Téma:

Není to náhodou Mdl.fischeriana?
Pod sběovkou LF 54 je Mdl.fischeriana,naleziště Abra de Pives,4100m.n.m.
Charakteristické jsou vínově červené nitky,krátká květní trubka a celkem velký oranžově červený květ.
Čím víc se na tu tvoji Mdl.fridrichiana dívám, tím víc si stojím za tím, že je to Mdl.fischeriana,i tvar a barva těla a v neposlední řadě i tvar a struktura trníků je úplně mimo.
Fridrichiana má tělo měkčí, na slunci červenající,trníky sklovitější a ježatěji uspořádané než Mdl.fischeriana.
Nic to ovšem nemění na tom,že kytička je to krásná.

Ještě ji máme ve sbírkách pod jménem Rebutia euanthema var. andinensis

Mediolobivia ritterii roste na cestě Yavi do Santa Victoria. Ukazoval jsem tu před časem kytičku v přírodě s plody a letos první semenáček vykvetl. Patří tedy k nejrychleji rostoucím mediolobiviím. Vypadá větší, ale květináč je 4x4 cm.

Jeden bělokvětý kultivárek

MDL. pygmaea var. eos RH 326 Sud Chichas, Mal Paso, 3650m.

MDL. pygmaea RH 2283B Arg. Jujuy, Qda de Humahuaca, Cerro Negro, 3300m .

Karel napsal: Jedna z mých nejoblíbenějších - Rebutia senilis DH 398

Nemáte oprávnění pro přístup na tuto stránku.

Nemáte oprávnění pro přístup na tuto stránku.

Nemáte oprávnění pro přístup na tuto stránku.

Nemáte oprávnění pro přístup na tuto stránku.

Opět sem malinko zmatený. Rebutia senilis mám v povědomí jako červenokvětou - tahle barvička květu by odpovídala var. lilacino-rosea. Ovšem na variety se nehrajeme. To je zmatek ...

venkovní stůl se sulkami rebutiemi aylosterami medi- i full lobiviemi (v podstatě po odkvětu)

Nádhera s ta čí si jen vybrat.

Já tyhle kytičky mám rád , jsou to holky šikovný ,a na jména kašlou.

MDL. pygmaea var.amblypetala R 295a Potosi

MDL. haagei var. violascens RH 884 sev.od Camargo

Karel napsal: Aylostera narvaecensis KK 1150

Nemáte oprávnění pro přístup na tuto stránku.

Nemáte oprávnění pro přístup na tuto stránku.

Doposud jsem měl Aylosteru narvaecensis zafixovanou jako růžovokvětou. Oranžový květ mě překvapil.

Tak ta je vyloženě sexy ...

Jižan napsal: Violascens je taky pěkně zapeklitá kytka. Před pár roky jsem někde narazil na staré číslo "Cactus and Succulent Journal" a vyděsily mne tam dvě stránky fotek různých sběrů violascens ale výhradně z růžovými květy. Hned jsem propátral naše nabídkové katalogy a objednal všechny, na které jsem tam narazil. Zatím je na ně brzo, rozkvetlly jen z položky Sl63e, ale ty jsou taky růžové. Možná je samotná barva květu z taxonomického hlediska nepodstatná? Jediné moje dospělé rostliny s tímto jménem pochází od p. Rektoříka. Mohly by být správně určené? Už to odnožování vzbuzuje pochybnosti.

Karel napsal: Rado napsal:Páči sa mi to označenie rastlín v predošlých 2 príspevkoch: VS 279 M.haagei, VS 279 M.ivanae a VS 279 M.pygmaea. Zdá sa, že už došli poľné čísla, tento systém je dobrý - 1 číslo, viac rastlín...

Žádná krása, člověk nikdy neví co je blbě, číslo nebo jméno, Geniální botanici nám ještě pletou i rody

Hi, hi, hi Pro mě je důležitá rostlinka, název či polní číslo je jen třešnička na dortu, hlavně že rostou a kvetou a jsou malé a že nezaberou tolik místa. S pozdravem (MORČE)

Mdl. pygmaea var. Ju 537c Cerro Ventana , (Ventana Mayu)

Kristian napsal:

Tom Proch. napsal: Ještě hodím jednu zajímavou kytku sem. Je to taková ta Mediolobivia (Aylostera) HJ 516...

V nemeckom časopise Kakteen und andere Sukkulenten 63 (4) 2012 str. 99-102, vyšiel článok ,,Trpký príbeh o čertovsky peknej Aylostere" od švajčiarskeho zberateľa kaktusov, cestovateľa - Hansjörg Jucker. Autor našiel v roku 1984 v južnej časti Bolívie, v regióne Culpina (dep. Chuquisaca), veľmi tmavú Aylosteru, ktorej prideli poľné číslo HJ 516. V roku 1990 vykvitli prvé rastliny z výsevov a upútala ho bielo-červená farba okvetných lístkov. Počas ďalších 20 rokov na svojich cestách už túto rastlinu v prírode nenašiel, jedná sa vraj o nový druh, na popis dodnes nemal čas. Keď mu pred pár rokmi zbierku napadla čierna pleseň, musel rýchlo konať aby o túto rastlinu neprišiel. Navštívil ho ,,priateľ" , ktorý mu mal poškodené rastliny navrúbľovať so zámerom, že mu niektoré vráti späť. On však namnožil stovky rastlín, ktoré potom predával na burzách a výstavách, kus po 6 frankov. Tento ,,priateľ" dal bez jeho súhlasu rastlinám obchodný názov ,,Swiss Mädi" alebo ,,Schweizer Mädel" čo znamená ,,švajčiarska dievka". Podľa Juckera určite nie sú tieto rastliny Mediolobivie, ale patria do podrodu Aylostera. V článku je 9 fotiek rastlín, variabilita je hlavne fo farbe okvetných lístkov od bielo-červenej, červeno-bielej až po takmer čisto červenú. Podľa môjho skromného názoru majú tieto rastliny ,,najbližšie" k okruhu Aylostera supthutiana, čo mi potvrdil aj švédsky botanik Mats Winberg.

Aylostera spec. HJ 516:

Aylostera supthutiana SE 206:

S pozdravom Kristian.

Před pár lety tu Kristián s Tomem Procházkou diskutovali identitu HJ 516. Zde je důležitá i Tomova zmínka z následujícího příspěvku, kde zmiňuje i hnědotrnné rostlyny s touto sběrovkou. Podle mého názoru, HJ 516 je extrémní formou Rebutia violascens. Typ druhu FR352 jsem si vypůjčil od JIžana,vyšlo to ob příspěvek, možno si všimnout charakteristického tmavého těla, zakřivených trnů a bíle žíhaných vnějších okvětních lístků. U HJ 516 je to všechno taky, jen ještě zvýrazněno. Jinak Ayl. suphutiana je podobná jen otrněním, květem je to typická Aylostera. Zkoušel jsem je i zkřížit a s Ayl. suphutiana jsem neuspěl. Zato s FR 352 bylo semen plno a semenáčky (dosud nekvetoucí) mají trny od hnědé po smolně černou, značně můj klon HJ 516 připomínající.

mdl. pygmaea var. tropaeolipicta LF 306 Mal Paso 3671m. ,Již.Chicas, Potosi

Páči sa mi to označenie rastlín v predošlých 2 príspevkoch: VS 279 M.haagei, VS 279 M.ivanae a VS 279 M.pygmaea. Zdá sa, že už došli poľné čísla, tento systém je dobrý - 1 číslo, viac rastlín...

Mediolobivia pygmaea VS 279 5KM JIŽ.OD ISCAYACHI 3744M. , MENDEZ, TARIJA ,BÍLÉ KVĚTY

mdl.haagei var.crassa RH 601a Iruya 3600m,Salta.

albopectinata

Tak tyhlety kytičky se mi zamlouvají čím dál víc. Moc hezké.

perplexa



cv.sunrise

Typovat jméno nebudu, zato přidám fotku, tuhle aylosteru jsme našli u Iruya, kde by měla být Aylostera buiningiana. Tělo celkem souhlasí, ale květy by měly být oranžové a ne tmavě červené.

Karel napsal: Bohužel mám všechny marsonerky po jednom kuse. Proto jsem si pořídil rostlinku z katalogu Ústí nad Orlicí - dodavatel pan Horníček. Rosltinka je zatím malá, ale marsoneri to asi není?

Nemáte oprávnění pro přístup na tuto stránku.

Rostlina na snímku je Rebutia senislis var. kesselringiana.
Rozdíly proti R marsonerii:
samosprašná
poupata žlutozelená
květy vně žluté

U té první kytky bych to viděl svým laickým pohledem, vzhledem k barvě poupat na Reb.senilis kesselringiana. Problém je s tou druhou kytičkou - buiningiany mám ze tří solidních zdrojů se sběrovkami WR511, SE61b a pár dalších bez sběrovek, ale všechny jsou si mimořádně podobné a se stejnou barvou květů. Možná ale ta odlišná barva Karlovy kytky je způsobena tmavým pozadím?

Rebucie podobné Karlově peruvianě se dají dokonce občas objevit i v sortimentu suprmarketů. Bez jmenovek a hodně utrápené. Mají pěkné rezavé trny, ale květy menší a u mne vykvétají asi o dva týdny později než ostatní marsoneri.

Moje vypadá takhle

Jméno je s vysokou pravděpodobností špatně, vypadá spíš jako R. violaciflora.

S tou R. marsonerii se to má tak, že Argentinci za ni považují rostliny z Tiraxi v Jujuy. Kolem r. 2000 jsme si posílali semínka s Willy Smithem z B.A., jedním z tehdy asi 120 argentinských kaktusářů, a ze semínek R. marsonerii od něho vyrostly červenokvěté cizosprašné a velké rebucie. Do Tiraxi jsem se dostal v únoru 2009, kdy jsme viděli 3 populace rebucií a pak znovu v prosinci 2012, kdy jednak vrcholila doba sucha, takže řeky se daly překonat, jednak rebucie ještě měly sem-tam nejaký kvítek, ale hlavně taky semena. Tehdy jsem viděl 7 populací, všechny červenokvěté. Mám něco semenáčků ze šesti populací, všechny dosti variabilní v barvě trnů, jinak ale všechny s velkými čevenými květy a cizosprašné. Kromě velikosti a cizosprašnosti mají i další znak R. marsonerii, a to časné kvetení, asi o 3 týdny dříve než třeba R. senilis. Tedy žlutokvětá R. marsonerii je v současné době ztracená, pokud ne vyhynulá v přírodě. Na obrázcích je napřed rostlinka ze semínek od Angosto de Jaire a druhá je od Tiraxi.

Šmankote,Jižan,dyť voni nás tady ouplně pletou,podstrčej sem perplexu a řeč tu běží o sp.Vateri,eště,
že sem se nedala nachytat ouplně,jen trochu.

Belindo já ten můj příspěvek napsal trochu nepřehledně, dal jsem pro porovnání barvy obyčejnou perplexu, protože jí pokládám za typycky růžovou. Moje vateri mají různé odstíny červené, některé i bíle pruhované, ale žádná není růžová jako Tvoje a ani žloutkově žlutá jako typ. Třeba se tu někdo najde, kdo ví, čím se liší variety Hlinecký, Vateri a Fleischeriana, zvlášť když jsou ještě pořád v nabídkách.
Dík za tu zlatorumělkovou!