V kaktusaření dnešní doby se začínají stále více projevovat dva směry. Ten první klade důraz na botanickou hodnotu pěstovaných rostlin a ten druhý na estetiku. Směr zdůrazňující botanickou hodnotu hledá materiál s evidovaným původem, nejlépe se sběrovým číslem, přičemž deklarovaným záměrem je vytvořit záložní populace ve sbírkách, ze kterých by se daly případně zničené přírodní populace obnovovat.

Zkusme definovat co je botanická hodnota. Navrhuji tuto stupnici:

  1. Rostlina z naleziště a materiál z ní vegetativně namnožený. Botanická hodnota je nejvyšší, protože je to jedinec pocházející z přírody, který obstál v přírodní selekci, tedy způsobilý žít na nalezišti.
  2. Rostlina vypěstovaná ve sbírce z importních semen (IS). Je vypěstována z materiálu z přírody, ale neprošla přírodní selekcí. Místo toho prošla selekcí na schopnost tolerovat podmínky sbírky. Má to řadu stupňů, ten první je schopnost vyklíčit na použitém výsevním substrátu při daném výsevním způsobu. V teoretickém případě, že vyklíčí vše a vše se povede dopěstovat, budou mezi semenáčky i ty způsobilé žít na lokalitě. Blbý je, že nepoznáme, které to jsou. Pak přijde pikýrování, kdy se vyřazují jedinci, co špatně rostou, ovšem nevíme, zda by titíž nerostli v přírodě lépe než ti, co ve sbírce rostou skvěle. Nakonec přijde kaktusář a vybere k dalšímu množení pár kytek dle vlastní úvahy. Zde již vůbec není zaručeno, že mezi nimi bude alespoň jedna rostlina způsobilá žít na lokalitě.
  3. Rostlina vypěstovaná z F1 z IS - tam proběhl výše popsaný proces ve dvou generacích, tedy pravděpodobnost rostliny způsobilé žít na nalezišti je ještě daleko nižší.

U dalších generací, jako F2 nebo F3 z IS už nemá cenu o botanické hodnotě mluvit, protože pravděpodobnost, že mezi nimi bude rostlina způsobilá žít v přírodě, se blíží nule.

Co jsem psal výše, platí pro rostliny, tedy pro fenotyp. Plyne z toho např., že snaha obnovovat nebo posilovat přírodní populace rostlinami vypěstovanými v kultuře má velmi malou naději na úspěch. Genotyp se výběrem nemění zdaleka tak rychle, a tedy i ze semen rostlin z kultury mohou vzejít jedinci, kteří na lokalitě obstojí a pro případnou obnovu populace v přírodě lze použít semena vypěstovaná v kultuře, ovšem nejlépe na importech, nejvýše na rostlinách z IS.

Chci upozornit, že i z importních semen vzcházejí rostliny se znaky pro přežití v přírodě nevýhodnými. Typickým takovým znakem je předčasná květuschopnost, viz obrázek Lobivia ferox v. longispina (Obr. 1) ze semen od Santa Catalina, Jujuy. Vykvetla v létě ve foliáku, od jara zalévaná. Všimněte si, jak vypadá ve srovnání s těmi nekvetoucími. V přírodě tento druh kvete na konci období sucha, které je 9 měsíců dlouhé a nejméně stejně teplé jako naše léto. Takovéto předčasné kvetení by tento kus spolehlivě vyřadilo z reprodukce.

A teď si upřímně přiznejte: Vyhodili byste tento a v pořadí druhý, případně třetí kvetoucí kus nebo je hrdě zařadili do sbírky - jsou přece z IS, a jejich semínka jakožto botanicky hodnotná (F1 z IS) dále šířili? Obávám se, že těch, co by je vyhodili, je proklatě málo…

Nezkoušel jsem, jak dlouho trvá zprznit genofond takovýmto výběrem u Lobivia ferox. Nicméně mám zkušenosti s různými SB a DJF sběry Echinocereus triglochidiatus, začal jsem s nimi v letech 1995-96. Některé jsem znovu objednal po r. 2000 a většinu už nemám, protože mi ty nové přišly divné. Měly menší stonky a často kvetly dříve než o 10 let starší kytky se stejnou sběrovkou. Vím, že na konci 90. let přešli američtí dodavatelé od sběru semen v přírodě k jejich pěstování, případně nákupu od jiných pěstitelů, ale nečekám, že by za 8 let už ze semen vypěstované matky přerostly tak, že by se musely obnovit, a proto se domnívám, že výběr na předčasnou květuschopnost se u triglochidiátů projevil už ve F1 generaci tak, že to jsou skvělé okrasné rostliny do sbírek ve srovnání s těmi z IS, ale podobají se jim jen vzdáleně.

Zdaleka ne všechny kaktusy mají stejnou strategii ochrany před suchem jako Echinocereus triglochidiatus. Mnohé mají dokonce přímo opačnou – tvoří velice malá těla, kvetou velice záhy a před suchem a případně i býložravci se chrání zatažením do země. Zatímco výběr na předčasnou květuschopnost případně i na jiné vlastnosti je na vůli pěstitele, výběr na dobrý růst v podmínkách sbírky je nevyhnutelný.

Co z toho plyne? Pokud chceme ve sbírkách kaktusy opravdu co nejbližší těm v přírodě, tak opatrovat importní rostliny a ty z IS jako oko v hlavě, nebát se vegetativního množení a hlavně, udržovat pečlivou evidenci pěstovaných rostlin. Bohužel, mnoho těch přerostlých notokaktusů, lobivií a mammilarií, které jsme vyházeli, aby bylo místo pro semenáčky s polním číslem, byly ve skutečnosti vegetativně rozmnožené importy z populací, které dnes možná už ani neexistují a staly se tak obětí naší nepořádnosti projevující se ztracenými nebo nečitelnými jmenovkami.

 

IMG 0026

Obr. 1: Lobivia ferox v. longispina Santa Catalina, Jujuy.

 

   
Copyright © 2018 Klub kaktusářů Plzeň. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.