Nejvíc ukecávaj Poláci a Němci. Polák pŕepočítával cenu za ty 10x10 jak urvanej a stále chtěl slevu. Nevím za co to chtěl, tak potom chtěl jako alespoň dárek. Nabídl jsem mu podání ruky. Se otočil a odešel. Za dvacet minut byl zase u mě i s truhým "lamačem". Když jsem mu nabídnul, že se teda dohoneme z 5,- na 6,- odešli zase a vrátili se za 5 minut, neb tam měl někdo néco podobného za 5,50. No a tak nakonec vzali za 5,- kačku kus a ještě si libovali jak nakoupili. Podobné to bylo s Helmutem, ten spočítal, že když pojedou někam autem a tam nakoupí, že na celém nákupu ušetří 20 centů, teda pětikačku jako takovou. No asi jezdí na vodu a ještě jí má grátis.
Spíš jak odcizení na burze, se mi zdá, že zapomenutí zaplacení. Protože si nejdŕív vybere deset kousků a zaplatí a potom ještě pét a jak to chystá tak je už v tom že zaplatil a odnese to všechno. Tak tohle už jsem zažil. No nejlepší je vybrat si prodejní místo s přehledem, tam pod tou stŕechou je tlačenice a jedna dva se to tam zamotá.

Jo prostě je to tak, ale opravdový kaktusář, co je v nějakém klubu a je "neinkognito", tak ten by to neudéla, jemu to za ostudu nestojí a ví, jaké to je dopěstovat kytky. Na druhé straně laická veřejnost a "inkognito pěstovatelé" tžam může být i nějaký zapomětlivec na placení.
Ve Dvoře nebyl ale v nabídce sortiment, co "odcestoval" neznámo kam. Byl jsem tam už noc pŕedem a tak jsme s některýma klukama jasně měli pŕehled, co se nosí na stůl a kdo to nosí. Prostě za ty roky už přece více či méně, ale známe navzájem všechny prodávající a jejich sortiment. Mě spíš přijde, že tyhle akce na "bílení" skleníků jsou doslova na zakázku za čáru a nebo někam do skleníku, kam se nikdy nikdo nedostane, teda ke kaktusářům, kam se nepouští návštěva. Provětrejte okolí, jestli nemáte někoho takového a když to půjde, kouknout se i na různé jarmarky a ty sedlácké prodejní trhy nebo jak se to jmenuje. Já vím, že to bolí, je to horší, jako když veme kytky voda nebo mráz, tam alespoň víme, co se stalo.