Organizace letošního zájezdu se opět ujal Pepa Homolka. Loni nás mile překvapil skvělou organizací, a tak jsme byli zvědaví, zda i letos vše klapne na jedničku. A musím hned na úvod konstatovat, že ano. Vše naprosto precizně připravené, do posledního detailu naplánované. Netrpěli jsme ani žízní, ani hladem a snad každý si přišel na své i po pěstitelské stránce.
Hned na úvod byla malá úlitba sukulentářům v podobě sbírky manželů Tomadlových. Tomadlovi jsou známí bohatou publikační činností a stejně tak byla pestrá i jejich sbírka. Nejen sukulentáři byli spokojeni.
Následující zastávka byla z těch smutnějších, neboť jsme navštivili paní Zatloukalovou. Pan Zatloukal bohužel nedávno zemřel. Většina sbírky byla umístěná nezvykle v proskleném podkroví, zbytek pak na zahradě. Bylo vidět, že po nějakou dobu neměla sbírka patřičnou péči, ale paní Zatloukalová se snaží vše postupně napravit. Bohužel spoustu nedokončených plánů, které byly vidět na každém kroku, již zůstane nenaplněných.
Po obědě jsme navštívili pana Králíka. V pařeništích spousty rebucií, mediolobivií a sulek. Na místní stodole pak byl rozsáhlý polykarbonátový skleník plný výsevů a různorodého materiálu k množení. Pan Králík pomáhá s výsevy panu Malochovi, ke kterému jsme zamířili hned poté.
Pan Maloch hodně cestuje za kaktusy do Jižní Ameriky a bylo to na sbírce vidět. V pařeništích převažovaly mediolobivie, lobivie a jim podobné. Kdo věděl, na co se zeptat, mohl získat spoustu zajímavých rostlin. Rostliny nebyly vyčleněny speciálně na prodej, ale vzhledem k jejich převážně miniaturnímu vzrůstu byly zastoupeny skupinově ve vícero květnících a pan Maloch byl ochotný se podělit. Co mě mile překvapilo, byl skleník, kde byly hojně zastoupeny teplomilné rostliny, zejména pak gymnocalycia z okruhu mihanovichii. I zde bylo možné získat z výsevů mnohé.
Sobotu jsme pak zakončili u pana Strnada. Nový impozantní polykarbonátový skleník přes celý dům. Jen trochu nešťastně se střechou skloněnou na jih. Přesto většina rostlin byla ve skvělé kondici, v pestrém zastoupení všech rodů a druhů. Nevýhodnou polohu se pan Strnad snaží kompenzovat demontováním celých čel a častou zálivkou. Přiznal, že některé rostliny musí zalévat prakticky každé 3-4 dny, aby přežily. Přesazené pak musí být nejprve pod parapetem, dokud nezakoření, jinak by doslova shořely. Skleník měl velmi omezené uličky, pohyb mezi parapety byl docela obtížný a pan Strnad byl z našeho velkého počtu zjevně trochu nervózní. Ale snad jsme mu nezpůsobili na jeho krásných kytičkách žádnou újmu a nakonec měl z naší návštěvy radost. My jsme rozhodně spokojeni byli.
Nocleh v Oseku nad Bečvou byl skvělý. Vše na jednom místě, a tak jsme mohli v klidu společně pobýt v místní restauraci. Bohatě jsme toho využili až do pozdních večerních, nebo snad až ranních hodin.
Ráno nás překvapil Olda Mudra. Během zájezdu oslavil pětasedmdesátiny, a abychom nepřišli zkrátka, dostali jsme jako závdavek po snídani malé sladké pohoštění. Rádi jsme si hned připili na jeho zdraví. To nám ten den hezky začal. :-)
V neděli jsme navštívili pana Hanáka v Hulíně. Není mnoho sbírek koncipovaných jako záhonová výsadba. Prakticky jsme se ocitli v botanické zahradě. Velikost kytek byla impozantní, těžko něčeho takového dosáhnout v květníkách. Jediný problém je v tom, že rostliny takto vysazené využívají svůj maximální růstový potenciál a je prakticky nemožné je udržet dlouhodobě pod kontrolou. No nezávidím mu, za pár let mu buď exploduje skleník, nebo bude muset vyndat motorovou pilu. To se ale netýká doprovodných foliáků a skleníků, kde bylo množství vzrostlých rostlin atraktivních druhů jako např. Fercactus chrysacanthus ve stovkových počtech. Bylo těžké odolat a něco si nepřivézt.
Zastávka u pana Knápka v Hustopečích byla z těch tradičních. Myslím, že jsme se zde stavili pokaždé, když jsme jeli tímto směrem. Ač nám všem přibyla nějaká ta léta, polykarbonátoový skleník je stále napěchován rostlinami a pan Knápek je stále pln energie. Snad každý z nás si odvezl nějakou tu kytičku.
Po příjemném obědě jsme navštívili Pavla Rézla. Možná jste jej někteří zaznamenali loni na Kolokviu. Kaktusům se nevěnuje dlouho, jeho doménou jsou především bambusy. Přesto jsme byli z kaktusů nadšeni. Krásné rostliny s unikátním způsobem pěstování. Rostliny zůstávají celoročně v nevytápěném foliáku. U mrazuvzdorných, které převládaly, to samozřejmě není žádné překvapení. Ale že lze takto pěstovat i třeba noťáky asi mnohé překvapí. Ty rostliny, které nezvládají mrazy, jen ukládá na zem pod parapet a zakryje je izolační vrstvou. Samozřejmě je to Morava, ale i zde jsou v zimě pekelné mrazy. Přesto to funguje.
Na závěr zájezdu jsme navštívili nestora brněnského kaktusářství pana Odehnala. Trochu omezil sbírku, ale kaktusy má stále v perfektním stavu. A co je důležité, stále vysévá. A ve velkém. Bylo to příjemné zakončení letošního zájezdu.
Tak Pepo, kam pojedeme příště?
Obr. 1: Tomandlovi, Prostějov, www.kaktusar.cz
Obr. 2: Účastníci zájezdu KK Plzeň 2017
Obr. 3: Ve sbírce pana Pavla Rézla,Velké Němčice, www.bambusarium.cz