Nově objevený druh Turbinicarpus graminispinus byl v roce 2011 popsán v časopise Cactus & Co a následně také v CactusWorld Vol. 29 No. 2. Na první pohled vypadá tato rostlinka jako suchý chomáček trávy vyrůstající ze skalní štěrbiny. G. Matuszewski pojmenoval tento druh jako graminispinus = „travnaté trny”. Tato drobná atraktivní miniatura má v průměry 15-20 mm. Areoly nesou sedm bílý okrajových trnu z toho jeden centrální, žlutohnědé barvy, až 3 cm dlouhý. Starší rostliny můžou mít další dva centrální trny. Velké květy, až 5 cm v průměru, čistě bílé až narůžovělé, se objevují obvykle v únoru [1].

(výňatek z deníku 16. 10. 2012)

Když jsme se vraceli z La Soledat, lokality Encephalocarpus disciformis a Gymnocactsus subterraneus, začali jsme plánovat cestu na následující den. Jeden z Karlových návrhu byl Turbinicarpus graminispinus. K tomuto jsem se zprvu stavěli trochu skepticky, protože předchozí lokality tohoto rodu byly spojené s dlouhým hledáním, za cenu několika malých rostlin nebo také žádných. Na druhou stranu T. graminispinus patří k poměrně nedávno objeveným rostlinám, lokalita ještě není příliš známá a tudíž i málo navštěvována, a to byla lákavá výzva. Oproti předchozím druhům, kdy jsme měli k dispozici přesně souřadnice GPS, jsme byli odkázáni jen záchytné body a popis lokality. Po hlasování jsme se všichni shodli, že se pokusíme tuto rostlinu najít. Náš cíl byl tedy jasný, hotel s internetem v Doctor Arroyo, kde se pokusíme najít náš první záchytný bod. Večer sedíme s třemi notebooky na recepci, ale údajnou vesničku se nám na Google nedaří najít, jakoby neexistovala. Ráno se ještě informujeme u lidí v hotelu a okolí, ale bezvýsledně. Při hledání bankomatu narazíme na skupinku asi 8 policistů, přičemž jeden z nich nám konečně sděluje, kde se naše vesnička nachází. Vyjíždíme tedy daným směrem a cestou uzavíráme sázky za jak dlouho T. graminispinus najdeme, zdali vůbec. Po čase přijíždíme na místo s několika domky, nikde žádná značka, tak si pro jistotu ještě název ověřujeme u místních obyvatel. Místo je správné a tak odbočujeme a pokračuje dále po prašné cestičce. Po několika kilometrech se rozhodneme zastavit o prozkoumat malé skalky u silnice. Netrvá dlouho a Karel vykřikne “Mám ho!”. Ve štěrbině skalky se nachází malá rostlinka připomínající chomáček trávy. Během chvíle nacházíme další rostlinky. Ze všech turbinikarpusů, které jsem doposud viděl, je tato populace kupodivu nejčetnější. Možná právě díky tomu, že zde ještě mnoho nadšených sběratelů nebylo. Dále již nepokračujeme a prohledáváme ještě kopeček na druhé straně silnice. I zde nacházíme dostatek rostlin, zejména na skalnatém vrcholku. Na této lokalitě roste i M. candida, M. formosa, M. pilispina, T. conothelos, N. conoidea ad. Společně fotíme tuto hezkou miniaturku a snažíme se najít nějaké semínko, což je v této době téměř nemožné. Nakonec se mi asi po hodině daří vyhrabat celkem asi 7 semínek, po prohledání několika desítek rostlin. Spokojení s krásnými kytkami a rychlým nálezem se vracíme zpět a pokračujeme podle plánu, kde je našim dnešním cílem Jaumave.

1. MATUSZEWSKI, G.F., V. MYŠÁK a Z. JIRUŠE. A new jewel in the genus Turbinicarpus: Turbinicarpus graminispinus. Cactus world: The journal of the British Cactus. 2011, roč. 29, č. 2, s. 65-68. ISSN 1751-1429.