Téma:

O víkendu ještě kvetla hybrida C. krainziana. Pro podobné hybridy se traduje název Copiapoa scopulina, i když Ritter pod tímto jménem popsal rostlinu s tlustými trny, blízkou C. cinerea. Kopiapoe se v přírodě kříží snadno a rády. Tyhle vyšly ze semínek sbíraných na C. krainziana v r. 2003. Část semenáčků byly tyhle žluté "scopuliny" zbytek normální bílé krainziany. Hybridy kvetou dříve než krainziany.

Zdenda napsal: No Petrzčech dal kdysi na fórum fotku Laui a měla pravokořennou mrkev, skoro až tykev.
Rád bych se ho zeptal jak se jí daří a kde ji vzal, jak ji pěstoval, že s ní dosáhl takové velikosti.
Pokud vím tak v její domovině nebyl.

Pokud máš štěstí na kamarády co mají kamarády atd. a havně mají už pár let C laui z odnoží právě vod těch druhejch kamarádů, a dají ti odnož ze svýho trsu, tak to roste celkem rychle a během 3-4 let budeš mít taky trsík, kde každá hlavička vytvoří svou řepu. Tohle vegetetivní množení alespoň třeba u Esmeralda naprosto převažuje, byl jsem tam v únoru 2003 necelé 3 měsíce po dešti, kytky napité a přesto jsem za hodinu na možná desítkách tisíc hlaviček našel zbytky po pouze 2 květech a ještě neopylených.
C. laui, montana a okruh C. humilis jsou rostliny mlžného pásma z míst, kde je koncentrace a četnost mlhy mimořádná (tzv. mlžné oázy), proto je není třeba ani ve sbírkách nijak sušit a proto nám taky nedělají problémy.

No Petrzčech dal kdysi na fórum fotku Laui a měla pravokořennou mrkev, skoro až tykev.
Rád bych se ho zeptal jak se jí daří a kde ji vzal, jak ji pěstoval, že s ní dosáhl takové velikosti.
Pokud vím tak v její domovině nebyl.

Zdendo, mali maxim. 1cm v priemere, možno 2-3mm viac. Tá fotka trocha klame.

Juraji, ty Laui jsou teda obři.
Mám asi deset dvouletých semenáčků pravokořenných o velikosti špendlíkové hlavičky.
No naštěstí té plastové!

Zdenda napsal: Jirko, to že znám pár jmen ještě neznamená, že su vodborník.
Navíc jsou-li to z poloviny synonyma.
Ale fakt je, že mě zajímají rostliny z oblasti And.

No a vo to hlavně de

Jirko, to že znám pár jmen ještě neznamená, že su vodborník.
Navíc jsou-li to z poloviny synonyma.
Ale fakt je, že mě zajímají rostliny z oblasti And.

predpokladám, že tieto Copiapoe sa v zbierkach vyskytujú zriedkavo, tak aspoň foto z lokalít

Copiapoa laui-severne od Chaňaral


Copiapoa desertorum-Las Guaneras


Copiapoa solaris-Valley Botija

Vyséval jsem od kluků semínka označená jako Copiapoa cinerea var.albispina San Ramon, Chile, takže by tu nějaké měli být. Musím se na ně podívat, jak dopadli u mě...

Jinak díky, že jsi se zapojil , páč odborníků na chilské téma není mnoho a informací taktéž

Chlapi cestovatelský z Plzně,
jak jste na tom s totálně bíle otrněnou cinereou?
Pochlubte se.

Jirkova Longispina bude zřejmě montana, jak poznamenal Milan, Tahle "montana" bude zase naopak Copiapoa humilis, var.longispina.
Kvete relativně oproti bílým copiapoím v dost mladém věku, stejně jako montana, mollicula, tenuisima, rarisima, pendulina apod.

Je tohle montana?

Ještě jedna fotka.

U té žádné problémy s pěstováním nejsou!?

No tak jsem letos proflákl dalšího premianta , tahle krainziana mě nechala jen zaschlý kvítek,
Byla první a jediná, tak snad příští rok se pochlapí znovu a třeba se přidají i další .

Opět se jedná o kytičku ze semínek z první cesty do Chile kamarádů z klubu v roce 2003


By jmusil at 2011-08-27

Jinak mě vyklíčily samé typové kytičky, ale kluci měli mezi semenáčky občas žlutotrný přírodní hybridy

No pořádnej macek.
Já mám jen ty vaše sběrovky PC130, Taltal z roku 2003, a mám je na jusbertech. Zatím se ke kvetení ale nemají. No ale jako mlaďasové mají zase spoustu krásnejch černejch trnů, ostře kontrastujících s epidermis.
Těším se, že je jednou spráším a budu je pěstovat na svejch. Myslím, že už jsem přišel jak na ně, aspoň dle copek , co mám vysetejch z poslední doby, kterejm se líbí na svejch kořenech

Moje největší pravokořená kopka. C. cinerea, je to semenáč od pana Randy z Velešína. Když jsem ji dostal, byla o dost užší, asi rostla mezi velkými kaktusy. Roste celkem rychle a hlavně, rozšiřuje se, i když šířky 15-20 cm jako v přírodě se asi nedočkám. Kvete zodpovědně, ale samosprašná není .

Dost dobrý. mě columna-alba nekvetla ještě žádná.

Nevím , jestli je to něco mimořádného nebo ne, ale minulý týden ( během mé dovolené) my vykvetly poprvé 2 rostlinky C. columna-alba. Před pár týdny začaly tvořit trochu vatu ve vrcholu na což mě Milan upozornil jako možnou přípravu ke kvetení. A měl pravdu, bohužel se trefili do dovolené ale jednu jsem ještě stihl dokvétající po návratu . Zkusil jsem ji opylit zaschlým květem z té druhé. Výhoda je , že kopky nechávaj tyčinky tak nějak vystrčené ven ze zaschlého květu , možná je to i nějaká strategie pro prodloužení možnosti opylení , pokud ano, pak by to mohlo zafungovat , pyl tam byl.



A pro představu o velikosti ještě jednou

Nevím , jestli je to něco mimořádného nebo ne, ale minulý týden ( během mé dovolené) my vykvetly poprvé 2 rostlinky C. columna-alba. Před pár týdny začaly tvořit trochu vatu ve vrcholu na což mě Milan upozornil jako možnou přípravu ke kvetení. A měl pravdu, bohužel se trefili do dovolené ale jednu jsem ještě stihl dokvétající po návratu . Zkusil jsem ji opylit zaschlým květem z té druhé. Výhoda je , že kopky nechávaj tyčinky tak nějak vystrčené ven ze zaschlého květu , možná je to i nějaká strategie pro prodloužení možnosti opylení , pokud ano, pak by to mohlo zafungovat , pyl tam byl.



A pro představu o velikosti ještě jednou

jmusil napsal: Tady je jedna z mých prvních copiapoí, je pravokořená a delší než širší, ale pavidelně kvete.

Mám u ní ale pochybnou jmenovku Copiapoa longispina , což ničemu kloudnýmu neodpovídá.

Netušíte někdo, co by to mohlo být za kytičku ?

C. longispina je existující jméno i rostlina z okolí Copiapo, dnes C. hypogaea ssp. longispina. Ve sbírkách se dosud tu a tam najdou, možná ještě z Ritterových semen. Jirkova kytička to ale není, tu bych typoval na C. montana.
Tohle je první kopka, co jsem viděl v přírodě v r. 2003 severně od města Caldera. Jméno má po něm - C. calderana. Je na E. kermesina a kvete zodpovědně.

Rado1 napsal: tá je ale nádherná

Hezká je , i když je to trošku šiška, ale copky už takový jsou
Ta fotka ji v tomto směru trochu "vylepšuje" .

tá je ale nádherná

Tady je jedna z mých prvních copiapoí, je pravokořená a delší než širší, ale pavidelně kvete.

Mám u ní ale pochybnou jmenovku Copiapoa longispina , což ničemu kloudnýmu neodpovídá.

Netušíte někdo, co by to mohlo být za kytičku ?

Ještě k tomu roubování kopiapoí.
Část semenáčů jsem na rozdíl od Milana rouboval na jusberty a část na pasakány.
Musím říct, že prvotní vývoj zcela jasně mluvil ve prospěch jusbertů. Rostliny vydatněji rostly a i lépe vytrňovaly. Z těch na pasakánach jsem si do sbírky vybral jen ty nejlepší , ale musím uznat, že se i ty po čase pomalu dorovnávají těm jusbertovým.
Přes horší prvotní vývoj bych asi pro příště pasakány preferoval protože více vyhovují chladnějšímu způsobu pěstování kopiapoí.

Takto vypadaly kytky na jusbertech v roce 2006

To Jirka Musil:
Ber to z té lepší stránky - není to tak hrozné. Jednak každý nějakou neřest mít musí, jednak pro takové pokusy mám vyhraženou jen malou část semen, jednak ušetříš za nový skleník ...
To Milan:
To je potěšující, že jsou i méně katastrofální druhy. Jinak já nemluvil o vzácných importních semenech, kde musíš něco zachránit, aby ostatní (jako třeba já) měli s čím experimentovat. K těm já se nedostanu, tak takové dilema nemusím řešit

Já jsem kopiapoe prvně vyséval na podzm 2003, semínka jsme si sami v únoru téhož roku nasbírali v Chile. Z každýho výsevu jsem si pár rostlinek narouboval. Neměl jsem jusberty, tak jsem použil Echinopsis kermesina a Trichocereus pasacana. Na E. kermesina zpočátku rostly daleko rychleji než na pasakanach, ale za 4-5let se kermesiny pod rouby ztratily a dneska rouby na pasakanách nejsou o moc menší. První kvetly C. grandiflora před 3 lety, postupně se přidávají další, ale třeba C. serpentisulcata ještě nekvetla.
Pravokořené semenáčky dost padaly, zjistil jsem, že chtějí spíš chladno a v zimě taky, jinak mají tendenci se vytahovat.Ty největší jsem vloni přesadil do šestek květníčků, Letos v zimě jsem to s chladem přehnal a vyhodil několik pěkných pravokořených rostlinek.
Vše co jsem až dosud napsal platí o velkých druzích kopiapoí. Oproti tomu, alé druhy, které v přírodě jsou vzácné a je velmi těžké v přírodě najít alespoň rostliny, se pěstují daleko snáz a rostou mnohem rychleji.

Co pak o to nic, to je dobře a držím palce, jenom se ty experimenty trochu prodražují , páč si člověk ty semena musí kupovat

Já to chápu, ale jsem jak beran - zkouším, experimentuju a vyhazuju ... Třeba Copiapoe nebo Eriosyce jsem udržel přes zimu až pátým rokem pokusů, ale o to víc si jich teď vážím. Jinak - já to neodsuzuji, jen jdu asi zbytečně strastiplnější cestou. Kdybych byl Kolumbus, možná bych se motal po Atlantiku dodnes ...

ILPAZK napsal: Bohužel jsem stižen těžkou alergií na roubované rostliny (s výjimkou ovocných stromů, pláňata mi nejedou), tak mi nezbývá, než býti trpělivý a sušit a sušit a sušit (a to jsem si myslel, že po nahražení králíkáren kaktusárnou už mě to nepotká ).

Každá alergie se dá léčit nebo alespoň zmírnit

Ale rozumím tomu. Já jsem taky polovinu svýho kaktusářskáho života odmítal roubovat , ale pak jsem zjistil že s některejma kytkama se prostě kupředu nehnu, pokud si nejdříve neudělám základnu a z ní pak produkci semen na experimenty. A to u mě platí u Echinomastusů, pediáků ( + bych sem zařadil scleráky, ale do těch jsem se ještě nepouštěl) a zmíňovaných copiapoí. Ostatní ze zásady taky neroubuji.

Děkuji za typ, mám skleník typu Atacama, po odstranění kamínků ani nestačím zalévat, jak to schne . Bohužel jsem stižen těžkou alergií na roubované rostliny (s výjimkou ovocných stromů, pláňata mi nejedou), tak mi nezbývá, než býti trpělivý a sušit a sušit a sušit (a to jsem si myslel, že po nahražení králíkáren kaktusárnou už mě to nepotká ).

ILPAZK napsal: Dopěstovat se skutečné velikosti - hm ... to není můj cíl. Například si ve skleníku hýčkám jednu Carnegiea gigantea a taky nečekám květy nebo skutečnou velikost. Velice jsi mě potěšil, že po 20 letech nevypadají jako semenáčky a to stačí. Jsou to krásné rostliny z velice zajímavé oblasti, je lákavé se pokoušet je pěstovat.

Tak tak, tihle jsou staré 7 let a už by ani nemusely růst, nebo nebude místo
Pokud se budeš pokoušet je pěstovat pravokořené, tak co fatálně nesnáší je vlhký skleník.
Naopak snesou i dost zimu, před pár lety ještě jako čerstvě naroubované semenáče mi je sežehl mráz , některý jusberty to nerozchodily, kopkám se ale vůbec nic nestalo. Bohužel ty co přišly o podnož už nezakořeněly, a bohužel se mi to stalo i u jedné z nejohroženějších C.solaris takže mám jenom jednu rostlinu ( alespoň co kluci viděli na nalezišti , prý to bylo jen jakési zoufalé dožívání druhu ), ale to by asi nejlépe posali oni sami