Téma:

Honzo ja nie som taky expert na lobivie ako ty, ale suhlasim ze je to L. rebutioides, tuto lobiviu som pred par rokmi kupil na vystave a zrejme tam bola zla menovka..

juniperbushman napsal: Tak teda červenokvětá Lob. albolanata, to je pro mě dost silný kafe.

Taky bych tomu říkal jinak. Při hodně dobrý vůli L. haemat. v. rebutioides a kdyby ta kytka stála u mě, tak bych se především kochal její krásou, říkal jí hymenka s červeným květem a byl rád, že ji mám. Do albolanaty má opravdu mnohem dále, než já do Plzně.

Tak teda červenokvětá Lob. albolanata, to je pro mě dost silný kafe.

pridám aj ja nejakú..Lobivia haematantha albolanata WR 585A

Jedna hodně netypická L. pugionacantha var. rosii. Běžně kvete žlutě, oranžová barva je vzácná. A krásná.


Lobivia maximiliana var. corbula ES 139. Upřímně, moc mi to nesedí. Spíš bych tu kytku vzal jako klasickou maximilianu, kterou v květu lehce zprznila pentlandka. Ale je fakt, že corbula má být i podle Rausche hodně variabilní, tak jmenovku nechávám. Navíc se mi ty květy líbí.

Tak snad už to nesměle začíná!

Letos moje první rozkvetlá lobivka...famatimensis v. sanjuanensis. Jinak všechna další poupata, byť je jich dost, jsou malá a v tomto počasí se ani nehnou. Ve skleníku už by byly touto dobou odkvetlé. Závídím Horizontíkovi a Honzovi

Tož přidáme třetí barvu květu :

Jeden z prvních letošních nedočkavců-L.pampana, H 772, Urcos-dvě rostliny, dva různé květy.

Pomaličku, polehounku, ale už to začíná být hezké. I v tom současném počasí. První pentlandka:


Její rodná sestra pampana:


L. hertrichiana var. simplex:


Dokonce už i feroxky začínají:

Lobívky se u mě venku teprve chystají, první vlaštovka se objevila ve foliáku. L. wrightiana var. winteriana.

Pár foteček co mě konečně vykvetlo.

zachránil jsem jediný semenáček

HonzaC napsal: Pár zajímavých položek tam Tomasz má. Jinak v Argentině byl letos i Slávek Fischer, příští pátek nám bude promítat na schůzi obrázky z cest. Tentokrát nebyl s Polákama, snad se jen někde potkali. Přivezl i nějaká semena, něco jsem si od něho vzal a už klíčí. Pochlapil jsem se a vysel dokonce i nějaké soehrensie, což bych nedávno ještě považoval za nemožné.

U nás bude Pan Slávek Fischer až na podzim, jak jsem říkal, mám vyset lobivie a acantho. též jsem od něj objednával jak s cesty tak normální obje.zatím jsem nevysel je čas a nechce se.poz.morče.p.s.to je dobrá správa že to klíčí tak ať vám rostou. S póz. Morče.

Pár zajímavých položek tam Tomasz má. Jinak v Argentině byl letos i Slávek Fischer, příští pátek nám bude promítat na schůzi obrázky z cest. Tentokrát nebyl s Polákama, snad se jen někde potkali. Přivezl i nějaká semena, něco jsem si od něho vzal a už klíčí. Pochlapil jsem se a vysel dokonce i nějaké soehrensie, což bych nedávno ještě považoval za nemožné.

Zdravým lobivio milovníky tak čumím z okna a zima se nám vrátila tak zírám na Net a objevil sem na polské fórum,a toto obrázky z přírody lobivii tak alespoň na zpestření zimy či jara .Jinak do výsevu se mě nechce skrz to blbí počasí a duben má byt prý celý takový scát sněžit mrznout a kdoví co ještě.spoz.morče.tak ten odkaz na to zpestření. Pá. www.lobivia.pl/haitat_arg_2013.html

Ten příběh se mi líbí Držim ti palec, aby ti to všechno klaplo. Ty lobivky si to zasloužej!

Děkuji za projevy přízně, samozřejmě mě těší, že se objevují. A samozřejmě mě těší i to, že se o lobky někdo zajímá. Nese to ale s sebou jednu věc. Totiž v posledních týdnech mi došlo na mail pár žádostí o možnost podívat se ke mně do sbírky. Jelikož to ale není jen tak, popíšu vám tady svoji situaci veřejně, abych to nemusel vypisovat do odpovědí zvlášť.

Moje sbírka byla ještě tak před 15 lety dost hezká a i kvalitní. Jenže v té době jsem kvůli financím opustil zaměstnání a začal se živit jako parazit , tedy OSVČ. Prostě bylo třeba zabezpečit dcerky, aby nezačínaly jako my s dluhy, splácet hypotéky atd. Docela se dařilo, ale za cenu, že vše kromě práce šlo stranou a tedy i kaktusy. Nestíhal jsem je a sbírka upadala. Proto jsem taky udělal dvě redukce množství, kdy jsem se zbavil dost značného kvanta velkých rostlin a také těch, kde bylo záhodno je dále množit a dělat na nich semena. No a to, co mi zbylo, pak čekalo na přesazení a leccos čeká už 10 let dodnes. Třetí redukci jsem chtěl ještě před Vánocemi udělat letos na jaře, ale naštěstí se situace změnila. Velkou inspirací se mi stalo toto fórum a za to všem velký dík . A pak taky jsme si se ženou o Vánocích sedli, řekli si, že takhle to dál nejde, že je blbost, abych se honil za penězi, když je nutně nepotřebujeme (a mladý si pěkně užívají, zatímco já makám) a že je nutné začít zase žít a užívat si . Pár aktivit jsem omezil já, něco skončilo samo a ejhle, zdá se, že letos konečně bude čas nejen na rodinu, ale dokonce i na kaktusy a přitom hlady nepojdeme. Rád bych tedy toho letos co nejvíc přesadil a prostě trochu tu sbírku zase zušlechtil.
Proč to píšu: Zkrátka bude-li se kdokoliv pohybovat někde poblíž mého bydliště a bude si chtít o kaktusech pokecat, rád ho přijmu a rád si pokecám. Ale je nutno počítat s tím, že ta sbírka bude ještě letos v bordelu (pardon), řada kytek vytahaných, seschlých, flekatých, …no – znáte to. Na nákup to u mě není, pár semenáčků, jinak jsem množil tak akorát to, co se líbí dětem a aby bylo co do prodeje na výstavě. Maximálně se u mě najdou odnože, ale taky spíš jen těch obyčejných kytek. Takže jezdit ke mně schválně kvůli kaktusům bůhví odkud zatím fakt nemá cenu. Ale na lepší časy se blýská, a to ještě i z jiného důvodu. Nemám problém s místem na zahradě. Zato místo na přezimování bylo průšvih. A teď se mi povedlo získat další prostor, takže nejenže nebude nutná redukce, ale dokonce bych si mohl dovolit sbírku rozšířit. Zkrátka podmínky pro kaktusaření se zlepšily, elán se i díky vám dostavil a tak mi držte palce, aby zase neodešel. Třeba vás rád brzy pozvu do sbírky nejen lobívií, za kterou se nebudu stydět a z které si i něco odnesete (tím nemyslím jen kytky). Tož tak. S pozdravem „Kaktusům zdar (a lobíviím zvlášť!)“.

To HonzaC,tisíceré díky za toto veledílo,které snad nemá,široko,daleko,v dějinách kaktusaření obdoby.Dík za ten čas,který jsi tomuto dílu věnoval a velmi srozumitelnou formou podal i takovým laikům,jako jsem já.
Pro mě se toto dílo stalo bestselerem.

Vem si na to kolik času potřebuješ. Myslim, že se to může pěkně v klídku dávat dohromady. Neni spěch, myslim, že většina z nás hodlá ještě nějakej ten rok kaktusařit a ty kytky tu furt budou

Což o to, samostatné vlákno vytvořit není problém. Pokud nebude vadit, že bude na jednu stránku plus jeden příspěvek... V podstatě to jsou u Rausche dva druhy a k tomu 13 variet. Trošku problém je taky v tom, že k nim vím kulový, takže to bude hlavně překlad a nějaká fotka. Doplňujících informací minimum. Ledaže byste pak pilně doplňovali.
S Echinopsis je to ještě horší. Něco mám k pseudolobíviím díky první Rauschově knize, ale jinak jsem u nich dost mimo. No, ale třeba na příští období vegetačního klidu bych něco lehce přislíbit mohl.

Já bych ještě ocenil udělat ty Echinopsisy, klidně zvlášť, protože jak jsem pochopil, tady jsou především Lobivie.

Taky bych se přimluvil za samostatné vlákno, už kvůli přehlednosti. Nakonec v Lobivia 85 jsou připlácnuté i Mediolobivia a taky tady nejsou

HonzaC napsal: V Rauschově Lobivia 85 máme k lobkám přiřazeny i akantokalycia. A tak, když už podle toho Rausche jedu, hodím sem ještě v průběhu týdne i ta. Ať to máme komplet. Teda pokud vám to nebude vadit.

Hele Honzo, prosimtě, udělej na to vlákno Acanthocalycia od A do Z ať to lidi nemate.
Já vim, že je ta jedna část fakt k lobiviím blízko, ale přeci jen bych je radši viděl sólo.

Filip Jelínek napsal: ... Rozhodně jim dám trochu víc prostoru k vyjádření ve svojí sbírce

Přesně tohle já si říkám, když tu pročítám gymna, sulky, mamky atd. Jenže to by se jeden musel nejspíš rozvést, seknout s prací a nakrást miliony na pěstební zařízení. Hrozná záliba, ty kaktusy! Jestli to nemají lepší třeba takoví televizní maniaci. Těm stačí bedna, gauč a ovladač.

Jojo, přátelé, klasické lobívie máme hotové. V literatuře a na internetu se občas objeví i další jména, ale z nich bývám spíše rozpačitý. V roce 2010 se například objevil prvopopis W. Rausche v Echinopseen pro Lobivia kuehnrichii var. antennifera. Důvodem oddělení od L. kuehnrichii má být jednotná zelená barva těla a jednotné červené květy + dlouhé, tykadlovité středové trny. Polní číslo WR 238b. Budiž. Jenže L. kuehnrichii je stále oficiálně varietou L. haematantha, takže by antennifera mohla být jedině ještě nižší taxonomickou jednotkou, tedy formou. Nebo už Rauschovy variety od L. haematantha zase někdo oddělil všechny? Já vím jen o densispině.
Pak tu třeba máme od roku 2009 Lobivia krahn-juckeri. Teda já ji nemám, jen se o ní zmiňuje H.J. Wittau opět v Echinopseen. Když se podívám na fotky, je to normální L. caineana. Prý roste na izolovaném místě daleko od caineany. Což může být, ale že by hned nový druh? Nevím, a tak to nechávám koňovi. Určitě by se našlo podobných případů víc. Že je v lobíviích zmatek, to teda je a že v nich zmatek ještě dlouho bude, to teda bude.

V Rauschově Lobivia 85 máme k lobkám přiřazeny i akantokalycia. A tak, když už podle toho Rausche jedu, hodím sem ještě v průběhu týdne i ta. Ať to máme komplet. Teda pokud vám to nebude vadit.

Honzo ty jo to už finišuješ, nebo už si protkl cílovou pásku v tomhle tématu? Každopádně děkuju, myslím, že mi to otevřelo obzory výrazně stran Lobivií. Rozhodně jim dám trochu víc prostoru k vyjádření ve svojí sbírce

LOBIVIA ZECHERI Rausch. Succ. 1971/146
- var. fungiflora Braun, Stachelpost 1973/138

Polní čísla:
ES 154 - Socos, Ayacucho, Peru, 3430m
EZ 26 - Ayacucho to Huanta, 2400m
GC 315.03 - North of Ayacucho, Peru
KK 442 - Ayacucho to Huanta, Peru
TB 293.1 - Ayacucho, Ayacucho, Peru, 2615m
WR 407 - Ayacucho to Huanta, Ayacucho, Peru, 2400m



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo jen málo odnožující, kulatá až poněkud protáhlá, 6 - 7 cm silná, modrošedozelená s fialovým nádechem, žeber 12 - 18, rovná nebo lehce stočená, areoly 15 - 20 mm vzdálené, okrajových trnů 7 - 9 - 11, středový trn 0 - 1, až 8 cm dlouhé, jehlovité až šídlovité, píchavé. Květ 3 - 4 cm dlouhý a široký, fialovočervený a uvnitř bílý, pestík a tyčinky fialovorůžové až červené. Plod kulatý, 10 mm silný, suchý. Semeno až 2 mm dlouhé, s nepravidelně hrbolatou testou. Typové stanoviště: Peru, mezi Ayacucho a Huanta. Extrémní populace z příbuzenstva Lobivia hertrichiana Backbg.

Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v rámci stati o Lobivia backebergii): Lobivia zecheri Rausch z Ayocucho má trny tvrdě píchavé a květy trochu hrubší.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 4881

Odkazy:
www.lobivia.pl/zecheri/zecheri.html
public.fotki.com/GunnarHatletveit/echinopsis/lobiviazecheriwr407.html#media
www.kakteenfreunde-muenster.de/gallery/main.php/v/kaktus-point/lobivia+zecheri+var+fungiflora.jpg.html
www.bildercache.de/bild/20100525-201146-740.jpg
cereus.lima-city.de/GL/Lobivia_zecheri.jpg
www.nnuzz.de/wp-content/gallery/lobivia-zecheri-2008/lob_zech_07-2008_2.jpeg
www.cactus-esterel.com/galeriewebcactus/pages/Lobivia-zecheri.htm



Možnosti záměny: Jak již napsal W. Rausch, jedná se o extrémní populace z příbuzenstva Lobivia hertrichiana, čímž je i dáno, s čím se dá nejsnadněji splést. Je tu ale několik znaků, které ji odliší. Jako první je třeba uvést tendenci k sloupovitému růstu, i když se v popisu mluví i o kulatém tělu. Velice výrazné je otrnění. Často se moc nedají odlišit okrajové a středové trny, bývají stejné. Tedy dlouhé, silné, tvrdé. Květ je nápadný tenkou trubkou, tou připomíná svoji příbuznou L. wrightiana. Barva květu připomíná L. backebergii, jen málo rostlin má květy červené. Bílý střed je pravidlem. U některých rostlin je bílý pás až do poloviny květních plátků, u jiných je bílý pouze vnitřek trubky, ale ta bílá tam vždy je.

Poznámky: Pravdou je, že některé rostliny se od velice variabilních L. hertrichiana a L. backebergii prakticky neliší a naopak i ve výsevech těchto dvou druhů můžete najít kytky, kterým by jméno L. zecheri docela slušelo. Jedna taková zecherka s tělem L. hertrichiana a květem L. backebergii je na této fotce. Onen typický bílý střed květu je u této rostliny velice úzký tak hluboko, že na fotografii není vidět. Ale je tam . Je pravdou, že nebýt to dvacetiletá odnož z rostliny vypěstované panem Schwengerem z Vídně z originálních semen WR 407, dám ji jmenovku Lobivia backebergii a nebudu se za ni stydět.


Ve své náročnosti nebo spíše nenáročnosti na podmínky pěstování se nijak neliší od svých příbuzných. Chcete-li mít nízké, kompaktní rostliny s dlouhými trny, volte tvrdé podmínky volné kultury.

Lobivia recondita n.n.

Polní čísla:
KK 790 (bývá zkomoleno na KK 796) - Lobivia recondita, Huancavelica, Acobamba, Peru, 3500m

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 405 poslední fotka, 3759

Poznámka: Je to tak trochu problematický taxon. Nejen že nikdy nebyl publikovaný jeho popis, ale nikdo se o něm nezmiňuje ani v literatuře. Rausch ani Ritter ho neznali. Přesto existuje a dokonce (bohužel) ve dvou formách, nepříliš si podobných.
Forma, kterou prezentují ve svých příspěvcích jans_c a morče, je u nás už slušně rozšířená (stejně tak v Polsku a i v Německu). Je podobná klasické L. wrightiana, ale bývá v dospělosti enormně otrněná. Způsobují to zejména odstávající horní okrajové trny, které bývají stejně dlouhé jako trny středové. Ty u některých rostlin chybí, ale ony okrajové je bohatě nahradí. Květy jsou v podstatě stejné jako u typové L. wrightiana. Pestík je vždy bílý.
Druhá forma je výrazně jiná a velice vzácná. U nás jsem ji zatím ve sbírkách nepotkal, což mě mrzí, protože jednu rostlinu vlastním. Už v článku o L. arachnacantha jsem se zmínil, že jsem v roce 1985 dělal obří výsev semen přímo od pana Knížete, bohužel s běžným tristním výsledkem. Jednou z vysévaných porcí byla i Lobivia recondita KK 790. Z cca stovky semen vyklíčila dvě. To mě u této položky až tak nemrzelo. Jednak mi nic neříkalo jméno a druhak semenáčky byly krajně neatraktivní. Světle, skoro až nezdravě zelené sloupky s krátkými a měkkými trníčky. Když asi ve 4 cm poprvé vykvetly, květ tvarově trochu připomínal L. wrightiana, ale barva ne. Ta byla sytě růžovočervená, ale tak nějak zvláštně tlumená, žádná „zářivka“. Nic moc. Květy ale vydrží podle počasí opět až 3 dny, jen postupně blednou. Jenže už během této sezóny začaly oba semenáče protahovat horní orajové trny a na podzim jeden z nich udělal i první trn středový a já nestačil koukat. Délka asi 8 cm. Umínil jsem si, že příští jaro určitě opylím květy a zamořím sbírky. Bohužel, nestalo se. Právě ta rostlina s tím fousem přes zimu odešla a mně zbyla jen jediná. Mám ji pořád, má výšku asi 20 cm, průměr nějakých 8 cm a dodnes vypotila jedinou odnož. Jak vypadá, napoví fotka.


Vzhledem k tomu, že jsem v našich sbírkách a ani na internetu zatím na podobnou rostlinu nenarazil, zatímco na ten první typ ano, myslel jsem si, že ta moje kytka je nejspíš nějaký kříženec nebo omyl (i když původně byly dvě a prakticky stejné). Stávalo se jak u KK, tak i u jiných dodavatelů semen, že postupem času dodávali pod jedním číslem různé druhy. Smířil jsem se s tím, že zkrátka mám zajímavou kytku, ale kdoví, co to je. Jenže v roce 2011 jsme byli v létě na dovolené na italském poloostrově Gargano. Den před odjezdem domů jsem holky vezl do městečka Vico na trhy. Což je něco, co mě absolutně nebaví, tak jsem nejdřív zapadl do kavárničky na kafe a pak se jen tak coural po uličkách. U jednoho domku mě zaujal velký stůl a na něm kaktusy. Majitel, starý pán, seděl vedle v křesílku a tak jsem to zkusil. Italsky neumím, zkusil jsem angličtinu, vrtěl hlavou, tak němčinu, něco trochu pochopil, protože mi pokynul, abych šel dál. Rozhovor nula nula nic, jazyková bariéra byla značná. Sbírečka pěkná, pečlivě vedená s krasopisně napsanými cedulkami, litoval jsem, že jsem nechal foťák holkám, aby si mohly nafotit jejich tržní běsnění. Lobívií měl pár a mezi nimi i dvě, které jako kdyby té mé reconditě z oka vypadly. Pohled na jmenovku moje překvapení dokonal. Echinopsis recondita, sice bez čísla, ale to nevadilo. Zčásti německy, zčásti pantomimou jsem z něho dostal, že „sí-sí, Karl Knyce“ a tímtéž způsobem jsem vydyndal slib, že je vyfotí v květu, květy opylí, fotky pošle na mail a semena na adresu, kterou jsem mu napsal. Byl jsem přitom v tom italským vedru zpocenej jak dveře od chlíva, ale jeho neustálé sí-sí, dávalo naději. No, asi tušíte, že zvadla, na obojí čekám dodnes (respektive už nečekám). Ale byl to pro mě důkaz, že doma žádnou blbost nemám, že tato recondita skutečně existuje. Teď jen kde ji vzít? Na Gargano už kvůli tomu nepojedu, navíc bych k tomu domku ani netrefil.
Nicméně si dovolím vás požádat o spolupráci. Kdybyste věděli o někom, kdo tento typ recondity vlastní, byť v jediném exempláři, dejte vědět. Tohle namnožit by vůbec nebylo marné.

Lobivia acchaensis Scholz, Kral et Wittau

Polní čísla:
ES 134, 135, 168, 169, 170 – Lobivia acchaensis, Rio Apurimac to Acomayo, Peru

Odkazy:
www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202006-40%20FE.pdf
imageshack.us/photo/my-images/98/lobiviaacchaensishjw246.jpg/

Poznámka: Na samostatný druh to nevidím, ale jako varieta, proč ne. Od typu se liší především v květu, který je výrazně větší a vyloženě tmavě růžový. Ostatně fotky v odkazu na Echinopseen jsou docela výmluvné. Podobně kvetou i moje tři rostlinky, které jsem coby minisemenáčky dostal darem od skupinky kaktusářů z Magdeburgu. Nejdřív jsem si myslel, že to jsou normální wrightiany a netušil jsem, proč jim říkají jinak. Také jsem je jako L. wrightiana dlouho označoval. Až později začaly tvořit středové trny, které jsou ani ne tak silnější, ale každopádně mnohem tvrdší, u jedné z rostlin vyloženě rovné, u zbývajících dvou mírně zprohýbané. I tím se od nominátní variety liší. Následovaly ony odlišné květy a konečně i nalezení popisu ve výše uvedeném odkazu.

Lobivia chilensis n.n.

Polní čísla:
KK 641 - Lobivia chilensis, Putre, Chile, 3800m
KK 642 - Lobivia chilensis fma., Putre, Chile, 3800m

Odkazy:
kaktus.mablog.eu/index.php/l/lobivia/20-lobivia-wrightiana-v-chilensis
kaktusy.atlas-roslin.pl/gatunki/Lobivia_wrightiana_var._chilensis.htm
www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202009-47%20FE.pdf - str. 63 (24 v pdf)

Poznámka: W. Rausch tento taxon vůbec neuznává, mně osobně se zdají tyto rostliny docela odlišné a pokud opravdu pocházejí z odděleného naleziště, klidně bych je jako varietu bral. Tím spíš, pokud se rovněž jen mírně odlišná L. acchaensis uvádí dokonce jako samostatný druh. Problém je, že kromě Knížeho sběrů žádný další neexistuje a tato populace tedy nebyla opakovaně sbírána. Navíc se zdá, že v řadě sbírek se pod tímto jménem a dokonce i KK číslem pěstuje kdeco. I ty rostliny, které uvádí ve výše uvedeném odkazu E. Scholz, nemají s L. chilensis nic společného a autor tento taxon zjevně nezná. S barvou pestíku a blizny je to totiž přesně obráceně, než jak v článku píše. Tedy L. wrightiana bílá nebo u pozdějších nálezů růžová, u L. chilensis VŽDY růžová. Toto konstatování je uvedeno už u prvního uvedení taxonu do literatury v Rauschově Lobivia 75 a následně i v popisu (neoficiálním) v Haageho Kakteen von A biz Z.
Čím se tedy liší L. chilensis od L. wrightiana? Je celkově menší, jemnější a pomaleji rostoucí. Od počátku roste spíš nahoru než do šířky. Trny jsou řidší a kratší. Středový trn je maximálně jeden v areole a je pouze 2 – 3 cm dlouhý. Květy bývají menší, do 4 cm, světle růžový. Semen je v plodu málo, většinou do 15. Jako typickou a „pravou“ můžete brát tuto odnož z rostliny, pocházející ze semen KK 642 přímo od Karla Knížete:


Velmi podobné rostliny se daly vidět pod číslem KK 641 ve sbírce pana Schönfelda na okraji Grazu. Jenže to bylo v roce 2000 a mám je jen na diáku. Další rostliny mám z výsevů semen od různých dodavatelů a tady už si jejich pravostí nejsem jist. Tyto by snad mohly být,


ale více se uvidí za pár let. Mám ale i tuto rostlinu


a o té si myslím, že už je přinejmenším „sprsknutá“ s klasickou L. wrightiana. Ještě mladý semenáček ve "čtyřce" květináčku, ještě bez středových trnů: