Téma:

Parodia penicilata

 

Parodia microsperma

 

Parodia catamarcense var. berchtii CH 1767 - poprvé kvetla       

Parodia subterranea.....slibuji,že letos každá dostane svúj byt...zaslouží si to...barva květu je věrohodná...
 

 

 Parodia subterranea v. aurea

Miniaturka Parodia ladae, tahle má jen něco kolem 2cm.

 

Parodia nivosa

   

Zase něco z fejsu.

Právě jsem se vrátil z hentý oný jižní Emeriky a hlásím velký úspěch. Objevil jsem novou parodii, jakou svět doteď neviděl. Hned na místě jsem se rozhodl, že ji poskytnu nějakému znalci nejmíň na měsíční pozorování, aby ji pak mohl po mně pojmenovat Parodia čápii. Jenže pak mi došlo, že se to vlastně bude psát capii a negramotové v cizině to budou číst jako kápii a tak jsem to přehodnotil. Popíšu ji sám v celosvětově uznávaném periodiku Zpravodaj obce Kratonohy a nazvu ji Parodia rebutioides.
A teď vážně. Už jsem letos ve sbírce viděl dost. Květ bez pestíků i tyčinek, rebucii, co si hrála na gymno... Ale tohle... Tato parodie se prostě rozhodla, že bude rebucie a hned ve velkém. Přitom už letos kvetla úplně normálně, jak dokládá poslední fotka, kde je společně s P. herzogii. Kromě toho jsou nynější kvítky mimořádně malé, jako kdyby chtěla simulovat ještě mamilárii. Zkrátka je to číslo.
Druh? Původní jmenovka byla P. higueritas, což je synonymum pro P. weberiana a ta to určitě není. Pátral jsem dál a nakonec se dopátral, že se jedná o P. glischrocarpa, což by měla být forma té nejobyčejnější P. microsperma. Budiž, beru.
 

Parodia tuberculata  

Parodie sanguiniflora 

Vykvetla mi první Parodia ladae RF 079



 

Skupinka Parodií maassii a maxim 

Mile překvapila mladičká Parodia multicostata, VoS 17-2250
 

Z výsevu Parodia subterranea v roce 2015 mi zbyl jeden semenáček, který letos poprvé vykvetl.

 
 
 

Má sice jenom jeden květ, ale stihla to otočit 2x a dnes by to bylo potřetí, kdyby počasí přálo ...

 

Parodiové téma nějak spinká, zkusím ho probudit pár obrázky. P. faustiana:
 

P. maasii. Sice jsem ji získal jako P. maxima var. elongata, ale o tu se zjevně nejedná.
 

P. schwebsiana var. applanata:
 

Miniaturka s ještě miniaturnějšími kvítky, P. hausteniana:
 

P. slabana. Květy smrdí dost předpisově, takže P. ladae to nebude.
 

P. punae:
 

Poslední jsem získal jako P. schwebsiana, ale k ní mi nějak nejde. Problém je, že ona mi nejde k ničemu. Možná k sobě měli v nějaké sbírce blízko její rodiče.
 
 

Tak to se ti nedivím

Dal jsem to včera na fb, ale dám i sem. Viděl jsem už hodně květů Parodia malyana (mám jich asi 30), ale takhle růžovobíle zbarvený ještě ne. Nejsou to moje výpěstky, objevil jsem je v inzerátu na prodej pozůstalosti a nechat jsem je tam nemohl. Vůbec nelituju.
 

Parodia ladae SL 60D-96

Moje jediná Parodie kvete druhé kolo. Kromě Gymen bude tento rod asi hojně zastoupen v mé sbírce. Moc pěkné kytičky. Odvděčuje se mi za záchranu z Baumaxu.

HonzaC napsal:

Štefan napsal:

Vloni jsem sem dával fotky Parodia saint-pieana jednoleté, roubované na Echinopsis, které mě zmátly imitací poupat ve středu rostliny, ze kterých se pak vyklubaly odnože. Letos to už tedy vyšlo - jedna rostlina 2 roky po výsevu opravdu vykvetla.
 
Docela by mě zajímal původ semen. Saint-pieana to určitě není. Buď je to hybrid saint-piena x něco, běhá jich tu hodně. Nebo v lepším případě něco z okruhu Par. formosa. Nejvíc mi připomíná Par. winbergii, proti tomuto jménu bych skoro ani neprotestoval.

 

Semena byly z akce plzeňských kaktusářů 2018 bez udání původu (dodavatel tam samozřejmě uvedený je).

Musím uznat, že se více podobá "winbergii" než "saint-pieana". Samozřejmě by to lákalo vyměnit jmenovku, ale on to bude asi přece jenom hybrid. Budu sledovat dál, mám ještě nějaké pravokořenné semenáčky, třeba tam ještě může být vliv podložky u těch prezentovaných roubovaných.

Co na to říct ... dobré oko a samozřejmě znalosti ... tak díky.

 

Tři ne úplně běžné taxony. Par. pluricentralis:
 

Par. lafaldensis. Jasně, je to mutabiliska nebo aureispina a když se budeme striktně držet seznamu oficiálně uznávaných jmen, tak microsperma. Mám ale těch rostlin víc a je to forma docela dobře rozeznatelná.
 

Poslední je Par. cachiana. Získal jsem 3 semenáčky před 2 lety na Zavírání sezóny od Milana Kůrky. Ten už své tady představil. Jeden z těch mých se nějaký čas potácel na hranici mezi životem a smrtí, ale rozdýchal to a roste. Ty dva vitálnější teď rozkvetly. Jsou hezké i bez květů

Štefan napsal:

Vloni jsem sem dával fotky Parodia saint-pieana jednoleté, roubované na Echinopsis, které mě zmátly imitací poupat ve středu rostliny, ze kterých se pak vyklubaly odnože. Letos to už tedy vyšlo - jedna rostlina 2 roky po výsevu opravdu vykvetla.
 

Docela by mě zajímal původ semen. Saint-pieana to určitě není. Buď je to hybrid saint-piena x něco, běhá jich tu hodně. Nebo v lepším případě něco z okruhu Par. formosa. Nejvíc mi připomíná Par. winbergii, proti tomuto jménu bych skoro ani neprotestoval.
 

Vloni jsem sem dával fotky Parodia saint-pieana jednoleté, roubované na Echinopsis, které mě zmátly imitací poupat ve středu rostliny, ze kterých se pak vyklubaly odnože. Letos to už tedy vyšlo - jedna rostlina 2 roky po výsevu opravdu vykvetla.

 
 
 
 

Dnes poprvé od výsevu vykvetla Par. mairanana.
Myslím si, že je to rostlina v tomto rodu s nejmenším květem. Však posuďte sami. Květináč je 6x6 cm.
Květ má odhadem průměr maximálně 1 cm.

 

Parodia chrysacanthion. Tahle kráska si kvetení odbyla v únoru na zimovišti, kdy nebyla právě fotogenická. I bez květů ale ve skleníku září jako malé sluničko a dělá radost celou sezónu.



 

Parodie jsou skoro všude, ale mladé, malé až prťavé. Ale některé jsou krásné až když mají svůj věk ... no jsou velké a buclaté anebo dlouhé až poléhavé, odnožují a berou místo .... no krása těch starých kouskú je nezaměnitelná. Při pohledu na semenáčky z roku 1983 srdíčko povyskočí

napsal:

Zdravím, 

chci se zeptat, je to normální tato anomálie? 

 Koupil jsem si od jednoho pěstitele parodií, tuto carminea. Jedna vykvetla oranžově a druhá fialová

Když se pěstují hybridy, tak je to naprosto normální.  Nevím o tom, že by oficiálně existovala Parodia carminea.

Zdravím, 

chci se zeptat, je to normální tato anomálie?   Koupil jsem si od jednoho pěstitele parodií, tuto carminea. Jedna vykvetla oranžově a druhá fialová

Vetsinu jsem o vikendu taky vynosil. Na tehle P.maassii jsem kvety jeste nevidel. Jsou 7 lete,tak snad letos. 

Mám rád parodie, ale nemám rád velkoprodukční hobymarketové rychlokvašky. Proč? Protože to prdlajs vydrží, jak je to zhýčkané. Mít skleník s automatickým vytápěním a větráním, kapkovou závlahou a kamerovým systémem, abych se děním ve skleníku mohl kochat v pohodlí obýváku, klidně bych je nakupoval. Jenže mám jen fóliák a drsnou volnou kulturu. Vím, můžu si za to sám. Když jsem byl ještě mladej, bujnej, měl trochu peněz a všechno před sebou, z mladické nerozvážnosti jsem si místo skleníku pořídil sexuální a životní koučku, s ní tři dcery a bylo po skleníku. Protože moje družka si vymyslela, že ty naše holky musíme patřičně zabezpečit, aby do života nelezly s nahými prdýlkami a dluhy jako my a moje námitky, že se můžou vdát lépe než ona, jako kdyby neslyšela. Postupně jsme tedy holky přesadili do vlastních bytečků, ovšem skleník v nedohlednu. Samozřejmě jako na potvoru se nám holky dost povedly, takže se dvě z nich vdaly opravdu dobře, třetí se na to chystá, takže jim ty bytečky budou sloužit spíš na přilepšenou. Zatímco kaktousci teď klepou kosu a žebrají aspoň o čepici a šálu.
Ale budiž. Jenže pak se ukázalo, že i naše bydlení by chtělo vyřešit jinak, abychom se zbavili sousedů v bytovce, jejichž úroveň se s jejich postupnou výměnou začínala blížit nepřizpůsobivosti. A tak jsme se pustili do stavby ne skleníku pro kaktusy, ale vejminku pro nás na klidný důchod.  I to jsme zvládli, ale ten skleník pořád nikde. Budovat ho teď? Těsně před důchodem? Nějak se mi nechce. Už mám toho budování (včetně budování socialismu a když to nevyšlo, tak kapitalismu) dost. Však si to představte. Postavím na zahradě makrolonovobetonový skvost, rok si ho s kaktusy užiju, pak dvakrát škytnu, jednou prdnu a půjdou mě vysypat z plechovky do Broumovských Stěn, protože to je moje poslední přání. Dědičky se pak sejdou na zahradě, že by to chtělo celý prodat, protože co sakra s vejminkem na vesnici, jenže ten skleník bude srážet cenu, protože co s ním a demolice bude drahá. Čímž mi nezbývá než zůstat do smrti u kašírovaný fólie, protože tu stačí smotat a dát do tříděného odpadu. A nekupovat kaktusy z velkopěstíren, protože u mě víc jak půlrok nepřežijou.
Před dvěma roky jsem takhle zjara dostal darem tři kousky Parodia chrysacanthion (tedy její hybridy) z nějakého toho OBI nebo odkud. Jak jsem napsal, parodie mám rád a rostlinky to byly krásné. Ale zhýčkané, jak zákon káže. Dokvetly, to jo. Ale potom… Zatímco ostatní kaktusy se radovaly, že je konečně hezky, kvetly si a rostly, ty tři potvory začaly ostentativně dávat najevo, že takhle tedy ne. Prý ku..a, kde je to správné teplíčko a stálý zdroj Wuxalu? Kde je ta krásná rašelinka, kterou kořínky rostou tak snadno? Teda sorry jako, ale v tom „betonu“ se spoustou kamení se kořínky odřou! A tak nejdřív vyhlásily protestní hladovku a že nepovyrostou ani o milimetr. Taky že ne. Spíš se začaly ještě zmenšovat a časem začínaly vypadat, že hodlají spáchat sebevraždu skokem do fuzáriového hnízda. Naštěstí žádné nenašly, čímž se odsoudily k přežívání zimy v chladné, tmavé místnosti, kam by normální kaktus normálně nevlezl, ani kdyby mu platili. 
Přežily. Loni protesty pokračovaly. Tedy alespoň zpočátku. Kvítek ani jeden. Pak ale přece jen pud sebezáchovy zvítězil a něco se začalo dít. Zprvu to bylo hlavně zahuštění trnů, pak začaly nabývat na objemu a do podzimu docela slušně narostly. Letos? V soutěži o první sezónní květy u mě léta soupeří Echinocereus dawisii a Pediocactus knowltonii. Jednou vyhrál o fous dawisáček, podruhé o bradavku knowltoňáček. Letos neměly šanci. Když jsem na Bílou sobotu tahal kaktusy ven, vyndal jsem z temného kouta police i misku s těmi třemi parodiemi a vyvalil oči. Dvě z nich měly poupata těsně před rozkvětem. Stačily tři dny sněžení a tři dny teplíčka a květy se otevřely. Jen ta jedna ještě trochu stávkuje, ale třeba se dohodneme.Mimochodem, na to, že aklimatizace kaktusů přicházejících z cizích, převážně skleníkových sbírek ke mně probíhá obvykle dost dlouho, jsem zvyklý. V drtivé většině případů si nakonec zvyknou a začnou vypadat spokojeně. Ale těm parodiím to teda trvalo fakt hodně dlouho.