ozkoušené, že po první zimě (nebo i po kroupách) jsou již tak měkké, že prasknou. Osvědčily se mi plastové jmenovky z ohebných materiálů. Bez úhony vydržely několik zim a nepraskly.
Plastové jmenovky je nutné popsat. Každý popisuje něčím jiným, každý druh popisu má svoje výhody i nevýhody. Přesto je nutné myslet dopředu a zvolit k popsání jmenovek takový popisovač, který vydrží. Obzvláště pro venkovní podmínky. Nápis musí vydržet mráz, sníh, vlhkost, déšť, slunce, pařáky, kroupy a pořád by měl být čitelný. I tak bude nutné přibližně po třech letech nápisy obtáhnout. To platí i pro tužkou psané jmenovky.
Na závěr několik rad. Doporučuji zavést nějaká evidenční sbírková čísla, která se nebudou měnit. Vedle jmenovek doporučuji zřídit databázi, ve které budete mít větší část údajů. U botanických druhů doporučuji zanést údaj o lokalitě na jmenovku.

Děkuji za vyřízení pozdravu. Koukám, že Honza shání nové nadějné netřeskáře

Mimochodem, Ježoure, dnes byl u mě na návštěvě Honza Hadrava a mám tě pozdravovat....

Mausi, děkuji za pochvalu. Ještě to ze seriálu není úplně všechno, chtěl bych uvést několik dílečků s nějakými praktickými radami, literaturou, na závěr seriálu bych rád formou fotek udělal nějaký úvod do přírodních kytek. Stále je o čem psát.
Martin Miklánek vytvořil různé seznamy. Ten s kultivary bych musel trochu déle hledat. U Martina ve sbírce jsem nebyl, nedokážu říct, které kultivary momentálně má.
Je veliká škoda, že zatím neexistuje nějaký oficiální centrální "seznam" kultivarů. I se znaky, kterými by se měl daný kultivar vyznačovat.

Ježour to má dobře zmáknutý, celý se to dá něž podepsat a převelice pochválit. Na to, že netřesky jsou skoro na každé zahrádce, se o nich ví a píše žalostně málo. Co bych doplnil ku generativnímu množení - není snad rostliny, která by byla nespolehlivější co do čistoty generativního potomstva, jak jsou netřesky. Ony ty mrchy snad berou pyl i z konvalinek. Tudíž jest obrovský problém s určováním rosdtlin v přírodě - prostě drtivá většina populací jsou jakési přírodní hybridy něčeho s něčím a ještě něčím jiným a poznají to jen veliký frajeři. Z toho titulu mám více v oblibě zahradní kultivary - jednak jsou daleko pestřejší co do vybarvení a tvarů růžic a hlavně - množí se jen vegetativně, aniž by jim to ubralo na kráse, takže jest jakási velmi vysoká pravděpodobnost, že co z matečné rostliny oberu a napíchál kamkoliv, jí bude k nerozeznání podobno. Těch kultivarů už jsou tisíce a jedou v tom jak Němci, tak Angláni a světe div se, silně Amíci a to že velice dobře. Mnou zmiňovaný pan Miklánek, pokud jsem dobře rozuměl, vede jakousi databázi kultivarů a mnohé z nich má i v rostlinném materiálu, takže jest to osoba minimálně evropského formátu ( bože, kde se v týhle mrňavý zemi bere tolik špičkových odborníků v jakékoliv oblasti lidského konání...)...Pár sbírek netřesků jsem viděl a pravdu povědíno, vidět tři až čtyři tisíce velkých trsů těchhle kytek je fantastickej pohled...

Další pokračování seriálu o pěstování netřesků. Tentokráte se budeme věnovat škůdcům a chorobám.

Škůdci, hniloby a další „nepřátelé“ netřesků

Netřesky pěstované ve správných podmínkách jsou velmi odolné rostliny proti škůdcům a dalším nemocem. I tak se můžeme setkat s různými chorobami a „nepřáteli“ netřesků. Netřesky mohou být napadeny nám kaktusářům dobře známí červci. Budou se vyskytovat v těch sbírkách, kde je tepleji a hodně sucho. Během pěstování netřesků jsem proti červcům nezasahoval, nebylo třeba. Nemám tím pádem odzkoušené, jak rostliny na přípravky proti červcům reagují. Párkrát se mi povedlo při ošetřování kaktusů v pařeništi postříkat přípravkem Actara i netřesky a přežily aplikaci postřiku bez úhony. Kamarád mě varoval před použitím přípravku Nurelle, který dost druhů netřesků výrazně poškodil.
Častěji se budeme setkávat s druhou skupinou, kterou označuji jako „nepřátele“ netřesků. Patří sem především žížaly, hlemýždi, slimáci. Žížaly dokáží v netřeskovém záhonu nadělat pěknou paseku. Dokáží některé růžice dokonale podvrtat, nebo nadzvednout. Stačí přemístění žížaly jinam. Větší škody dokáží nadělat především plži. Dokáží se „proplžit“ široko daleko. Sypání granulí kolem záhonu se mi neosvědčilo. Jde o velkou plochu, neustálé dokupování granulí přijde velmi draho. Navíc uhynulí plži nepěkně zavání. Nejlepší je jejich sběr a následná likvidace. Plži se rádi skrývají na vlhkých místech. Jako docela spolehlivá ochrana záhonu se mi osvědčila nakrátko posekaná tráva, která přes den rychle prosychá. K záhonu se následně dostávalo velmi málo plžů. Nejúčinnější sběr plžů je k večeru. Plžům velmi chutná Sempervivum arachnoideum. Dejte tento druh pokud možno dále od kraje záhonu. Hlemýždi také dokáží pěstitele netřesků potrápit, nejsou tak velkým problémem jako plži. Nejlepší variantou je jejich sběr a přemístění jinam. Dávejte pozor i na domácí zvířata jako kočky, psy, králíky, kozy, krávy a další. V záhonu a mezi květináči dokáží napáchat velké škody. Dále dávejte pozor na ptactvo, obzvláště na podzim. Mnoho netřesků je zabarveno červeně, ptactvo si naivně myslí, že jde o něco k sezobnutí. Zobákem dokáží růžice vytrhat a rozházet.
Největším nebezpečím pro netřesky jsou houby, obzvláště parazitní houba Endophyllum sempervivi. Věnujme se parazitní houbě Endophyllum sempervivi více. Setká se s ní každý netřeskář. Výtrusy se šíří pomocí větru, hmyzu nebo také deště. Jak ji poznáme? Růžice začnou nepřirozeně prodlužovat listy. Listy se zabarví do hodně světle zelené až bledé. Na koncích listů se začnou objevovat drobné oranžové fleky. Houba je parazitní, napadená růžice dále normálně roste, vytváří zdravé odnože. Tato houba je ve sbírce nežádoucí, svým způsobem velmi nebezpečná. Když nezasáhneme, dokáže se rozšířit na celou sbírku. Co dělat? Jakmile zpozorujeme napadenou růžici, okamžitě musí jít pryč. Nejlépe vyhodit a co nejdále od ostatních rostlin. Poté aplikujeme postřik. Pokud máme od položky jen jednu růžici a nechceme ji vyhodit, musíme ji dát pryč od ostatních rostlin a počkat na tvorbu odnoží. Pravidelně budeme aplikovat postřik. Po vytvoření odnoží odnož odejmeme a zakořeníme jinde, mateční rostlinu vyhodíme. Jaký postřik na Endophyllum sempervivi zabírá? Jde o postřik Dithane. Nebezpečí Endophyllum sempervivi nepodceňujte. Houba se vyskytuje i na přírodních stanovištích. Častěji houba napadá druhy rodu Jovibarba.
Další houby způsobují hniloby. Nedokáži je správně odborně pojmenovat. Čas od času se s nimi setká každý, větší výskyt bude v místech se zvýšenou vlhkostí. Jak je poznáme? Růžice vypadá nenapitě, nejspodnější listy jsou nahnědlé – hnijící (nikoliv usychající, usychání nejstarších listů je u netřesků běžný jev, jde o ochranu růžic). Růžice nám odhnívá odspoda. Určitě budou uhnité kořeny, možná i celá růžice. Pokud lze růžici zachránit, budeme postupovat následovně. Vyndáme růžici ze zeminy, odlomíme kořeny a odstraníme všechny napadené listy. Odstraníme i kus krčku růžice. Poté necháme růžici nasucho zakořenit. Pod posledními listy se začnou objevovat čekací kořínky, poté se růžice rychle chytne a dovytvoří další kořeny. Pokud je uhnilý i střed růžice, nemá smysl růžici zachraňovat. Už je celá uhnilá a pokusy o záchranu jsou zbytečné. Další houba způsobuje žloutnutí listů růžic. Listy růžice rychle žloutnou, mokvají a zahnívají. Pokud žloutnutí zpozorujete, šance na záchranu růžice je prakticky nulová. Růžici vyhoďte.
Ještě uvedu jednu radu co dělat, když se nám růžice po zimě nechtějí probudit. Problém může být ve ztrátě kořenů. Růžice přes zimu ztratila kořeny a i na jaře je stále zabalená v uschlých listech. Pokud je střed růžice v pořádku, poradí si růžice často sama. Ale trvá to poněkud déle. Růžici vyjměte a odloupejte veškeré uschlé a usychající listy. Poté položte růžici na zeminu, může být i lehce vlhká. Velmi často narazíte na malé, krátké a bílé čekací kořínky. Odstraněním uschlých listů zkrátíte čekacím kořenů k cestě za živiny. Růžici tolik nevyčerpáte, rychleji vytvoří nové kořeny.
Popsal jsem věci, se kterými jsem se zatím setkal. Určitě jsem nevyčerpal všechno, co se o škůdcích, nemocích a nepřátelích napsat dá.

Na samotný závěr ukáži dvě fotky. Většinu chorob, škůdcí a plísní si dokážeme představit. Setkáváme se s nimi i u kaktusů. Endophyllum sempervivi si představí jen ti, kteří s netřesky pracují. Obě dvě fotografie ukazují parazitickou houbu Endophyllum sempervivi. Na obou obrázcích je vidět nezdravé prodloužení a nezdravý vzhled listů. Z pohledu pěstitele se jedná o horší problém, než jsou červci u kaktusů. Napadené rostliny je nutné izolovat a likvidovat, postřiky při viditelných příznacích onemocnění nezaberou! Největší riziko hrozí brzy na jaře. Obě dvě fotky pochází z přírody. Snad jsou dostačující.

Dnešní(malinko namrzlá)fotka.

Uvádím další část seriálu o pěstování netřesků. Možná, že se vyskytnou i nějaké dotazy. Doufám, že jsem v článku nenapsal nějakou blbost.

Zemina, zalévání, hnojení, množení

Zemina pro netřesky by měla být propustná. Nesmí se v ní udržovat přebytečná voda, ta musí odtéci pryč. To je základní podmínka. Na lepší propustnost můžete použít písek, kamínky a další. V podstatě není třeba nic nového vymýšlet. Zeminu, kterou mícháte kaktusům, umíchejte také netřeskům. V takové zemině se jim bude líbit. Přesto si k tématu zemina dovolím ještě malou poznámku. Zemina by měla být neutrální. Ne všem netřeskům se bude líbit vápenec, potažmo zemina zásadité reakce. Pokud chcete vápenec do půdy přidat, zjistěte více o podloží, na kterém roste rostlina v přírodě. Vápenec se určitě nebude líbit druhu S. montanum, S. grandiflorum a S. pittonii.
Zalévání. Pokud máte netřesky venku, máte se zálivkou minimum starostí. Netřesky jsou zvyklé na naše podnebí. Přírodní dešťová voda bude rostlinám dostačovat. Pokud se netřesky nachází pod krytem, je nutné netřesky občas zalít. Netřesky pod krytem zaléváme častěji než kaktusy. Pokud zaléváme, činíme tak pokud možno za tepla. Nikoliv za horka. Pokud chceme netřesky zalít během horkých dnů, zalejeme je až po poklesu teploty. Pokud zalijete rostliny a voda se dostane do růžic, dejte pozor, aby na netřesky nešlo prudké sluníčko. V kombinaci s vysokou teplotou se růžice uvaří a uhnije.
Ke hnojení jen v krátkosti. Netřesky není třeba hnojit. Když mají netřesky přebytek živin, dorůstají nepřirozených, až obrovských, velikostí, jsou málo odolné. Některé rostliny budou i nehezky vytáhlé. Za dobu, co netřesky pěstuji, jsem netřesky nehnojil. Hnojení by připadlo v úvahu tehdy, když netřesky vyčerpají živiny z misky nebo květináče. Lepší však bude výměna zeminy.
Netřesky se množí jak vegetativně – odnožemi, tak generativně. Nejčastěji využíváme vegetativního množení. Každá růžice netřesků vytváří během svého života dostatek dceřinných růžic. Ty se velmi ochotně ujímají a rostou dále. U rodu Sempervivum jsou s mateřskou rostlinou pevně spojeny šlahounem, u většiny druhů rodu Jovibarba se snadno samy odlamují a odkutálí se. Tyto odnože rychle vytváří vlastní kořeny a velmi rychle se ujímají. U většiny druhů rodu Jovibarba se dokáží chytit i velmi malé odnože. Odnože rodu Sempervivum mohou být i na 10 centimetrů dlouhém šlahounu, je nutné s nimi počítat při výsadbě. Jovibarba heuffelii zvolila dichotomické dělení. Mateřská růžice se od středu rozdělí na dvě nové růžice. I když probíhá dělení poměrně často, počet růžic po množení není tak velký jako v případě odnoží. Pokud chceme druh Jovibarba heuffelii množit vegetativně a nechceme poničit obě růžice, je nejlepší vyjmout rozdělené růžice ze substrátu a rozdělit je ručně. Pozor – Jovibarba heuffelii má velmi dlouhý hlavní kořen! Generativní množení není u netřesků tak časté, i když se také děje. Díky němu např. vznikají zajímavé přírodní hybridy a kultivary. Květy netřesků jsou oboupohlavné a cizosprašné. Pro zdárné opylení je nutné mít dvě růžice druhu nestejného původu. Poté dojde k opylení, oplození a vývoji semen. Pokud jsou zralá, snadno klíčí. Zatím jsem tento způsob množení neprováděl. Nesmím zapomenout uvést, že každá růžice netřesku po odkvětu usychá.

To Maus:
Myslím, že mě můžeš naprosto krásně doplňovat a opravovat. Nemám pravdu?
Materiál je kvalitní, o nějaké literatuře se zmíním v konci seriálu o pěstování.

No, já si rád počkám, co se tu bude objevovat, neb bnetřesků mám na stole v miskách a květnících cca 100 - 150 položek botanických a cca 20 - 30 kultivarů, které mě velice zaujaly a hodlám se jim eventuelně v příštím životě věnovat více. Mými zdraoji je pan Hadrava a pan Miklánek, domnívám se tedy, že se jedná o materiál dostatečně kvalitní...

Slíbil jsem publikování malého seriálu o pěstování netřesků. Dnes uvedu první část seriálu. Budu rád za diskuzi.

Kde a v čem?

Jaké místo vybrat pro pěstování netřesků? Netřesky jsou sukulentní rostliny. Mají rády světlo, teplo, vzduch, rostou na místech s nedostatkem vody. Na to bychom měli při pěstování netřesků pamatovat. V podstatě máme na výběr mezi pěstováním v miskách a květináčích, nebo v nějakém záhonu, či na skalce. Podíváme se na jednotlivé způsoby pěstování a pokusíme se najít jejich výhody a nevýhody.
Nejdříve se podíváme na záhony a skalky. Výběrem místa se již nebudeme zabývat. Před výsadbou netřesků musíme místo připravit. Aby rostliny zdárně rostly, nesmí v místech, kde budou růst, zůstávat voda. Je nutné místo upravit tak, aby přebytečná voda rychle odtekla pryč. Vyhneme se tak ztrátám, které způsobí hniloby. Na skalce s více kameny bude úprava o něco snazší. Při přípravě záhonu musíme upravit záhon do hloubky minimálně 25 centimetrů. Kořenům nic nebrání v rozvoji a dokáží proniknout velmi hluboko. Odměnou nám budou rostliny, které budou zdravé a budou vypadat přirozeně. K úpravě nám může posloužit štěrk, suť, kamínky nebo písek. Poté můžeme přistoupit k samotné výsadbě. Pro lepší a hezčí vzhled doporučuji nanosit na záhon kameny a kamínky. Netřesky jsou se skalami, kameny i kamínky nerozlučně spjaty. Netřeskům se bude v takovém záhoně, nebo na skalce více líbit. Po dešti navíc nebudou celé od hlíny. Na správně upraveném záhoně vydrží většina rostlin bez problémů. Nemusíme se obávat dlouhodobých děšťů, velkých mrazů, kup sněhu, holomrazů, mlh a dalších rozmarů počasí. Netřesky si v dobrém záhoně a v dobré skalce již poradí a bez problémů přežijí. To jsou hlavní výhody záhonů. Nevýhodou záhonu je zvýšená péče. Pokud chceme udržet jednotlivé sběry odděleně, musíme se o netřesky starat a nesmíme jim dovolit nekontrolované šíření. U rodu Sempervivum je nutné správně usměrnit vyčnívající odnože, u odnožujících druhů rodu Jovibarba doporučuji část odnoží rovnou oškubat. Odnože se snadno odlamují a dokáží v krátkém čase zaplevelit velké plochy. Na záhonu bude růst i více plevelu.
Druhou možností pěstování je pěstování rostlin v miskách a květináčích. Zeminu zvolíme propustnou, aby přebytečná voda mohla rychle odtéci. Do jakých misek a květináčů sázet? Pro jednu růžici postačí menší květináč, ve kterém si růžici dále rozpěstujeme. Pro více růžic sáhněte po větším květináči. Průměr květináče se bude pohybovat okolo 10 centimetrů a více. Misky jsou větší, můžeme do nich sesadit i více položek najednou. Při vhodném doplnění rozchodníky, nebo jinými rostlinami vypadají misky velmi elegantně. Při sázení myslete na místo pro rostliny. Netřesky se časem rozrostou a utvoří trs. Je proto dobré nechat rostlinám nějaké místo na odnožování. Nemusíte už druhou odnož vyhazovat na kompost. Důležitou věcí u misek je volba umístění. Misky a květináče můžeme umístit např. do pařeniště, nebo volně ven. Při volném umístění venku se meze nekladou. Někdo zvolí venkovní stoly, někdo dá misky a květináče na schody, jiný na parapety. Výhodou misek a květináčů je snadná manipulace, rostliny máme více pod kontrolou. Rostliny v květináčích porostou o něco rychleji. Květináčová a misková kultura je vhodná pro rozpěstování rostlin před výsadbou. Pěstování v květináčích má však také svoje nevýhody. Menší květináče a misky dokáží netřesky rychle zarůst a vysát ze zeminy veškeré živiny. Po páru letech budeme muset rostliny přesadit, aby vůbec mohly dále růst. Největší potíže nám při pěstování v květináčích a miskách vyrobí zima. Netřesky se na podzim připravují na zimu, jejich kořeny přestávají brát vláhu. To se nám může vymstít právě v zimě, když roztaje sníh. Stává se to také při příchodu mrazů. Voda nemá kam odtéci, rostliny ji neberou a uhnijí. Své dokáží udělat i mrazy. Misky a květináče rychle promrznou a rostliny vymrznou. Na jaře nám zbydou jen uschlé růžice. Proto se vyvarujte postavení květináčů a misek v zimě na místa, která nejsou kryta ze všech stran (např. někde volně na chodníčku před barákem), nebo místům, kde jsou květináče nad zemí. Ztráty po zimě budou velké a budou mrzet. Snažte se umístit misky na zimu např. někam ke zdi, nebo je nějak obalit listím, jehličím, polystyrenem. Pokud je sníh, nebojte se zasypat netřesky sněhem. Po letošní zimě byly v mé sbírce rostliny v miskách a květináčích u zdi ve velmi dobrém stavu. Ty, které stály volně na cihlách u země o kus dále (3 m) od zdi, na tom byly podstatně hůře. Tolik jsem se chtěl zmínit o tom, kde a v čem netřesky pěstovat.

Pro představu jednotlivých metod uvádím ještě pár obrázků:

Pěstování netřesků na záhoně


Pěstování netřesků v květináči


Pěstování netřesků v miskách, miska je větší je vidět jen část

Zatím se zde na fóru neobjevila diskuze k netřeskům. Je to škoda, netřesky jsou nádherné rostliny. Nejdříve netřesky představím, dále bych rád uvedl nějaké pěstitelské zkušenosti, napsal něco o chorobách... Mohu uvést i nějakou literaturu, pokud by byl zájem, ukážu i netřesky na přírodních stanovištích. Předem se omlouvám za některé neodborné botanické pojmy.

Netřesky jsou známy velice dlouhou dobu. Byly využívány již od starověku. Lidé věřili, že netřesky mají zázračnou moc – kde rostou tam „netřískne.“ První latinské pojmenování netřesků se objevuje až v roce 1753. Linné tehdy popsal a pojmenoval první čtyři druhy.
Netřesky jsou vytrvalé rostliny, které mají neobyčejnou schopnost přetrval nepříznivé podmínky. Obzvláště vysoké teploty a dlouhodobá sucha. Netřesky se těmto podmínkám přizpůsobily – mají tlusté dužnaté listy i pletiva zadržující vodu. Odolají však i nízkým teplotám a mrazům.
Kde netřesky v přírodě rostou? Areál rozšíření netřesků se nachází na třech kontinentech – v Africe, v Evropě a v Asii. Podíváme se na areál rozšíření od západu. Prvního zástupce netřesků najdeme v Africe ve Vysokém Atlasu (S. atlanticum). Rozšíření netřesků pokračuje přes Pyrenejský poloostrov (hory – Pyreneje, Sierra Nevada, Picos de Urbion, Kantaberské pohoří) do Alp. Netřesky najdeme i v menších pohořích ve Francii. Netřesky nalezneme také na Apeninském poloostrově a i na Korsice. Nejvíce na sever se dostala Jovibarba globifera, kterou můžeme najít až u Ladožského jezera. Nesmíme zapomenout na Pobaltí a polské roviny. I v České republice republice rostou. Netřesky najdeme v celých Karpatech a i pod nimi, dále výskyt pokračuje na Balkánský poloostrov. Zde najdeme netřesky jak v horách tak i v nižších polohách. Dostáváme se do Asie. Netřesky rostou v centrálních pohořích Turecka. Spousta druhů rodu Sempervivum roste na Kavkaze. Nejvýchodněji roste v Íránu Sempervivum iranicum.
Netřesky nalezneme v čeledi Crassulaceae. Řadíme je do dvou rodů – Sempervivum a Jovibarba. Udělám menší botanickou odbočku. Najde se dost botaniků, kteří řadí netřesky jen do rodu Sempervivum. Zůstávám u řazení do dvou rodů. Jednak z důvodů členění, které uvádím. Za druhé hlavně z důvodu, že zatím neexistuje kříženec mezi zástupci rodů Sempervivum a Jovibarba. Ani v přírodě, ani mezi uměle vytvořenými hybridy. To ukazuje, že členění na dva rody má smysl. Jak oba rody odlišíme?

1) Květy
Pokud vidíme květy, prohlédněme je. Po prozkoumání květů nemůže být pochyb o příslušnosti do jednoho z rodů.
Zástupci rodu Sempervivum mají 8- až 20četné květy. Květní plátky jsou hvězdicovitě rozložené, působí „otevřeně.“ Zástupci rodu Jovibarba většinou květy 6četné (je možné vidět květy 5četné i 7četné). Květy jsou trubkovité, „uzavřené.“ Květy Jovibarb jsou vždy žluté, zelenožluté, nebo bíložluté. U rodu Sempervivum se můžeme setkat jak s květy žlutými, tak růžovými, bílými. Často jsou květy lemované a střídá se více barev.

Květy zástupců rodu Sempervivum jsou "otevřené," korunní plátky jsou hvězdicovitě rozložené a je jich často více než u rodu Jovibarba


Květy zástupců rodu Jovibarba jsou "uzavřené," květy jsou trubkovité, mají nejčastěji 6 korunních plátků ve žluté barvě



2) Odnože
Pozorným neujdou ani rozdíly při tvorbě odnoží. Rod Sempervivum vytváří odnože vždy zespodu růžice. Odnož je nesena vždy na „šlahounu.“ U rodu Jovibarba máme dokonce dvě možnosti tvorby odnoží. Jovibarba heuffelii se množí jen dichotomicky, dělením růžice. Pokud vidíte dichotomicky se dělící netřesk, nemůžete se splést se zařazením. Dichotomicky se dělí jen Jovibarba heuffelii. Zbytek Jovibarb vytváří normální odnože. Odnože se začnou objevovat v horních částech růžice. Jsou neseny na malých stopkách. Snadno se odlamují. Dokáží se odkutálet i daleko od mateřské růžice.

Semperviva nesou odnože na zvláštním "šlahounu," který jde odspodu růžice, odnože jsou pevně spojeny s mateřskou růžicí


U rodu Jovibarba se nachází odnože výše, kromě Jovibarba heuffelii jsou na krátké stopce a přisedají na mateřskou růžici, snadno se "odlomí" a odkutálí


Ještě jednou to samé


Na závěr malá ukázka dichotomického dělení v podání Jovibarba heuffelii