Astrophytum myriostigma, Echinocactus horizonthalonius, Thelocactus conothelos, Thelocactus tulensis, Gymnocactus ysabelae, Ariocarpus agavoides. Tyhle kytičky s přívlastkem “Tula” mám již mnoho let ve své sbírce. Tato lokalita je jistě známá všem kaktusářům, stejně jako zmiňované kytičky. Když jsme začátkem listopadu loňského roku přijížděli do tohoto městečka, zhostila se mě určitá dávka nostalgie. A to nejen proto, že mám lokalitu Tula uvedenou u svých sbírkových rostlin, ale hlavně proto, že jsem si hned vzpomněl na Jirku Krechovského, naší plzeňskou cestovatelskou legendu. Před lety jsem od Jirky dostal semínka několika druhů ariáků. Ty jsem úspěšně vysel. Byl to vlastně můj jediný pořádný výsev ariáků. A samozřejmě nejvíce mi přirostly k srdci agavoidesky, které mě jako první ariáci potěšili svými květy. Vždycky, když na podzim rozkvetou, tak se mi ty pošmourné podzimní dny tak trochu rozsvítí. Díky Jirkovi. A najednou jsem tam stál. Tam, kde se Jirka kdysi proháněl po kopcích jako jeden z prvních Čechů po revoluci. Tehdy jsem ještě úplně nechápal, proč se tam musí každý rok vracet. Jirka byl svérázný chlapík, kaktusář tělem i duší a já vedle něj moc mladý a nezkušený, abych se mu čímkoliv rovnal. Přesto jsem se vedle něj nikdy tak necítil. A snad i doufal, že bych s ním někdy za kaktusy mohl také vyjet. Bohužel Jirka vyrazil na cestu, odkud není návratu. Příliš brzo, mnohem dřív, než já mohl vyrazit na svou první cestu za kaktusy. Ten den jsme měli štěstí. Byli jsme zde právě včas. Byl to ten den, kdy rozkvete louka. V tomto případě tedy spíše kopec nad městečkem. Počasí bylo už takové podzimní, oblačné, spíše ponuré, ale stejně jako doma stačilo trochu sluníčka a kvetla snad každá kytička. Tedy pokud jsme každou agavoidesku viděli. Není totiž vůbec snadné rostliny bez květu najít. Jsou dost titěrné, mnohem menší, než jaké jsem znal ze sbírek. Navíc jsou zalezlé do země. Většinu rostlinek jsme nacházeli na úpatí kopce a bylo jich kupodivu celkem hodně, ale menší skupinku jsme našli i těsně pod vrcholem. Tam jsme nalezli i několik málo exemplářů Gymnocactus ysabelae a Thelocactus conothelos. Těžko říct, jakou zde mají rostliny perspektivu. Městská zástavba se bohužel k této lokalitě nebezpečně přibližuje, snad se v širším okolí ještě najde vícero podobných míst, kde jsou kytky v bezpečí.
Obr.1: Tula, Tamaulipas, Mexiko (pohled z naleziště)
Obr.2: Gymnocyctus ysabelae, Tula, Tamaulipas, Mexiko
Obr. 3: Thelocactus conothelos, Tula, Tamaulipas, Mexiko
Obr. 4: Ariocarpus agavoides, Tula, Tamaulipas, Mexiko