V zahradnictví, kde jsem pracoval, jsem se svolením majitele mohl mít svoji sbírku kaktusů. V zahradě jsem také měl pronajatou garáž pro svého Favorita. Toho dne, když jsem zaparkoval, vzpomněl jsem si, že ve skleníku č. 8 se chystal poprvé vykvést Selenicereus grandiflorus.
A skutečně, od pátku na sobě zapracovalo poupě nesmírně. Bylo mě jasné, že tuto noc vykvete a v pondělí ráno bude po všem. Musím ho vyfotit, stůj co stůj. Ve svém foťáku jsem měl film exponovaný a jiný nemám. Co teď. Snad přítelkyně Hanička. Jako již mnohokrát nezklamala, všeho nechala a do zahradnictví jsme skoro běželi. Ale ouvej. Odpolední služba vše zamkla a odešla. Za hodinu přijde noční hlídač, ale čekat by znamenalo, prošvihnout ten zázrak otevírání květu, který jsem chtěl zachytit pánovitě.
Do zahrady se dostaneme přes vrata. Ta byla dvoudílná a spojoval je řetěz s visacím zámkem. Já bývalý paragán jsem byl na druhé straně hned, ale přítelkyně se zasekla v okamžiku, když přendala jednu nohu. Nepomohlo, ani když jsem vrata držel, aby se nekymácela. Letěl jsem proto do zahrady pro rozvrzané štafle a tak zabránil, aby se vrata příliš nezavírala.
Skleník byl samozřejmě zamčen a skleněnou výplní dveří jsme viděli, že už začal proces otevírání ohromného květu. Věděl jsem, že skleníky 8, 7 a 6 jsou propojeny „opojákem“ a to by v tom byl čert, aby některá z dvanácti vrat nepovolila. Povolila sice až ta sedmá, proběhl jsem zpátky až do osmičky a vyvrácením dveří jsem vpustil Haničku. Pozdě! Těch deset minut stačilo, aby se poupě plně rozvinulo. Čekal jsem, že třeba uvidíme i nějaký pohyb korunních plátků, ale ne. To nám smrtelníků asi nebude dopřáno. Máme ale pár krásných fotek otevřeného květu.
Přítelkyně Hanička uvězněná na plotě, obrázek Oty Blechy
Pointa není šťastná. Vzali mě záda, já dva měsíce chodil na obstřiky, a když jsem v lednu přišel do práce, má osobní sbírka byla na valníku a šlahoun královny noci, který nesl tu nádheru, visel přes pant. Všude byl smích. Tak skončila má celá druhá sbírka. Dnes mám jen ty kaktusy, které vyhraju v tombole. Vzpomínám na vyjádření přítele Markuse: „Kaktusařím už hodně let a kaktusů mám čím dál míň“.
