Kaktusová sbírka je fenomén, který odráží osobnost pěstitele. Samozřejmě ne každý má stejné podmínky pro její tvorbu. Je velmi důležité pochopení okolí zejména rodiny, přítomnost prostoru pro stavbu pěstitelských zařízení a v neposlední řadě technická zručnost pro jejich konstrukci. 

Kaktusová sbírka je živý organismus, se kterým se musí neustále pracovat. Prostě to není sbírka minerálů, která může ležet bez jakékoli újmy léta ve skříni. U kaktusů stačí chvilka nepozornosti a může se začít nanovo. Hrozí nízké a vysoké teploty, málo nebo mnoho zálivky, škůdci. Však to každý zná.

Kaktusová sbírka má také svoji evoluci, vývoj.

Na začátku každé snažení pěstitele vede ke zlepšení stavu a sbírka se vyvíjí a je každým dnem krásnější. Tento stav je pro pěstitele povzbudivý a ten je ze sbírky nadšený. Rád vděčně přijímá další rostliny, mnohdy běžných druhů. Rostliny jsou přesazené, semenáče přepikýrované. Místa bývá dostatek, protože pěstitel je nezkušený a rostliny občas odejdou. Budují se nové skleníky a jiná zařízení. Toto je období zlepšování.

Druhé stadium začíná v okamžiku, kdy se sbírka rozroste do maxima, které je pěstitel schopen zvládnout, zejména co se týče času a energie pro její údržbu. Ve sbírce se objevují neuklizené zvadlé květy a výsevy se „boulí“. Přerůstající rostliny se zmlazují. Zde pěstitel vydává svůj čas a energii, aby sbírku udržel ve stavu, v jakém se nachází. Skleníky se pravidelně opravují. Toto je období nezhoršování.

Třetí stadium nastává tehdy, kdy se pěstitel smíří s tím, že sbírka chřadne. Svoji energii a čas vydává na to, aby toto zhoršování zpomalit. Nyní se ve sbírce začínají objevovat odumřelé rostliny, neodstraněné poškozené kaktusy a podobně. Skleníky se neopravují, pouze se zalátují, pro zatékající vodu se rozestaví hrnce. Rostliny úpěnlivě volají po přesazení. Jednotlivé rostliny se již nezmlazují, staré letité, „vícegenerační“ exempláře se nenávratně poškozují.

Toto je období zpomalování zhoršování.

Některé rody a druhy kaktusů dorůstají do své největší krásy až po několika desítkách let. Je tedy nutné, aby rostliny včas přešly do rukou dalšího kaktusáře. Jedná se zejména o rody Eriosyce, Rhodentiophyla, Astrophytum, Ferocactus, Gymnocalycium – některé druhy (G. saglionis), Tephrocactus, Thelocactus – okruh T. phymatothele.

Jestliže se mají zachovat rostliny pro další generaci, je třeba k tomu přistoupit v druhé vývojové fázi, protože rostliny jsou ještě k světu a pěstitel pociťuje úbytek své energie a nedostatek místa. Pak se z rostlin mohou těšit další pěstitelé a samotné rostliny to také jistě ocení.