Téma:

Ono je hodně kytí, co mají jako polní číslo PHA a LH a jiné "naše", ale nedopátráš se a když kolikrát dopátráš, tak najdeš blbost v lokalitách a nebo v názvech. A přitom jsou tŕeba tři lidi na stejné lokalitě, a každý to nazve po svém - to je to, že se nechce zveřejnit GPS a nebo přesný plánek, který by se porovnal s ostatníma. Kde je skutečný seznam a popis lokalit pro jednotlivá čísla, to je trošku zavádějící, hledáš a často najdeš něco co nesouhlasí s předchozím názvem. Nebo autor sám něco po čase opraví, ale prodejce semínek to už neudělá a tak je tu potom maglajs. Je na škodu, že se takováhle databáze "našich" nedrží. Rád ji klidně budu správcovat a opravovat a doplňovat, času mám dva habaděje, ale je tu vlastně ochota dát tyhle údaje ven? Pro "produkci" rostlin se potom pošmrdlá jedna dvě něco, co nemá nic společného - nemá to zdravé jádro. Ale to se tu už psalo moc a moc.

Nebude, protože je Rebutia (Aylostera) cintiensis a žádná mediolobivia taková není, to PHA 2442 si jistě rád Pavel opraví. To víš, komerce

Máme Aylostera cintiensis R 321
Collector: Walter Rausch
Species: Rebutia cintiensis
Locality: Tarija, Tarija, Bolivia

potom máme například nálezy (Aylostera)
cintiensis LF 358 Tacaquira 3150m
cintiensis SE 94 N of Camargo
cintiensis SC 118 10km N of Culpina
cintiensis SL 62A 10km E of Culpina
cintiensis SL 63D Carusla 35km N of Camargo

dále máme ? (tak tohle jsem okopíroval)
cintiensis WR 321 ((Ayl. fiebrigii v. castanea (RAUSCH n. n.)) - Tarija, Tarija - (dat. Rausch 1978) // (fiebrigii var. castanea n. n. - cintiensis ?) - dep. Tarija)

a

cintiensis WR 503A (Ayl. fiebrigii v. (braune Dorn.) =321) - Jujuy, La Quiaca - (dat. Rausch 1978) // (fiebrigii) - La Quiaca // - Tarija, Iscayachi) ale (Ayl. =503) - #? - (dat. Rausch 1978) // (fiebrigii f.) - // (cintiensis) - // - Chuquisaca, Culpina)

A to všechno jako Rebutia nebo Aylostera, ale žádná mediolobivia

Ajajajaj, zase bude veselo na poli kaktusářském. Neb pokud vezmeme rod Rebutia jako velkorod, jehož podrody jsou třeba Mediolobivie a aylostery, pak tu bude zmatek - existuje již dlouhá léta panem Ritterem popsaná Ayl. cintiensis. Pan Šeda ji sbíral tuším pod číslem SE 94 - moc pěkný kytíci....

malá troška do velkýho mlýna jarního kvetení. Byl jsem zvědavý na tuto kytku jak vykvete, protože je zajímavá i "postavou". Mediol. cintiensis...no květ má velkej jak vrata...

hezky rozkvetlá einsteinka

Tak a už dnes dám s těma fotkama pokoj.
Zdraví Dodo

No hezkýýýý. A co je to žlutý jako vrchní drenáž?

Zdravím, Mediolobivie jsou tu nádherné, ale nějaké Aylostery jsou taky hezké:

A. spegazziniana



polštář A. albiflora a A. muscula

Mediolobivia rutiliflora RH 332



Mediolobivia steinmannii v. christinae

Tak za těch 40 let praxe jsem tohle téměř eliminoval. O 100% nikdy nikdo, ale troufnu si tvrdit, že na 99,999 se mně to stát nemůže. Protože sbírkový kytky přesazuju výhradně sám a po jedný, čili na stole mám bednu s kytkama na přesazení a jednu vyndanou z květináče a vedle ní jmenovku. Pokud je sebemíň čitelná, hned obnovuju včetně identifikačních dat. Přesazuju v zimě, čili mám času šest půlek a na tohle teda nespěchám

Tak na to ti poradím jednu praktickou záležitost. Až budeš přesazovat, vem si na to nějakýho brigádníka a uvidíš ten šrumec ve jmenovkách, tedy jestli nemáš kytky čipovaný, tak se z toho jen tak nevymotáš.
V Praze bejval jeden zahradník a ten měl naočkováno hafo šípků růžema. krásný sortiment a vůbec paráda. No na jaře se to musí nad očkem všechno ostříhat a zamazat, aby z toho byly do podzimu keře k prodeji. Měl tu smůlu, že nějak nemohl to spáchat sám, jednak toho byly tisíce kusů a taky už měl bolavý záda a nestíhal. I dostal na to brigádnice. Vše jim vysvětlil a holky se daly do díla. Spravily to tak , že po roce pěstování podnoží, letním pocení se u očkování, podzimním nahrnutí a jarním zase odhrnutí to ty krasavice inteligentní ostříhaly pod očkem růže a milého kolegu pak málem trefil šlak. Tak takový je rozdíl mezi slůvky...nad a pod.

Máš pravdu, jistěže. Jenomže pokud na lokalitě SE 102 dneska stojí cosi a kytek tam již není, co s tím? R. canacruzensis od pana Rausche by to mohla býti, ale je to daleko a tak to snad nezabalíme s tím, že po 4 generacích je to stejně passé. Jo, canacruzensis, rosalbiflora, SE 102, kdo to rozlouskne? U mě platí, že všechny tyhle kytky se chovaj a vypadaj naprosto stejně, i když je mám z více zdrojů a některé z originál sběrů se zárukou, leč držím a budu držet každou zvlášť a lidi ať si to přeberou po svým....
Mimochodem, v předchozí serii obrázků se objevila kytka se jménem R. eos - není to eos ta na obrázku, patří taky do týhle utěšený skupinky. Eos má od malička velmi výrazný střední trny a nezaměnitelný tvar a barvu poupat.
Též další foto R. haagei var. canacruzensis SE 102 není dobře, to je spíše nějaká forma orurensis. Kytkám SE 102 odpovídá spíše ta eoska o fotku výše...

Hoši,hóši, dost jste mi to v posledních pár příspěvcích od té krásné skupinky ....znechutili, taxonomie, nomenklatura.... svýho času -asi tak před cca 30 lety probíhala stejně vášnivá diskuse kolem fossuláků, taky se posuzovaly detaily a jakmile se něco nepatrného našlo, hned to byl druh a novinka.
Stejně se to ve sbírkách sprskne a nedělám si iluze, že ve 3-4 generaci to je to samé jako na počátku.Stačí jedna blbá vosička, včelka či moucha a nebo vořech co to obejde všecko jedním šmoťákem a máte po žížalkách, teda pokud to není přísně samosprašný a ani tady není možno vyloučit anomálii. Od 4 generace by spíš bylo vhodné dát poznámku...cv.No a semena z nalezišť s číslama autora sběrů...tak to si už vůbec nedělám iluze.Kolik sběračů tam každej rok pobíhá, cejchujeto svým číslem a tady se to pak uvádí v katalogách. A tak máte často nemlich tu samou kytku pod různými čísly v jednom katalogu a jelikož klíčivost je různá a jsou v tom prašule, tak se to motá na seznamech přinejmenším ještě příští rok.No a pak se to vyseje a porovnává neporovnatelné, neboť je to v kultuře a po pár letech od sběru a každý v jiných podmínkách.
Při svém brouzdání po netu a shánění info o mé srdeční záležitosti Hag. lanugispinus, jsem narazil na vědeckou práci jedné američanky, jež si na tom udělala snad i doktorát a tam posuzovala vzájemnou příbuznost Jihoamerickejch kytek s ohledem na Trichocereus, vědecky a snad i dle genů či čo, a vyšlo jí v závěru, že je to vše víceméně příbuzný a šoupla do rodu Trichocereus nejen Echinopsy, Lobivie, ale i něco Rebucii, Sulek, a spoustu dalších dnes jinak uznávaných rodů. Takže velkorod Trichocereus, no a my se tu budem dohadovat, jestli ta která rebucka je míň či víc růžová a jestli to už náhodou není světle červená. Není to snad s ohledem na délku lidského života tak trochu i jedno? Hlavně že jsou krásný .
Takový to tlachání o tom na který souřadnici či louce roste ten který druh ve světle toho, že probíhá likvidace nalezišt a nebo stačí blbej otřes půdy tak jako nyní byl mezi Chile a Peru a máte po lokalitě. A na místě co určuje GPS buď vede dálnice, stojí továrna a nebo je holá skála a souřadnice se válej někde v údolí.

peri napsal: Díky Miro za vyčerpávající odpověď.Nicméně se ještě zeptám takto: pokud např.Bolivie má rozlohu 1 098 580 km2 a Česko 78 864 km2, pak teoreticky podle tvýho vysvětlení by se tam jednalo o zhruba 13 lokalit.Pro příklad jsem si našel třeba rebutia(jak kdo chce) pygmaea a z lokality Oruro je popsáno 7 sběrů, zřejmě z různých míst.Tedy se tážu,asi blbě, ale přece: neměly by tyto sběry být vedeny pouze jako stanovištní formy? Já vím, že si to každý pak vede podle své školy,ale přece jenom...A navíc-když bude někdo chtít z toho dělat semena,tak by teda musel přísně sprašovat pouze stejný se stejným a NIKOLIV celé Oruro dohromady,i když půjde o stejnou rostlinu.To by se potom logicky neměly dělat sběry u jednotlivých míst z té lokality, a navíc podle mě vícegenerační propěstování takovéto rostliny setře stanovištní formu,v případě variety ovšem ne.A ještě něco, u kolika zdrojů semen se udávají GPS? Doufám, že budete z toho,co jsem se snažil napsat, moudrý,já už se v tom ztrácím, ale posílám to.

A pokud dáš všech těch 7 sběrů dohromady a budou z dobrýho zdroje, věř mně, že najdeš dejme tomu 3 stejný a 4 kytky každá jiná. Pak ty tři stejný jsou sběry různejch lidí z jednoho místa a jedné populace a to ostatní roste někde jinde. Jsou tam lokality a loučky, na kterejch roste 4 - 5 různejch rebucií a nejsou mezi nima žádný přechody ani viditelný hybridy - ty kytky to prostě vyřešily autogamií a to jim dává geniální možnost stoprocentně fixovat genetický kód pro dané stanoviště optimální. Toto potvrzují lidé, kteří tam byli a sbírali ty kytky...

Jasně Miro,já jsem to vzal trochu s nadsázkou,ale v podstatě mám pravdu,že? Pokud chce někdo OPRAVDU důsledně sprašovat, nezbývá, než aby všechny ty souřadnice a GPS bral smrtelně vážně,a to nemluvím o tom, že jedna kytka může mít deset sběrů od různých cestovatelů.... ne, vážně,z tohohle se musí nakonec vyklubat celej jeden velkej nesmysl...

Rado1 napsal: na menovky ...

Ale ano, už jsem to zaznamenal, kouknešli se někomu co se specializuje dejme tomu na ariáčky, tak tam má dolik údajů až jeden kouká a už jsem to zaznamenal i u gymnokolekce. Ale mě stačí poznámka v papírnotebuku

peri napsal: .... Bolivie má rozlohu 1 098 580 km2 a Česko 78 864 km2....

No uváděl jsem jako pŕíklad to Česko, ale vem to tak, že jsou to velice rozsáhlé prostory sa svérázným ekosystémeme. Už jenom podlouhlá údolí od severu směrem na jih mezi těma hŕebenama ... ač jsou vedle sebe jenom co by kopec pŕelezl, stejně je to často jiné, některé jsou jako kanál pro dešťovku a jiné suché, jinde tam fouká mnoholi ud severu a jinde je díra směrem na západ a fouká od pacifiku, ..... prostě pravdou je to, že je třeba sledovat ty stanoviště, ale ne zase co krok to prd a co prd to jiná kytka jak to má RH, jeden kopec na výšku 500 metrů a on tam naseká dvacet populací. To už jsme u mé teorie jdoucí kozy na pastvu.

Onedlho si budeme písať na menovky aj GPS suradnice nie?

Díky Miro za vyčerpávající odpověď.Nicméně se ještě zeptám takto: pokud např.Bolivie má rozlohu 1 098 580 km2 a Česko 78 864 km2, pak teoreticky podle tvýho vysvětlení by se tam jednalo o zhruba 13 lokalit.Pro příklad jsem si našel třeba rebutia(jak kdo chce) pygmaea a z lokality Oruro je popsáno 7 sběrů, zřejmě z různých míst.Tedy se tážu,asi blbě, ale přece: neměly by tyto sběry být vedeny pouze jako stanovištní formy? Já vím, že si to každý pak vede podle své školy,ale přece jenom...A navíc-když bude někdo chtít z toho dělat semena,tak by teda musel přísně sprašovat pouze stejný se stejným a NIKOLIV celé Oruro dohromady,i když půjde o stejnou rostlinu.To by se potom logicky neměly dělat sběry u jednotlivých míst z té lokality, a navíc podle mě vícegenerační propěstování takovéto rostliny setře stanovištní formu,v případě variety ovšem ne.A ještě něco, u kolika zdrojů semen se udávají GPS? Doufám, že budete z toho,co jsem se snažil napsat, moudrý,já už se v tom ztrácím, ale posílám to.

Já tu už psal žádost, aby lidi fotili nejenom rostlinu a květ, ten vyfotí, ale ne délku kvétní trubky a ochmíření a šupinky. Ale je třeba fotiti vývoj poupátka a semeník. Protože mnohdy je to potřebné na správné zařazení rostlinky. A vlastně jak Pavel Urbánek píše, fotíme si kde co jak nám klíčí, ale vlastně nefotíme vývoj semenáčků. Já vím, že to chce čas a prostor, že to chce stativ a světlo, že to chce ..... Jo chce, a tak s chutí do toho.

A u ěhle našich reblí, ještě jedna poznámka pod čárou. Prosím vás všichni pište si od koho jsou semenáčky a odkud jsou semínka a když se dá tak i fotku "rodičů". No a u toho, co víte že je řezané, vegetativně namnožené - tak tam to samé, odkud to máme a skusíme u něčeho po létech dát dohromady odkud to sem přišlo. A to vám garantuji, že je tu dostatečné množství materiálu, který k nám "přišel z venčí" a u tohodle materiálu je třeba i poctivě (přesně) míti zaznamenanou lokalitu (ne jako severeně od křižovatky na Iruyu, ale přesné - dneska stejně každý už používá GPS). Potom až se můžeme dopátrat i věcí, jak píše Mamlas, jeden, že na tamté lokalitě se nám to protíná a máme tam tři nebo pět rozdílných rostlin.

No a konečně mi kvete mnoholi prcků "zavlečených" ze serpentin ..... a mnoholi jiných prcků "zavlečených" od .... a potom od ...... Jenom "lítat" je unavující, ale co už, když musím bzučet pod "záclonama". Přece tohle nenechám hmyzákům

Mám radost, jak se tu řeší vážné věci. Dovolím si jedno kacířství - je v souladu s ICBN a tak si ho můžem každej dovolit, i když páni vědátoři to rádi nemaj. Každý publikovaný jméno ( řádně publikovaný) je správně, pokud je k němu přidána patřičná autorská zkratka. Čili pokud mám sbírku řazenou podle Scumanna, tak holt je to tak, jen musím hlídat ty zkratky u toho. K rebuckám - miro jest mně svědkem, že jsem jich něco viděl, hodně jich mám a nasel jsem jich strašný mraky. Podle mého nzoru se jedná a řadu mikropopulací naprosto jednoznačně definovatelnejch kytek. Pokud nasejete sto druhů reblí, tak dávejte pozor na různost kytek v jednotlivých výsevech - jedna jako druhá a pokud je tam něco jinýho, tak jste sesypali semena, jinak to v kytce není. Jediný variabilní okruh je aureispina - einsteinii, jinak jejich nepatrná variabilita myslím v říši kaktusovitých nemá obdoby. Takže vedu vše , co bylo popsáno, jako samostatné druhy a myslím si, že to tak je dobře.
Mimochodem - slučování a drobení rodů a druhů - tam se nikdy s botanikama neshodnem. A víte proč? Protože oni, sledujíce vývojové linie hledají, v čem jsou si kytky podobný a z toho vyvozují stupeň příbuznosti. My naopak chceme ve sbírkách mět pojmenovanou každou odchylku, abychom věděli už po jméně, o čem se vlastně bavíme. Takže ss botaniky společného jazyka není a my máme kytky rádi i bez nich, nebo ne?

Tak zas pro rozptýlení,nějaké to foto

M.rauschii WR297

M.orurensis CH920

M.haagei v.eos RH327a

M.haagei v.canacruzensis SE102 ?

M.haagei v.elegantula R502

M.odehnalii SE109

M.tropaeolipicta FR 1114

No a eine gruppe pospolu

Ano Husi, a nejedná se jenom o nějaké mediolobivie a nebo rebucie. Tohle je vlastné problematika pro jiné fórum, to botanické aby se nejdřív dokázali vůbec dohodnout. To jsem psal a ty jsi jen můj názor potvrdil, proto se nějakého DNA bát nemusíme. DNA bylo, je a bude a naše kaktusy ho přežijou

Poznáte niekto nejakú prácu z GENETIKY, ktorá by pojednávala o tom, aká je korelácia medzi v našom prípade botanickou nomenklatorikou a tým, čo zistíme, keď pozrieme do toho elektrónkového mikroskopu na štruktúru DNA? Je vidieť pod mikroskopom, že toto je ešte Echinocactus a toto už Homalocephala? Ja som v tomto v poslednom čase začal byť veľmi skeptický. Pripúšťam, že je možno porovnaním povedať, že jeden kaktus je iný ako druhý, ale to, či patrí tam alebo tam, na tom genetickom kóde napísané nie je. O tom sa zase musia len dohodnúť vedátori, čo sa zase podľa mňa nedohodnú.

Peri, ono je to tak trochu jinač. přijedeš na lokalitu v širším slova smyslu než jak si to mnozí představují. To jsou rozméry řádově lokalita jako Čechy a druhá jako Morava a Slezko. No tak a tam se nalézá rostlinný druh přesně definovatelný. On je zmapovaný, že jeho výskyt je z prava do leva od - do a z vrchu nadol od - do: Tak že jednoznačně lze určit přesný rod a teď nastává to "tahání chlupů", kde se dohadují popisovatelé a nomenklatoristi. Jeden tvrdí, že je to jenom a pouze rostlina "A" a druhý že "ano A, ale v pěti varietách" a třeí že "ano ale v dvanácti varietách" a čtvrtý ..... no a teď cestovatel má svojí školu a uznává dělení takové a druhý makové. Tak že to zhrnu - na lokalitě určíš rod a někdy pŕesně varietu (pro někoho druh a nebo podruh a nebo jiný soudruh) a teprve doma, když se to opravdu studuje a kouká na semínka pod drobnohledem a počítají se tomu ty chlupy a tak podobně, když to konečně nasadí poupátko a vidíme kde ho nasadí a jak ho nasadí a jak to popátko roste a co to udélá z květem, a když potom ....... atd. atd. atd.

Plno rostlin se dokončuje s určením a zařazením právě až doma, k tomu se musí dělat co nejvíc fotodokumentace na místé a méŕení a pozorování, proběhat to křížem krážem a porovnávat, zapisovat a sledovat. To mohou jen lidi co se s daným druhem nimraj a jezděj ven právé na to nimráníse v terénu. A protože každý má svoji školu, tak se často stane, že každý má i jiný názor. Když to vezmeš podle DNA tak by i lidi byl "jeden druh" (možná podruh a to pro hnědočechy). Proto před určováním podle DNA se stejně budou muset botanici dohodnout, jak to vlastně bude. A právě u toho určování podle DNA se asi budeme divit, že bude Lofofóra 3456, Lofofóra 3456/2 a hned vedle Lofofóra 4356 a 4356/4. Dneska jsou to všechno jenom difusa a hotovo. Možná v tom bude guláš ještě větší, ale číslovaný

Teď si amíci prosadili nepsaní latinou a teprve teď začne guláš. Protože i překladatelé a tlumočníci to pŕekládají a tlumočí jinač, každý má svoji školu.

Není třeba se nad tím čertit jak to je. Ber to jak to je, tak jak to chceš mít a nikdo ti nebude nimrat do "tvojeho dělení". Já mám například svůj názor na jeden okruh kytek, a ať si píše kdo co chce, stejně vím, že mám pravdu já. Například Mamlas napsal svůj názor na mediolobívky, Ivan má názor jiný a já zase jiný. To ale nevadí a nepřekáží v našem pěstování, neb získámli od Mamlasa mediolobivia einsteinii s takovým rodným listem jak to má, neznamená, že v mojí matrice mu ho nepřepíšu a nebo nepozměním. Musím ale nechat poznámku, že původně to mělo takovýto rodný list a vystavil ho Mamlas. Nezasměňovat jen tak od boku materiál a nebo neprodávat semínka od dvaceti druhů rostlin a furt mám ale jenom tŕi sáčky se emínky, prostě chovat se korektně.

Tak že až budeme někde nad kvétináčem a já budu tvrdit že je to herká mediolobivia a druhý ŕekne že je to lobivia tředí pŕijde s rebucií a čtvrtý s trichocereusem, tak co, zblázníme se? A možná každý bude mít tu svou pravdu, každý má tu svou školu, své určování, své postupy, své pěstování, jenom všichni máme jednoho společného předsedu společnosti, tam se dohodneme, že je to Jarda a hotovo.

Souhlasím,ale pak mám nevinný dotaz-když to nejde určit na lokalitě,jakpak tedy vědí,jaká semena se vlastně přivezla? I ta barva trnů nemusí možná hrát až takovou roli, po propěstování více generací by se to možná zjistilo.Těžko soudit, já osobně bych identifikaci dle DNA vřele uvítal, i když je to s největší pravděpodobností v případě kaktusů iluzorní.Ale možná bychom pak všichni čuměli, ať v dobrém nebo špatném.

No ale právě základní znaky dle kterých se rostliny řadí do druhů atd. jsou právě ty, které neovlivňuje způsob pěstování. Ono třebas mnohdy nevidí cestovatelé všechny podstatné znaky na nalezišti, protože nejsou k disposici. Např, stavbu květu, semena mnohdy mohou chybět a přitom jsou podstatné pro určení oč jde.
Takže mnohdy nezbyde než to dourčit po návratu zpět. A to nemluvim o tom, že je třeba taky leccos pořádně prostudovat, na což asi nebude příležitost dřív než po návratu domů...

Pánové,docela by mě zajímalo,kolik zbude druhů,až se jednou začne určení dělat dle DNA.To bude pěknej fičák,ale botanicky spravedlivej,i když zahradnicky a obchodnicky ne.Ještě k tomu zařazování-v zimě na přednášce jsme viděli nějaké záběry z Mexika,a vcelku bylo jasné, odkud to přibližně je.Přednášející-který tam byl možná sedmkrát-vyslovil domněnku,o co by mohlo jít, načež druhý slovutný cestovatel pravil, že to je odvážné tvrzení a muselo by se vědět přesně, co je to za lokalitu atd.Z čehož jsem si udělal úsudek takový-netvrdím,že správný-že pokud oni nejsou schopni zařadit rostlinu na místě,tak co tady chceme určovat my, kteří jsme tam ani nikdy nebyli? Navíc z hrnkové kultury!Možná se pletu,ale pokud si vezmu stejnou rostlinu do různých substrátů a podmínek, za deset let to nikdo nepozná.

má z nejmilejších a nejranějších R. hoffmanni WR 521a se zvláštním odstínem květu

M.orurensis

Jena napsal:

To je von ten Trichocereus rauschi,ale je jen trochu jinej ????????

Jo, to je přesně vono. Když to postavíš vedle třímetrový pasakány, tak jsou skoro k nerozeznání....no, nějaká přirozená variabilita by tam asi byla , no....ale nejsem si jistej, esli si je nepletu.

miro napsal: No a tam je tak trochu problém, sebrat z venku. Plno kytek je sice originál, ale nabídka semínek - joj kvalita výroby semen Jestli někdo má dvě rostlinky a to ještě z jedné rostliny, tak tam asi tu variační šíři neuděláš. Semínka orignál z venku jsou vzácností, protože sám víš, že stačí někdy šťouchnout do semeníku a horko těžko něco máš. A to si to vezmeš do ruky a koukáš proti světlu a podobně.

Jak už jsem tu psal, jedinou mě známou mediolobivií, která vykazuje nějakou variační šíři v rámci dané populace, je Mdl. einsteinii. Variabilitiou není, že juvenilní a dospělé stadium otrnění si není vůbec podobné, ale někdy varíruje barva dospělých trnů. OSTATNÍ MĚ ZNÁMÉ MEDIOLOBIVKY JSOU V RÁMCI populace jednotné. Pokud někdo píše o variabilní barvě květů v rámci populace Mdl, tak jenom nepoznal, že je tam více druhů. Jednodruhové lokaliy mediolobivek jsou spíš vzácnost, bývají na okrajích areálu rodu (Mdl. nigricans, einsteinii) nebo třeba spodní okraj výškového pásma výskytu Mdl obsazuje druh haagei, který bývá také mnohde sám. Mnohem častěji rostou spolu2-3 druhy, nejbohatší lokalitu znám u Toquero v Jujuy, kde jsem sám našel 5 druhů ale to vůbec neznamená, že jsem měl štěstí a sebral všechny. Na místě se pozná Mdl. steinmanii a ty ostatní, které tam vypadají úplně stejně a odliší se až doma, kdy je pár let nežerou kozy a lamy. Ve sbírce se setkají jedinci z populací, které se v přírodě nepotkají a hybridizace je snadná a vysoce pravděpodobná. Proto kulturní semínka jsou zdrojem okrasných rostlin, pro studium slouží vegetativně množený originální materiál.